Jsem vážně takový kus hadru nebo on je debil?

Anonymní
28.12.18 09:22

jsem vážně takový kus hadru nebo on je debil?

Ahojky holky, omlouvám se za anonym ale docela se za to stydím, ale asi se potřebuji už někomu zcela nezaujatému vypsat (vypovídat). S manželem jsme spolu přes 13 let z toho 12 manželé, celé manželství bylo vždy takové divoké alenormálně prostě dvě tvrdé hlavy, když se narodila první dcera vše ok ale když měla 3 ukázaly se u ní velké zdrav potíže, od té doby je vše jinak, manžel se dost změnil, ale pořád jsme fungovali. A tak to bylo až do porodu posledního třetího a zde kámen úrazu při těhu se mi rozjely psychické problémy, silná panická porucha a bipolárka, celé ty 4 roky s tím velmi bojuju, byly doby jsem nezvládala téměř nic, ale poslední rok a půl možná víc jsme s chlopem zjistili že už spolu vlastně nejsme jen vedle sebe žijem, on mi vyčítá že sní intim nežiji nikam nechodím, ale jak by jsmemohla s někým kdo mi nadává do zdechlin trosek a pod?, totálně se mi tím hnusil. Navíc kdykoliv mámzáchvat paniky potřebuju náruč která mě uklidní on se sebere jde pryř a samo se to neobejde bez nadávek do výše zmíňovaného. V létě kdy zcela zazdil moje narozeniny už jsem bylarozhodnutá že takhle ne, daly jsme řeč kdy padlo rozhodnutí že já se mám prý snažit se sebou něco dělat a on zkusí ke mě zase najít cestu, prý už u něj nic nejsem ( to je minovinka), byl to vlastně několika denní rozhovor, po tom všem domluva že nastoupím do léčebny, a že zkusímehodit restart, on docela ubral po nějaké době nadávky a pod zmizely, začal komunikovat jako kdysi, ale teď mám za párdnínástup, strašně setoho bojím bude to dlouhé odloučení od okolí a hlavně od dětí, máme před sebou poslední víkend pak odjíždím a ten jsem chtěla strávit jako rodina pohromadě, ale pán si na dnes domluvil pánskou jízdu a zítra hned ráno celodenní Lysou. Jsem z toho hodně špatná, to zase hrál celou dobu divadlo, kdyby mu na mě aspoň trochu přece zase záleželo byl by doma a ne si někde šel trajdat, nebo sjem takový sobec?? Když sjem mu řekla že mě to mrzí tak ho prý vydírám a jsem sobec, ale mi to tak nepříjde jen chvi poslední víkend být s rodinou…po tomto včerejším výstupu mám sto chutí hned po návratu z nemocnice vzít děti a odejít jak jsme se i domluvili že když to nepůjde tak rozvod

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

69308
28.12.18 09:28

Prosím neber to zle, nechci ho hájit a chová se jako de.bil těma narážkama a podobně. Nicméně žít vedle psychicky narušeného člověka je velmi velmi těžká věc. A přiznejme si, že soužití s tebou také nebude jednoduché. A on bude trochu slabší jedinec, který to prostě neustává. A jak se svou diagnózou zvládneš žít sama se třemi dětmi?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
18493
28.12.18 09:44

Ja bych rekla, ze bys mela prestat tlacit na pilu a nechat ho dychat. On ma mit pochopeni porad, ty nemusis? Zit s psychicky nemocnym neni prochazka ruzovym sadem, dobre, ze jsi souhlasila s lecenim, neni to ale konec sveta, nehrozi ti smrt, tak nevim, proc by to tak meli vsichni citit. Myslim, ze vam to jen prospeje. Byt sama s detmi pro tebe nejspis nebude vyhra, tak se aspon pokus nebyt sobecka hysterka.

Příspěvek upraven 28.12.18 v 09:45

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
3241
28.12.18 09:44

Chápu obě strany. Tebe, že jsi chtěla být s ním, ale i jeho, že si chtěl udělat volno s kamarády. Pro tebe je to těžké, protože jedeš pryč, ale pro něj taky, celou tu dobu se bude starat o dum a 3 děti sám. To není žádná legrace. Má před sebou vidinou několika měsíců, kdy si na pivo s kamarády nezajde ani omylem. A možná… Nevěděl, jak se s tebou rozloučit, jak se k tobě chovat. Ano je to těžké pro tebe, ale je to těžké i pro nej. Choval se hnusně, ale snaží se najít řešení. V podstatě tě donutil tu situaci řešit. To by zvládnu málokterý chlap, většina by se prostě zbalila a utekla. Podle mě tě má rád a chce s tebou žít. Jinak by našel milion způsobu jak to sám pro sebe vyřešit snadněji. Tobě držím palce, at ti to pomůže.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
28.12.18 09:46

Neber si to osobně, ale část života jsem strávila vedle psychicky nemocného člověka, na kterého nezabírala léčba a nedá se to.
Můžeš si říkat x-krát, jak jste spolu v dobrém a zlém a že tě nepodpořil.
Ale pro okolí je tohle prostě naprosto neřešitelná situace, která se při aktivních projevech nedá vydržet.
Z mého pohledu je léčba doma nebo prakticvky žádná léčba pro rodinu absolutně nedostačující a téměř likvidační.
A to se u nás nejednalo o tak vážnou nemoc jako máš ty.
Na to léčení bylo vhodné nastoupit okamžitě. Uvidíš jak to bude, ale teď už je možná pozdě, už toho doma padlo moc a dost možná to nepůjde napravit.
On se sice choval jako debil, ale chtít po člověku, aby vydržel aktivní projevy panických záchvatů a bipolární poruchy je dost naivní.
Anonym kvůli informacím o rodině.
A co se týká osoby, která u nás s dotyčným žila až do smrti se o něj starala, tak těch 5 let tvrdě odnesla na zdraví a psychice.

  • Nahlásit
  • Citovat
2422
28.12.18 09:51

Já to třeba vidím tak, že ví, že teď bude domácnost a děti kompletně na něm, tak to je poslední volný víkend na pánskou jízdu. Taky bych si jela odfrknout. Tak máte krizi několik měsíců, nakonec se podaří najít konstruktivní řešení tzn. intenzivní léčba a ty budeš trvat na romantickém posledním víkendu 8o. To mi přijde hodně neralistické. na tu léčbu by jsi ale měla nastoupit hlavně kvůli sobě, jako výraz vlastní odpovědnosti a i když spolu nezůstanete tak, stabilizovaná máma se dětem hodí vždycky. Sebestředná mi podle popisu situace přijdeš spíš Ty no.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
8056
28.12.18 10:04

Jakákoli psychická nemoc zanechává stopy i na všech blízkých. Tchýně měla po druhém porodu laktačku, která přešla ve schizofrenii. Opravdu mňamka. Nejlepší kamarádka byla anorektička/ bulimička.
Není nic horšího než v tom jejich kolotoči žít a koukat se nato, jak se ti mění před očima k horšímu. Je docela náročné to ustát i když jsem si doma odpočinula, soužití by mě asi zabilo… Takže bych se snažila se na to podívat že strany manžela. Měl skvělou ženu, ná někoho úplně jiného… jak bys to dala ty?
Partnerovi se nediv, bude mít všechno na krku jen on, tak si chce trošku vyrazit z kopýtka.
Udělej vše co můžeš hlavně pro sebe. Děti budou mít funkční mámu a manžel zase ženu se kterou je rád…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2042
28.12.18 10:20
@Anonymní píše:
Ahojky holky, omlouvám se za anonym ale docela se za to stydím, ale asi se potřebuji už někomu zcela nezaujatému vypsat (vypovídat). S manželem jsme spolu přes 13 let z toho 12 manželé, celé manželství bylo vždy takové divoké alenormálně prostě dvě tvrdé hlavy, když se narodila první dcera vše ok ale když měla 3 ukázaly se u ní velké zdrav potíže, od té doby je vše jinak, manžel se dost změnil, ale pořád jsme fungovali. A tak to bylo až do porodu posledního třetího a zde kámen úrazu při těhu se mi rozjely psychické problémy, silná panická porucha a bipolárka, celé ty 4 roky s tím velmi bojuju, byly doby jsem nezvládala téměř nic, ale poslední rok a půl možná víc jsme s chlopem zjistili že už spolu vlastně nejsme jen vedle sebe žijem, on mi vyčítá že sní intim nežiji nikam nechodím, ale jak by jsmemohla s někým kdo mi nadává do zdechlin trosek a pod?, totálně se mi tím hnusil. Navíc kdykoliv mámzáchvat paniky potřebuju náruč která mě uklidní on se sebere jde pryř a samo se to neobejde bez nadávek do výše zmíňovaného. V létě kdy zcela zazdil moje narozeniny už jsem bylarozhodnutá že takhle ne, daly jsme řeč kdy padlo rozhodnutí že já se mám prý snažit se sebou něco dělat a on zkusí ke mě zase najít cestu, prý už u něj nic nejsem ( to je minovinka), byl to vlastně několika denní rozhovor, po tom všem domluva že nastoupím do léčebny, a že zkusímehodit restart, on docela ubral po nějaké době nadávky a pod zmizely, začal komunikovat jako kdysi, ale teď mám za párdnínástup, strašně setoho bojím bude to dlouhé odloučení od okolí a hlavně od dětí, máme před sebou poslední víkend pak odjíždím a ten jsem chtěla strávit jako rodina pohromadě, ale pán si na dnes domluvil pánskou jízdu a zítra hned ráno celodenní Lysou. Jsem z toho hodně špatná, to zase hrál celou dobu divadlo, kdyby mu na mě aspoň trochu přece zase záleželo byl by doma a ne si někde šel trajdat, nebo sjem takový sobec?? Když sjem mu řekla že mě to mrzí tak ho prý vydírám a jsem sobec, ale mi to tak nepříjde jen chvi poslední víkend být s rodinou…po tomto včerejším výstupu mám sto chutí hned po návratu z nemocnice vzít děti a odejít jak jsme se i domluvili že když to nepůjde tak rozvod

Jsi psychicky nemocná a je moc dobře,že se léčíš :kytka: .Manžel by ti nadávat neměl,ale teď napíšu něco za sebe.Mit vedle sebe psychicky nemocného člověka je moc náročné.Uz dle tvého příspěvku je vidět ,že fakt hodně.Pokud on neni až tak silný jedinec,tak to prostě nedává.Z toho podle mě pramení i ty jeho blbé nadávky.Coz ho neomlouvá,na druhou stranu po určité době při žití s jakkoliv nemocným člověkem dochází pomalu ale jistě k vnitřnímu zmaru, zoufalství a vyhoření a ty nadávky byly jen jeho blbý způsob „obrany“.To že je víkend pryč,tak tě asi mrzí ,ale zkus to vidět i z jeho strany-odted bude po dobu tvé hospitalizace starost o domácnost a děti na něm.Tak si chce možná orazit.Btw -pokud by došlo k rozvodu,zvládla bys s tvou psychikou a i finančně péči o 3 děti,z toho 1 nemocné?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
28.12.18 10:30

jednu dobu to bylo těžké ale vždy jswem to udělala tak aby on mohl jet jít kam chtěl, v době kdy jsem nezvládala být sama doma a on někqam chtěl domluvila jsem se s někým s rodiny a on měl a má volnost,na pivo si chodí dle jeho chutí jak je zvyklý cca 4-5 týdně, péči o děti zvládám ,má naklizeno navařeno, nakoupeno, když mám záchvat tak si jej odbydu a jedu dál. NAvíc poslední cc 3/4 roku jsem udělala sakra velké pokroky a už nepotřebuji aby byl někdo se mnou zvládám být sama zcela v pohodě, už i děti vezmu a sednu na mhd a jedu do obchodu. Jinak žádný romantiš víkend nečekám to ani nechci ale i kvůli dětem by jsme byla ráda pospolu, nejstarší když zjistila že chce jet pryč tak dostala záchvat breku že mu je to jedno. On ty své pánské jízdy má každý týden několikrát , když mám záchvat paniky jdu vždy pryč aby oni u něj nebyly, a asi díkylékům i období depresí nebo přílišné aktivity mám minimální, když mám depky trváají u mě cca tři dny a jsem jak před ms taková výbušnější. Samozřejmě naléčbu jdu kvůli sobě a dětem . Né kvůli němu, to že mi nadává a dělá ze mě něco míň než je on mě více nakopává aby jsem se dala dohtromady vzala děti a žila jak chci, ptotože mi vyhrožuje že mi dvěmladší nedá, přitom když jsem někde přáíjdu domůpozdě pán sedí u pc děti bez večeře neokoupané bordel jak v tanku malej po… nepřebalenej a nejstarší mě bombarduje smska kdy už příjdu že mají hlad. Na pivo si chodit bude jak je zvyklý mí rodiče si budou brát děti každý víkend , k tomu žijeme s tchánovci dvougenerační domek a ta mu je vždy pohlídá když bude chtít, nebude muset vařit prát to vše bude dělat tchýně, chápu že je asi na nervy ,protože se bude muset starat o děti popré v životě k nim vstávat ráno je vyprovázet chystat, dělat učení, úklid, zabavovat je, koupat uspávat, ale má k ruce dvě babičky které mu každý den příjdou pomoc . Možná je to i tím že u nás to prostě nikdy nebylo idelické, ale kde zase je že? Když se ohlednu zpětně v době kdy jsme byla ok,a odešla o něj už se neměl konat návrat (nevěry z jeho strany když byla jen jedna dcera), vždy jsme mělikolem sebe spoustu přátel a chodili si večer posedět pokecat prostě odreagovat ale poslendí rok už není s kým se všemi serozhádal, a já mám zákaz se sněma stýkat . Myslím že na svpou nemoc zládám hodně věcí, řeším finance, jeho průsery (exukuce, dluhy po kamarádech,ignorace splátek bance)......nemyslím že ho nějakmocomezuji i když jsem přijala ze špitálu kde jsemležela 8hodnakapakách pro vyčerpání se silným zánětemledvin sotva jsem došlá domů,udělala všekolem dětí on šel na pivo tak jak je zvyklý, v létě jezdí na kole, když je doba hokeje chodí na hokej, snažím se dávat prostor akdykoliv mají naši třeba volný víkend vezmu děti a jedu k nim aonmá sámpro sebe jednou až dvakrátměsíčně pa-ne, přes léto jezdímenadovči pak jedu s dětmi anašima vždy na týden a on má zase prostor sám pro sebe, já jej nemám ani na wc, děti chodí se mnou, na wc,když se koupu, když jím vstávám odjídla nespočetkrát, tv neznámvůbec protože se děti dívají napohádky a dyž konečně kolem 23 odpadnou já taky, stýleknim vstávám vnoci ráno kolem půl6 jsme zase vzhůru, přes týden chystám všem jídlo do školy a chlopovi snídaní svačinu i oběd do práce,doma dostáva jídlo až pod nos k pc kde sedí věčně. Nevím možná je to i těmi svátky že mě to tak vadí ale jsem z toho pristš hodně smutná, on si bude užívat a já poslední dny doma budu trčet sama doma s dětmi v izolaci jelikož jedno má akut neštovice :nevim:

  • Nahlásit
  • Citovat
15637
28.12.18 10:31

V první řadě nastup léčbu. Soustřed se na sebe, ať seš fit a dáš se do kupy, to je základ. On mezitím bude mít na hrbu domácnost a 3 děti, oba to uvidíte jinýma očima. Ja bych ho nezatracovala, přece jenom jak píšou holky, ani pro něj to není a nebylo jednoduché. Pokud budete schopni se domluvit, byla bych pro udělat tlustou čáru a začít znovu, ale na to musíš být zdravá nebo aspoň mít tu nemoc pod kontrolou, bez toho to nepůjde.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
28.12.18 10:32

@luca241 s nemocnou dcetrou mám vztah jen já on jí odmítá jsou k sobě dva iczí o mladší se také starám, práci mám takže uživit taky zvládnu, ale to nechávám otevřené, třeba po mém návratu to bude zcela jiné všechno, ne dokonalé ale nikdo nikdy neví,

  • Nahlásit
  • Citovat
70608
28.12.18 10:35
@Anonymní píše:
@luca241 s nemocnou dcetrou mám vztah jen já on jí odmítá jsou k sobě dva iczí o mladší se také starám, práci mám takže uživit taky zvládnu, ale to nechávám otevřené, třeba po mém návratu to bude zcela jiné všechno, ne dokonalé ale nikdo nikdy neví,

No, tebe bych teda chtela mit doma, pani dokonala a vsichni ostatni jdou neschopaci.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
15637
28.12.18 10:36
@Anonymní píše:
jednu dobu to bylo těžké ale vždy jswem to udělala tak aby on mohl jet jít kam chtěl, v době kdy jsem nezvládala být sama doma a on někqam chtěl domluvila jsem se s někým s rodiny a on měl a má volnost,na pivo si chodí dle jeho chutí jak je zvyklý cca 4-5 týdně, péči o děti zvládám ,má naklizeno navařeno, nakoupeno, když mám záchvat tak si jej odbydu a jedu dál. NAvíc poslední cc 3/4 roku jsem udělala sakra velké pokroky a už nepotřebuji aby byl někdo se mnou zvládám být sama zcela v pohodě, už i děti vezmu a sednu na mhd a jedu do obchodu. Jinak žádný romantiš víkend nečekám to ani nechci ale i kvůli dětem by jsme byla ráda pospolu, nejstarší když zjistila že chce jet pryč tak dostala záchvat breku že mu je to jedno. On ty své pánské jízdy má každý týden několikrát , když mám záchvat paniky jdu vždy pryč aby oni u něj nebyly, a asi díkylékům i období depresí nebo přílišné aktivity mám minimální, když mám depky trváají u mě cca tři dny a jsem jak před ms taková výbušnější. Samozřejmě naléčbu jdu kvůli sobě a dětem . Né kvůli němu, to že mi nadává a dělá ze mě něco míň než je on mě více nakopává aby jsem se dala dohtromady vzala děti a žila jak chci, ptotože mi vyhrožuje že mi dvěmladší nedá, přitom když jsem někde přáíjdu domůpozdě pán sedí u pc děti bez večeře neokoupané bordel jak v tanku malej po… nepřebalenej a nejstarší mě bombarduje smska kdy už příjdu že mají hlad. Na pivo si chodit bude jak je zvyklý mí rodiče si budou brát děti každý víkend , k tomu žijeme s tchánovci dvougenerační domek a ta mu je vždy pohlídá když bude chtít, nebude muset vařit prát to vše bude dělat tchýně, chápu že je asi na nervy ,protože se bude muset starat o děti popré v životě k nim vstávat ráno je vyprovázet chystat, dělat učení, úklid, zabavovat je, koupat uspávat, ale má k ruce dvě babičky které mu každý den příjdou pomoc . Možná je to i tím že u nás to prostě nikdy nebylo idelické, ale kde zase je že? Když se ohlednu zpětně v době kdy jsme byla ok,a odešla o něj už se neměl konat návrat (nevěry z jeho strany když byla jen jedna dcera), vždy jsme mělikolem sebe spoustu přátel a chodili si večer posedět pokecat prostě odreagovat ale poslendí rok už není s kým se všemi serozhádal, a já mám zákaz se sněma stýkat . Myslím že na svpou nemoc zládám hodně věcí, řeším finance, jeho průsery (exukuce, dluhy po kamarádech,ignorace splátek bance)......nemyslím že ho nějakmocomezuji i když jsem přijala ze špitálu kde jsemležela 8hodnakapakách pro vyčerpání se silným zánětemledvin sotva jsem došlá domů,udělala všekolem dětí on šel na pivo tak jak je zvyklý, v létě jezdí na kole, když je doba hokeje chodí na hokej, snažím se dávat prostor akdykoliv mají naši třeba volný víkend vezmu děti a jedu k nim aonmá sámpro sebe jednou až dvakrátměsíčně pa-ne, přes léto jezdímenadovči pak jedu s dětmi anašima vždy na týden a on má zase prostor sám pro sebe, já jej nemám ani na wc, děti chodí se mnou, na wc,když se koupu, když jím vstávám odjídla nespočetkrát, tv neznámvůbec protože se děti dívají napohádky a dyž konečně kolem 23 odpadnou já taky, stýleknim vstávám vnoci ráno kolem půl6 jsme zase vzhůru, přes týden chystám všem jídlo do školy a chlopovi snídaní svačinu i oběd do práce,doma dostáva jídlo až pod nos k pc kde sedí věčně. Nevím možná je to i těmi svátky že mě to tak vadí ale jsem z toho pristš hodně smutná, on si bude užívat a já poslední dny doma budu trčet sama doma s dětmi v izolaci jelikož jedno má akut neštovice :nevim:

Neuraz se, ale proč máš s takovým chlapem 3 děti? Proč tobě nepomůžou babičky? Proč tohle všechno děláš? Vždycky v tom jedou dva, ty si děláš spoustu věcí sama a svůj díl viny si moc nepřipouštíš.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
15637
28.12.18 10:37
@j.a.n.i1 píše:
No, tebe bych teda chtela mit doma, pani dokonala a vsichni ostatni jdou neschopaci.

Přesně to mě taky napadlo :think:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Waterfall
28.12.18 10:45
@Anonymní píše:
jednu dobu to bylo těžké ale vždy jswem to udělala tak aby on mohl jet jít kam chtěl, v době kdy jsem nezvládala být sama doma a on někqam chtěl domluvila jsem se s někým s rodiny a on měl a má volnost,na pivo si chodí dle jeho chutí jak je zvyklý cca 4-5 týdně, péči o děti zvládám ,má naklizeno navařeno, nakoupeno, když mám záchvat tak si jej odbydu a jedu dál. NAvíc poslední cc 3/4 roku jsem udělala sakra velké pokroky a už nepotřebuji aby byl někdo se mnou zvládám být sama zcela v pohodě, už i děti vezmu a sednu na mhd a jedu do obchodu. Jinak žádný romantiš víkend nečekám to ani nechci ale i kvůli dětem by jsme byla ráda pospolu, nejstarší když zjistila že chce jet pryč tak dostala záchvat breku že mu je to jedno. On ty své pánské jízdy má každý týden několikrát , když mám záchvat paniky jdu vždy pryč aby oni u něj nebyly, a asi díkylékům i období depresí nebo přílišné aktivity mám minimální, když mám depky trváají u mě cca tři dny a jsem jak před ms taková výbušnější. Samozřejmě naléčbu jdu kvůli sobě a dětem . Né kvůli němu, to že mi nadává a dělá ze mě něco míň než je on mě více nakopává aby jsem se dala dohtromady vzala děti a žila jak chci, ptotože mi vyhrožuje že mi dvěmladší nedá, přitom když jsem někde přáíjdu domůpozdě pán sedí u pc děti bez večeře neokoupané bordel jak v tanku malej po… nepřebalenej a nejstarší mě bombarduje smska kdy už příjdu že mají hlad. Na pivo si chodit bude jak je zvyklý mí rodiče si budou brát děti každý víkend , k tomu žijeme s tchánovci dvougenerační domek a ta mu je vždy pohlídá když bude chtít, nebude muset vařit prát to vše bude dělat tchýně, chápu že je asi na nervy ,protože se bude muset starat o děti popré v životě k nim vstávat ráno je vyprovázet chystat, dělat učení, úklid, zabavovat je, koupat uspávat, ale má k ruce dvě babičky které mu každý den příjdou pomoc . Možná je to i tím že u nás to prostě nikdy nebylo idelické, ale kde zase je že? Když se ohlednu zpětně v době kdy jsme byla ok,a odešla o něj už se neměl konat návrat (nevěry z jeho strany když byla jen jedna dcera), vždy jsme mělikolem sebe spoustu přátel a chodili si večer posedět pokecat prostě odreagovat ale poslendí rok už není s kým se všemi serozhádal, a já mám zákaz se sněma stýkat . Myslím že na svpou nemoc zládám hodně věcí, řeším finance, jeho průsery (exukuce, dluhy po kamarádech,ignorace splátek bance)......nemyslím že ho nějakmocomezuji i když jsem přijala ze špitálu kde jsemležela 8hodnakapakách pro vyčerpání se silným zánětemledvin sotva jsem došlá domů,udělala všekolem dětí on šel na pivo tak jak je zvyklý, v létě jezdí na kole, když je doba hokeje chodí na hokej, snažím se dávat prostor akdykoliv mají naši třeba volný víkend vezmu děti a jedu k nim aonmá sámpro sebe jednou až dvakrátměsíčně pa-ne, přes léto jezdímenadovči pak jedu s dětmi anašima vždy na týden a on má zase prostor sám pro sebe, já jej nemám ani na wc, děti chodí se mnou, na wc,když se koupu, když jím vstávám odjídla nespočetkrát, tv neznámvůbec protože se děti dívají napohádky a dyž konečně kolem 23 odpadnou já taky, stýleknim vstávám vnoci ráno kolem půl6 jsme zase vzhůru, přes týden chystám všem jídlo do školy a chlopovi snídaní svačinu i oběd do práce,doma dostáva jídlo až pod nos k pc kde sedí věčně. Nevím možná je to i těmi svátky že mě to tak vadí ale jsem z toho pristš hodně smutná, on si bude užívat a já poslední dny doma budu trčet sama doma s dětmi v izolaci jelikož jedno má akut neštovice :nevim:

Jestli je to takto (a to víš ty), k čemu ti je? Z jakého důvodu to vůbec chceš zachraňovat? Ale žít v tomto, tak se zblázním také. Já nemám problém uvařit, v klidku nechat na lince bordel, jít si orazit na gauč ke knize a nechat muže, ať pečuje. On má své povinnosti, které přejal automaticky, včetně péče o mrňouse a já nejsem otrok této rodiny a to jsem zdravá.

  • Nahlásit
  • Citovat

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama