K zamyšlení pro muže i ženy - aneb kde, kdy a jak přišla láska

My se poznali, když mi bylo 18. Šla jsem se segrou na pivo. Bylo to v době, kdy jsem řekla, že mám kluků plný zuby a chci klid teď už manžel seděl se segřiným známým po nějaký šichtě kousek od nás a poslal toho známýho pro mě (možná to byl tah toho známýho, protože jel po ségře ), abych si k nim přisedla… Cca za 14 dní jsme spolu šli poprvé ven a pak už to jelo… Já na náhody nevěřím, podle mě je všechno daný, věřím na fyziku (což se s jistým „mystičnem“ nevylučuje ).. My kolem sebe chodili a spojovalo nás hodně… Já chodila s jeho strejdou do tridy na základce a moje teta toho strejdu měla v jeslích, bydlel hned vedle nás, od vidění jsem znala a zdravila jsem tím pádem jeho dědu, manžel si tam chodil hrát jenže to bylo za naším barákem a já směla být jen před barákem. Manžel bydlel asi 10 minut od nás. No a kdybychom se nesešli v tý hospodě, točil by pak náš maturitní ples, tak třeba bysme se seznámili tam. 

Já jsem manžela potkala tři týdny od příjezdu do „jeho země“, kam jsem přijela na dvouletý studijní pobyt. Potkali jsme se neromanticky na diskotéce, když jsem kamarádce vyrazila z ruky skleničku s pitím a ta se pak dokutálela přímo k němu. Něco jako zlaté jablko. Za týden jsme měli první rande, za tři měsíce jsem se k němu stěhovala, letos v dubnu jsme se vzali (na úřadě) a v listopadu nás čeká opravdová svatba.
Myslím, že v našem případě to osud byl, manžel totiž vlastně ani není můj typ, takže bych si ho v tom davu nikdy nevšimla a on není zrovna takový, že by někde oslovoval cizí holky. V tomhle případě mi ten jeden „špatný“ pohyb opravdu změnil život, domů jsem se už nevrátila a na „studijním pobytu“ už rok přesluhuji. Jinak mě bylo v době seznámení 25, manželovi 27.
Obecně myslím, že je lepší nehledat a když už, tak jen nenásilně. Co má přijít, přijde. 

@Anonymní píše:
Bylo mi 21 a manželovi 27. Byl to osud, i když jsme mu pomohli. Myslím, že opravdová osudová láska se dá prožít jednou, výjimečně 2×. Já randila jak blázen a furt nic, žádná jiskra, tak jsem se na to vybodla, že si užiju svobodného života a do dvou týdnů jsem v tom byla až po uši

Nebo výjimečně třikrát, ale to je politováníhodný omyl, ke kterému dochází maximálně jednou za 10 let, že jo? 

@Sju.Zzz píše:
Mám téma k zamyšlení o kterém hodně přemýšlím a to - v kolika letech jste potkali svoji osudovou lásku se kterou jste založili rodinu a měli svatbu?

A jak jste se poznali? Kde jste našli svoje šťestí? Hodně mě zajímají druhy seznámení. Hledali jste někoho nebo to přišlo samo a nečekaně?

Myslíte si, že láska je nám dána osudem a přijde ať chceme nebo ne? Hodně lidí říká - hledám někoho nebo však si někoho najdi, protože na bílém koni nikdo nepřijede, ale myslíte si, že tohle jde ovlivnit nebo to přijde osudem nečekaně? Myslíte si, že jde někoho najít z vlastní iniciativy tím, že vyhledáváte seznámení a účelně proto něco děláte nebo je tohle dáno osudem a pokud to tam není, tak se můžete snažit hledat a nepůjde to, nenarazíte prostě na nikoho a naopak, pokud je někdo váš osud, můžete být doma jak popelka, ale stejně si k vám cestu najde? Stručně - není láska v osudu, nepřijde ani kdybyste se přetrhli s hledáním a naopak, nehledáte, ale je v osudu, tak přijde?

Kolikrát si myslíte, že člověk za život může milovat? Nemyslím mít sex, flirt, ale kolikrát za život podle vás může člověk prožít opravdovou a osudovou lásku?

Budu ráda za Vaše názory, je to takové téma k úvaze pro mě

svoji lásku, kterou považuju za osudovou jsem potkala ve 47.letech..ale rodina ani svatba se nekonala

seznámení na seznamce, na osud nevěřím, prostě náhoda a štěstí…mělo by se tomu jít nějak naproti, ale nechat tomu volný pruběh.
Myslím, že taková láska se koná za život jen jednou.

NO já doufám, že sme s přítelem ta vyjímka, kdy se lidé poznají mladí a vydrží to Začali jsme spolu když mi bylo 18 a jemu 22 Zrovna v tu doby jsem byla zklamaná z kluků a zařekla jsem se, že si budu užívat a proto jsem se do něj asi hned nezbláznila, což bylo dobře, alespon jsme se pořádně poznaly nejdřív. Seznámili jsme se na párty, všichni pomalu odcházeli a my zůstali a do rána si povídali Od té doby jsme byli kamarádi asi půl roku, ke konci by se dalo říct, že nejlepší kamarádi no a ted spolu bydlíme už přes rok. Takže u nás to bylo fakt náhoda, nikoho jsem té době nehledala. Možná, že i věřím na osud 

@netie píše:
Nebo výjimečně třikrát, ale to je politováníhodný omyl, ke kterému dochází maximálně jednou za 10 let, že jo?

Takže jednou za 10 let se stane, že se zamiluješ třikrát to znamená během produktivního věku života takových 12 osudových lásek