Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
On není už s někým jiným, on je s jinou už asi 8 let. On je pro mě tabu, pasé a vždy byl a není to jen o tom, že je zadaný, těch důvodů je víc. Ale rok se choval jak zamilovaný blbeček a já na to nereagovala, když jsem se opila, řekla jsem mu jen jednu větu, nevyjela jsem po něm. Mohl říct - mýlíš se, nebo tak něco, ale on se zachoval jako hňup. Podotýkám, že mě vadilo i to, že mě tak balí, když je zadaný. Tvrdí, že nešťastně, samozřejmě. Jsem ale ráda, že jsem to vůbec nakousla, protože on by se jinak takhle hojil klidně další rok. Tokal by a možná mu vyhovovalo, že to ignoruji. Asi jsem byla způsob odreagování od reality, nevím. Měla jsem ho poslat k šípku už dávno
mohla by jsi popsat, jak měl správně zareagovat? moc nerozumím, jaká reakce by pro tebe byla uspokojivá
@Maria37 píše:
mohla by jsi popsat, jak měl správně zareagovat? moc nerozumím, jaká reakce by pro tebe byla uspokojivá
To už zakladatelka napsala: mohl říct - mýlíš se… Spíš by mne zajímalo, co ti řekl nebo jak se zachoval, zakladatelko, že se tě to tak dotklo?
@D. C. píše:
To už zakladatelka napsala: mohl říct - mýlíš se… Spíš by mne zajímalo, co ti řekl nebo jak se zachoval, zakladatelko, že se tě to tak dotklo?
si myslím, že spíš čekala, že se na ni vrhne a urazila, když to tak nebylo…
@Maria37 píše:
mohla by jsi popsat, jak měl správně zareagovat? moc nerozumím, jaká reakce by pro tebe byla uspokojivá
No s úsměvem mě vrátit na zem, pro tu chvíli. Já to rok poslouchám a nereaguji a myslím si o tom svoje (že je to i příjemné od toho chlapa), ale neživila jsem to nijak. A jednou jedinkrát za celý celičký rok jsem to já, kdo něco nakousne a on se mi vysměje? Dokonce se i naštval a demonstrativně se začal bavit s jinou, přímo uprostřed našeho rozhovoru. Mohl to z galantnosti zahrát do autu. Mohl to z kamarádství převrátit v žert. Mohl udělat tisíc věcí instead! Nechal mě tam stát jak sloup. Zlobí mě, že jsem díky té jeho intenzivní masáži malinko myslela na to, že možná ano, možná možná možná. V životě nikdy mě žádný chlap neukecal. Já se vždy zamiluji na první pohled a je to ono, nemýlím se. Tohle bylo jinak, on dorážel a já ho jen nechala a pak to začlo ve mě fakt klíčit, nějaké semínko co zasel. Ale jsem pitomá, měla jsem poslechnout instinkt. A kamarádky taky ![]()
@Maria37 píše:
si myslím, že spíš čekala, že se na ni vrhne a urazila, když to tak nebylo…
No to v žádném případě! Bylo to na večírku, nejsem pitomá.
@Anonymní píše:
No s úsměvem mě vrátit na zem, pro tu chvíli. Já to rok poslouchám a nereaguji a myslím si o tom svoje (že je to i příjemné od toho chlapa), ale neživila jsem to nijak. A jednou jedinkrát za celý celičký rok jsem to já, kdo něco nakousne a on se mi vysměje? Dokonce se i naštval a demonstrativně se začal bavit s jinou, přímo uprostřed našeho rozhovoru. Mohl to z galantnosti zahrát do autu. Mohl to z kamarádství převrátit v žert. Mohl udělat tisíc věcí instead! Nechal mě tam stát jak sloup. Zlobí mě, že jsem díky té jeho intenzivní masáži malinko myslela na to, že možná ano, možná možná možná. V životě nikdy mě žádný chlap neukecal. Já se vždy zamiluji na první pohled a je to ono, nemýlím se. Tohle bylo jinak, on dorážel a já ho jen nechala a pak to začlo ve mě fakt klíčit, nějaké semínko co zasel. Ale jsem pitomá, měla jsem poslechnout instinkt. A kamarádky taky
promin, ale nikdo neřekne druhému, že se mu líbí, s tím, že čeká, že to ten druhý zahraje do autu nebo obrátí v žert, to je blbost…
@Maria37 píše:
promin, ale nikdo neřekne druhému, že se mu líbí, s tím, že čeká, že to ten druhý zahraje do autu nebo obrátí v žert, to je blbost…
Píšou to v nějaké knize, nebo je to pravidlo? Já se řídím tím co cítím, no snažím se to samozřejmě filtrovat mozkem, ale jsem spíš emotivní člověk. Byla to chvíle, kdy jsem to potřebovala říct, nebylo to připravené, řekla jsem to a jsem za to i ráda, protože mi to díkybohu otevřelo oči. A ne, opravdu jsem nečekala, že to že to řeknu něco změní. Možná jsem doufala, když jsem se nad tím pak zamyslela proč… že třeba řekne - jo, mám to stejně, ale jsem zadaný a nemůžu. Fajn. Ne určitě ne jsem nečekala, že by se na mě vrhnul. Nemusel zareagovat aby mě zesměšnil.
@Anonymní píše:
Píšou to v nějaké knize, nebo je to pravidlo? Já se řídím tím co cítím, no snažím se to samozřejmě filtrovat mozkem, ale jsem spíš emotivní člověk. Byla to chvíle, kdy jsem to potřebovala říct, nebylo to připravené, řekla jsem to a jsem za to i ráda, protože mi to díkybohu otevřelo oči. A ne, opravdu jsem nečekala, že to že to řeknu něco změní. Možná jsem doufala, když jsem se nad tím pak zamyslela proč… že třeba řekne -jo, mám to stejně, ale jsem zadaný a nemůžu. Fajn. Ne určitě ne jsem nečekala, že by se na mě vrhnul. Nemusel zareagovat aby mě zesměšnil.
odpověď, že jsi čekala, že řekne „mám to stejně beru“…čili jsi čekala pochopitelně pozitivní odezvu a on se asi lekl a třeba právě proto, že to má stejně, ale má doma partnerku… třeba ho to tak vyvedlo z míry, že nevěděl, jak reagovat, protože to nečekal…
@Maria37 píše:
odpověď, že jsi čekala, že řekne „mám to stejně beru“…čili jsi čekala pochopitelně pozitivní odezvu a on se asi lekl a třeba právě proto, že to má stejně, ale má doma partnerku… třeba ho to tak vyvedlo z míry, že nevěděl, jak reagovat, protože to nečekal…
Ano, možná je to právě tak. Já jen doufala, že po tom roce těch řečiček okolo a chození kolem horké kaše k sobě můžeme být upřímní. A upřímně, dělal toho tolik nadstandardního, že nepochybuji, že se mu opravdu líbím. Mohli jsme si s úlevou říct - je to tak - ale nic s tím nenaděláme. Takhle on to zahrál do autu, jakobych já si něco vymyslela. Příjde mi to strašně nefér. Je úplně někdo jiný, než se prezentoval. To že spolu nic nemáme a nic mít nebudem, to je v pořádku, je zadaný. Ale mohl se prostě zachovat jako chlap a ne jako zbabělec. To mě prostě mrzí.
@Anonymní píše:
Ano, možná je to právě tak. Já jen doufala, že po tom roce těch řečiček okolo a chození kolem horké kaše k sobě můžeme být upřímní. A upřímně, dělal toho tolik nadstandardního, že nepochybuji, že se mu opravdu líbím.Mohli jsme si s úlevou říct - je to tak - ale nic s tím nenaděláme. Takhle on to zahrál do autu, jakobych já si něco vymyslela. Příjde mi to strašně nefér. Je úplně někdo jiný, než se prezentoval. To že spolu nic nemáme a nic mít nebudem, to je v pořádku, je zadaný. Ale mohl se prostě zachovat jako chlap a ne jako zbabělec. To mě prostě mrzí.
tak to je hezká utopie, ale pravděpodobně by jste si spolu něco začali a to on nechce, protože je zadaný, asi ho bavilo kolem tebe poletovat a hrát si, ale bojí se něco rozjet, tak to zahrál do autu…
@Anonymní píše:
Píšou to v nějaké knize, nebo je to pravidlo? Já se řídím tím co cítím, no snažím se to samozřejmě filtrovat mozkem, ale jsem spíš emotivní člověk. Byla to chvíle, kdy jsem to potřebovala říct, nebylo to připravené, řekla jsem to a jsem za to i ráda, protože mi to díkybohu otevřelo oči. A ne, opravdu jsem nečekala, že to že to řeknu něco změní. Možná jsem doufala, když jsem se nad tím pak zamyslela proč… že třeba řekne - jo, mám to stejně, ale jsem zadaný a nemůžu. Fajn. Ne určitě ne jsem nečekala, že by se na mě vrhnul. Nemusel zareagovat aby mě zesměšnil.
Dobre udelal, to bylo embarrasing from you..
@Maria37 píše:
tak to je hezká utopie, ale pravděpodobně by jste si spolu něco začali a to on nechce, protože je zadaný, asi ho bavilo kolem tebe poletovat a hrát si, ale bojí se něco rozjet, tak to zahrál do autu…
On to nezahrál do autu, on se zachoval jako pitomec. Taky jsem ho mohla stokrát zesměšnit, když „tokal“ on, když mi volal, že jsem krásná, že ho mrzí, že není můj milenec, když mi říkal, že se mu o mě každou noc zdá. Já to přešla, já to hrála do autu, mohla jsem já z něj udělat pitomce, ale neudělala, ano, přiznávám, dělalo mi to dobře. Samozřejmě. Sice mě tím hodně dostával do rozpaků, takže jsem většinou mlčela, změnila téma, nebo to přešla, nerozvíjela jsem to.
To je fuk.
Hezké ráno, tak jak jsem řekl už včera, mohl se zkrátka zachovat slušně a říct třeba „promiň, byla to jen hra“. Na druhou stranu, když o tom přemýšlím teď po ránu, kdy jsem čerstvější… on ti rok nadbíhal a ty mu teprve po roce řekneš, že se ti líbí… asi by se hodně chlapů urazilo a zachovalo se takhle, tomu bych se tolik nedivil
.
@D. C. píše:
Hezké ráno, tak jak jsem řekl už včera, mohl se zkrátka zachovat slušně a říct třeba „promiň, byla to jen hra“. Na druhou stranu, když o tom přemýšlím teď po ránu, kdy jsem čerstvější… on ti rok nadbíhal a ty mu teprve po roce řekneš, že se ti líbí… asi by se hodně chlapů urazilo a zachovalo se takhle, tomu bych se tolik nedivil.
Dobré ráno
No jsem překvapená, asi my ženské přemýšlíme jinak. Já myslela, že se nám spíš uleví
Nemělo to být urážlivé. Každopádně ano, on se opravdu naštval. Už to nezměním, ale stejně mě to prostě mrzí. ![]()
Díky za chlapský pohled ![]()
@Anonymní píše:
Dobré ránoNo jsem překvapená, asi my ženské přemýšlíme jinak. Já myslela, že se nám spíš uleví
Nemělo to být urážlivé. Každopádně ano, on se opravdu naštval. Už to nezměním, ale stejně mě to prostě mrzí.
Díky za chlapský pohled
třeba se ti ještě ozve a vyzná až to rozchodí
ikdyž osobně bych ti přála nějakého nezadaného fajn chlapa, kvůli kterému se nebudeš trápit ![]()