Jsem opravdu tak neschopná?

Anonymní
20.11.19 09:41

Jsem opravdu tak neschopná?

Hezký den přeji, doufám, že Vás neuvedu do deprese, potřebuji to ze sebe dostat.

Na začátek nějaké osobní info : Je mi 29 let, mám vystudovanou Obchodní akademii, praxi mám jenom ve výrobě, mám super kluka a bohatý osobní život (hodně zážitků, výletů, hezkých chvil).
Dalo by se říct, že i přes to všechno co jsem výše napsala, se necítím moc šťastná. Jsem ráda, za všechno co mám, uvědomuji si, že jsou lidé, kteří nemají kde bydlet, co jíst, nemají teplou vodu, elektřinu. Já to všechno mám a ještě víc. Začala jsem hodně přemýšlet o mém profesním životě, je to bohužel bída. Po střední jsem začala pracovat hned v továrně a jsem tam doteď. Žádný výhled na profesní postup nemám, jsem tam jenom číslo. Ráda bych zkusila něco jiného, řeknete si žádný problém vždyť v dnešní době téměř nulové nezaměstnanosti nemá práci jen ten, kdo pracovat nechce. No není to docela pravda. Zkoušela jsem posílat životopisy opravdu všude, ale většinou se vůbec neozvou a když se ozvou, tak je to zase jenom agentura s nabídkou práce do továrně. Jako bych neměla možnost práci změnit a mým osudem byla jen tato jedna práce.
Začala jsem o práci intenzivněji přemýšlet po rodinném srazu, byli jsme na návštěvě u máminy sestry a byla tam celá rodina i vzdálení příbuzní. Cítila jsem se tam jako odpad. A taky mi to dali pocítit. Všichni tam mluvili o svém vzdělání, jak je naše Martinka šikovná a Jiříček úspěšný, studuje teď druhou vysokou, Dáda je doktorka a Simonka studovala humantní směr, Zuzka žije v Anglii a má tam úžasnou práci a rodiče jí koupili v Anglii dům a Bentley. Měla jsem pocit, jako bych byla ve filmu, kde hrála Nicol Kidman, ten film se jmenuje „Stepfordské paničky“. Všichni tak úžasní, tak dokonalí, vzdělaní. Když přišla rada na mě a já řekla, že už pracuji a kde, vůbec se neobtěžovali se mnou mluvit, cítila jsem ty jejich pohledy, prostě pro ně nezajímavá a naprostá nula co nic nedokázala. Vůbec nikdo se mnou nemluvil, já tam jenom seděla jako tele. Bylo mi do breku. Měla jsem pocit, že jsou všichni hezčí, lepší, úspěšnější než já. Doma jsem pak brečela. Bylo mi hrozně.

Přitom mám opravdu hezký osobní život, přítele kterého miluji a on mě, udělal by pro mě první a poslední, chodíme na výlety, dovolené, je nám opravdu dobře a vůbec nic nám nechybí. Nejsme milionáři, vyděláváme tak průměrně.

Jak se zbavit toho pocitu, že jsem nula co opravdu nic neodkázala?

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
10393
20.11.19 09:49

Ne, nejsi neschopná, žiješ si svůj život, jsi spokojená, tak co :nevim: Fakt je tvoje rodina tak povrchní? Chápu že to zamrzí ale s tím nic neuděláš. Příště bych tam nešla a jela radši s přítelem na výlet.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
19005
20.11.19 09:51

Pokud se jako nula cítíš, tak nefňukej a začni s tím něco dělat. Ruku na srdce, máš zaměstnavateli co nabídnout? Umíš účetnictví, jazyky, něco navíc? Ona obchodní škola není žádný terno a většina lidí, co ji opustí neumí vůbec nic. Dávno jsi mohla mít dálkově vystudovanou vysokou školu, chodit na jazykový kurzy, znát nazpaměť obchodní zákoník… Prací ve fabrice a výletama se opravdu nikam neposuneš a sama vidíš, že se za to stydíš. Tak zvedni zadek a začni s tím něco dělat.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
29190
20.11.19 09:51
@Anonymní píše:
Hezký den přeji, doufám, že Vás neuvedu do deprese, potřebuji to ze sebe dostat.

Na začátek nějaké osobní info : Je mi 29 let, mám vystudovanou Obchodní akademii, praxi mám jenom ve výrobě, mám super kluka a bohatý osobní život (hodně zážitků, výletů, hezkých chvil).
Dalo by se říct, že i přes to všechno co jsem výše napsala, se necítím moc šťastná. Jsem ráda, za všechno co mám, uvědomuji si, že jsou lidé, kteří nemají kde bydlet, co jíst, nemají teplou vodu, elektřinu. Já to všechno mám a ještě víc. Začala jsem hodně přemýšlet o mém profesním životě, je to bohužel bída. Po střední jsem začala pracovat hned v továrně a jsem tam doteď. Žádný výhled na profesní postup nemám, jsem tam jenom číslo. Ráda bych zkusila něco jiného, řeknete si žádný problém vždyť v dnešní době téměř nulové nezaměstnanosti nemá práci jen ten, kdo pracovat nechce. No není to docela pravda. Zkoušela jsem posílat životopisy opravdu všude, ale většinou se vůbec neozvou a když se ozvou, tak je to zase jenom agentura s nabídkou práce do továrně. Jako bych neměla možnost práci změnit a mým osudem byla jen tato jedna práce.
Začala jsem o práci intenzivněji přemýšlet po rodinném srazu, byli jsme na návštěvě u máminy sestry a byla tam celá rodina i vzdálení příbuzní. Cítila jsem se tam jako odpad. A taky mi to dali pocítit. Všichni tam mluvili o svém vzdělání, jak je naše Martinka šikovná a Jiříček úspěšný, studuje teď druhou vysokou, Dáda je doktorka a Simonka studovala humantní směr, Zuzka žije v Anglii a má tam úžasnou práci a rodiče jí koupili v Anglii dům a Bentley. Měla jsem pocit, jako bych byla ve filmu, kde hrála Nicol Kidman, ten film se jmenuje „Stepfordské paničky“. Všichni tak úžasní, tak dokonalí, vzdělaní. Když přišla rada na mě a já řekla, že už pracuji a kde, vůbec se neobtěžovali se mnou mluvit, cítila jsem ty jejich pohledy, prostě pro ně nezajímavá a naprostá nula co nic nedokázala. Vůbec nikdo se mnou nemluvil, já tam jenom seděla jako tele. Bylo mi do breku. Měla jsem pocit, že jsou všichni hezčí, lepší, úspěšnější než já. Doma jsem pak brečela. Bylo mi hrozně.

Přitom mám opravdu hezký osobní život, přítele kterého miluji a on mě, udělal by pro mě první a poslední, chodíme na výlety, dovolené, je nám opravdu dobře a vůbec nic nám nechybí. Nejsme milionáři, vyděláváme tak průměrně.

Jak se zbavit toho pocitu, že jsem nula co opravdu nic neodkázala?

Neohlížet se na cizí Bentley a žít život taj, abych byla spokojená. Samozřejmě mám víc vydělávající známé, vystudované a úspěšné. Přesto se jako looser necítím. Ve 41 letech už mám nadhled a úspěch je pro mě zdravé a veselé dítě a momentálně žádný strašák v rodině.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
6651
20.11.19 09:54

Tak s obchodní akademií a letitou praxí v továrně nejste zrovna zaměstnanec snů. Co takhle místo výletů zapracovat trochu na osobním rozvoji. Nemusí to být hned VŠ, ale co třeba dotáhnout 2 - 3 jazyky na úroveň aspoň C1, naučit se pořádně Excel (včetně makro programování), nebo programovat webové stránky. Možností je spousta jen vytáhnout hlavu ze zajetých kolejí a trochu se snažit.

Taky je možné že třeba pro příbuzné nejste nula, jen z jejich pohledu nemáte co zajímavého říct. Znám i pár veleúspěšných lidí, kteří takhle ve společnosti působí, jsou to kapacity oboru, jen jsou zoufale nudní v projevu dokud se tam neobjeví někdo kdo se o jejich obor zajímá a rozumí mu.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
20.11.19 09:54

@arinecka Nevím, jestli povrchní, ale udělali si tam ze mě ještě i služku. Babička mě honila abych pomohla umývat nádobí a tak podobně.

  • Citovat
  • Nahlásit
3238
20.11.19 09:54

Asi se vyhnout rodinným setkáním 😁

Máš OA, tzn. máš maturitu, umíš psát všemi deseti… Zkus popřemýšlet, co by tě bavilo, pak, co by ještě bylo akceptovatelné… Nech si zkontrolovat životopis od někoho, kdo tomu rozumí a až ho budeš někam posílat, vysvětli v motivacnim dopise, proč ses rozhodla pro jinou práci…
A zkus zabrousit i do státní správy…

Možná by bylo fajn udělat si dálkově dis. nebo Bc.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2264
20.11.19 09:55

Podle mě být na nejvyšší úrovni v praci, strávit několik let na studiu a vůbec mít něco na vyšším levlu není prostě všechno, záleží jaký máš ty cíle. Já třeba zastávám názor, že základ je mít práci, která tě uživí, do které nechodíš a obavou nemáš z ní deprese. Ale jako úspěch vidím nejvíc v rodinným životě, mít šťastný vztah, manželství, zdravé děti. Každý ty priority životní má jiné. Nejsi vůbec na tom zle, jsi v praví dloho, zo značí že jsi spolehlivá, nejsi flink a bereš to vážně. Že je někdo MUDr a má sto škol a ředitelskou pozici ještě neznaci, že jsou šťastní atd. Vůbec si s tím nedělej hlavu, pracuj klidně v továrně dal však co jako, práce jako každá jiná, vsimej si svyho vztahu, života na ostatní prd. :palec:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
20.11.19 09:55

Přestaň řešit co si o tobě myslí ostatní. Já mám bratrance, je policajt a dělá k tomu vysokou školu. Neustále mi ho cpou za vzor a
bla bla.. já jsem obyčejná chůva(v jazyce mé rodiny posluhovačka)momentálně na mateřské. Ty kecy jsem začala už dávno vypouštět. Jsem šťastná daleko víc než oni. Nikdy jsem si netahala práci domů narozdíl od 90% mojí rodiny, nemusela jsem makat do úmoru abych se někomu zalíbila a přes to si slušně vydělala. Přítel pracuje jako dělník ve výrobě, má taky hezký plat co nám stačí a co si kdo myslí máme u zadele :)

  • Citovat
  • Nahlásit
210
20.11.19 09:55

Možná jsi to špatně podala, nepůsobila jsi tam sebevědomě a dostatečně jsi se neocenila. Někdo je nula, ale dokáže ze sebe udělat hvězdu.
Jinak opravdu pro mne není symbol úspěchu, že nekdo studoval humanitní směr nebo studuje druhou vysokou. Teprve se ukáže, co z těchto lidí bude. Ale všeobecně, některé humanitní obory opravdu náročné vůbec nejsou :D

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
20.11.19 09:56

@Heivka Tak zaměstnavateli opravdu zatím nemám co nabídnout, právě jsem se ale dala na kurz SAP. Co se jazyků týče, s angličtinou problém nemám, ale certifikát jsem si neudělala. Německy se bez problémů domluvím, ale obchodní jednání bych vést nemohla.

  • Citovat
  • Nahlásit
6651
20.11.19 09:59
@Anonymní píše:
@Heivka Tak zaměstnavateli opravdu zatím nemám co nabídnout, právě jsem se ale dala na kurz SAP. Co se jazyků týče, s angličtinou problém nemám, ale certifikát jsem si neudělala. Německy se bez problémů domluvím, ale obchodní jednání bych vést nemohla.

To je právě problém bez certifikátu jaksi nemáte zaměstnavateli jak dokázat že ty jazyky opravdu ovládáte. Kurz SAP je super cesta, to moc lidí pořádně neumí.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
19005
20.11.19 09:59
@Anonymní píše:
@arinecka Nevím, jestli povrchní, ale udělali si tam ze mě ještě i služku. Babička mě honila abych pomohla umývat nádobí a tak podobně.

A víš o tom, že ostatní se k tobě chovají podle toho, co vyzařuješ? Ty sama máš se sebou problém a ostatní jsou jen tvoje zrcadlo. Kdyby jsi byla sama se sebou spokojená, tak to vypadá úplně jinak. Nekoukej na druhé, nemůžou být všichni vědátoři, ale dělej to, co ti dovolí být spokojená sama se sebou.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
24853
20.11.19 10:03
@Anonymní píše:
@arinecka Nevím, jestli povrchní, ale udělali si tam ze mě ještě i služku. Babička mě honila abych pomohla umývat nádobí a tak podobně.

tak si měla říct ještě Zuzance, Martince a já nevím které, aby vám s babi šli pomoc.

Hele nejsi neschopná. Já si tak občas taky přijdu. Teď jsem si tedy zvedla sebevědomí tím, že jsem prošla přijímacím pohovorem. Práci jsem sice nakonec nevzala, ale radost mi to udělalo. Žiješ jak žiješ a vyhovuje ti to.
Občas na mě padne podobný stín, jak támhleta udělala takovou a makovou vysokou a támhle ten žije v zahraničí, ale například nemají pevný partnerský vztah nebo děti/rodinu a já to mám. Jsem pyšná, že jsem 15 let s jedním chlapem, že máme 2 zdravé a krásné děti(ano jsou na zabití, občas bych nejradši utekla a nechala je ať vybere příroda, kdo přežije), ale jsem šťastná. No a že si támhle nějaká tetička myslí, že žijeme špatně…ať si. Ona můj život nežije a já bych její taky nechtěla.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
20.11.19 10:04

Pokud ti to vadí, zkus se ve svém volnu vzdělávat. Najdi si třeba nějaký rekvalifikační kurz, abys měla co nabídnout.
Tvoji příbuzní jsou bohužel asi krapet povrchní.
Mě teď čeká třídní sraz spolužáků z gymplu. Jen namátkou - zubař, doktorka na JIPu, veterinářka, vysoce postavený manažer, … A mezi nimi já - holka, která dělá mizerně placené práce a přelítává od jednoho oboru ke druhému. Jenže já chtěla rodinu, to byla priorita, a teď, když mám děti, tak chci mít na děti čas. Takže beru práce, které nejsou společensky „vau“, ale vyvažuje to více volného času pro děti. Třeba jsem takhle pracovala u jednoho postiženého jako asistentka, bylo to jen na dopoledne, peníze ubohé, ale chodila jsem s čistou hlavou domů už kolem poledne. Když se mě spolužáci zeptají, je mi jasné, že se na mě mohou dívat podobně, jako se na tebe dívali tví příbuzní. Na rozdíl od většiny spolužáků nemám super kariéru, neprocestovala jsem svět (já kojila a přebalovala, oni cestovali). Jenže mám jiné hodnoty a priority a případné blbé poznámky mě nerozhodí.
I ty se můžeš obrnit a podat „blbou“ práci v továrně tak, aby ti ostatní „záviděli“. Můžeš říct, že máš super práci, díky které máš dostatek volna (předpokládám, že máš některé dny v týdnu volné) na své aktivity. Že máš super práci, ze které chodíš domů s čistou hlavou a bez stresů, a kdo to v dnešní době může říct! Nebo něco takového. Je to jen na tobě, jak si to v hlavě srovnáš a jak to ostatním podáš. Když se budeš tvářit, že práce je podřadná, budou i reakce okolí odpovídat tvým pocitům. Takže hlavu vzhůru a přeskládat si své myšlení! :hug:
prosím anonymně, hodně osobních informací

  • Citovat
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat