Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jsem tak špatná partnerka?
- Fotoalbum (1)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
6.9.13 13:50
@petula17 píše:
Tady nejde o vychovu, starsi se tak hezky chova a je sobestacny a pomaha, kdyz chce… Do prace chodi okolo 9 hod a vraci se mezi 15 az 16. Kdyz pritel chce, tak i 3× tydne jde behat na dve hodky, nebo jezdit na kole… Ale udelat si cas na dite je jaksi problem. A aby obcas pomohl s peci o deti mi prijde normalni. A pomoci uklidit treba nadobi je snad o partnerskem souziti… Kazdy neco dela nebo pomuze tomu druhemu…
No tak to je jiná, to má pracovní dobu přímo luxusní. A dle mého by s péčí o děti nejen mohl, ale měl pomáhat. Nechala bych mu tam děti a šla sekat zahradu (předpokládám, že máte traktor nebo dobrou sekačku s pojezdem), já to dělám ráda, nemusím nic hlídat, na nic myslet nebo si „popřemýšlím“ a „jen“ jedu 
.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anna766
7.9.13 10:26
@anonymoussss píše:
Témat přesně o tomhle,,problému'' je tu snad miliarda. Já říkám jaký si to uděláš, takový to máš. A nápad hrát omdlení- stupidnější věc jsem už dlouho neslyšela, by mě hanba fackovala, že hraji chudinku před vlastním manželem. Btw pokud jdi ještě neomdlela, tak to asi nebude takový hrozný zápřah. Znám ženské co mají 4 děti a jsou v pohodě a chlap u nich taky hlavně vydělává. Holt on maká v práci, tak ženská by měla makat doma. Možná máš jen špatný systém na výchovu. [/citace
Tak na tohle musím reagovat, to mě prostě nadá.
- Citovat
- Upravit
Anna766
7.9.13 10:34
Tak znova 
reaguji na anonymoussss. Já nemám zahradu, jen dvě děti a byt.Ale když byl syn mimino a kojila jsem přes den i noc 
co dvě hodiny.Do toho dcera které jsem se musela taky věnovat. NIKDY v životě jsem nebyla tak UNAVENÁ jako v té době, a neomdlela jsem nikdy, přesto jsem si to nevymýšlela. Když jsem s dcerou dělala přípravu do školy, úkoly a tak měla jsem kousek od toho abych u toho usnula. Znám spoustu chlapů, kteří si myslí že je ženská celej den doma, tak jaká únava že jo. 
- Citovat
- Upravit
15.7.14 22:55
Takže partner vše táhne, (klasický americký sen barák + auto + rodiny)
tvoje příjmy nula
a údajně problém je v tom, že nepomáhá doma.
ok. tak mu navrhni, že převezměš polovinu kompetencí v jeho firmě, zaručíš, že se zisky nesníží, a on bude dělat polovinu práce doma
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
8.10.14 08:40
Ahoj, chci se zeptat na váš názor.. s přítelem máme dvě děti, náš vztah toho zažil opravdu hodně, několikrát to vypadalo na rozchod, měli jsme exekuce, a já nevím co všechno.. ( podnikal a neplatil sociální a zdravotní ) bohužel sem ho poznala až po, jinak bych ho ohlídala, ale k tématu.. prostě opravdu byli chvilky, kdy sem byla, na dně, neštastná… a radost mi dělali právě jen naše děti, nechtěla sem to ale vzdát, pořád sem doufala, že se o zlepši, že přece stpjí za ten vztah trochu bojovat.. a ted..sice se to ted zklidnilo a zdaleko už to neni takový jaký to bylo..přítel se začal snažit, dal všechno do kupy a tak, ale já už sem, z toho vztahu tak nějak omlácená, že at se snažim jak se snažim, nejak mi nejde najít si k němu tu cestičku zase.. on se snaží, ale mě to nějak nejde i když chci.. přijde z práce, já ho hned zkritizuju, neustále mu řikam, že se jen válí a nic nedělá i přesto že vim, že má náročnou práci.. věčnq sem na něj protivná, stačí mi málo a už vyvádim… nejsem žádná semetrika abyste chápali, ale prostě po tom všem už se k němu nějak asi nedokážu chovat láskyplně..on už to toho má taky plný zuby, takže se motáme v tom kolotoči, že já sem protivná, on mi naoplátku vyčítá, že neni např. vyžehleno…prostě nevím jak z toho ven, mám ho ráda, máme krásný děti, jen v tom vztahu (z mí stránky) chybí taková ta tolerance, pochopení.. myslíte, že se to dá nějak napravit?
- Citovat
- Upravit
8.10.14 08:52
@Anonymní píše:řekla bych, že v tvých očích a v tvém srdci to už projel a ty nemáš sil si na nic hrát. Nemáš pro co si ho vážit, nemáš ho ráda, zřejmě tě ani nepřitahuje.
Ahoj, chci se zeptat na váš názor.. s přítelem máme dvě děti, náš vztah toho zažil opravdu hodně, několikrát to vypadalo na rozchod, měli jsme exekuce, a já nevím co všechno.. ( podnikal a neplatil sociální a zdravotní ) bohužel sem ho poznala až po, jinak bych ho ohlídala, ale k tématu.. prostě opravdu byli chvilky, kdy sem byla, na dně, neštastná… a radost mi dělali právě jen naše děti, nechtěla sem to ale vzdát, pořád sem doufala, že se o zlepši, že přece stpjí za ten vztah trochu bojovat.. a ted..sice se to ted zklidnilo a zdaleko už to neni takový jaký to bylo..přítel se začal snažit, dal všechno do kupy a tak, ale já už sem, z toho vztahu tak nějak omlácená, že at se snažim jak se snažim, nejak mi nejde najít si k němu tu cestičku zase.. on se snaží, ale mě to nějak nejde i když chci.. přijde z práce, já ho hned zkritizuju, neustále mu řikam, že se jen válí a nic nedělá i přesto že vim, že má náročnou práci.. věčnq sem na něj protivná, stačí mi málo a už vyvádim… nejsem žádná semetrika abyste chápali, ale prostě po tom všem už se k němu nějak asi nedokážu chovat láskyplně..on už to toho má taky plný zuby, takže se motáme v tom kolotoči, že já sem protivná, on mi naoplátku vyčítá, že neni např. vyžehleno…prostě nevím jak z toho ven, mám ho ráda, máme krásný děti, jen v tom vztahu (z mí stránky) chybí taková ta tolerance, pochopení.. myslíte, že se to dá nějak napravit?
Pravda taky je, že všude je chleba o dvou kůrkách a nedělám si iluze. Moje kamarádka má třeba nádherné manželství, navenek by jeden brečel, jak by záviděl, jak jsou krásný pár a rodina a jak jim to klape. A jednou něco vyprávěli a dostali se na to, že to bylo tehdy, jak zase spolu nemluvili, protože… ty, mě se tak ulevilo!
Pravda je taky taková, že láska se vytrácí velmi rychle a pak zůstane (někdy) něco jako respekt, přátelství. A ještě by tam měla být vzájemná sexuální jiskra, bez toho je to taky hodně špatný. A když tohle není, pak ještě zbyde v tom svazku zůstávat… z rozumu. dělá to víc lidí než si vůbec myslíme.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
8.10.14 08:57
@Emilie píše: řekla bych, že v tvých očích a v tvém srdci to už projel a ty nemáš sil si na nic hrát. Nemáš pro co si ho vážit, nemáš ho ráda, zřejmě tě ani nepřitahuje.Pravda taky je, že všude je chleba o dvou kůrkách a nedělám si iluze. Moje kamarádka má třeba nádherné manželství, navenek by jeden brečel, jak by záviděl, jak jsou krásný pár a rodina a jak jim to klape. A jednou něco vyprávěli a dostali se na to, že to bylo tehdy, jak zase spolu nemluvili, protože… ty, mě se tak ulevilo!
Pravda je taky taková, že láska se vytrácí velmi rychle a pak zůstane (někdy) něco jako respekt, přátelství. A ještě by tam měla být vzájemná sexuální jiskra, bez toho je to taky hodně špatný. A když tohle není, pak ještě zbyde v tom svazku zůstávat… z rozumu. dělá to víc lidí než si vůbec myslíme.
Já ho ame svym způsobem ráda mam, sex neni špatnej, ale máš pravdu v tom, že si ho už asi nedokážu vážit jako chlapa… je to takový zvláštní prostě.. najednu stranu si řikám jo snaží se ale pak stačí maličkost a hned sem na něj jak na psa.. a věčně sem, opozici co se týče joho názorů.. 
- Citovat
- Upravit
8.10.14 08:59
@petula17 celkově nepobírám ten přístup, že chlap prostě vidí péči o domácnost a děti jen jako čistě ženskou povinnost Dobrá, si doma, on vás živí, ale vždyť děti mají být radostí pro oba a trávit s nimi aspoň nějaký čas snad není povinnost, ale to příjemné, co člověk rád udělá i bez pobízení, ne? 
nebo jsou pro něj děti zátěží, která ho obírá o čas a energii? 
Proč si je pak pořizoval?
když čtu některé příspěvky (a že je jich tady požehnaně) tak mám dojem, že někteří chlapi si snad děti pořizují jen kvůli daňovým úlevám… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.10.14 09:37
A kdy jste byli naposledy sami, bez dětí někde třeba na víkend. Nám to hrozně pomáhá se spolu zrelaxovat, užít si nové zážitky a tak. 
Vztahy jsou proměnlivé, tak jsme meli hnusné krize, ale jedeme dál. Milujeme se, ale jinak… Můžeš o muži třeba říct, že je něco jako nejlepší kamarád?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
cher
8.10.14 09:59
@Anonymní píše:
Ahoj, chci se zeptat na váš názor.. s přítelem máme dvě děti, náš vztah toho zažil opravdu hodně, několikrát to vypadalo na rozchod, měli jsme exekuce, a já nevím co všechno.. ( podnikal a neplatil sociální a zdravotní ) bohužel sem ho poznala až po, jinak bych ho ohlídala, ale k tématu.. prostě opravdu byli chvilky, kdy sem byla, na dně, neštastná… a radost mi dělali právě jen naše děti, nechtěla sem to ale vzdát, pořád sem doufala, že se o zlepši, že přece stpjí za ten vztah trochu bojovat.. a ted..sice se to ted zklidnilo a zdaleko už to neni takový jaký to bylo..přítel se začal snažit, dal všechno do kupy a tak, ale já už sem, z toho vztahu tak nějak omlácená, že at se snažim jak se snažim, nejak mi nejde najít si k němu tu cestičku zase.. on se snaží, ale mě to nějak nejde i když chci.. přijde z práce, já ho hned zkritizuju, neustále mu řikam, že se jen válí a nic nedělá i přesto že vim, že má náročnou práci.. věčnq sem na něj protivná, stačí mi málo a už vyvádim… nejsem žádná semetrika abyste chápali, ale prostě po tom všem už se k němu nějak asi nedokážu chovat láskyplně..on už to toho má taky plný zuby, takže se motáme v tom kolotoči, že já sem protivná, on mi naoplátku vyčítá, že neni např. vyžehleno…prostě nevím jak z toho ven, mám ho ráda, máme krásný děti, jen v tom vztahu (z mí stránky) chybí taková ta tolerance, pochopení.. myslíte, že se to dá nějak napravit?
Tehdá jsi za vztah bojovala, tak přece teď, když je vše na dobré cestě, to nevzdáš. Někdy i polozdechlá rostlina jde vzkřísit do hezké kytky, jen se musí pohnojit, prostříhat a denně rosit 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
8.10.14 13:34
@Tinuvien píše:
A kdy jste byli naposledy sami, bez dětí někde třeba na víkend. Nám to hrozně pomáhá se spolu zrelaxovat, užít si nové zážitky a tak.
On je pořád v práci většinou i o víkendech a když je doma, tak se válí..odpočívá, nic se mu nechce.. a když sem bo přemlouvala jednou, tak mi řek, že ne, že see mu nechce nikam a že to nebude dělat z donucení, načež sem se naštvala a háka, opět sem mu vpálila jak je k ničemu atd atd…
- Citovat
- Upravit
8.10.14 17:32
Tak to je potom těžký. Jak není společný relax, odpočinek a pohoda.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.1.15 20:41
@petula17 píše:
Ahoj vsem, procitam si tu ruzna temata a tak me napadlo napsat, co me trapi… S pritelem jsme 5 let a mame dva syny ve veku dva i pul i pul roku. Seznamili jsme se v Nemecku a ted zijeme v Polsku (je Polak). Protoze jsem tu nepracovala, tak nemam zadny rodicak. Penize jsem dostavala z Nemecka jen na prvni dite, takze ted to vse financne tahne pritel. Je podnikatel a ma toho hodne. Nastesti uz bydlime v domku, takze plati „jen“ hypoteku. A ja se staram o vsechno kolem deti, koupani, usinani, oblekani, svym zpusobem i vychova a samozrejme o celou domacnost. To mam vse na starost ja, pritel nikdy nic neudela, ani treba neuklidi nadobi ze stolu po navsteve, natoz pak aby treba vycistil synovi zuby… A to je problem. Podle neho delam malo, jeste bych mela kosit skoro hektarovou zahradu, protoze zkratka delam malo. Vareni, uklizeni, zehleni a uklizeni jeho veci do skrine, peceni, v lete zavarovani a veskera pece o deti je malo. K tomu jeste kojim, takze vstavani v noci kazde dve hodiny. Dle mne prace 24 hodin denne. Jen nekdy rano si vezme k sobe prcka k sobe a da mu hracky, starsi kouka na pohadky a on sedi u PC…to mam pak treba 30 min, nekdy i hodku na vyspani. Obcas se mu syn vnuti, kdyz jde pritel kosit, tak spolu jezdi na traktorku, ale jinak skoro zadna zabava, te je fakt malo. Chapu, ze pracuje a penize pro zivot potrebujem, ale to chci tak moc, aby treba umyl nadobi, nebo nekdy vyluxoval nebo mi pomohl pri usinani deti? Ja uz vseho zacinam mit dost a vim, ze takhle to dal nejde. Mluvila jsem s nim o tom nekolikrat a on se jen rozciluje, krici, ze ja jsem ta spatna, ze vsem ublizuju, ze delam dusno a ze si ho nevazim a ze se chovam jak namyslene, jako princezna apod. Zajima me vas nazor, at je jakykoliv. Dekuji
Mám doman to stejný, i když jsem dělala víc než on, prostě nic. Když jsem přišla z víkendového maratonu, strhaná jako krá. a po 12- 15cti hod směnách v nedělu v devět večer po mně flákl kalhoty, že nemá v čím jít do práce, že je přinesl v pátek. Já spala vždy u rodičů, bydlí blíže zaměstnání, nevyplatilo by se mi na těch pár hodin spánku ani chodit domů. Dceru doma také nikdy o víkendu, když jsem v práci nehlídá, tak fakt nevím, co celej víkend dělal? A to bych mohla pokračovat do nekonečna…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
