Je to už poporodní deprese?

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 23.03.18 08:26
Je to už poporodní deprese?

Ráda bych tady popsala svůj příběh a potřebuju zjistit, zda jsou ještě moje pocity normální (a časem zmizí), nebo už je to na odborníka.

V těhotenství jsem byla úplně v pohodě, ničeho jsem se nebála, žila jsem aktivně, těšila se na miminko. Pak přišel porod, který byl těžký. Ve zkratce: rodila jsem dva dny, ke konci jsem nezvládala a žádala medikaci, miminku se ale po narození muselo pomoct a lékař mi oznámil, že za to můžu já, protože jsem si nechala dát tu medikaci. Tak měsíc jsem měla silné pocity viny, úzkosti a brečela, že jsem miminku ublížila. Dokonce jsem navštívila psychologa, a stovnalo se to.

Teď ale mám přetrvávající strach o miminko a pocit, že to nezvládám. Znáte to - sem tam ho nevezmu úplně ideálně, brečí chvilku v autosedačce, podávala jsem chvíli Infacol (a pak zjistila, co to je za chemii), prostě nic zvláštního. Ale já si to pak často dlouho vyčítám a cítím se jako nejhorší matka. A kdybych náhodou byla v pohodě, hned přijde z okolí nějaká ťafka - miminko moc nosím, moc kojím, pěstuju z něj závisláčka, nepoužívám látkové plenky, chodím s ním do velké zimy (mínus sedm) atd. atd. Vyvrcholilo to tím, když jsem mimčo (7 týdnů) položila doprostřed stolu, na dvě vteřiny z něj sundala ruku a skočila pro šátek vedle stolu. Byla jsem v tu chvíli ve stresu a nějak nedomyslela, co dělám. Samozřejmě ho jinak hlídám jako oko v hlavě.

Nějaká dobrá duše mě upozornila, že toto dělat nesmím, že to vidělo víc lidí a všichni byli „zhrození“. Celou noc jsem nespala a vyčítala si, že jsem kráva, že miminko si zaslouží lepší mámu a že už s ním nikam nepůjdu, aby nikdo neviděl, jak špatná máma jsem. Teď brečím, když to píšu. A pak se bojím, že malému jen ubližuju, stresuju se a přenáším na něj svůj stres.

Budu moc ráda, když mi napíšete svoje zkušenosti a co bych podle vás měla dělat?

Přečtěte si článek: Poporodní deprese, její příznaky a léčba

Stránka:  1 2 Další »
Reakce:
 
Keyllah
Echt Kelišová 9473 příspěvků 23.03.18 08:34
@Anonymní píše:
Ráda bych tady popsala svůj příběh a potřebuju zjistit, zda jsou ještě moje pocity normální (a časem zmizí), nebo už je to na odborníka.

V těhotenství jsem byla úplně v pohodě, ničeho jsem se nebála, žila jsem aktivně, těšila se na miminko. Pak přišel porod, který byl těžký. Ve zkratce: rodila jsem dva dny, ke konci jsem nezvládala a žádala medikaci, miminku se ale po narození muselo pomoct a lékař mi oznámil, že za to můžu já, protože jsem si nechala dát tu medikaci. Tak měsíc jsem měla silné pocity viny, úzkosti a brečela, že jsem miminku ublížila. Dokonce jsem navštívila psychologa, a stovnalo se to.

Teď ale mám přetrvávající strach o miminko a pocit, že to nezvládám. Znáte to - sem tam ho nevezmu úplně ideálně, brečí chvilku v autosedačce, podávala jsem chvíli Infacol (a pak zjistila, co to je za chemii), prostě nic zvláštního. Ale já si to pak často dlouho vyčítám a cítím se jako nejhorší matka. A kdybych náhodou byla v pohodě, hned přijde z okolí nějaká ťafka - miminko moc nosím, moc kojím, pěstuju z něj závisláčka, nepoužívám látkové plenky, chodím s ním do velké zimy (mínus sedm) atd. atd. Vyvrcholilo to tím, když jsem mimčo (7 týdnů) položila doprostřed stolu, na dvě vteřiny z něj sundala ruku a skočila pro šátek vedle stolu. Byla jsem v tu chvíli ve stresu a nějak nedomyslela, co dělám. Samozřejmě ho jinak hlídám jako oko v hlavě.

Nějaká dobrá duše mě upozornila, že toto dělat nesmím, že to vidělo víc lidí a všichni byli „zhrození“. Celou noc jsem nespala a vyčítala si, že jsem kráva, že miminko si zaslouží lepší mámu a že už s ním nikam nepůjdu, aby nikdo neviděl, jak špatná máma jsem. Teď brečím, když to píšu. A pak se bojím, že malému jen ubližuju, stresuju se a přenáším na něj svůj stres.

Budu moc ráda, když mi napíšete svoje zkušenosti a co bych podle vás měla dělat?

Okolí ti taky nepřidá, co? ach jo…do určitě míry, je vše co popisuješ, normální. Každá z nás řešila něco podobného -) ať už v sobě nosíme pocit, že jsme nedopřály dítku přirozený porod, bez medikace, některé z nás nemohly kojit atd…do určité míry je to normální, ale nesmíš se tím nechat semlet. A v tom by ti měl pomoci partner a okolí, podpořit a nechat tě nadechnout. Je potřeba, aby jsi se hodila do pohody a pak bude v pohodě dítko -) někomu pomůže pokec s kamarádkou, s partnerem atd., pokud by ti to mělo přerůst přes hlavu, klidně bych zkusila nějaké sezení, terapii…Teď jsi nejdůležitější ty a tvé miminko :kytka:

 
megy.misa
Kecalka 221 příspěvků 23.03.18 08:36

Myslím, že takhle to má většina maminek hned po porodu, prostě potřebuješ zjistit, jak miminko reaguje, sžít se s ním a ono to pak přejde, neboj :) Vykašlala bych se v první řadě na to, co ti říká okolí - je jedno, jestli kojíš hodně, je fuk, že nenosíš nebo nelátkuješ, prostě si dělej to, co sama uznáš za vhodné. Zkus poprosit o pomoc manžela, aby ti třeba mimčo na chvíli pohlídal a ty sis mohla dát koupel, nebo se jít sama projít, vyčistit si hlavu. Tohle trvá řekla bych tak maximálně do prvních 3 měsíců, a pak to bude ok ;)

 
pikola
Neúnavná pisatelka 19274 příspěvků 23.03.18 08:36

Myslím, že si moc bereš to, co ti říká okolí a jsi moc upnutá aby jsi všechno dělala správně, což nikdo není 100%ni. Nejsme dokonale osoby.
Ten porodník byl fakt idiot..

 
Kriss Tina
Kelišová 5468 příspěvků 23.03.18 08:36

Chce se to uklidnit, každá matka někdy dělá chyby, akorát bych si dávala pozor na to pouštění miminka když leží někde na stole to by mohlo být nebezpečné, mě takhle spadnul tříměsíční z gauče když sem se na chvíli otočila, pak je lepší položit miminko třeba na deku na zem když potřebuješ odběhnout. Jinak se zbytečně moc bojíš, plenky používej jaký chceš, koj jak chce miminko a nedělej si hlavu s maličkostma, miminku škodí víc vystresovaná maminka než přebytek chování a procházka v zimě :kytka:

 
pikola
Neúnavná pisatelka 19274 příspěvků 23.03.18 08:39

Jinak to kojení a nošení a závisláček tipují máma nebo tchýně :mrgreen:

 
Keyllah
Echt Kelišová 9473 příspěvků 23.03.18 08:41
@pikola píše:
Jinak to kojení a nošení a závisláček tipují máma nebo tchýně :mrgreen:

asi tak, přesně takové hlášky po porodu ty rodičky strašně povzbudí :roll:

 
Lily Evans
Ukecaná baba ;) 1125 příspěvků 23.03.18 08:43

Jsi úplně normální maminka :kytka: taky těžkej porod, taky medikace, císař, malá kříšená… v prvním týdnu života pohotovost, odběry krve z hlavičky, ultrazvuky… byla jsem si naprosto jistá, že se se mnou nedožije roku, bylo to strašný, pořád jsem si říkala jak to všechno dělám špatně… naštěstí mám normální chápající okolí, nikdo mi do toho nemluvil, nechali mě dělat si to po svém a rady dávali pouze na vyžádání. Moc mě mrzí, že toto nemáš, že ti okolí ztěžuje už tak náročnou situaci. Sedmitýdenní miminko fakt ze stolu na 99% nesletí, rozhodně ne během vteřiny. A když už bych teda měla potřebu to komentovat, tak ne stylem jako tvoje okolí, max bych tě jemně upozornila.
Naprosto se na okolí vykašli, jedním uchem tam a druhým ven, ty jsi máma. O miminko se očividně staráš s láskou a pečlivě, nenech si vsugerovat, že nejsi dost dobrá máma!
Hodně z těch pocitů dělají hormony, u mě to skončilo s koncem šestinedělí, do třech měsíců už jsem byla ok stoprocentně, pokud by ses ale necítila dobře, určitě choď na terapii. A okolí fakt neposlouchej :-) Mateřství mě naučilo bejt silná a stát si za svými názory a tady ty chytrolíny co všechno ví nejlíp (i když třeba kolikrát ani děti nemaj) zcela ignorovat :-)

 
sladke-mameni
Ukecaná baba ;) 1728 příspěvků 23.03.18 08:54

Já s tím pocitem že nejsem dost dobrá bojuju občas ještě teď (syn má 21m), zhruba do roka to bylo docela intenzivní, protože on moc spokojené dítě nebyl. A tyhle poznámky od rodiny jsou teda hrozné, to tě fakt lituju 8o Ale neboj, jsi dobrá, všechno bude časem lepší a ty si budeš jistější a jistější. Je to úplně normální :hug:

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 23.03.18 08:57

Děkuju moc, pomáhá mi to číst. Už jsem myslela, že jsem úplný blázen. Moje miminko je moc hodné, usměvavé, prakticky nebrečí. Tak si pořád říkám, že přece musí být s námi spokojený, ale kdo ví…

Partner mi pomáhá, jak může, ale připadá mi, že už trochu ztrácí trpělivost. Nechápe prostě, z čeho tak šílím, naopak obdivuje, co pořád pro miminko a s miminkem dělám.

@Kriss Tina To si uvědomuji, četla jsem potom, že prý některá miminka umí být už velmi brzo mrštná, i když se ještě nepřetáčejí. Já to nevěděla, a u miminka to neznám zatím, a navíc jsem to prostě nedomyslela tu situaci. Strašně si to vyčítám.

 
Fikta
Extra třída :D 14397 příspěvků 23.03.18 09:01

To dítě si Tě „vybralo“. Do určité doby pro něj budeš ten nejdokonalejší, nejkrásnější a nejchytřejší člověk na světě. Jednoduše se to říká a hůř dělá, ale na řeči okolí se vykašli. Člověk se učí celý život a v mateřství to není jinak. Staráš se o miminko, jak nejlíp umíš? Že občas uděláš botu? No kdo ne. Nejdůležitější je se z toho nehroutit, ale poučit se. Já s prvním dítkem byla vyklepaná hrozně. Bála jsem se, abych mu neublížila, brečela jsem, když brečelo a já nevěděla co potřebuje, načež jsem zjistila, že potřebovalo přebalit (ani ne pět minut potom, co jsem ho předtím přebalila), to řešení, čím ho mazat, co mu dát jako příkrm, první nemoc… Za mě jsou tyhle pocity normální a časem nezmizí :lol: :hug:

Příspěvek upraven 23.03.18 v 09:02

 
Bobinka007
Povídálka 32 příspěvků 23.03.18 09:02

Buď v klidu. Myslím si, že to zažívá hodně matek a Já nejsem vyjímka. Prostě vždycky neuděláme všechno dobře a podle okolí už vůbec. Měl do všeho hodně kecala ségra a nenechala jsem ji. Já jsem matka a já rozhodnu co je pro moje dítě nejlepší. Manžel mi taky furt tvrdí, že malýho moc tahám a že je na mě moc závislý. Je mi to jedno ať si říká kdo chce co chce. Já jsem s ním přece 24 hodin, 7 dne v týdnu a jestli ho vemu 50× nebo 100× je moje věc. A s tím strachem to mám podobně. Když byl maličký taky jsem ho jedno blbě vzala a brečela kvůli tomu. Dokonce jsem sundala obraz co jsme měli nad postelí, aby na něj náhodou nespadl (mrňous s námi spí v posteli) a tak podobně. Mě k tomu strachu přispěla ještě autonehoda kterou jsme měli, když mu byly 3 měsíce. Od té doby mám strach řídit když ho mám vzadu. A mohla bych pokračovat donekonečna. Musíš se nad to povznést nič jiného se nedá dělat. :)

 
Tunrida
Hvězda diskuse 47803 příspěvků 23.03.18 09:11

No, myslím si, že nějaký povídání s psychologem by ti neuškodilo. Ne psychiatra, ale prostě si pokecat o tom, že ten stres opravdu špatně zvládáš. Děláš to, co dělala většina z nás, většině z nás to mimino i opravdu odněkud spadlo, tobě možná nakonec taky spadne. Každý den se najde něco, co uděláš špatně. A bohužel, téměř vždycky se najde někdo, kdo má blbý kecy. Tak o prostě je a je potřeba, aby ses s tím naučila pracovat, jinak tě to opravdu semele a bude zle.

 
Peťula21
Ukecaná baba ;) 1906 příspěvků 23.03.18 09:23

Neboj, jsi dobrá maminka :hug: a na okolí se opravdu vyprdni. Ignoruj je (i když vím, že to třeba úplně nejde). Je to tvoje miminko a ty pro něho děláš jen to nejlepší. A jak to tu už bylo psáno - jestli ho vezmeš 50× nebo 100× - je jen a jen tvoje věc.
Tyto chvíle s prďolkou si právě musíš užívat, neb ty mrňouskové strašně rychle rostou. Takže se s ním mazli tak, jak chceš ty a né jak ti „radí“ okolí. Plínky si používej taky určitě jaké chceš ty sama a koj tak, jak bude tvé miminko vyžadovat ;). My budeme mít za necelé 3 měs. 4 dítko a chci si ho opravdu moooc užít, takže též budu pořád „muchlat“. A názory okolí mě v tomto nejspíš nebudou zajímat. Budu to ignorovat, i když vím, že mě to bude strašně štvát - ty kecy od ostatních. Ale nenech se těmito „radami“ stáhnout ke dnu. Ale jak píšeš, miminko je zdravé, veselé a nepláče - tudíž mu je s tebou velmi dobře a to je důležité :srdce: :dance:. A šťastné miminko potřebuje šťastnou maminku. TAk hlavu vzhůru, na všechny se vyprdni.
Pamatuju si, když se nám narodil nejmladší syn - z porodnice jsme jeli ke tchýni na oběd (ač jsem nechtěla, ale babička s námi prý počítá… :zed: ). Malý začal být malinko neklidný (už u tchýně), tak jsem si ho vzala na sebe a chodila si s ním. Tchýně mě uviděla, sice vyloženě blbý kecy neměla, ale prohodila něco v tom smyslu, že je maličkej a že ho nosím jako kočku :pocitac:. Sice jsem tchýni neřešila, ale štvalo mě to. Bohužel nejsem z těch, že bych ji narovinu poslala do háje, ale jen jsem si to myslela. Teď po 10ti letech od narození posledního syna vím, že bych si to líbit nejspíš od ní nenechala a něco bych ji asi řekla.
Ale zkus třeba zajít k psychologovi, určitě ti pomůže a hlavně tě uklidní, že jsi opravdu v pořádku :hug: a výborná máma :srdce:.
Držím palce, a ať je brzy líp :hug:. A klidně, když se ti nebudou kecy od okolí líbit, tak se klidně ohraď, ty si ulevíš a oni si třeba pro příště dají pozor ;).

 
Kristanka
Závislačka 3593 příspěvků 23.03.18 09:54

Zajdi k psycholozce a prober to-pokud ti sezeni predtim pomohlo, pomuze i ted

Stránka:  1 2 Další »
 Váš příspěvek
Reklama

Poslední články

Nádherná proměna: Kuchyně se díky odborníkům stala skutečným srdcem domova

Paní Jana si ve svém životě prožila mnoho těžkých chvil. Příběh dvakrát... číst dále >

Podzimní čtení: Tyhle knihy vás v klidu nenechají

Podzim je ideální na to uvařit si čaj (nebo nalít dvojku červeného), zavrtat... číst dále >

Články z Expres.cz

Josef Rychtář se zastal Andrey a pustil se do Pomejeho: Zadlužil a okradl i Ivetu!

Andrea Pomeje se dočkala nečekaného zastání. Po vydání článku, v němž jsme... číst dále >

Řepka útočí na Erbovou: Plánovala mě zničit, z mojí smrti by měla zvrácenou radost!

Už 20. listopadu vyjde v pořadí čtvrtá kniha bývalého fotbalisty Tomáše... číst dále >

Články z Ona Dnes

Pro lidi je jednodušší se dál trápit, než si krizi přiznat, říká psycholog

Většina vztahů zažije krizi, není možné se jí vyhnout. Znamená jak ohrožení,... číst dále >

Úsporná variace na svatomartinské menu. Hustá polévka i kuře jako husa

Svatý Martin se k nám sice chystá spíš na bílém bicyklu než na koni, ale... číst dále >