Jsem už připravená na těhotenství?

Anonymní
24.11.20 08:23

Jsem už připravená na těhotenství?

Ahoj, potřebuju asi trochu dodat odvahy k těhotenství. Za chvíli mi bude 27, s mužem jsme spolu sedm let. Vše je zalito sluncem, máme se spolu hezky, máme dobré rodinné zázemí, penízky našetřené máme. Jsme fyzicky naštěstí zdraví (ťuk ťuk). Co mě trápí je panická porucha, občas se ozve, ale chodím pravidelně k psychologovi a jsem zaléčená. Už se cítím víceméně v pohodě. Jediné, co mě od těhotenství odrazuje, je hrozný strach z porodu. Na těhotenství se moc těším, na miminko taky, ale porod prostě nedám, ten strach mi v tom všem úplně brání. Měly jste to taky tak? Jak jste se na těhotenství připravovaly? Co vám pomohlo? Děkuji. :kytka:

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
20123
24.11.20 08:25

Co si o tom popovídat s nekym, kdo uz porod zazil, ve tvem okoli? Nejaka kamaradka apod? Ono to neni zas tak hrozna zkusenost. A daj ho vsechny, ono to jinak nejde :D

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
29160
24.11.20 08:36
@Anonymní píše:
Ahoj, potřebuju asi trochu dodat odvahy k těhotenství. Za chvíli mi bude 27, s mužem jsme spolu sedm let. Vše je zalito sluncem, máme se spolu hezky, máme dobré rodinné zázemí, penízky našetřené máme. Jsme fyzicky naštěstí zdraví (ťuk ťuk). Co mě trápí je panická porucha, občas se ozve, ale chodím pravidelně k psychologovi a jsem zaléčená. Už se cítím víceméně v pohodě. Jediné, co mě od těhotenství odrazuje, je hrozný strach z porodu. Na těhotenství se moc těším, na miminko taky, ale porod prostě nedám, ten strach mi v tom všem úplně brání. Měly jste to taky tak? Jak jste se na těhotenství připravovaly? Co vám pomohlo? Děkuji. :kytka:

Hele, v souvislosti s tím, co tě po porodu čeká dalších minimálně 18 let, je porod celkem brnkačka. „Pár“ hodin bolesti se šťastným koncem. Strach jsem samozřejmě měla, ale ne paralyzující. Proto jsem i otěhotněla. Pokud máš od doktora zelenou, tak bych neváhala.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1238
24.11.20 08:49

Kdyby to byla taková hrůza, tak proč by ženy rodily opakovaně? On to je jeden den a na konci máš v náručí tu nejhezčí odměnu. S odstupem času si říkám, že to vlastně tak zlé nebylo a už jsme těhotná znovu 😂 tak se neboj a klidně to rozeber s psychologem a jestli to bude pro tebe takový velký problém, tak ti třeba kvůli psychiky doporučí CS, ale za mě je pro dítě i tebe lepší přirozený porod, mluvím z vlastní zkušenosti.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
24.11.20 08:57

@Petkaelik s psychologem o tom určitě promluvím. Dělá mi problém obecně vyšetření lékařů, odběry krve, bolest nejspíš pociťuju silněji, než je zdrávo. Vždy se klepu jak koza a omdlím, prostě vypnu. Bojím se, že bych při porodu taky tak vypla, a co pak? :nevim:

  • Citovat
  • Nahlásit
14750
24.11.20 09:02

No vidíš, a já bych si porod ještě alespoň jednou taaaak ráda zažila! Obě děti jsem rodila úplně normálně, v porodnici, bez jakékoli speciální péče a mám na to ty nejhezčí vzpomínky. Porod není nic hrozného, zvlášť, když jsi psychicky v pohodě. Ovšem kdyby tě strach paralyzoval opravdu hodně, určitě si můžeš říct o zprávu od psychologa a jít na císaře. Je to jeden z důvodů indikace.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
29160
24.11.20 09:14
@Anonymní píše:
@Petkaelik s psychologem o tom určitě promluvím. Dělá mi problém obecně vyšetření lékařů, odběry krve, bolest nejspíš pociťuju silněji, než je zdrávo. Vždy se klepu jak koza a omdlím, prostě vypnu. Bojím se, že bych při porodu taky tak vypla, a co pak? :nevim:

Ale třeba císař není záruka bezbolestnosti. Na to mysli. Podle mě by ti pomohla hodně nějaká šikovná porodní asistentka. U doktora taky nezažívám zrovna radost, ale pomůže mi se ptát a mít kompletní informace. Při porodu jsi v takovém jiném módu a soustředíš se na sebe. Všechny ty rutinní vyšetřovací metody bereš jinak než při jiné situaci.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
20123
24.11.20 09:20
@Anonymní píše:
@Petkaelik s psychologem o tom určitě promluvím. Dělá mi problém obecně vyšetření lékařů, odběry krve, bolest nejspíš pociťuju silněji, než je zdrávo. Vždy se klepu jak koza a omdlím, prostě vypnu. Bojím se, že bych při porodu taky tak vypla, a co pak? :nevim:

Nevypnes, telo ti to nedovoli. Muzes pozadat o cs, ale to ma zas bolestivejsi zotavovani. Lepsi par hodin stahu a pak celkem klid, nez se pak tydny prat s jizvou po velke brisni operaci :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
24.11.20 09:21

Já jsem rodila v devatenácti. Na porod jsem se moc těšila a byl to nejhezčí zážitek mého života.
Není se čeho bát. Všude kolem tebe budou odborníci, kteří ti poradí a pomohou.
Je sice pravda, že to trochu bolí, ale není to tak hrozné.
Navíc při druhé době porodní jsem tu bolest už takřka nevnímala, protože jsem se soustředila jen na to moje nádherné miminko, které si přálo být už venku a já mu chtěla co nejvíce vše usnadnit.
A jakmile ti to novorozeně položí na hruď, už o ničem nevíš.
Teď čekám druhé miminko a na porod se těším o to víc.
Já být tebou, tak si mimčo pořídím hned, protože čím starší budeš, tím to celé těhotenství a péče o mimi, může být pro tebe náročnější.
I pro mě je to chvílemi dřina.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
24.11.20 09:25

Jsem teď těhotná a docela tě chápu. Nemám tedy panicke stavy z bolesti, ale z lékařů docela jo (občas omdlim u zubaře, dřív u odběru krve). Od otehotneni jsem byla 5× na krvi a dobrý, nějak jsem to překonala (taková mantra - budeš rodit, tohle je nic).
Speciálně jedna moje kamarádka mi volala krátce po obou svých porodech, aby mi je vylicila, dokud je má v čerstvé paměti. Teď už se sama několikrát chytila u toho jak říká, že to bylo vlastně v pohode… jenže já si to její povídání pamatuju. Až na jednu pribuznou jsem vždy slyšela jen hororové historky o porodech.
Takže když jsem otehotnela, pár týdnů mě jimala panika a nechtěla jsem o porodech nic slyšet. Později asi zafungovaly hormony, nebo prostě klasika, po dlouhé době strachu už člověk otupí… ale začala jsem cíleně vyhledávat dobre zážitky, a v hlavě si představuji, že rodit budu krátce, připravena, nenechám se strhnout lékaři… pojedu si svoje. No uvidím jak to dopadne :lol: ale prostě jak jednou otehotnis, tak pokud dítě neztratis, rodit prostě budeš. A pro mě představa císaře je výrazně horší než představa bolesti.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
14750
24.11.20 09:37

Já si pořád opakovala: „zvládají to miliony žen ročně, zvládnu to taky“ a pak „kdyby to byla taková hrůza, měli by všichni jen jedináčky - a kolik jich v okolí mám?“ :mavam:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
240
24.11.20 09:42
@Anonymní píše:
Ahoj, potřebuju asi trochu dodat odvahy k těhotenství. Za chvíli mi bude 27, s mužem jsme spolu sedm let. Vše je zalito sluncem, máme se spolu hezky, máme dobré rodinné zázemí, penízky našetřené máme. Jsme fyzicky naštěstí zdraví (ťuk ťuk). Co mě trápí je panická porucha, občas se ozve, ale chodím pravidelně k psychologovi a jsem zaléčená. Už se cítím víceméně v pohodě. Jediné, co mě od těhotenství odrazuje, je hrozný strach z porodu. Na těhotenství se moc těším, na miminko taky, ale porod prostě nedám, ten strach mi v tom všem úplně brání. Měly jste to taky tak? Jak jste se na těhotenství připravovaly? Co vám pomohlo? Děkuji. :kytka:

Ahoj, s panickou poruchou mám svoje zkušenosti. Akutně mě to trápilo přes rok, pak jsem se z toho s pomocí psychiatra celkem dostala. Občas (v určitých situacích) se mi to začne vracet a stresová reakce přichází, ale řekla bych, že už s tím umím bojovat. Teď jsem v pátým měsíci. Je to pro mě trochu boj, hlavně u doktorů (obecně špatně snáším situace, které nemám pod kontrolou, kdy nemůžu kdykoli volně odejít), ale dá se to zvládnout. Porodu se samozřejmě bojím, ale ne kvůli té panice..myslím, že moje tělo a mozek bude mít úplně jiný starosti než panickou poruchu :D

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
240
24.11.20 09:49

Joo, ještě dodatek…na porod se připravuju, máme s mužem online kurzy hypnoporodu, kde se pracuje hlavně s psychikou, protože vím, že pro mě bude ta psychika klíčová. V boji s panickou poruchou mi relaxace pomohla a pomáhá, takže myslím, že pomůže i během porodu.
Taky jsem si našla dulu a spolupracuju s ní. Vědomí, že mám u porodu někoho, koho aspoň trochu znám, uklidňuje mě a hlavně ví, oč jde, mi určitě hodně pomůže (teda snad bude doprovod povolen).

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
24.11.20 10:15

Jsem ráda, že tady dáváte pozitivní zkušenosti, to pomáhá. Protože člověk všude kolem slyší jen ty hrozné. Panika je pěkná sv. ně, říkám si, jestli bych neměla s těhotenstvím počkat, až budu úplně v pohodě a bez strachu. To bych ale mohla čekat a čekat, až by to už třeba našlo :?

  • Citovat
  • Nahlásit
3759
24.11.20 10:29

Rodila jsem před 9. dny a už ani nevím, ze mě něco bolelo :) žádné strachy předem, nemá to cenu. Při každé kontrakci jsem si říkala, ze jsem blíž a blíž miminku a ono to tak bylo. Rodila jsem teda už podruhé, ale ta euforie, když to mimco vytáhnou, ta je k nezaplacení a kvůli ni bych klidně rodila 10× :lol:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat