Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Sobec hnusný… na pohřeb jdi, ještě by sis to vyčítala… s tou rodinou to se časem uklidní
Není to tvoje vina. Sebevražda je výsosné rozhodnutí toho, kdo to udělal. A to i v případě, že to byla „pomsta“ za něco. Stejně tak ty by si mohla vinit jeho rodiče za to, že ho v dětství zlomili tak, že nedokázal bojovat s depresí a vzdal to. Ale bylo by to stejně nesmyslné obviňování, jako dělají oni ve svém zármutku a ve snaze se vyhnout pocitům viny, které má každý, komu si někdo blízký vzal život. A přesto to není ničí vina a to rozhodnutí je na tom, kdo se zabil.
Ano - jdi na pohřeb - je to rituál, který dost pomáhá s uzavřením. A to i přes to, že to sebou nese nepříjemné emoce a rodina tvého muže nebude milá. Ve výsledku by to chybělo. Ale ideálně sebou vezmi někoho, kdo tam bude jako podpora pro tebe. A teda chce to vzít i děti - a nějak to s nimi probrat. Ty rituály jsou fakt důležité.
A teda dost se hodí najít si někoho, kdo tě tím zmatem pocitů viny a vzteku na něj provede - psychoterapeuta. Nejlépe někoho kdo případně umí pracovat i s dětmi, protože ty budou mít taky velkou obtíž zpracovat to, co se děje. Všichni to máte těžké.
Tady je adresář prověřených a dobře trénovaných psychoterapeutů
Alepsoň zkus v okamžiku kdy ti je hodně těžko zavolat na linku důvěry, právě od otho, aby ti ulehčili v takové situaci tam jsou.
@annasmyc
Ano zařizují. Volali mi, sprostě nadávali… On nas s dětmi připravil o střechu nad hlavou a ani se nezeptali jestli máme kam jít. Nemam s kym tam jít. Upřímně ani se mi tam nechce. Výčitky budu poslouchat tak jako tak. A děti? Na ty se ani nezeptali a dva měsíce je neviděli
Na pohřeb běž, nejlíp s někým, komu důvěřujes, otec, brácha, sousedi… kdo bude oporou, kdo v případě potřeby, nějakých výlevů od jeho rodiny dokáže zakročit. Šla bych, je to to poslední, co můžeš udělat. Předpokládám, že jen Ty víš, jak jste spolu žili, možná tušíš, proč to udělal, nikdo z rodiny by vás neměl soudit. Tím, že nepůjdeš, Tě budou ještě víc nenávidět a obviňovat.
@Ou
Děti jsou malé. A ani jeden ještě ani nemluví. Nebudou si ho pamatovat. A brát na pohřeb děti do 2 let…
Ty jo, znám úplně stejný případ. Našel si milenku, „vyhodil“ manželku a dítě z domu a nakonec se zabil. Rodina to ale manželce teda vůbec nevyčitá, i když to samozřejmě moc bolí, když pochovali syna. Možná jsou to jen emoce? Na pohřeb bych určitě šla.
@Anonymní píše:
@Božislava
Ve zkratce. Manžel si našel milenku, ja s dětmi odešla. A on to neunesl. Napsal do dopisu, že bez nas nemůže být. Že se stydi sám před sebou. A jeho rodina prostě strašně útočí. Asi jsem si to měla nechat líbit
upřímnou soustrast, je to strašné. Udělej, jak to cítíš ty, neúcta to není. Neúcta je to, co předvádí jeho rodina.
@Šáruší
Děkuji. Upřímně je mi jedno, co si jeho rodina bude myslet když tam nepůjdu. Už je nemusím nikdy vidět. Už nemáme nic společného. A mám strach, že ten pohřeb by mě odrovnal. Před lety mi umřel táta a rozloučili jsme se s nim po svym
@Anonymní píše:
@Božislava
Ve zkratce. Manžel si našel milenku, ja s dětmi odešla. A on to neunesl. Napsal do dopisu, že bez nas nemůže být. Že se stydi sám před sebou. A jeho rodina prostě strašně útočí. Asi jsem si to měla nechat líbit
Husté
vůbec se tím netrap
na pohřeb bych asi šla kvůli dětem, je to přeci jen jejich táta
předtím bych jeho rodinu informovala o tom, že tam půjdeš kvůli dětem a že věříš, že jim vzpomínku na rozloučení s otcem nepokazí nějakou scénou
na kar nemusíš
imochodem teď jsi ty jejich jediné pojítko s vnoučaty, očekávala bych lepší chování
@topkiss píše:
@Ou
Děti jsou malé. A ani jeden ještě ani nemluví. Nebudou si ho pamatovat. A brát na pohřeb děti do 2 let…
Jestli jsou do dvou let, tak asi nemá smysl je brát sebou, to máš pravdu. Respektive jejich přítomnost ti může dost usnadnit pozici s tvými příbuznými - tím že máte děti, tak i jeho rodin bude tvoje příbuzenstvo. To že teď na ně nejsou schopni myslet neznamená, že to tak bude navždy a není dobrý plán (jakkoliv teď pochopitelný) dětem jejich příbuzenstvo odstřihávat.
Ale bohužel se nedá spoléhat na to, že to na ně nebude mít žádný vliv. To je prostě velký zásah do osobního příběhu a zejména pokud se tom bude mlčet, tak to bude škodit. Ale to teď není potřeba řešit, teď potřebuješ ošetřit hlavně sebe.
@Ou píše:
Jestli jsou do dvou let, tak asi nemá smysl je brát sebou, to máš pravdu. Ale bohužel se nedá spoléhat na to, že to na ně nebude mít žádný vliv. To je prostě velký zásah do osobního příběhu a zejména pokud se tom bude mlčet, tak to bude škodit. Ale to teď není potřeba řešit, teď potřebuješ ošetřit hlavně sebe.
Ošetři hlavně sebe a až se trošku zmatoříš nezapomeň si zařídit vdovský důchod a sirotčí důchod.
@Anonymní píše:
@annasmyc
Ano zařizují. Volali mi, sprostě nadávali… On nas s dětmi připravil o střechu nad hlavou a ani se nezeptali jestli máme kam jít. Nemam s kym tam jít. Upřímně ani se mi tam nechce. Výčitky budu poslouchat tak jako tak. A děti? Na ty se ani nezeptali a dva měsíce je neviděli
Já bych nešla…rozloučila bych se s ním po svém v duchu, třeba u zapálené svíčky nebo u hrobu další den. Mysli hlavně na sebe a děti, ty jsou nejdůležitější. A konflikt na pohřbu s rodinou, asi nebude zrovna to nejlepší, už tak mají osudem naloženo…
@Božislava píše:
Ošetři hlavně sebe a až se trošku zmatoříš nezapomeň si zařídit vdovský důchod a sirotčí důchod.
Vdovsky se zarije do dvou mesicu od umrti, takze bych doporucila to otocit. Zaridit duchody a pak se matorit. Bohuzel takova je realita.
Jinak na pohreb bych sla i s detmi a treba se inechat vyfotit v pruvodu nebo v hloucku pozustalych. Deti jednou budou chtit slyset a videt, jaky byl pohreb.
Děti bych tam určitě nebrala a asi tam ani nešla. Nemyslím si, že jít na pohřeb člověku nějak pomůže, spíš naopak. Obzvlášť pokud tam bude rodina, se kterou hrozí konflikt.
Upřímnou soustrast. Je to strašná situace a v podstatě nemá řešení. Když půjdeš, hrozí to konfliktem. Když ne, budou dříve či později říkat, že jsi mu ani na pohřeb nepřišla. Rozhodni se podle toho, co chceš. Já bych šla. Jen bych požádala nějakou kamarádku nebo někoho z rodiny, aby šel se mnou a případně mě bránil. On ten pohřeb není samoúčelný rituál - člověku to pomůže v sobě tak nějak uzavřít a přijmout, že dotyčný tu opravdu už s námi není.