Jeho pláč mě přivádí k šílenství :-(

Anonymni
10.6.09 12:06

Jeho pláč mě přivádí k šílenství :-(

Ahoj

Mám 3 měsíčního chlapečka. Již v těhu jsem zůstala sama. Pomáhají mi sice příbuzní, ale stejně to asi neni stejné jako mít taťku. Na mimi jsem se těšila. Nemohla jsem se dočkat až ho budu držet v náruči. Už tomu bříšku jsem slibovala, že ho budu chránit před zlým, a teď mu sama ubližuju.

Jde o to, že občas ho bolí bříško nebo něco a strašně, ale opravdu strašně křičí. Kroutí se mi při kojení, pak mě z toho bolí prsa a po každém kojení řev. Mezi kojením řev. Nic co nám doporučila doktorka nezabralo.

Když má ten svůj záchvat řevu, začínám ztrácet nervy. Mluvím s ním jak s dospělým - zvýšeným hlasem a jsem na něj nepříjemná. Místo abych ho konejšila :( Dokonce jsem mu řekla že je „parchant uřvanej“ nebo že kdybych mohla, dám mu na p..el a mám kolikrát chuť s ním zatřást, šoupnout ho do postýlky a nechat ho řvát… :cry: Vím, že je to špatně, že takhle s k němu nesmím chovat..ale nemůžu si pomoct. Přitom ho mám ráda, ráda ho pusinkuju, mazlím…ale ten řev mě prostě přivádí k šílenství

Asi ani nečekám radu, jen jsem se chtěla vypsat a možná slyšet, že to tak taky někdo měl a že to přešlo. Přijde mi jen divné, že v šestinedělí bylo vše ok a až teď takhle „ulítávám“…

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

Anonymni
10.6.09 12:18

Ahoj
ja u revu z vzteku nasi male take obcas ztraci nervy,parkrat kdyz uz se to nedalo vydrzet jsem na ni zvysila hlas a obcas jsem na ni i zarvala.Pak ji supnu do postylky a necham ji tam at se vyrve.
Takze jsem ji obcas rekla par skaredych slov.
Sve dite miluji a branila bych jej zuby nehty ale bohuzel me nekdy privadi k silenstvi.

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymni
10.6.09 12:26

Moc dobře tě chápu, byla jsem na tom podobně. Moje dcera byla křikloun od narození a já jsem to taky moc nezvládala, hlas jsem taky zvyšovala a taky jsem měla chut jí hodit do peřin a nechat ji tam řvát. Pak mi to bylo líto a já v noci seděla u její postýlky a brečela a ptala jsem se sama sebe, jestli mi to moje chování někdy odpustí. U mě působily hodně hormony. Ale jsem taky takový labilnější typ. Teď už je dcera větší, takže už takhle neřve, ale už se vzteká a má svoji hlavu a já jsem z toho někdy hodně nervózní. Snažím se počítat do deseti a víc, protože vždycky když jsem na ni zlá, tak je mi to potom moc líto. A mám pocit, že nejsem dobrá matka.

  • Nahlásit
  • Citovat
1852
10.6.09 12:43

Ne ne, za nic se nestyd, ja vim, je to hruza a kdekdo te muze odsoudit za to co pises, ale ja vim, jaky to je, bejt na vsechno sama. Nekdy ty nervy zkratka ujedou, me uz se to taky parkrat stalo, kdyz nas tata opustil. Sice byl muj prcek uz trochu vetsi, ale i presto hodne rval.
Jsi na vsechno sama a jsi pretazena, chtelo by to si proste vycistit hlavu, dat prcka treba na dve hodiny nekomu na hlidani, rodicum, nebo kamaradce..... a proste si zarelaxovat. Strasne te to vzpruzi.

Jinak, ackoliv jsem dost proti temto praktikam, tak ti presto poradim ho klildne do ty postylky polozit a nechat rvat. Na chvili si proste odpocin, zkus ten rev nevnimat. Ono je to storkat lepsi, nez aby ti nakonec ty nervy ujely a bylas na nej fakt zla…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
4858
10.6.09 12:51

Někdo je takový,že špatně snáší dětský pláč,já jsem to samé.Naštěstí mě ani u jednoho z mých dětí tohle nepotkalo,nebrečelo ani jedno,samozřejmě sem tam 1-2 proknourané noci za měsíc,ovšem to není nic proti pláči,či řevu.Myslím si,že se za to ani jedna z Vás nemusí stydět,proto nechápu proč píšete anonymně.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
23860
10.6.09 13:11

Na tom není nic divného, dětský pláč je ten největší stresor i pro lidi, které děti vůbec nemají. (proto se na vás a řvoucí dítě lidi utrhují). Je to normální, že máš takovýhle pocity, jen se musíš hlídat, abys mu neublížila. Do dvou let se dítě vůbec nesmí fyzicky trestat - beztak to nemá žádný výchovný efekt.
Mně je plačícího děcka líto, jenže mám to štěstí, že mám hodné dítě, pláče jen když ho něco bolí a to není naštěstí moc často. No a to bych taky vyskočila z kůže samou bezmocí, když už nevím jak mu chudáčkovi ulevit. :cry: takže vím jak se asi cítíš.
Tak hodně sil a pevné nervy a neboj, pro své dítě jsi ta nejlepší máma na světě - špatná máma by si s tím ani hlavu nelámala ;-)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymni
10.6.09 13:11

Anonymně proto, aby mě někdo neukamenoval :-D

Tak například teď už se skoro hodinu vypravujeme do krámu. Nakoupit musim a malej nepříčetně řve už víc jak 45 minut. 30 minut jsem ho nosila - nic. Teď je v kočáře a že by se unavil a vyřval, tak na to to nevypadá. Asi prchnu do lesů,fakt

Díky za podporu
Zakladatelka diskuze

  • Nahlásit
  • Citovat
1740
10.6.09 13:12

Ahojky,něco bych ti k tomu napsala,ale raději jako SZ.Pokud chceš tak se mi ozvy přihlášená.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
4858
10.6.09 13:26

Zakladatelko,čekala jsem,že mi tohle odpovíš :wink: .Nemyslím to zle,chápu tě (nebo Vás),že píšeš anonymně.Jsou tady totiž převážně tak vzorné,trpělivé,vyloženě ukázkové maminky,které tě nepochopí......se divím,že ještě žádná nepřispěla svým příspěvkem.

Každopádně ti přeji pevné nervy,znám takové uřvané dítě z mého blízkého okolí a opravdu není co závidět.Jen si pořád říkej,že jednou malý vyroste a plakat přestane.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2748
10.6.09 13:44

No, já na jednu stranu chápu , co prožíváš … já jsem tak moc uplakaný dítko neměla, ale i tak jsem byla ráda, že se manžel kolikrát vrátil z práce a já mu ji doslova vrazila do ruk. Ty tu možnost bohužel nemáš. :cry:

Říká se, že dítě vycítí tvé pocity a hlavně tvoji nervozitu…takže to chce klid. Pokud už nebudeš vědět kudykam nech ho chlívi pořvat, ale nenadávej a nezvyšuj na něj hlas. Raději na chvilku odejdi. To se mi zdá menší zlo, než jej nazývat „spratkem“atd. Ale pokud je ten pláč způsoben bolestí bříška, tak na to jsou buď kapky anebo rektální rourka, a zachovat klid ti moc nepomůže.
Te´d čekáme druhé dítko, tak jsem na něj i na sebe zvědavá. :lol: A taky nejsem kliďas a trpělivej člověk.Drž se!!!

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1852
10.6.09 13:53

To jsem jako jedina, kdo se k nervovym zkratum prizanl pod nickem jo? :lol: No co...... mam stastny a spokojeny dite, takze ho to asi nejak nepoznamenalo. Navic po pul roce prestal skoro rvat, uz se to dalo snyst a pak to byla pohodicka… Taky ode me slysel hodne zlyho, taky jsem ho parkrat hodila do postylky a za dverma se mlatila hlavou do zdi…ale netrva to vecne, nebojte :) Ale soucitim s vama, je to desny.....

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
253
10.6.09 13:54

Jaruno,
ty jsi na to kápla :D :D :D Možná to bude proto, že i ty ukázkové trpělivé a vzorné taky měly někdy sto chutí své dítě čapnout a odnést do babyboxu :wink:
Mě taky ne vždy vjde strategie „jít to vydejchat“ do jiné místnosti a párkrát jsem malému jednu střelila (teda jako miminku ne, to jsem spíš zvyšovala ten hlas, nebo ho vrazila vyřvat do kočáru nebo postýlky) A to nejsem na všechno sama a mám manžela který, když je potřeba, tak se dokáže o malého perfektně postarat od rána do večera.
Ale jestli zakladatelka cítí že to fakt už nezvládá a přerůstá jí to přes hlavu, tak by to možná chtělo něco na zklidnění. Z bylinek třeba třezalku, meduňku nebo tinkturu z šišáku (ta prý funguje dobře, ale nemám ji osobně vyzkoušenou) nebo se třeba poradit s pediatričkou, třeba taky něco poradí. Ale ty bylinky by to chtělo probrat s nějakým odborníkem, protože vlastně kojíš, tak aby z toho nebyl problém :?
No a samozřejmě někoho, kdo aspoň na dvě hoďky zaskočí ať se můžeš odreagovat, ale to se mi to radí, když nejsem s dítětem sama :(
Pevné nery M.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
8297
10.6.09 13:57
Jaruna píše:
Zakladatelko,čekala jsem,že mi tohle odpovíš :wink: .Nemyslím to zle,chápu tě (nebo Vás),že píšeš anonymně.Jsou tady totiž převážně tak vzorné,trpělivé,vyloženě ukázkové maminky,které tě nepochopí......se divím,že ještě žádná nepřispěla svým příspěvkem.

Já bych řekla, že je to tím, že je rozdíl mezi mámama, které nemilosrdně nechávají vyřvat a zakladatelkou, která dělá první poslední, aby miminko neplakalo, je doma sama a už jí z toho „hrabe“.

Já jsem měla jen jednou hroznou chuť s malým zatřepat, když jsem se mu snažila vnutit flašku a on otvíral pusu, měl hlad, ale ne a ne se přicucnout, ale řval jak protrženej. To jsem na něj byla fakt naštvaná, že je tak „blbej“… :oops:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
8297
10.6.09 14:02

A když tak čtu popis jeho kroucení a řevu (asi už jste to s doktorkou vyloučili, ale přece), nemůže to být reflux? Děti ani nemusí ublinkávat, ale pálí je žáha, prý je to pro ně strašlivá bolest.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
13995
10.6.09 14:03

Tak proti proudu.
Dětský pláč špatně snáším, opravdu velmi špatně. Byl to důvod, proč jsme začali staršího syna nosit a u mladšího na takové situace ani nedošlo. Jestli máš možnost, zkus si někde aspoň půjčit babyvak, šátek nebo nosítko, i když se to nezdá, je to něco jiného než v náručí, tam cítí, že se může vrtět a neuklidní se. Když to vezmu podle sebe, byla jsem táááák vyrovnaná matka u nošeného Mikuláše oproti tomu, jak jsem se nervila u do tří měsíců nenošeného kolikového Štěpána.
Nechat vyřvat ti neporadím, jednak je to podle mě šeredné vůči dítěti a druhak největší zátěž je to pro tebe, protože to je opravdu o nervy.
A jestli máš pocity viny, že jsi naštvaná, to nebuď, to se asi mnohá občas přistihneme, že se musíme hodně ovládat, abychom nepřivodily dítěti baby-shaking syndrom (já třeba když jsou tři ráno, smolím se s ním přes hodinu a on ryčí tak, že budí všechny partaje v blízkém okolí, především ale bráchu :evil: ).

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama