Jsem hnusná na mamku

Anonymní
17.12.19 21:52

Jsem hnusná na mamku

Ahoj, mám takový problém. S mamkou máme zvláštní vztah, připravila mi celkem krušné dětství, měla mě za svobodna a taťka, který si mě osvojil a spolu mají ségru, mě moc neprijal a spíš mě ignoroval, nikdy jsem ho pořádně nezajímala a navíc je to kvartální alkoholik. Mamču miluju, ale hodně se mu v životě podřídila a dělala jen to, co se líbilo jemu. Napr. nikdy se mnou nebyla v kině nebo divadle nebo pak v dospělosti na kafi, protože by se mu to nelíbilo.
Zpět k mamče. Byla jsem jako dítě na ní dost závislá a trvalo to asi do 20. Dneska už mám svojí rodinu a za našima jezdím často, ale občas se mi stane, že mě mamka něčím hodně naštve (třeba když s tátou pijou alkohol) a já se neovládnu a třeba na ní zvýším hlas nebo se nepohodnem a já pak odjíždím, brečím a je mi to líto. Pak se vždycky udobříme, ale už mě to štve a nechci na ní být hnusná. Je to takový kolotoč. Ani nevím, jestli to někdo z vás pochopí. Asi rada není, možná se potřebuju jen vypovídat a za to předem děkuji :srdce:
Hezký večer

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
7626
17.12.19 21:55

Tak pokud nejste schopna zvládat tak základní životní situace, tak bych se prvně zamyslel sám nad sebou.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4023
17.12.19 22:02

Je logické, že si sebou neseš určitou křivdu z dětství, kdy se ti máma asi nevěnovala tak, jak by sis ty přála. Chápu to, vztah s matkou je pro vývoj důležitý. Na druhou stranu už se tak stalo, očividně máte vztahy „dobré“ když ji jezdíš navštěvovat. Jak píšeš, máš už svůj život a svou rodinu. Bylo by tedy záhodno odpustit matce, vnitřně, v sobě a soustředit se jen na přítomnost či budoucnost. Tvoje máma je dospělá, už ji nepředěláš, neovlivníš jak se rozhoduje a co dělá, je potřeba to tak brát. Tak jako ty jsi se dopustila v životě chyb, tak zcela jistě udělala i ona ty svoje, jsme jenom lidi…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
9836
17.12.19 22:04

Záleží na tom, jak moc pijou. Já bych v klidu nebyla, kdyby moje matka nějak více pila s alkoholikem. Proč to vůbec řešíš? Sdělila jsi jí svůj názor na pití a to je v pořádku. Skoro může být ráda, že jsi neryla do jejího vztahu s otčímem alkoholikem.
Ona tě stejně raději mít nebude i kdybys dělala cokoliv, když říkáš, že během tvého dětství upřednostňovala názory alkoholika.
Teď už nic nedoženete. Lásku a cit ti měla ukázat v dětství, dnes se spíše věnuj své rodině a svým dětem. Oni oba dva jsou už mimo.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
17.12.19 22:08

Já tě chápu. Naši se rozvedli, když mi bylo 10. Mamka si o tři roky později našla přítele, který nedělal, byl zadlužený a pil. Začala pít s ním, udělala si dluhy jen kvůli tomu, že ji vždycky utekl za jinou a ona zůstala na vše sama, měli půjčky. Vzala jsem si úvěr skoro půl milionu, aby nepřišla ještě o střechu nad hlavou a ona se zadlužila znovu. O byt stejně přišla a já úvěr platila několik let ze svého. A ten den.il se stejně vždycky vrátil se staženým ocasem. Mamka je zlatý člověk, ale já jsem tvrdá palice. Když začala hodně pít, několikrát jsem na ni ošklivě křičela a vyhrožovala jí, vyloženě jsem i použila citové vydírání. Nikdo si nedovede představit tu bezmoc, když se ti milovaný člověk vědomě zabíjí před očima. Byla fakt už v takové fázi, kdy opakovala věci stále dokola, každý den mi do telefonu vyprávěla to samé, doma neskutečný nepořádek, přestala chodit do práce. Dneska se snaží abstinovat, i když se mi nedávno přiznala, že se občas napije. Pokaždé, když jí volám, tak se bojím, aby neměla zase ten vláčný hlas. Teď už ale nekřičím. Mam doma batole a novorozeně a vidím, jak ji nabíjí energií. Nejraději bych ji vzala k nám, ale ona nechce a já její rozhodnutí respektuji.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
18.12.19 06:25

Vyhledej psychologa a zbav se v první řadě křivd z dětství. Budeš mít pak určitý nadhled a vše budeš zvládat s lehčí hlavou. Mě to pomohlo moc srovnat se s minulostí, já měla problém s bio otcem a nezájmem ze strany maminky (kvůli sestře co jí naši měli v pěstounské péči). Teď už jsem daleko víc srovnaná s tím, jak se chovali a u otce už mě ani nezajímá proč. Naučila jsem se přijmout minulost jako součást života a sebe a zjistila jsem, že spousta špatných věcí kterým jsem byla vystavena, ze mě udělali samostatnou a odolnou osobu :) A s mamkou jsem si napravila vztahy krásně a pochopila jsem, že prostě jen dělala co mohla :)

  • Citovat
  • Nahlásit
394
18.12.19 12:12

To je normální, já jsem třeba bývala v pubertně hodně kritická k mým prarodičům a docela jim to sladila. A někdy i na svojí mamku mám vážně vztek. Ale i ty jednou budeš starší a budeš chtít, aby se k tobě chovaly tvoje děti s respektem. Tak bych se prostě snažila chytit za nos, v hlav se profackovat, protože by tě to jednou mohlo HODNĚ mrzet :andel:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat