Jsem už ze vseho tak nějak smutná

Anonymní
17.3.21 08:05

Jsem uz ze vseho tak nejak smutna

Ahoj,

Chci se spis vypovidat nez dostat nejakou radu..
Je mi proste smutno. Vsichni kolem se žení/vdávají, jsou tehotni nebo maji uz male deti a me akorat ceka rozchod a tedy hledani zas a znova. Mela jsem jeden 5lety vztah, ted trilety… Je mi 28let.
A mam proste obavy. Je mi lito, ze kamosky, ktere vzdy tvrdily, ze se vdavat nechteji uz maji deti, zname co byly neskutecne protivne neprijemne holky taky!.. A ja si vzdy takove veci prala, jsem rodinny typ a proste se nedari. Casto ted lidi rikaji, ze kazdy to ma tak, jak si to udela… Ja ted rikam, ze je vse spis o nahode, kdo na koho narazi.. Jsem pekna baba, sportuju, mam konicky… Nekdy si rikam, ze mozna byla chyba hazet vse na jednu kartu.. Davat najevo, ze s druhym chci prozit cely zivot.. Tim mu dat pocit z me strany naproste oddanosti a tedy „netreba na neco spechat, stejne te mam jistou“… Nevim, nerozumim tomu a nikdy jsem se nechtela dostat do podobneho uvazovani… Pamatuji, jak jsem byla mala, ze jsem se tesila na tento vek, jak uz budu mit vystudovano, super praci, manzela a deti :) Naivni to predstavy… presto se plno lidem vyplnily… Vetsine…
Mate to nekdo taky tak? Asi potrebuji spis nejakou podporu, povzbuzeni, stastny pribeh.. :)

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
748
17.3.21 08:15

Ahoj tvůj život není horší ani lepší jen proto, že zatím nemáš co sis přála. Navíc nevíš jake problémy řeší zase ti, kterým jejich život ted závidíš. Byla bych v klidu, protože takové věci se dějí, až na ně dozraje vhodná chvíle. Upřímně si polož otázku, jestli bys raději měla manžela a děti a byla třeba v manželství nešťastná… Však jsi mladá, tohle všechno ještě přijde 🙂

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
30626
17.3.21 08:31

Pokud stavíš štěstí v životě na tom, že to jde jen ve vztahu, manželství a se dvěma dětmi, tak se z toho kruhu nikdy nevymotáš.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
17.3.21 08:33

Jak píše Uiii, nikdy nevíš, co za problémy mají ti ostatní. Já mám třeba partnera už od základky, jsme spolu šťastní, práci máme dobrou, všechno zalité sluncem. Dokonce jsem otěhotněla první měsíc snažení. A bylo vidět, jak jsou z toho některé kamarádky smutné, ne, že by mi to nepřály, ale pokud třeba se dlouho snažily nebo nemají partnera, tak jim to za ně bylo líto. A hádej co? Miminko se nám narodilo se spoustou VVV (kterých si nikdo během těhotenství nevšiml), několik týdnů bylo v nemocnici s několika operacemi a když už to konečně začalo vypadat dobře, chytilo nemocniční bakterii rezistentní na antibiotika a zemřelo.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
17.3.21 08:33

Však není nic ztraceno. Svého muže jsem poznala 2 měsíce před 27. narozeninami, po pár měsících jsme se vzali a v 28 jsem porodila naše první miminko. Teď už je miminku skoro 9let a má dva sourozence, jo a tatínek pořád stejný ;-) To klapne :-*

  • Citovat
  • Nahlásit
2971
17.3.21 08:43

Napřed bych se naučila být šťastná sama se sebou. Taky pokud hledáš mezi vrstevníky, nebude jich asi ještě před třicítkou většina, která hned chce mít děti. Jestli jsi s přítelem byla od 25 a on byl stejně starý, tak se nedivím, že se třeba ještě nechtěl usadit. Jinak obecně to často bývá tak, že člověk má buď přímo to, co nechce, nebo se mu daří v oblasti, která pro něj není priorita (např. se brzy vdá a má dítě holka, pro kterou to není alfou a omegou života a chtěla by co já vím, kariéru a tam se nedařilo a nedaří). Čím víc na něco tlačíš, tím víc to před tebou utíká, to je moje zkušenost. :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4641
17.3.21 08:51
@Anonymní píše:
Ahoj,Chci se spis vypovidat nez dostat nejakou radu..
Je mi proste smutno. Vsichni kolem se žení/vdávají, jsou tehotni nebo maji uz male deti a me akorat ceka rozchod a tedy hledani zas a znova. Mela jsem jeden 5lety vztah, ted trilety… Je mi 28let.
A mam proste obavy. Je mi lito, ze kamosky, ktere vzdy tvrdily, ze se vdavat nechteji uz maji deti, zname co byly neskutecne protivne neprijemne holky taky!.. A ja si vzdy takove veci prala, jsem rodinny typ a proste se nedari. Casto ted lidi rikaji, ze kazdy to ma tak, jak si to udela… Ja ted rikam, ze je vse spis o nahode, kdo na koho narazi.. Jsem pekna baba, sportuju, mam konicky… Nekdy si rikam, ze mozna byla chyba hazet vse na jednu kartu.. Davat najevo, ze s druhym chci prozit cely zivot.. Tim mu dat pocit z me strany naproste oddanosti a tedy „netreba na neco spechat, stejne te mam jistou“… Nevim, nerozumim tomu a nikdy jsem se nechtela dostat do podobneho uvazovani… Pamatuji, jak jsem byla mala, ze jsem se tesila na tento vek, jak uz budu mit vystudovano, super praci, manzela a deti :) Naivni to predstavy… presto se plno lidem vyplnily… Vetsine…
Mate to nekdo taky tak? Asi potrebuji spis nejakou podporu, povzbuzeni, stastny pribeh.. :)

Mozna, ze si moc urputna, vetsinou jsou v pohode ty co maji nadhled, bohuzel bych rekla, ze panove dnesni doby kdyz slysi ze je nekdo chce na cely zivot, tak zdrhaji. Spise to nech volneji plynout..

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
17.3.21 09:10

Zakladatelka

Urputna moc nejsem.Jen mam sve cile a myslim, ze jsou zcela normalni. Ano, mam vetsinou sve vrstevniky.. Urputna jsem zacala byt asi po 5 letech prvniho vztahu… A uprime… Byli jsme po VS, 5 let spolu, rok spolecne bydleni v byte… co čekal? Nyni to neni o tom, ze by si me muj pritel nechtel vzit.. Jen nam to neklape jsme jine povahy a ackoliv se mame radi, proste nejde… :roll:

  • Citovat
  • Nahlásit
1323
17.3.21 09:49

Ono to vypadá, že všude u sousedů je tráva zelenější.
Když mi bylo 25, měla jsem vystudovanou vš, slušnou práci, manžela, který si mě sám od sebe po pěti letech vztahu vzal a toužil po dětech… idylka. Spousta lidí mi to jistě závidělo, jak se dobře mám, žejo :D
Teď je mi skoro 30, jsem rozvedená a po dalším nepovedeném vztahu, děti jsem s exmanželem nechtěla a naštěstí neměla. A ti, co mi záviděli, si mnou ruce, jak se mi to pěkně po…kazilo :D
Ale za sebe jsem teď mnohem spokojenější, než jsem byla před těmi pěti lety, samostatnější, sebevědomější, dospělejší. Všechno zlý je pro něco dobrý :hug: Životní karamboly nás poučí a teď máš třeba pocit, že jsi dole a kamarádka na koni, ale za pár let může být všechno úplně jinak. Tak nezáviď, snaž se být nejlepší verzí sebe sama a měj oči otevřené… a neboj :hug: Bude dobře. :srdce:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
17.3.21 09:56
@Anonymní píše:
Jak píše Uiii, nikdy nevíš, co za problémy mají ti ostatní. Já mám třeba partnera už od základky, jsme spolu šťastní, práci máme dobrou, všechno zalité sluncem. Dokonce jsem otěhotněla první měsíc snažení. A bylo vidět, jak jsou z toho některé kamarádky smutné, ne, že by mi to nepřály, ale pokud třeba se dlouho snažily nebo nemají partnera, tak jim to za ně bylo líto. A hádej co? Miminko se nám narodilo se spoustou VVV (kterých si nikdo během těhotenství nevšiml), několik týdnů bylo v nemocnici s několika operacemi a když už to konečně začalo vypadat dobře, chytilo nemocniční bakterii rezistentní na antibiotika a zemřelo.

To je mi líto. Já mám také trvalý vztah od základky, jsme manželé, těhotenství na první dobrou a dítě na cestě. No trnu úplně hrůzou, co se pokazí a bojim se hlavně, že to malé bude mít také nějakou vývojovou vadou :(

  • Citovat
  • Nahlásit
667
17.3.21 10:08

Neboj, nejsi v tom sama:) já se vdala a porodila ve 24,mela jsem za sebou nějaké to cestování, hypotéku, hodného muze… No, pak jsem se už ve 27 letech rozvedla, pak poznala pár mini vztahu, nakonec vazny vztah tři roky, kde jsem si naivně myslela, ze to bude napořád. Nebylo. Ale přicházím na to, že jsem byla hledacka a pořád jsem toužila, aby mě někdo bezpodmínečně miloval, musím ale miloval především sebe a nebýt závislá na vztahu nebo že když jsem single, tak je to špatně. Každý den se snažím být vděčná za to, co už mám, vážit si toho a uvědomit si, že spousta lidí třeba nemá ani pulku toho, co já a bavím se tu o zdraví, zdraví svého dítěte, teplo, voda, elektrina, jídlo, pohodlí, rodiče, pratele, prace…Navíc, vztah s někým jiným nás nespasí a lidská vůle je něco nadřazeného vesmíru. Taky se to učím, ale buď šťastná a věř tomu, co chceš :srdce:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2971
17.3.21 10:11
@Anonymní píše:
co čekal?

Třeba to, že se mezi dvacítkou a třicítkou netouží navždy usadit? ;)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
667
17.3.21 10:11

Jo a taky je to kolem mě všechno těhotný nebo se to vdává a já jsem po rozchodu. Ale, nejsem těhotná, takže si užívám to netěhotenství a proto si dám víno a hubnu a nevdavam se, tak investuji do sebe, kluka a interiéru :lol:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
69
17.3.21 10:23

Rozumím ti moc. A chtěla bych tě povzbudit, ale upřímně nemám jak, je to totiž strašně nespravedlivé (nebudu teď zabíhat do něčeho, jako buďme rády, že jsme zdravé a tak…), myslím ty vztahy, mít rodinu. Ale moc ti přeji, ať potkáš dobrého chlapa, vemeš si ponaučení ze všeho co se ti dosud stalo a budeš si ho vážit a hlavně on tebe.
Přesně co píšeš jsem si říkala ve tvém věku a teď je mi o deset let více. Hlavně, jak všechny „zlé“ holky to štěstí mají. A těch deset let bylo jen plácání a potkávání ještě více nevhodných partnerů. Kdyby byly aspoň peníze a třeba vlastní byt nebo dovolené, ale ani to ne. Chtěla jsem hlavně muže a všechno si zařídit s ním a být šťastní až napořád, naivita sama. Mám přítele, celkem krátce před otehotněním jsme se poznali a miminko se narodilo, když mi bylo 37, za děťátko jsem šťastná a on bude vždy jeho otec, bez něj by to nešlo…ale co se týká partnerství s ním, být fajn rodina, tak to nemám. Ale to už je můj příběh, šťastný a zároveň nešťastný :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
6501
17.3.21 10:31

No, narazila jsi na tvrdou životní realitu.

Ono se totiž ve společnosti hodně mluví o lásce, sexu, manželství, rodině…, ale už se moc nemluví o tom, že dosáhnout i jen některých z nich, není vůbec jednoduché a není na to nárok.
Neexistuje dokonce ani přímá úměra mezi tím, nakolik je člověk atraktivní nebo povahově vhodný pro partnerství (teď mám na mysli nějaké ty univerzální vlastnosti, které navázání vztahu podporují, ne že ho naopak vylučují), a mezi mírou úspěchu v těchto oblastech. Už jen proto, že tyhle věci jdou realizovat jen za součinnosti jiného člověka, je to všechno dost o štěstí.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat