Jít k psychologovi sama, nebo i s dcerou?

Anonymní
25.3.20 04:32

Jít k psychologovi sama, nebo i s dcerou

Ani nevím jak mám začít. Bylo mi moji rodinou řečeno, že svoji dceru 6 let, držím zkrátka a že jí nic nedovolím a že ji v podstatě nesnáším. Všechno to vygradovalo, když jsem ji viděla jíst zmrzlinu.
Jsme teď u prarodičů a každý den se tu jí něco sladkého. Já s tím nemám problém, ale ať se to tu není v takovém množství. Dcera je od přírody žravá, ale jen na to co jí chutná a sotva někdo něco strčí do pusy už sonduje co jí a případně pokud to je něco co by ji mohlo chutnat, jestli může taky. A v podstatě tady jí každý den něco sladkého, ať jsou to sušenky, nebo denně zmrzlina.
U rodičů je teď i sestra, která má zas dítě, které pořádně nejí a neustále mu něco podstrojuje a já mám zas dítě které korigují v tom co jí, protože už jsem si i vyzkoušela, že jsem ji nechalA jíst co chtěla, ale pak normálně neobědvala a za chvíli chodila, že si dá něco dobrého.
A tak jsme se včera dostali do situace, kdy po obědě, byly špagety, se začala nacpavat ruskou zmrzlinou a já jí řekla, že si tedy na svačinu nebude dávat ten pudink co si dělali dopoledne. Jenomže odpoledne si ostatní dávali pudink, já a manžel ne a dceři ten pudink dali, protože jim bylo líto, že má na něj chuť a nechce ho kvůli toho, že bychom se na ni zlobili. Když si ho prý dávala, tak se u toho třepala a nervózně sledovala jestli nejdeme. Manžel přišel do kuchyně a řekl dceři, že si potom promluví, načež se do něj moji rodiče pustili… Jelikož jsem slyšela co se děje vykradla jsem se od druhé dcery a už jsme se s mými rodiči pohádali.
Byla to docela škaredá hádka, kdy jsem se jim snažila vysvětlit, že toho cukru co tu jí je opravdu hodně. Oni mi však neustále opakovali, že jí to dali protože na to měla chuť a ona to prostě ještě nedokáže ovládata že to vyběhá. A proč se bojím, že bude jíst sladké… A sestra, že co se hold stane, když bude jíst tady tolik sladkého, první co mě napadlo byla obezita, ale i chování cukr ovlivňuje.
Jenže tento můj strach vychází i z toho, že byť je dcera velmi inteligentní a všude ji chválí, doma je někdy na " přesdržku". Velmi často řeším, že je všechno fuj, je to nuda… Člověk se snaží a vymýšlí a nakonec stejně je všechno špatně. Prostě když máme doma svůj režim, tak vcelku fungujeme jako normální spokojená rodina. Sem tam nějaký mráček.
Bylo mi řečeno, že jsem se jí jako malou snažila zlomit( dcera je hodně svéhlavá a její řev kvůli tomu, že není něco po jejím byl na denním pořádku, takže následovaly zákazy, sem tam po zadku, ale to nikam nevedlo).
Dále dcera, prý říkala na zahradě, že je k ničemu, což nevím odkud má, protože se jí s manželem snažíme motivovat a někam vést a myslím si, že ji chválíme (zase na druhou stranu tyto pocity taky občas mám že jsem sklamala a nejsem dost dobrá a v podstatě co se týká výchovy dcery jsme udělala hodně věcí špatně). Sestra mi doporučila ať si s dcerou zajdu do rodinné poradny. Nakonec jsme si veci s mými rodiči vyjasnili, ale přesto mám chuť odjet i když vím, že dceři bude lépe tady.
A teď nevím co udělat, mám tu manžela, který se mnou souhlasí a proti sobě rodinu, kdy mi řekli že svoji dceru ničím a jednou skončí na psychiatrii.
Ano do poradny zavolám a na sezení se objednám. Já vím, že oni vidí spoustu věcí jinak než já, ani nemůžou cítit a vidět co já. Já zase jsem některými věcmi zaslepená a prostě nemám jejich nadhled, jen se snažím aby byli všichni spokojení a nakonec to dělám špatně a sobecky (opět můj pocit).
Prosím o zachování anonymity. Děkuji

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

25.3.20 04:50

Zašla bych k psyhologovi sama. On ti po pár sezeních sám řekne, zda máš přivést i dceru. Ano, sladké ovlivňuje chování, reguluju kolik čeho kdy, ale neženu to do extrémů. Jakože pudink není pamlsek, ale svačina, tak proč ne ruská zmrzlina jako dobrůtka? Pokud budeš dceři zakazovat jídlo - je jedno, že sladké, bude to pro ní problém, a do budoucna bych se bála poruch příjmu potravy. Ať si dá pudink i zmrzku, ale potom si pusťte třeba písničky a tancujte…prostě pohybovou aktivitu vzhledem k dnešní uzavřené době. Je mi tvojí dcery líto, ale rozumím tomu, že máš něco v sobě, co tě nutí to dělat - a to chce toho psychologa. Jinak děti jsou naše zrcadlo, na to nezapomínejme.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
25.3.20 05:00

Jídlo jí nezakazuji, ani to sladké. Právě, že uvažuji jestli ten problém není spíše ve mě, než ve vztahu k dceři. A sama se ptám proč jsem tak špatná máma, když pro ni tu chci být..
Děkuji za názor.

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
25.3.20 05:03

Cukr omezují. Jako, že mi přijde dost kinder vajíčko a zmrzlina a sušenka…

  • Nahlásit
  • Citovat
157
25.3.20 06:09

Možná by stálo za to navštívit psychologa nejprve samostatně, pokud 6leta dcera o sobě řekne, že je k ničemu, tak si myslím, že je to minimálně důvod se nad tím zamyslet. Dítě vždycky zrcadlí rodiče, sama píšeš, že máš pocit, že se nikdy nezavdecis a děláš vše spatne…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2370
25.3.20 06:10

U nás je to to stejný u obou prarodičů. Neustále cpou nějaký sladkosti a můžu řvát jako tur a stejne je to prd platný. Dcera taky skoro neji. Nas jako děti na to naučili - půlku zubů mám vyvrtanych a s váhou to od určitého věku taky už není top. A strašně se diví, že nechci aby byla taky závislá na sladkým. K psychologovi se kvůli tomu ale nechystám.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
25.3.20 06:11
@AloisR píše:
Možná by stálo za to navštívit psychologa nejprve samostatně, pokud 6leta dcera o sobě řekne, že je k ničemu, tak si myslím, že je to minimálně důvod se nad tím zamyslet. Dítě vždycky zrcadlí rodiče, sama píšeš, že máš pocit, že se nikdy nezavdecis a děláš vše spatne…

Přesně i můj názor, jen lépe popsaný :palec:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
16836
25.3.20 06:12

Jsi u rodičů, tam bych volila jejich domov, jejich pravidla. A k psychologovi si zajdi. Vydusit dceru tak, že se nerovné třepe a boji se vás je fakt blbe. Navíc i z tvého příspěvku cítím, že ve tvých očích je dcera,,selhání,, nechová se jak ty chceš,,žere,, Někde je chyba. A u dítěte to nebude.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
25.3.20 06:15
@Anonymní píše:
Jídlo jí nezakazuji, ani to sladké. Právě, že uvažuji jestli ten problém není spíše ve mě, než ve vztahu k dceři. A sama se ptám proč jsem tak špatná máma, když pro ni tu chci být..
Děkuji za názor.

Rozhodně podle mě nejsi špatná máma. Zajímalo by mě, proč si to myslíš ty? Jsme lidi, a se svými dětmi to myslíme dobře, jen někdy nevíme, jak na to. Špatný rodič je ten, kdo se nestará, a ty starost máš.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
25.3.20 06:20
@Anonymní píše:
Ani nevím jak mám začít. Bylo mi moji rodinou řečeno, že svoji dceru 6 let, držím zkrátka a že jí nic nedovolím a že ji v podstatě nesnáším. Všechno to vygradovalo, když jsem ji viděla jíst zmrzlinu.
Jsme teď u prarodičů a každý den se tu jí něco sladkého. Já s tím nemám problém, ale ať se to tu není v takovém množství. Dcera je od přírody žravá, ale jen na to co jí chutná a sotva někdo něco strčí do pusy už sonduje co jí a případně pokud to je něco co by ji mohlo chutnat, jestli může taky. A v podstatě tady jí každý den něco sladkého, ať jsou to sušenky, nebo denně zmrzlina.
U rodičů je teď i sestra, která má zas dítě, které pořádně nejí a neustále mu něco podstrojuje a já mám zas dítě které korigují v tom co jí, protože už jsem si i vyzkoušela, že jsem ji nechalA jíst co chtěla, ale pak normálně neobědvala a za chvíli chodila, že si dá něco dobrého.
A tak jsme se včera dostali do situace, kdy po obědě, byly špagety, se začala nacpavat ruskou zmrzlinou a já jí řekla, že si tedy na svačinu nebude dávat ten pudink co si dělali dopoledne. Jenomže odpoledne si ostatní dávali pudink, já a manžel ne a dceři ten pudink dali, protože jim bylo líto, že má na něj chuť a nechce ho kvůli toho, že bychom se na ni zlobili. Když si ho prý dávala, tak se u toho třepala a nervózně sledovala jestli nejdeme. Manžel přišel do kuchyně a řekl dceři, že si potom promluví, načež se do něj moji rodiče pustili… Jelikož jsem slyšela co se děje vykradla jsem se od druhé dcery a už jsme se s mými rodiči pohádali.
Byla to docela škaredá hádka, kdy jsem se jim snažila vysvětlit, že toho cukru co tu jí je opravdu hodně. Oni mi však neustále opakovali, že jí to dali protože na to měla chuť a ona to prostě ještě nedokáže ovládata že to vyběhá. A proč se bojím, že bude jíst sladké… A sestra, že co se hold stane, když bude jíst tady tolik sladkého, první co mě napadlo byla obezita, ale i chování cukr ovlivňuje.
Jenže tento můj strach vychází i z toho, že byť je dcera velmi inteligentní a všude ji chválí, doma je někdy na " přesdržku". Velmi často řeším, že je všechno fuj, je to nuda… Člověk se snaží a vymýšlí a nakonec stejně je všechno špatně. Prostě když máme doma svůj režim, tak vcelku fungujeme jako normální spokojená rodina. Sem tam nějaký mráček.
Bylo mi řečeno, že jsem se jí jako malou snažila zlomit( dcera je hodně svéhlavá a její řev kvůli tomu, že není něco po jejím byl na denním pořádku, takže následovaly zákazy, sem tam po zadku, ale to nikam nevedlo).
Dále dcera, prý říkala na zahradě, že je k ničemu, což nevím odkud má, protože se jí s manželem snažíme motivovat a někam vést a myslím si, že ji chválíme (zase na druhou stranu tyto pocity taky občas mám že jsem sklamala a nejsem dost dobrá a v podstatě co se týká výchovy dcery jsme udělala hodně věcí špatně). Sestra mi doporučila ať si s dcerou zajdu do rodinné poradny. Nakonec jsme si veci s mými rodiči vyjasnili, ale přesto mám chuť odjet i když vím, že dceři bude lépe tady.
A teď nevím co udělat, mám tu manžela, který se mnou souhlasí a proti sobě rodinu, kdy mi řekli že svoji dceru ničím a jednou skončí na psychiatrii.
Ano do poradny zavolám a na sezení se objednám. Já vím, že oni vidí spoustu věcí jinak než já, ani nemůžou cítit a vidět co já. Já zase jsem některými věcmi zaslepená a prostě nemám jejich nadhled, jen se snažím aby byli všichni spokojení a nakonec to dělám špatně a sobecky (opět můj pocit).
Prosím o zachování anonymity. Děkuji

Takhle nějak se ke mně chovala v dětství moje matka, dokonce si pamatuji jak se hádala s babičkou, která její výchovu neuznávala. Taky jsem se krčila a neustále ohlížela se strachem, jestli mě matinka nesleduje… Ve 30 jsem matku odstřihla, prošla terapií a změnila jsem celý život.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
41128
25.3.20 06:26

Chudák holka, když má matku magora. Měla by jsi navštívit i s chlapem psychologa, když dcera se vás bojí tak, že se třepe. Není náhodou lepší mít dobré vztahy než dodržovat moderní zásady stravování a tím sttesovat své nejbližší? :think:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
10204
25.3.20 06:27

K psychologovi urcite zajdi. Misto dcery vem sebou manzela.

To, co jsi popsala v uvodu, mi prijde od vas obou jako psycho :think: Povede to do budoucna k tomu, ze se vase deti budou strachy doma chovat tak, jak to vyzadujete vy dva, a mimo domov si budou uzivat. Ty si stale pojedes tu svou, ze pro ne chces jen to nejlepsi, protom je nicis.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
25.3.20 06:30

@lucenka @cecetka Naprostý souhlas :mavam:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
7506
25.3.20 06:47

Zmrzlinu po obědě bych brala jako desert a pudink k svačině. Už jen, jak se vyjadřuješ- viděla jsem ji nacpávat se, na mě působí nenávistně. Řekla bych, že k psychologovi potřebuješ ty. Evidentně máš s něčím opravdu problém. Rekla bych, že máš úplně normální svéhlavé dítě a štve tě, že prostě pořád není po tvém. Ale to nikdy nebude a bude to jej a jen horší. Je úplně normální, že děti někdy něco nebaví, ty takové období nemáš? Já jo. A cítím se úplně jak to dítě, jen to samozřejmě neříkám nahlas. A uvnitř mě to strašně nervuje. Dokonce je to zdravé, když se dítě občas nudí.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
6266
25.3.20 06:59

Super, v době karantény se všichni slezeze u prarodičů a ještě psychicky deptate dceru.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama