Jet s kamarádem nebo ekonomičtější trasou?

Anonymní
20.2.21 15:37

Jet s kamarádem nebo ekonomičtější trasou?

Ahoj,

už jsme doma řešili vloni, ale situace zase nastane.

Jezdíme na zimní i letní dovolené s kamarádem či kamarády, kteří bydlí 150 km od nás. Jenže to k nim nemáme cestou, ale zajížďka je od 200 do 400 km, a to podle toho, kam jedeme (Německo, Itálie, Rakousko…), navíc minimálně 150 km nejedeme po dálnicích a lepších silnicích, ale po hodně frekventovaných cestách, takže to jedeme minimálně 2,5 hodiny. Takže namísto 8 hodin do hor do Rakouska bychom jeli třeba 13.

Manžel strašně prosazuje jet tou delší cestou, abychom jeli s kamarádem (přitom navigaci máme, kam jet, víme, vůbec se na ně nemusíme vázat). V reálu to vypadá tak, že pokud se vyjížídí od kamaráda v 8 ráno, my musíme jet už nejpozději v 5. Pokud se vyjíždí dřív, musíme jet den předtím 170 km ke tchýni, tam přespat (a vybalit třeba jídlo z auta a někam dát) a ráno jet 20 km k tomu kamarádovi a pak teprve absolvovat těch dalších 8 hodin do místa.

Pokud bychom jeli z domu tou nejkratší cestou, tak jedeme 40 km a pak už jen po dálnicích, je to, jak už jsem psala o 200-400 km blíž, tedy nejedeme 13 hodin, ale jen 7-8. A jedeme i jinudy.

Vloni se mi podařilo prosadit tuto cestu, protože jsem v sobotu dopoledne ještě musela do práce (manžel se vztekal, že zase přijedeme jako poslední, ale nebyl problém, vzali nám klíče od apartmánu a my si je od nich vyzvedli v těch 22 hodin, co jsme dojeli). V létě, když si manžel vymínil, že jede jen se synem, tak jel tu dlouhou cestu a byl nesmírně spokojen, že s kamarádem jel z jeho místa bydliště. No a v létě bychom zase měli jet. Zachytila jsem, že chce zase jet tou dlouhou cestou. Jenže on tu cestu (jídlo, pití, balení) nechystá. Navíc být 13 hodin na cestě (namísto třeba 8) je fakt šílené, zejména, pokud se jede přes noc - to už jsme taky absolvovali - celou noc jsem řídila já, on spal. Už to takto nechci. Když nebude po jeho, bude se vztekat.

Co byste zvolily? A jak na něj? Efektivita cesty ho nezajímá, prostě nutně potřebuje jet (neracionálně) s kamarádem. Podotýkám, že každá rodina jede svým autem.

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
89
20.2.21 15:40

Jet ve dvou autech ma něco do sebe - vzájemná pomoc atd

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
20.2.21 15:43
@ZustanSeMnou píše:
Jet ve dvou autech ma něco do sebe - vzájemná pomoc atd

Nikdy jsme pomoct nepotřebovali. Jednou jsme takhle jeli z Chorvatska, manžel byl marod, já musela odřídit celou cestu, nikdo na mě nebral ohledy, protože v dalších autech byl jen jeden řidič - v rodinách kamarádů totiž ženy neřídí. Musela jsem si poradit sama, pořád jsem zastavovala, pila kafe, bylo to hrozné.

  • Citovat
  • Nahlásit
2100
20.2.21 15:43

Přijde mi to naprosto nesmyslné a neekonomické, naštěstí v tomhle my se doma shodneme. Taky bych nechtěla trávit v autě navíc x hodin, když stejně jedete každý ve svém autě. Tvůj muž je umanutý a asi mu to těžko vysvětlíš, když je přesvědčený o své pravdě. Leda přežít jeho vztekání, když na rozumné argumenty nebere zřetel.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
20.2.21 15:44
@ZustanSeMnou píše:
Jet ve dvou autech ma něco do sebe - vzájemná pomoc atd

A jezdíme tahem, max 5 minut na WC po cestě.

  • Citovat
  • Nahlásit
16222
20.2.21 15:45

Pokud jste jenom dva dospělí, asi bych příteli ustoupila a absolvovala delší cestu - chtěla bych ale od něj slyšet nějaký konkrétní důvod (i kdyby to bylo něco ve smyslu „prostě se sám jet bojím“)… a především bych trvala na tom, aby se v takovém případě podílel minimálně z poloviny nejen na řízení, ale také na vlastních přípravách, balení, vybalování apod.

Pokud by ale byly děti, nediskutovala bych o ničem a jela buď efektivnější a kratší cestou - nebo vůbec.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
49314
20.2.21 15:48
@Anonymní píše:
Ahoj,

už jsme doma řešili vloni, ale situace zase nastane.

Jezdíme na zimní i letní dovolené s kamarádem či kamarády, kteří bydlí 150 km od nás. Jenže to k nim nemáme cestou, ale zajížďka je od 200 do 400 km, a to podle toho, kam jedeme (Německo, Itálie, Rakousko…), navíc minimálně 150 km nejedeme po dálnicích a lepších silnicích, ale po hodně frekventovaných cestách, takže to jedeme minimálně 2,5 hodiny. Takže namísto 8 hodin do hor do Rakouska bychom jeli třeba 13.

Manžel strašně prosazuje jet tou delší cestou, abychom jeli s kamarádem (přitom navigaci máme, kam jet, víme, vůbec se na ně nemusíme vázat). V reálu to vypadá tak, že pokud se vyjížídí od kamaráda v 8 ráno, my musíme jet už nejpozději v 5. Pokud se vyjíždí dřív, musíme jet den předtím 170 km ke tchýni, tam přespat (a vybalit třeba jídlo z auta a někam dát) a ráno jet 20 km k tomu kamarádovi a pak teprve absolvovat těch dalších 8 hodin do místa.

Pokud bychom jeli z domu tou nejkratší cestou, tak jedeme 40 km a pak už jen po dálnicích, je to, jak už jsem psala o 200-400 km blíž, tedy nejedeme 13 hodin, ale jen 7-8. A jedeme i jinudy.

Vloni se mi podařilo prosadit tuto cestu, protože jsem v sobotu dopoledne ještě musela do práce (manžel se vztekal, že zase přijedeme jako poslední, ale nebyl problém, vzali nám klíče od apartmánu a my si je od nich vyzvedli v těch 22 hodin, co jsme dojeli). V létě, když si manžel vymínil, že jede jen se synem, tak jel tu dlouhou cestu a byl nesmírně spokojen, že s kamarádem jel z jeho místa bydliště. No a v létě bychom zase měli jet. Zachytila jsem, že chce zase jet tou dlouhou cestou. Jenže on tu cestu (jídlo, pití, balení) nechystá. Navíc být 13 hodin na cestě (namísto třeba 8) je fakt šílené, zejména, pokud se jede přes noc - to už jsme taky absolvovali - celou noc jsem řídila já, on spal. Už to takto nechci. Když nebude po jeho, bude se vztekat.

Co byste zvolily? A jak na něj? Efektivita cesty ho nezajímá, prostě nutně potřebuje jet (neracionálně) s kamarádem. Podotýkám, že každá rodina jede svým autem.

Jakoze jedete dvema auty za sebou? 8o
Proc? A manzel si neco vymysli a v noci si v aute spinka?
Nakopnout s rozbehem. Kdyztak muze jet za kamosem vlakem :roll:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
29226
20.2.21 15:51
@Anonymní píše:
Ahoj,

už jsme doma řešili vloni, ale situace zase nastane.

Jezdíme na zimní i letní dovolené s kamarádem či kamarády, kteří bydlí 150 km od nás. Jenže to k nim nemáme cestou, ale zajížďka je od 200 do 400 km, a to podle toho, kam jedeme (Německo, Itálie, Rakousko…), navíc minimálně 150 km nejedeme po dálnicích a lepších silnicích, ale po hodně frekventovaných cestách, takže to jedeme minimálně 2,5 hodiny. Takže namísto 8 hodin do hor do Rakouska bychom jeli třeba 13.

Manžel strašně prosazuje jet tou delší cestou, abychom jeli s kamarádem (přitom navigaci máme, kam jet, víme, vůbec se na ně nemusíme vázat). V reálu to vypadá tak, že pokud se vyjížídí od kamaráda v 8 ráno, my musíme jet už nejpozději v 5. Pokud se vyjíždí dřív, musíme jet den předtím 170 km ke tchýni, tam přespat (a vybalit třeba jídlo z auta a někam dát) a ráno jet 20 km k tomu kamarádovi a pak teprve absolvovat těch dalších 8 hodin do místa.

Pokud bychom jeli z domu tou nejkratší cestou, tak jedeme 40 km a pak už jen po dálnicích, je to, jak už jsem psala o 200-400 km blíž, tedy nejedeme 13 hodin, ale jen 7-8. A jedeme i jinudy.

Vloni se mi podařilo prosadit tuto cestu, protože jsem v sobotu dopoledne ještě musela do práce (manžel se vztekal, že zase přijedeme jako poslední, ale nebyl problém, vzali nám klíče od apartmánu a my si je od nich vyzvedli v těch 22 hodin, co jsme dojeli). V létě, když si manžel vymínil, že jede jen se synem, tak jel tu dlouhou cestu a byl nesmírně spokojen, že s kamarádem jel z jeho místa bydliště. No a v létě bychom zase měli jet. Zachytila jsem, že chce zase jet tou dlouhou cestou. Jenže on tu cestu (jídlo, pití, balení) nechystá. Navíc být 13 hodin na cestě (namísto třeba 8) je fakt šílené, zejména, pokud se jede přes noc - to už jsme taky absolvovali - celou noc jsem řídila já, on spal. Už to takto nechci. Když nebude po jeho, bude se vztekat.

Co byste zvolily? A jak na něj? Efektivita cesty ho nezajímá, prostě nutně potřebuje jet (neracionálně) s kamarádem. Podotýkám, že každá rodina jede svým autem.

Neřídím, takže bych se podřídila. Kdybychom jeli s naší blicím dítětem, volím nejkratší cestu a pokud by řidič namítal, bude odklízet zvratky sám.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
8307
20.2.21 15:53

Jezdíme s kamarády kratší trasy a ze stejného města a vůbec se na sebe nevážeme během cesty. Každému se povede jinak rychle sbalit, každý potřebuje jinak zastavit, každému dítěti se chce jinak čurat… tu cestu bez sebe opravdu přežijeme. Loni se nám stalo, že jsme vyjeli o půl hodiny později a dojeli o hodinu dřív (v rámci ČR), děti kamarádů potřebovaly stavět, zatímco naše to zalomily a zastavení by znamenalo buzení a řev.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
266
20.2.21 15:54

Určitě bych jela tu kratší cestu, ta delší mi nedává smysl, na místě si manžel kamaráda ještě užije, tohle je prostě blbina, zvlášť když se na přípravách nepodílí.
Kamarád nemůže den předem dojet k vám, tam přespat, a jeli byste sice spolu, ale od vás?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
22
20.2.21 15:54
@Anonymní píše:
Ahoj,

už jsme doma řešili vloni, ale situace zase nastane.

Jezdíme na zimní i letní dovolené s kamarádem či kamarády, kteří bydlí 150 km od nás. Jenže to k nim nemáme cestou, ale zajížďka je od 200 do 400 km, a to podle toho, kam jedeme (Německo, Itálie, Rakousko…), navíc minimálně 150 km nejedeme po dálnicích a lepších silnicích, ale po hodně frekventovaných cestách, takže to jedeme minimálně 2,5 hodiny. Takže namísto 8 hodin do hor do Rakouska bychom jeli třeba

Manžel strašně prosazuje jet tou delší cestou, abychom jeli s kamarádem (přitom navigaci máme, kam jet, víme, vůbec se na ně nemusíme vázat). V reálu to vypadá tak, že pokud se vyjížídí od kamaráda v 8 ráno, my musíme jet už nejpozději v 5. Pokud se vyjíždí dřív, musíme jet den předtím 170 km ke tchýni, tam přespat (a vybalit třeba jídlo z auta a někam dát) a ráno jet 20 km k tomu kamarádovi a pak teprve absolvovat těch dalších 8 hodin do místa.

Pokud bychom jeli z domu tou nejkratší cestou, tak jedeme 40 km a pak už jen po dálnicích, je to, jak už jsem psala o 200-400 km blíž, tedy nejedeme 13 hodin, ale jen 7-8. A jedeme i jinudy.

Vloni se mi podařilo prosadit tuto cestu, protože jsem v sobotu dopoledne ještě musela do práce (manžel se vztekal, že zase přijedeme jako poslední, ale nebyl problém, vzali nám klíče od apartmánu a my si je od nich vyzvedli v těch 22 hodin, co jsme dojeli). V létě, když si manžel vymínil, že jede jen se synem, tak jel tu dlouhou cestu a byl nesmírně spokojen, že s kamarádem jel z jeho místa bydliště. No a v létě bychom zase měli jet. Zachytila jsem, že chce zase jet tou dlouhou cestou. Jenže on tu cestu (jídlo, pití, balení) nechystá. Navíc být 13 hodin na cestě (namísto třeba 8) je fakt šílené, zejména, pokud se jede přes noc - to už jsme taky absolvovali - celou noc jsem řídila já, on spal. Už to takto nechci. Když nebude po jeho, bude se vztekat.

Co byste zvolily? A jak na něj? Efektivita cesty ho nezajímá, prostě nutně potřebuje jet (neracionálně) s kamarádem. Podotýkám, že každá rodina jede svým autem.

Když chce jet delší trasu, tak jediné s podmínkou, ze si to i odřídí. Když ne celou cestu, tak aspoň většinu. Určitě bych nejela s tím, ze on si bude spát a já řídit v noci.

Příspěvek upraven 20.02.21 v 15:56

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
20.2.21 15:56
@BohunkaP píše:
Pokud jste jenom dva dospělí, asi bych příteli ustoupila a absolvovala delší cestu - chtěla bych ale od něj slyšet nějaký konkrétní důvod (i kdyby to bylo něco ve smyslu „prostě se sám jet bojím“)… a především bych trvala na tom, aby se v takovém případě podílel minimálně z poloviny nejen na řízení, ale také na vlastních přípravách, balení, vybalování apod.Pokud by ale byly děti, nediskutovala bych o ničem a jela buď efektivnější a kratší cestou - nebo vůbec.

Jezdíme se dvěma dětmi. Pro ně ten pobyt v autě je taky děs. Ale vědí, že cestu musí přežít. Když byly malé, jezdili jsme jen přes noc, na sedadlech jsem jim udělala spaní. Teď jsou větší, už to tak nejde.
Důvod je - chtěl bych jet jako Honza a s Honzou. Nic víc.
Nechat na něm balení je horor, protože se přitom hrozně vzteká a zejména v zimě na lyže by půlka věcí chyběla. Takovou zkušenost už mám. Já balím sobě a dětem a společné (koupelna, kuchyň, jídlo), on si balí sám. Už si třeba musel kupovat v Rakousku rukavice, protože si je nevzal…

  • Citovat
  • Nahlásit
48317
20.2.21 15:58

A proč se nedomluvíte s kamarádem, že se v určený čas sejdete na nějaké benzínce, kterou máte oba po trase? Tedy pokud jedete 2 auty.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
20.2.21 15:58
@Karamba2020 píše:
Určitě bych jela tu kratší cestu, ta delší mi nedává smysl, na místě si manžel kamaráda ještě užije, tohle je prostě blbina, zvlášť když se na přípravách nepodílí.
Kamarád nemůže den předem dojet k vám, tam přespat, a jeli byste sice spolu, ale od vás?

To by ten kamarád nikdy neudělal, protože bydlí v jižní části republiky, zatímco my v severní. Takže by měl zajížďku - možná stejnou, jako my :-), když musíme jet za ním - na jihovýchod a pak jedeme všichni na jihozápad.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
20.2.21 16:01
@lucenka píše:
A proč se nedomluvíte s kamarádem, že se v určený čas sejdete na nějaké benzínce, kterou máte oba po trase? Tedy pokud jedete 2 auty.

To je nereálné, on nebude nikde čekat hodinu, až přijedeme, protože zrovna třeba vyjede jinak. On je vcelku rozumný, sedne do auta, jede 160 a je třeba první na místě, takže převezme klíče. Dát si na 600 km ještě jednu (zbytečnou) přestávku bere jako nesmysl a nekývl by na to. Už jsme to řešili. A je to další stres - být včas někde napůli cesty. On jezdí přes Rakousko, nám se vyplatí jet přes Německo, takže společná cetsa je třeba jen 50 km.

  • Citovat
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat