Jsem 10.tt a nevím jestli miluji své děti

Anonymní
26.11.19 07:04

Jsem 10.tt a nevím jestli miluji své děti

Ahoj, lidi, jdu za vámi s radou. Momentálně jsem v 10. TT čekám dvojvaječná dvojčata. Miminko jsme chtěli a bylo plánované. Na jednu stranu se bojím toho jako zvládnu, na druhou si s nimi už teď povídám a myslím na ně. Nevím jestli ta opravdová láska přijde. Přítel už je miluje teď. Já to samé úplně říct nemohu.

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
26352
26.11.19 07:07

Přijde to po porodu. A obavy jsou normální, navíc pokud čekáš hned dvojčata.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
11936
26.11.19 07:08

No jasně, že to přijde, s tímhle si vůbec nedělej hlavu. Těšíš se, chtěla jsi je, budeš je milovat. Dokonce není pravidlem, že taková ta bum láska nebeská přijde hned, jak je uvidíš po porodu, leckdy to prostě nastupuje postupně. Ale neboj, budeš je milovat.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1558
26.11.19 07:14

Jeeee, bud uplne v klidu :) ja to nemohla rict jeste pul roku po porodu, ale tim se vubec netrap ;) prijde to driv nebo pozdeji. Kor ted, je to uplne abstraktni :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
PaníKadrnožková
26.11.19 07:17

Prosim te, hovorit u 10tydennich zarodku o lasce k detem je trochu moc, ne :lol: dej si cas, az to tem detem bude aspon podobne :hug:

  • Citovat
  • Nahlásit
4099
26.11.19 07:30

To přijde po porodu a s každým dalším dnem ta láska narůstá.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3616
26.11.19 07:35

Ja první tři měsíce problinkala a na lásku jsem neměla myslenky :mrgreen: A pak jak člověk vidí miminko na už a potom i cítí pohyby, tak se velká láska začne rozpinat a po porodu a po zajetí už se to jen zvetsovalo. :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
12622
26.11.19 07:47

Upřímně, čekám čtvrté a jsem akorát nás. rana, jak je mi blbě. Jsem ve 36.tt.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
PaníKadrnožková
26.11.19 07:50
@g.sandova píše:
Upřímně, čekám čtvrté a jsem akorát nás. rana, jak je mi blbě. Jsem ve 36.tt.

Juuu, ty uz to mas za chvilicku :dance: ja teprve 28tt, ale je mi uz trosku lip, odblokovala se mi zada a trochu pribyla energie :mavam:

  • Citovat
  • Nahlásit
12622
26.11.19 08:03

@PaníKadrnožková tak super. Já jsem KO. Ani me nebaví chystat oblecky atd.
Uteklo to rychle, nakonec, máš to taky za chvíli.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
PaníKadrnožková
26.11.19 08:19
@g.sandova píše:
@PaníKadrnožková tak super. Já jsem KO. Ani me nebaví chystat oblecky atd.
Uteklo to rychle, nakonec, máš to taky za chvíli.

Jsem ted vytahla krabice a koukala jsem, toho mam jak pro dvojčata a vsechno jako nove :lol:

  • Citovat
  • Nahlásit
2316
26.11.19 08:26

Čekám čtvrté a ani jedno těhotenství jsem nijak zvlášť neprožívala. Nerozněžňovala jsem se nad miminky, ani nad maličkými oblečky. Jak začali v břiše kopat, tak jsem je pohladila a třeba řekla, ať tolik v tom bříšku neřádí. Ale že bych jim zpívala nebo mluvila k bříšku, to ne. U prvních dvou přišla láska po porodu postupně, jak jsme se poznávali, u třetího přišel ihned po porodu obrovský nával lásky a dojetí. Neboj, oni to přijde. :srdce: :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
26.11.19 08:34

Já to měla celé těhotenství tak, že když bude dítě, tak bude, když třeba potratím, tak se taky houby stane. Ale bylo možná i tím, že otec dítě nechtěl. Doufal, že jsem neplodná a spal se mnou bez ochrany. (byli jsme spolu 7 let, předtím jsem se chránila HA, ale zjistili mi špatnou srážlivost krve, riziko trombozy a už HA nebyla vhodná) A to se divil, když jsem přišla, že jsem těhotná. Bylo mi přes 30, po dítěti jsem ještě netoužila, ale kdyby bylo, tak bych na potrat nešla. Třeba ve 23 letech bych šla s klidným svědomím na potrat, tehdy jsem děti doslova nesnášela. Dnes je moje dítě moje největší láska, kam se na to hrabe láska k chlapovi. Ale zamilovala jsem se až pár měsíců po porodu a už mě to nikdy nepřešlo. Cizí děti, i děti kamarádek jsou mi tak nějak jedno, miluju to svoje.

  • Citovat
  • Nahlásit
12622
26.11.19 08:34
@PaníKadrnožková píše:
Jsem ted vytahla krabice a koukala jsem, toho mam jak pro dvojčata a vsechno jako nove :lol:

No já už s dalším nepočítala, takže něco se koupilo, něco kamarádka. Hormony se mnou cloumaji. Hledala jsem krejcovsky metr, našla ho rozstrihany. Ani posuvný metr nemůžu najít. Potřebuju pro psa pláštěnku, mám vybranou super od Hurtta a nemám miry! Mám zkaženej den, všechno je proti mně.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
6666
26.11.19 09:23

@g.sandova Tak psa změřte papírovým páskem a pak ten pásek změřte obyčejným pravítkem, taky to funguje :mrgreen:

Jinak zakladatelko, já se třeba v těhotenstvích snažila k dítěti se citově moc nepoutat, po tom co jsem viděla jak některé kamarádky semlely potraty. U syna jsem si potom užila parádní poporodní depresi vyvolanou kojením (po ukončení laktace deprese zmizela) takže vztah s ním jsem si začala budovat až od jeho 4 měsíců. Než jsem měla dceru tak jsem potratila (biochemická těhotenství před synem ani nepočítám, tam jsem si jenom nadávala že jsem pitomá a testuju před termínem MS) a tahle odtažitost mi ušetřila spoustu bolesti a přemítání co by bylo kdyby. Když bylo pak po všem tak jsem si zabrečela a dobrý. U dcerky jsem si cestu k ní našla mnohem rychleji, protože jsem při kojení začala pociťovat silné negativní emoce (třeba chuť tím krásným miminkem hodit o zem a rozšlápnout mu hlavu) tak jsem si nechala laktaci zastavit už v porodnici, bylo to dobré rozhodnutí. To jen aby jste měla náhled jak to vypadá jakým způsobem se vztah k dítěti taky může tvořit. Teď jsou synovi 4 roky a dceři je 16 měsíců a i když mě dokáží pořádně vytočit tak je miluju ze všeho nejvíc na světě. :srdce:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat