Jsem sobecká a myslím jen na sebe?

Fotoalbum tématu (1) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 05.06.19 19:52
Jsem sobecka a myslím jen na sebe?

Hezký den všem. Prosím o názor na tuto situaci.Uz jsem tu řešila partnera, který se rozhodl (popravdě neměl volbu, rodinu to nezajímá), že si vezme domů nemocnou matku, která od nového roku zůstala ležící, stav se jen horší, ona je zlá, nespokojená se vším, jídlo, teplo, zima, TV programy, pečovatelky, trošku mám pocit, že ho citově vydírá. Přes týden se téměř nevidame, kvůli smenam a péči o ni, bydlíme cca 15km od sebe. Nedavno jsme řešili dovolenou, max 5 dní, max 400km, aby jsme stihli jet zpět, kdyby cokoliv. Uz jsme mluvili s partnerovym synem, že by se na tech par dni pristehoval s rodinou, z bytu do Rd, souhlasili, prý dovolená na vesnici. Dnes diskuze kolem dovolené, a v podstatě vznikl spor o to, jestli jsem tak sobecka a musím někam jet! Že jsem bezcitna, že od partnera se očekává, že bude oporou a přizpůsobím se, dovolenou (celou) budu trávit u něj doma, pomáhat s matkou. Podotýkám, že partner je už teď totálně vyčerpaný, unavený, podrážděný, ve slabe chvilce sám řekl, že si vzal obrovské sousto, nezvlada to, ničí ho to, že já z takového vztahu nic nemám, že nemáme na nic čas, nemáme ty hezké chvilky, výlety, jen(hov..), krmení, buhvi kolik let to může trvat. Já bych mohla o dovolené vyrazit aspoň za synem (300km).. A bylo! Myslím jen sama na sebe, abych si užila jen já… Chtěla jsem aby vypadl hlavně on, změnil prostředí, pár zážitků, aby se vyspal, odpočinul si, nabral energii. Odjel urážený. Chápu, toleruju, co to jde pomáhám a že mě nazval sobcem mě hodně mrzí. Vaše názory a rady, prosím? Teď si říkám, jestli vůbec ještě někam jezdit, on bude nervózní, stejně si to neuzije a nedejboze něco se přihodit, budu za to já.

Stránka:  1 2 3 4 5 6 Další »
Reakce:
luca241
Ukecaná baba ;) 1900 příspěvků 05.06.19 20:03
@Anonymní píše:
Hezký den všem. Prosím o názor na tuto situaci.Uz jsem tu řešila partnera, který se rozhodl (popravdě neměl volbu, rodinu to nezajímá), že si vezme domů nemocnou matku, která od nového roku zůstala ležící, stav se jen horší, ona je zlá, nespokojená se vším, jídlo, teplo, zima, TV programy, pečovatelky, trošku mám pocit, že ho citově vydírá. Přes týden se téměř nevidame, kvůli smenam a péči o ni, bydlíme cca 15km od sebe. Nedavno jsme řešili dovolenou, max 5 dní, max 400km, aby jsme stihli jet zpět, kdyby cokoliv. Uz jsme mluvili s partnerovym synem, že by se na tech par dni pristehoval s rodinou, z bytu do Rd, souhlasili, prý dovolená na vesnici. Dnes diskuze kolem dovolené, a v podstatě vznikl spor o to, jestli jsem tak sobecka a musím někam jet! Že jsem bezcitna, že od partnera se očekává, že bude oporou a přizpůsobím se, dovolenou (celou) budu trávit u něj doma, pomáhat s matkou. Podotýkám, že partner je už teď totálně vyčerpaný, unavený, podrážděný, ve slabe chvilce sám řekl, že si vzal obrovské sousto, nezvlada to, ničí ho to, že já z takového vztahu nic nemám, že nemáme na nic čas, nemáme ty hezké chvilky, výlety, jen(hov..), krmení, buhvi kolik let to může trvat. Já bych mohla o dovolené vyrazit aspoň za synem (300km).. A bylo! Myslím jen sama na sebe, abych si užila jen já… Chtěla jsem aby vypadl hlavně on, změnil prostředí, pár zážitků, aby se vyspal, odpočinul si, nabral energii. Odjel urážený. Chápu, toleruju, co to jde pomáhám a že mě nazval sobcem mě hodně mrzí. Vaše názory a rady, prosím? Teď si říkám, jestli vůbec ještě někam jezdit, on bude nervózní, stejně si to neuzije a nedejboze něco se přihodit, budu za to já.

Nejsi sobecká a on je asi vyhořeny, ne?.Jela bych klidně i bez něj, pokud nebude nakonec chtít. Nerozumim o co mu jde, když bude o matku postaráno i bez něj. Mel by se těšit na oraz.Btw mě by tato situace velmi psychicky ničila a upřímně přiznávám, že nevím, jestli bych to zvládla a s partnerem v této situaci vydržela. Takovy sobec jsem já. Ty podle mě nikoli.

poučená
Ukecaná baba ;) 1638 příspěvků 05.06.19 20:10

To víš, pouto s matkou bývá silné. Těžce nemocný člověk zlý bývá. Už nemá síly a vysává je ze svého okolí. Nevím, jak dlouho s přítelem jste. Jestli už delší dobu, tak bys ho měla podporovat ve smyslu, že se situace zklidní a aby si projevy své nešťastné matky tolik nebral. Na to bys ale musela být vnitřně silná, tj. nevést s tím o tom spory, zůstávat trpělivě v klidu. Pokud jste s přítelem zatím jen krátce, tak se s ním rozejdi.

Příspěvek upraven 05.06.19 v 20:14

PaníBovaryová
Závislačka 4705 příspěvků 05.06.19 20:11

Pecovat o starnouciho cloveka je strasne psychicky i fyzicky narocne. Mozna ti zavola, ze ho to mrzi, ze na tebe vyjel.
Dovolena je pro pracujiciho cloveka nutnost. Nemela by se cerpat na dalsi praci

ka2ka
Neúnavná pisatelka 15153 příspěvků 05.06.19 20:12

No a co partnera vystřídat, alespon na pár hodin týdně? pak by nebyl tak unavený a podrážděný

Kajuli
Ukecaná baba ;) 2155 příspěvků 05.06.19 20:15

Asi si tě pamatuji, je to ta situace, kdy partner chtěl, ať se vykašleš na práci, svůj dům, svá zvířata a přestěhuješ se k němu, abys pomáhala s barákem a nemocnou matkou?

Já bych na tvém místě řešila spíše to, že ten vztah není perspektivní, on tě bude vždy brát jen jako vybavení domácnosti a pomocnou ruku k jeho hospodářství, což je od něj prostě sobecké. Neříkám, že kvůli partnerky má chlap nechat matku dožít naprosto o samotě bez pomoci, ale je možné přece najít pečovatelku a podělit se o zbytek péče s rodinou- sourozenci, dospělé děti.

Já bych tohle nedala a šla bych pryč, na to si sebe dost vážím.

Uživatel je onlineMarkéta80
Hvězda diskuse 44589 příspěvků 05.06.19 20:15

Tohle tady řešíš jak dlouho ;) Tohle se nezmění, vlastně jo. Budeš tam otročit a stejně budeš ta špatná ty. Jen si dej pozor at tam pak neděláš vše ty :?

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 05.06.19 20:15

Zkuste odlehcovaci sluzby, hospic. Jsou i mista, kam nemocneho “odlozis” na kratkou dobu (nemoc, dovolena, rekonstrukce)
Partnera chapu. Ja se starala o tezce nemocneho tatu. V tu dobu slo vse stranou, priorita byl tata. Ale pravda, kratce na to zemrel.
Anonym K.

Jana525
Kelišová 5638 příspěvků 05.06.19 20:15

Tak jed sama se synem, ne? Partnera bych nenutila v zadnem pripade. Vy jste spolu spis stejne jen kvuli sexu a randeni, ne? Coz tedy za tehle podminek bude zrejme dal stejne nemozne. Pokud chodi do prace na smeny a jeste se stara o lezaka mamu, tak ti v zadnem pripade nemuze dat to, co ty od vztahu zrejme ocekavas. A on ocividne ocekava zcela neco jineho, plus podporu v takove situaci.

Mousou
Kecalka 141 příspěvků 05.06.19 20:20

Mamka řešila něco podobného, jen už byla vdaná. Její tchýně (otčímova matka) onemocněla Parkinsonem. Potřebovala péči 24 hodin denně. Když jednou otčím na chvíli usnul (byl vyčerpaný) a mamka byla v práci, tak jim vylezla oknem na ulici, jen v noční košili, a běhala po městě. Oba ji museli krmit, přebalovat, polohovat, koupat,… Prostě vše. Pouštěla plynový sporák (ale nezapalovala ho), všech se bála (už je nepoznávala), rozbíjela věci, myslela si, že jí všichni chtějí ublížit,… Vydrželi to pět let, než ji museli dát do ústavu. Kvůli svojí i její bezpečnosti. Oba za ní jezdí minimálně jednou týdně (není to v místě bydliště a oni chodí do práce). Babička už ani nemluví, nezvedne ani ruku, vnoučata a pravnoučata nepozná, jen mamku a otčíma. Za sebe můžu říct, že na mámě a otčímovi bylo vidět, jak je to ubíjí. Byli vyčerpaní, hádali se, nikam nemohli a ani nikdo k nim. Otčím, její syn, sám řekl, že pokud by onemocněl i on, ať ho dáme do ústavu hned, že toto pro svoji rodinu nechce (ač se sám vzorně staral).
Pokud se tvůj partner stará o svoji maminku, je to od něj krásné, ale může zničit sebe i tebe. V této situaci on nepochopí, že si potřebuješ odpočinout. Zkus si počkat, až bude trochu v klidu a oddechnutý.
Sobec nejsi ani omylem. Každý potřebuje odpočinek. Já bych třeba na to neměla, starat se 24 hodin denně starat o vážně nemocného člověka. Bez odpočinku.

LAlezane
Ukecaná baba ;) 1134 příspěvků 05.06.19 20:24

Víš… neřešila bych to. Jestli pro vás oba chceš něco udělat, pusť tenhle výrok z hlavy.
Oba máte svůj pohled a bohužel se malinko liší… je oprávněný jak tvůj, že chceš, aby on vypadl, ale je oprávněný i jeho, že asi není úplně nutné jezdit na dovolenou teď, v téhle situaci.
Pořád je to jeho maminka a kdo ví, co se mu honí hlavou. Netroufám si soudit situaci, píšeš, že se její stav horší… I když padá na hubu, asi v téhle situaci úplně náladu na „odpočinek“ fakt mít nemusí.
Je pravdou, že pokud by se někde měl celou dobu nervovat a strachovat, nedejbože si pak vyčítat, kdyby se něco stalo…
Pustila bych z hlavy nějaké nálepky řečené ve stresu, o ty tu fakt nejde. Ale pokud s tím partner takhle očividně není OK, pokusila bych se hledat alternativy. Tvůj pobyt tam, jednodenní výlety… co já vím.
Oni ani chlapi nejsou nesmrtelní, u nás v rodině to skončilo rozjetím autoimunitní nemoci… Neber to v žádném případě jako útok, ale prostě bych spíš řešila jeho pohled na věc, než tvůj. Nejde o to, že tvůj je špatný, ale ani při tvojí nejlepší vůli nemusí být tím, který by pomohl nejvíc. :hug:

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 05.06.19 20:44

On si celý život užíval, dělal si co chtěl, matka má 88let, dokud byla sobestačna, nestarali se jeden o druhého. On víceméně bydlel u mě, žili jsme spolu, za ní jel sem tam s nákupem apod. Tato situace nastala ze dne na den, já mám spíš pocit, že on má šílené výčitky, má ještě tři sestry, ty absolutně nejeví zájem, on to před matkou maskuje tím, že jedna je nachlazena, druhá v práci, třetí hlídá vnoučata, ji se to plete a asi ji to ani nevadí, žije s jistotou, že syn se postará, zařídí, přiveze, odveze, kdykoliv zazvoní přiběhne, ve dne v noci. Já tam jezdím jak to jde, ano mám ty zvířata, zahradu atd… zpočátku jsem ji prebalovala, hygiena atd, po 14dnech jsem navrhla charitu, teď jezdí 4× denně, je to obrovská pomoc, pečovatelku nám sami řekly o odlehčovacím pobytu. Partner byl pohodak, vtipálek, bavič, pán svého času… Zničí ho to. Na druhé straně ho nesmírně obdivuju jak se stará, všem kdo takto zůstanou bych přála jeho péči. Já mám už jen mamku a vím, že kdyby zůstala nemohouci, bude na prvním místě. Jenže já bych určitě naopak poslala přítele třeba na vodu s kamaradama, ať si odpočine on, když já bych nemohla nebo nechtěla. Ano řeším to pět měsíců, je to nová situace, a pomůže každá rada a zkušenost, jak to ostatní zvládli, jak moc to poznamenalo Vztahy. Teď ho opustit? Složí se úplně nebo mu to ulehčím?

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 05.06.19 20:47

@LAlezane děkuji :hug: i všem ostatním za názory.

Venetia
Hvězda diskuse 43087 příspěvků 05.06.19 20:47
@Anonymní píše:
Hezký den všem. Prosím o názor na tuto situaci.Uz jsem tu řešila partnera, který se rozhodl (popravdě neměl volbu, rodinu to nezajímá), že si vezme domů nemocnou matku, která od nového roku zůstala ležící, stav se jen horší, ona je zlá, nespokojená se vším, jídlo, teplo, zima, TV programy, pečovatelky, trošku mám pocit, že ho citově vydírá. Přes týden se téměř nevidame, kvůli smenam a péči o ni, bydlíme cca 15km od sebe. Nedavno jsme řešili dovolenou, max 5 dní, max 400km, aby jsme stihli jet zpět, kdyby cokoliv. Uz jsme mluvili s partnerovym synem, že by se na tech par dni pristehoval s rodinou, z bytu do Rd, souhlasili, prý dovolená na vesnici. Dnes diskuze kolem dovolené, a v podstatě vznikl spor o to, jestli jsem tak sobecka a musím někam jet! Že jsem bezcitna, že od partnera se očekává, že bude oporou a přizpůsobím se, dovolenou (celou) budu trávit u něj doma, pomáhat s matkou. Podotýkám, že partner je už teď totálně vyčerpaný, unavený, podrážděný, ve slabe chvilce sám řekl, že si vzal obrovské sousto, nezvlada to, ničí ho to, že já z takového vztahu nic nemám, že nemáme na nic čas, nemáme ty hezké chvilky, výlety, jen(hov..), krmení, buhvi kolik let to může trvat. Já bych mohla o dovolené vyrazit aspoň za synem (300km).. A bylo! Myslím jen sama na sebe, abych si užila jen já… Chtěla jsem aby vypadl hlavně on, změnil prostředí, pár zážitků, aby se vyspal, odpočinul si, nabral energii. Odjel urážený. Chápu, toleruju, co to jde pomáhám a že mě nazval sobcem mě hodně mrzí. Vaše názory a rady, prosím? Teď si říkám, jestli vůbec ještě někam jezdit, on bude nervózní, stejně si to neuzije a nedejboze něco se přihodit, budu za to já.

Podle mne sobecká nejsi, jen jste se nesesli ve správne chvíli a chcete každý něco jiného.
Asi bych to rozpustila, někdy to prostě nejde.

poučená
Ukecaná baba ;) 1638 příspěvků 05.06.19 20:51

Zapojit do té péče víc lidí. Jeden člověk to sice třeba může utáhnout, ale také ho to může úplně ztrhat. Umírání matky mít na očích, to mu jde věřit, že se mu nechce jet na dovolenou a užít si „pěkné chvilky“. I když vím, že by je moc potřeboval. Zapojte do péče další příbuzné, ošetřovatelky, ať k ní zaskočí sousedky. Vidím jako řešení, rozložit tu tíhu, která je na tvém příteli, na co největší počet lidi.

Starala jsem se o těžce nemocného manžela. Desítky let. Odmítal, aby se staral někdo jiný. A bylo to vydírání. Pak si vymýšlel o mně hrozné věci. Bylo to mé těžké uvíznutí. Najednou to jde, přijímá to, že k němu chodí různí lidé a sám se také snaží. Dneska léky dovedou udržet člověka při životě dlouho.

Jestli máte přítele ráda, tak se do té situace budete umět vžít, že to pro něj situace těžká je. Ale zorganizujte to, co on neumí. Uvolněte jeho síly. Jinak může uvíznout na dlouhá léta.

Omluva: Až teď jsem si přečetla, co jsi napsala na začátek této stránky. Jsou to hrozné rodinné vztahy. Je mi tě líto, do čeho ses to dostala. Říkat ti, abys na to měla sílu, tak to ti neříkám.

Stránka:  1 2 3 4 5 6 Další »
Váš příspěvek
Reklama