Je to psychická porucha nebo to nemám řešit?

Anonymní
20.12.19 14:50

Je to psychická porucha nebo to nemám řešit?

Ahoj, je tu někdo, kdo aspon trochu rozumí psychologii? Jde o to, že mi pár lidí řeklo, že bych se měla nechat vyšetřit u psychologa, já mám ale strach, protože nevím, jestli je to nutné.
Jde o to, že se mi často střídají nálady. Jako, že jsem třeba fakt šťastná ze všeho, mám náladu kreslit, vařit, uklízet, povídat si s kamarádkama a jindy se cítím naopak, že je všechno na nic, nic nemá smysl, jsem unavená a nejraději bych se někam zavřela sama, s nikým nemluvila, atd. Občas se mi objevují v takových chvílích i sebevažedné myšlenky.
Vím, že tak to má každý, ale příjde mi, že mně to hrozně omezuje v životě. Pár lidí už mně právě kvůli této moji vlastnosti opustili.
Občas se mi takhle nálady střídají i během dne, např. že vstanu, jsem štastná a pak zničeho nic, mám hroznou náladu, i když nemám důvod.
Z těchto důvodů trpím i tím, že neumím v noci usnout. Nikdy neusnu dříve, než po 2 hodinách, co si jdu lehnout. Může za to to, že mám v hlavě hrozně moc vtíravých mšlenek, které nejde zastavit. A taky to souvisí s těma náladama. Bud přemýšlím o tom, jak mám hezký život, o tom, co si koupím, o budoucnosti - vidím ji hrozně pozitivně a říkám si, jak všechno špatné zmizí, představuju si ty nejhezčí scénáře, co se můžou stát, atd. A jindy zase večer přemýšlím o tom, jak jsem k ničemu, co jsem pokazila, přehrávám si různé události v minulosti, a často i brečím.
Další věcí na mně je, že jsem hrozně moc nerozhodná. Když se mám rozhodovat, je to pro mně hrozné peklo. Jde o to, že jsem vždy pevně rozhodnutá pro jednu věc, když to ale udělám, vždy toho lituju a říkám si, že jsem to měla udělat jinak, ale kdybych to udělala naopak, bylo by to stejné. Taky vždy jednám hrozně unáhleně a impulsivně. Např. jsem schopná se při hádce s přítelem s nim rozejít, i když toho pak lituju a nenávidím se za to..
Když jsem byla malá (asi 9 let), tak jsem měla hrozné uzkosti. Jde o to, že jsem se z ničeho nic začala hrozně moc bát o své zdraví a o to, že umřu. Vždy, než jsem někam šla nebo než jsem šla spát, tak jsem musela říct rodičům, že je mám ráda, protože jsem si myslela, že ve spánku umřu. Taky jsem měla strach chodit ven, nejdříve to bylo kvůli tomu, že jsem se bála, že mně venku někdo přepadne, toho jsem se ale brzy zbavila. Ale pořád jsem měla hrozný strach z nemocí a ze smrti. Když přede mnou např. někdo omdlel, pamatuju si, že jsem nemohla dýchat, motala se mi hlava a myslela jsem si, že taky omdlím a nikdo mi nepomůže. Pamatuju si, že jsem někam šla po venku a z ničeho nic mě napadlo, že omdlím, v tu chvíli jsem si začala vsugerovávat příznaky, že se mi motá hlava, že je mi zle atd. Musela jsem si sednou, napít se, ale v hlavě se mi honily různé myšlenky, že jsem vážně nemocná, nebo že před lidma omdlím, oni se na mně budou dívat, budou kolem mně jen chodit a já tam třeba umřu.
Podotýkám, že jsem byla dítě, zbavila jsem se tohoto asi někdy, když jsem přešla na sš. Pořád mám sice někdy takové stavy, ale vím jak s tím pracovat. Od té doby mně spíš vadí ty věci, co jsem psala na začátku a taky problém se seznamovat s lidma, mluvit před nima atd.
Prostě sama jsem nevyrovnaná sama se sebou, nepoznám nikdy, co je správně, neumím si vytvořit vlastní názor a často se uplně zavírám před lidma a např. si maluju nebo si čtu knížky a utíkám před okolním světem.
Jinak je mi 22 let. Myslíte si, že to může být nějaká psychická porucha? Díky za vaše názory a za to, že jste si to přečetli..

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

20.12.19 14:55

Bipolární porucha :palec:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
22040
20.12.19 14:55
@Anonymní píše:
Ahoj, je tu někdo, kdo aspon trochu rozumí psychologii? Jde o to, že mi pár lidí řeklo, že bych se měla nechat vyšetřit u psychologa, já mám ale strach, protože nevím, jestli je to nutné.
Jde o to, že se mi často střídají nálady. Jako, že jsem třeba fakt šťastná ze všeho, mám náladu kreslit, vařit, uklízet, povídat si s kamarádkama a jindy se cítím naopak, že je všechno na nic, nic nemá smysl, jsem unavená a nejraději bych se někam zavřela sama, s nikým nemluvila, atd. Občas se mi objevují v takových chvílích i sebevažedné myšlenky.
Vím, že tak to má každý, ale příjde mi, že mně to hrozně omezuje v životě. Pár lidí už mně právě kvůli této moji vlastnosti opustili.
Občas se mi takhle nálady střídají i během dne, např. že vstanu, jsem štastná a pak zničeho nic, mám hroznou náladu, i když nemám důvod.
Z těchto důvodů trpím i tím, že neumím v noci usnout. Nikdy neusnu dříve, než po 2 hodinách, co si jdu lehnout. Může za to to, že mám v hlavě hrozně moc vtíravých mšlenek, které nejde zastavit. A taky to souvisí s těma náladama. Bud přemýšlím o tom, jak mám hezký život, o tom, co si koupím, o budoucnosti - vidím ji hrozně pozitivně a říkám si, jak všechno špatné zmizí, představuju si ty nejhezčí scénáře, co se můžou stát, atd. A jindy zase večer přemýšlím o tom, jak jsem k ničemu, co jsem pokazila, přehrávám si různé události v minulosti, a často i brečím.
Další věcí na mně je, že jsem hrozně moc nerozhodná. Když se mám rozhodovat, je to pro mně hrozné peklo. Jde o to, že jsem vždy pevně rozhodnutá pro jednu věc, když to ale udělám, vždy toho lituju a říkám si, že jsem to měla udělat jinak, ale kdybych to udělala naopak, bylo by to stejné. Taky vždy jednám hrozně unáhleně a impulsivně. Např. jsem schopná se při hádce s přítelem s nim rozejít, i když toho pak lituju a nenávidím se za to..
Když jsem byla malá (asi 9 let), tak jsem měla hrozné uzkosti. Jde o to, že jsem se z ničeho nic začala hrozně moc bát o své zdraví a o to, že umřu. Vždy, než jsem někam šla nebo než jsem šla spát, tak jsem musela říct rodičům, že je mám ráda, protože jsem si myslela, že ve spánku umřu. Taky jsem měla strach chodit ven, nejdříve to bylo kvůli tomu, že jsem se bála, že mně venku někdo přepadne, toho jsem se ale brzy zbavila. Ale pořád jsem měla hrozný strach z nemocí a ze smrti. Když přede mnou např. někdo omdlel, pamatuju si, že jsem nemohla dýchat, motala se mi hlava a myslela jsem si, že taky omdlím a nikdo mi nepomůže. Pamatuju si, že jsem někam šla po venku a z ničeho nic mě napadlo, že omdlím, v tu chvíli jsem si začala vsugerovávat příznaky, že se mi motá hlava, že je mi zle atd. Musela jsem si sednou, napít se, ale v hlavě se mi honily různé myšlenky, že jsem vážně nemocná, nebo že před lidma omdlím, oni se na mně budou dívat, budou kolem mně jen chodit a já tam třeba umřu.
Podotýkám, že jsem byla dítě, zbavila jsem se tohoto asi někdy, když jsem přešla na sš. Pořád mám sice někdy takové stavy, ale vím jak s tím pracovat. Od té doby mně spíš vadí ty věci, co jsem psala na začátku a taky problém se seznamovat s lidma, mluvit před nima atd.
Prostě sama jsem nevyrovnaná sama se sebou, nepoznám nikdy, co je správně, neumím si vytvořit vlastní názor a často se uplně zavírám před lidma a např. si maluju nebo si čtu knížky a utíkám před okolním světem.
Jinak je mi 22 let. Myslíte si, že to může být nějaká psychická porucha? Díky za vaše názory a za to, že jste si to přečetli..

Rozhodně psycholog. Sebevražedné myšlenky fakt každý nemá. Jsem kolikrát hodně utahaná a nic se mi nechce. Tak si lehnu. Ale musím fungovat pro svoje dítě. Takže se přemůžu. Pokud tohle ty nezvládáš, měla by ses svěřit někomu, kdo tomu rozumí. A ne anonymně na internetu.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
20.12.19 15:01

Je vcelku vtipné, že zažívám celý život takřka to samé, ale nikdy by mě nenapadlo jít kvůli toho k psychiatrovi… :D Důvody k tomu asi jsou, ale já to beru jako součást mého ‚já‘. Nemyslím, že je to psychická porucha (až na ty sebevražedné myšlenky, to je trošku moc přehnané i na mě), někteří lidé zkrátka takoví jsou. Je vtipné, že lidi s těmito ‚problémy‘ bývají většinou právě umělci a jinak umělecky založení lidé. Asi to bude znít jako hloupost, ale slyšela jsi někdy o MBTI? :) něktří to berou jako žvást na netu, ale hádám, že ty by ses našla v INFP stejně jako já. Dokonce máš i unáhlené a impulzivní chování, zřejmě jsi člověk který se taky více rozhoduje pocitově a ne logicky, že? :D
Každopádně… taky jsem hodně emočně založený člověk, často brečím, třeba i bezdůvodně, příliš přemýšlím nad věcmi, nad kterými bych přemýšlet neměla a ve svém dětství jsem měla úplně stejné myšlenky jako ty. Je ti 22, dokonce i to se shoduje. To je vcelku děsivá souhra náhod…
Každopádně nemyslím, že to není na psychiatra. Zkrátka se jen musíš vyrovnat sama se sebou, se životem a sama na tom pracovat a nějakým způsobem to přijmout a zbytečně se tím nezaobírat a netrápit se nad tím :nevim: tedy to pomohlo mně. Pokud chceš, klidně napiš sz, ráda si o tom s tebou popovídám :hug:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
145
20.12.19 15:09

Jdi k psychologovi určitě, vypadá to jako bipolární porucha, bude se zhoršovat, když s ní nic neuděláš.
@VioletEvergarden Ráda bych řekla, že jsem INTJ a mám bipolární poruchu, stejné problémy jako autorka popisuje, rozhodně mi nepřijde, že jsem emocionální člověk. To fakt není o tom, že jsi nějaký typ, to je už vážný problém a může ho mít kdokoliv.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
20.12.19 15:19

Jestli ti nebo tvé rodině to nějak vadí, určitě se neboj za psychologem zajít. Ale jestli se ptáš jen kvůli tomu, že ti ostatní říkají, že jsi psychouš - tak to ještě zvaž. Vím o nejednom případu, kdy tzv. osobitý/náladový člověk byl úplně v pohodě, ale jakmile začal navštěvovat psychologa, tak se z toho doslova zbláznil. Než šel k tomu doktorovi, tak byl úplně zdravý. Někdy mám pocit, že ta diagnóza člověka ještě více zraní. Protože ono se už něco najde. Aneb jak se u nás, v lékařské rodině říká - neexistuje zdravý člověk, jen člověk nedůkladně vyšetřený.

  • Nahlásit
  • Citovat
4442
20.12.19 15:24

Žádná bipolární porucha to není. Jsi jen hodně citlivá a úzkostlivá. Já jsem byla celý život taky taková. Docela mi pomohly antidepresiva, taky jsem byla dřív jak na houpačce, nahoru a dolů, teď jsem vyrovnanější. Zajdi si k psychologovi, možná bude stačit si urovnat myšlenky :nevim:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
4020
20.12.19 15:24

Nečetla jsem komenty, ale přijde mi to jako maniodepresivní psychóza. Jdi j lékaři ;)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
20.12.19 16:02

Děkuji moc. Myslím si, že bipolární porucha to nebude, protože jsem někde četla, že tam se mění manie a deprese po epizodách, já to mám většinou i několikrát za den, taky si nemyslím, že je to přímo mánie.. Spíš jsem jenom labilní. Radši se ale k psychologovi objednám a nechám si udělat nějaké testy, at mám jistotu. Taky jsem si říkala, že bych k němu mohla i nějakou dobu chodit, povídat si s nim a třeba se smířit s tím, že jsem prostě taková.

  • Nahlásit
  • Citovat
4841
20.12.19 16:32
@terryuiu píše:
Bipolární porucha :palec:

Může to být mírnější - cyklothymie.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
623
20.12.19 16:35

Taky se priklanim k nevyrovnanosti, blbé povaze, náladovosti, s psychologem bych si klidně popovidala ať víš jak na tom jsi, třeba ti napíše nějaký udržovací prášek na výkyvy nálad nebo naopak zjistis, že se vlastně nemáš špatně, a že by ses měla sama snažit tyto blbé stránky povahy trošku eliminovat

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
137
20.12.19 16:57

Nepises jaky mas denni rezim jestli studujes pracujes. Sebevrazedne myslenky v poradku nejsou. Ale pokud te lidi posilaji k psychologovi a opustili te nekteri tak se asi neco deje.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2258
20.12.19 17:53

@alialiali Psycholog nemůže napsat léky, není to lékař.

Zakladatelko, najdi si psychologa a prober to s ním. Třeba zjistíš, že jsi jen trošku jiná, svá a prostě nezapadáš lidem do jejich vlastních škatulek. Je ale možné, že ti doporučí objednat se k psychiatrovi, pokud uzná, že problém je závažnější. Pak to udělej, je to lékař jako každý jiný a dokáže ti pomoci.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
145
20.12.19 19:02

Psycholog ti léky nenapíše, je to jen terapeut co si s tebou bude povídat, ani diagnostikovat tě myslím nemůže, když potřebuju testy tak jdu na ně k psychologovi a výsledek se pošle psychiatrovi a až ten napíše lékařskou zprávu se kterou můžu někam jít.
To není pravda, že musíš mít cyklus trvající měsíce, někdy můžeš cyklovat rychle nebo mít specifický průběh během dne (ráno je ti na nic a večer skvěle každý den). To jestli ti něco je má určit psycholog/psychiatr kdo se tím živí a je to jejich práce.
Taky si doma nediagnostikuješ rakovinu, ale jdeš k doktorovi, promiň, ale svojí vlastní diagnózu nemůžeš sama stanovit. To může někdo kdo už viděl třeba 100 lidí s bipolární poruchou, cyklothymií, hraniční poruchou osobnosti atp..

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
20.12.19 20:07
@Varya píše:
Psycholog ti léky nenapíše, je to jen terapeut co si s tebou bude povídat, ani diagnostikovat tě myslím nemůže, když potřebuju testy tak jdu na ně k psychologovi a výsledek se pošle psychiatrovi a až ten napíše lékařskou zprávu se kterou můžu někam jít.
To není pravda, že musíš mít cyklus trvající měsíce, někdy můžeš cyklovat rychle nebo mít specifický průběh během dne (ráno je ti na nic a večer skvěle každý den). To jestli ti něco je má určit psycholog/psychiatr kdo se tím živí a je to jejich práce.
Taky si doma nediagnostikuješ rakovinu, ale jdeš k doktorovi, promiň, ale svojí vlastní diagnózu nemůžeš sama stanovit. To může někdo kdo už viděl třeba 100 lidí s bipolární poruchou, cyklothymií, hraniční poruchou osobnosti atp..

klinický psycholog tě diagnostikovat může

  • Nahlásit
  • Citovat

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama