Jsou to pychické problémy?

Anonymní
21.2.20 18:12

Jsou to pychické problémy?

Ahoj, potřeboval bych se svěřit a snad mi i někdo pomůže. Vůbec nevím, zda moje problémy spadají do kategorie „normální“, nebo zda bych měla vyhledat nějakou pomoc. Omlouvám se když to nebude mít hlavu a patu, nevím ani jak vše formulovat. Poslední dobou se potkám, ale bylo to tak vždy, s pocitem neštěstí, opuštenosti a smutku.
Jsou to krátké epizody, které následují po nějaké situaci, která to vyvolá - neshody, nebo i když jen na určitou událost vzpomínám, vysvětluji něco pro mě hodně bolestivého. Od včerejška například střídavě brečím, nepohodla jsem se s přítelem. Je to takový hrozný pocit bezmoci, říkám si, jak mě nikdo nechápe, nikoho nezajímám, vůbec si nedokážu racionálně vysvětlit, proč pláču. Jasně, jsem nešťastná, ale mám dojem, že to není ten důvod. Pak se to rozjede a já nejsem k zastavení. Když to přejde, jako v tuto chvíli, už své pocity nedokážu rozumně vysvětlit a cítím se jak blbec. Nedávno jsem byla s kamarádkou venku, má určité problémy a byla už po druhé hospitalizována, chtela si něco udělat kvůli nepovedenému vztahu. Svěřila jsem se jí, že je mi někdy opravdu hrozně a poradila mi, abych někoho vyhledala. Ale koho? Náladami trpím už od doby co se známe, tehdy to bylo ale podmíněné hroznými vztahy s rodiči, doma mě mlátili. Je tohle vůbec problém, nebo je to ještě přirozené. Jsem studentka a nemůžu si dost dobře dovolit platit 700 za hodinu. Je možnost sehnat někoho napr. Přes obvodního lékaře?
Také mám strach, zda nebudu vypadat jak blbec, mám velký problém dát si myšlenky dohromady a formulovat, co přesně mě trápí (ohledně tohoto tématu, jindy nejsem takový břídil :mrgreen: ), jak bych to tam vůbec vysvětlila? Budu ráda za rady :(

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

Ou
12050
21.2.20 18:25

Jo - to co popisuješ vypadá že by to mohlo spadat do depresivní poruchy, klidně zapříčiněé traumatickým dětstvím. A pokud to budeš zkoušet dál ignorovat, tak to bude víc a víc krást tvůj život a vůli.

To co hledáš na pomoc je psychoterapie a dá se najít hrazená z různých veřejných zdrojů - buď ze zdravotního pojištění, pak potřebuješ žádanku od praktického lékaře a nebo psychiatra - nemusíš ji mít na první setkání, ale na druhé, nebo třetí už to chce donést.

Pokud studuješ na nějaké VŠ, tak je velmi pravděpodobné, že někde na webu univerzity/fakulty bude kontakt na někoho, kdo má dohodu se školou, že její studenty bude brát přednostně.

Pro začátek zkus mrknout do téhle knížky

https://www.kosmas.cz/…ba-traumatu/

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
21.2.20 18:59
@Ou píše:
Jo - to co popisuješ vypadá že by to mohlo spadat do depresivní poruchy, klidně zapříčiněé traumatickým dětstvím. A pokud to budeš zkoušet dál ignorovat, tak to bude víc a víc krást tvůj život a vůli.

To co hledáš na pomoc je psychoterapie a dá se najít hrazená z různých veřejných zdrojů - buď ze zdravotního pojištění, pak potřebuješ žádanku od praktického lékaře a nebo psychiatra - nemusíš ji mít na první setkání, ale na druhé, nebo třetí už to chce donést.

Pokud studuješ na nějaké VŠ, tak je velmi pravděpodobné, že někde na webu univerzity/fakulty bude kontakt na někoho, kdo má dohodu se školou, že její studenty bude brát přednostně.

Pro začátek zkus mrknout do téhle knížky

https://www.kosmas.cz/…ba-traumatu/

Ahoj, děkuju ti za reakci. Takže musím k obvodní a říct ji o žádanku, nebo se dá najít nějaký klinický psycholog?, k němu zajít a pak si nějak zpětně požádat? V tuhle chvíli vidím, že opravdu bych chtěla spoustu věcí s někým probrat a vyřešit, ale posledního půl roku mám strašně málo vůle tyto věci opravdu vykonat. Do čeho se mi opravdu nechce, tak se nedonutím. Třeba jsem si našla fitko kam bych chtěla začít chodit, protože vypadám na určitých místech hrozně roztekle, taky bych si chtěla udělat pevný rozvrh abych stíhala vše co mám (do dubna musím odevzdat bakalářku), ale ani jedno zatím neproběhlo. Nemůžu se prostě rozhoupat. Bojím se, že s tímto to skončí stejně. V pondělí už se k ničemu nedonutim, protože už mi bude zase dobře a nebudu si pamatovat tyhle pocity. :(

  • Nahlásit
  • Citovat
Ou
12050
22.2.20 00:33

Hele jako první pomoc- začni normálně volat na nějakou linku důvěry a zkus to probírat s nimi - terapii to nenahradí, ale nebudeš zabírat místo, někomu kdo to potřebuje víc - jsi téměř ukázkový klient. Srovnáš si věci, zjistíš, že říct to živému člověku ti může přinést úlevu a zároveń je to anonymní a kdykoliv můžeš položit telefon a na lince se za to nikdo zlobit nebude.

Zároveň pokud si vybereš nějakou z okolí tvého bydliště, tak budou mít seznam psychologů, kam posílají dál.

A jinak si najděš někoho, kdo tě vezme, zajdeš tam na první setkání a pokud si budete sedět, tak se stavíš u nějakého lékaře, aby vystavil žádanku.

V ideálním případě si najdeš nějakou kliniku, kde spolupracují psychiatr s psychologem, projdeš diagnostikou u psychiatra a zjistí se, jestli už to je na léky a nebo bude stačit jen psychoterapie a papírování si vyřeší oni mezi sebou,.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama