Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Říkal,že je těžké zapomenout.....to je jasné! Pokud se někdo zamiluje, vždy je těžké zapomenout.....vůbec v případě, kdy ho protějšek nechce. Mluvili jsme o tom spolu a říká, že potřebuje čas. Že prostě doufá, že to bude zase dobrý, ale nemůže to slíbit… Že to, že je tu s námi je dostatečný důvod, že se snaží! Kdyby nechtěl, už je dávno pryč… takže doufám a čekám......asi to chce plno času! Normálně dělám vše jako dřív. Nepodbízím se mu, nevnucuju......chodím s kámoškou na vínko… Ale i přesto bych tak nějak nejraději byla pořád co nejvíce s ním...... a strašně doufám, že mě třeba někdy pohladí, nebo aspoň náznakem dá najevo maličko citů..... Vím, že se to nespraví za měsíc…
je vidět, že zájem máš, nervy taky, a jsi ochotna zapomenout, tak bych si s ním promluvila, co chce on, abys nezjistila, že je doma ,protože ona už nemá zájem ![]()
To je právě to…před 3 týdny jsme to řešili a dozvěděla jsem se, že má v hlavě guláš. Že neví, jestli je vlastně v našem vztahu spokojenej… a že pořád myslí na ní...... Že neví, co dělat a chce to čas! Tak mu ten čas dávám a víc se o tom bavit nechce. Ale vidím aspoň pokrok v tom, že mluví v množném čísle…nemluví sám za sebe!! ![]()
je mi líto co prožíváš, když si to představím… snad dostane rozum a bude s rodinou, ona ta zamilovanost opadne a pak uvidí, co málem ztratil, držim ti palce
XY2: Tak mi to připomíná můj příběh…též byla v roli kolegyně…a slyšela jsem taky „veškerá komunikace kromě pozdravu ukončena + to, že odchází z práce“…nevím, zda tomu věřit…když se zeptám, zda tam ještě pracuje, odpověď zní „nevím, dlouho jsem jí neviděl“… ![]()
Mrkvicek - Pak tedy zbývá už jen vydržet, počkat a uvidí se.. Je to fakt, že to není lehké nejen pro tebe, ale i pro něj. Ale je vidět, že jsi rozumná ženská a nedusíš ho. POdle mě je to jen dobře. Prostě ho teda nech být, když chce, když má guláš v hlavě…
A že už mluví v množném čísle - to je jen dobře ![]()
Můj přítel, než začal mluvit " o nás ", trvalo to tři roky.. Ale v normálním vztahu bez takového problému..
Určitě vytrvej a on ti potom sám řekne, jestli to půjde.. sám to řekl, že neví.. tak si myslím, že až vedět bude, budeš vědět i ty ![]()
Držím pěsti ![]()
Ahoj.Teď ti napíšu vlastní zkušenost z pohledu druhé strany.Před lety jsem měla vztah se ženatým mužem.Bylo nám spolu moc dobře,ale on něchtěl na tom,že jsem vlastně až ta druhá nic měnit,i když tvrdil,že mě miluje.Ukončila jsem to.Sice s těžkým srdcem,ale co mi zbývalo.Chtěla jsem smysluplnou budoucnost,ne jen přežívání…Je fakt,že to ve mě hlodalo už dlouho,takže to bylo logické.Najednou začal s tím,že se rozvede,že chce být jen se mnou,že jsem to nejlepší,co ho v životě potkalo atd.Byla jsem ale pevně rozhodnutá,tak jsem neustoupila…Vycházíme spolu dodnes dobře,já ho beru jako kamaráda,ale radši se mu vyhýbám,protože ještě teď po letech,když se potkáme,vidím tu změnu jeho výrazu a pohledu…Ten pohled velice dobře znám z doby,kdy jsme ještě byli spolu…Dokonce mi jednou řekl,že mě pořád miluje a to bylo už poměrně dlouho po ukončení vztahu.
Tím vším ti vlastně chci říct,že ty můžeš chtít moc,ale pokud si i on neudělá pořádek ve svých citech a nebude schopný se se vším srovnat,tak to pro tebe bude hodně těžké…
Hodně štěstí.
Je to malá firma…cca 30 lidí…pracovala jsem tam 5 let a šéfové jsou moji dobří kamarádi, tudíž to vím na 100%. Ostatně v tom hysterickém záchvatu mi to řekla i ona ![]()
Příspěvek upraven 28.01.11 v 13:32
Ještě jedna malá zkušenost. Snažit se o tom co bylo a hlavně o ní nemluvit. Je to příliš čerstvé pro oba. Vím, že jen to příšerně těžké, ale chlapi obecně neradi rozebírají svoje problémy a pokud to v hlavě ještě nemá srovnané, tak to tím jen zhoršíš…jednou o tom třeba začně sám…
Já se snažím kontrolovat každý den, každou hodinu i minutu…někkdy to vydržím a jsem na sebe hrdá a někdy ne…ale i tak se snažím mluvit v klidu…hlavně žádné hysteráky…
Příspěvek upraven 28.01.11 v 13:32
Někde ne eMiminu jsem četla jednu dobrou myšlenku. Všechny podvedené, které jsme se rozhodly dát šanci, máme společné představy o tom, jak by se k nám měl přítel/manžel po provalení nevěry chovat … litovat toho, stále se omlouvat, nosit kytky, odprošovat apod. Tohle se ale v 99% případů nestává anebo alespoň ne v případech, kdy se ten chlap do oné třetí zamiloval. Z mého hlediska je velký úspěch přimět takového chlapa, aby se rozhodl, a to ať pro kohokoli, a pokud si racionálně (nikoli srdcem…to snad ani v takovém případě nejde) vybral mě, tak mi nezbývá nic jiného, než mu dát čas, aby se s tím srovnal i emocionálně … a jak dlouho to bude trvat záleží na monoha faktorech (délka nevěry, o koho jde, jak často jí vídá atd.)…
mrkvicek píše:
Jako většina, mám v manželství problémy s manželovou nevěrou…Máme 3 leté dítě. Řekl mi o ní před 2 měsíci a bohužel nešlo jen o úlet!! Zamiloval se! Rozmýšlel se, zda odejít, nebo zůstat. Nakonec zůstal…Ale je to tak, že spolu žijeme spíše jen jako spolubydlící a ne jako manželé…tvrdí,že to chce čas…Ale mě už dochází trpělivost! Stále čekám,kdy uvidím nějakou snahu z jeho strany. Nejradši bych se sbalila a odešla, ale na druhou stranu, když už držím 2 měsíce, přeci teď neuteču
Přečti si tuhle diskusi, to je jako bych četl to samé v bleděmodrém… https://www.emimino.cz/…nosti-59875/
![]()