Kamarádka není v pořádku

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 29.04.19 06:46
Kamarádka není v pořádku

Ahoj, už nevím co mám dělat s moji kamarádkou. Už od pohledu vypadá jako ta tichá, rozumná holka, která to má v hlavě v pořádku ale opak je pravdou. Teď nechci říct že se přímo řeže do rukou ale vyloženě si vyžívá v tom, když se ji něco stane. Dám příklad, v kuchyni si vezme paličku na maso a začne se s ní bouchat do zápěstí a prstů aby ji to nateklo, pak spustí hystorku jak upadla a jede na pohotovost a vyloženě ji pak září oči, když má dlahu nebo ortézu… Je to nenormální aby si člověk takto sám ubližoval… Jednou mi i řekla, že zavidí lidem s rakovinou, těm co jdou na operaci a podobně… Zkoušela jsem to řešit s jejími rodiči (dívence je 19) ale to udělala oči nemluvně, řekla že to není pravda a není magor a pak tam začala říkat „jako fakt si myslíte, že vezmu paličku a mlátím se jí? Jako že mě baví mít na ruce dlahu? Vždyť je to nesmysl.“ a špatná jsem byla já, k psychiatrovi jsem ji taky dotáhla ale zase to stejné. Jak říkám, už od pohledu je to takové hodné děvče.

Reakce:
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 29.04.19 07:26

Z mých vlastních zkušeností je to zoufalé volání po pozornosti. Jako dítě jsem měla péči a pozornost rodičů vždy nejvíc při nemoci. Byla jsem ticha puťka, na ZŠ sikanovana, nikdo mě moc nebral, neznal, neřešil. Takže jsem mívala taky takové myšlenky, ze si něco zlomim a těšila jsem se na sádru. Privirala jsem si prsty do skříně. Ale nikdy jsem si nic neudělala, max modrinu. Vždy, když to bolelo, přestala jsem. Občas mě to prepadne i teď, jako touha po změně a po pomoci od okolí. Ale vždy, když se mi něco opravdu stalo, radost jsem z toho neměla, sadra nebo léčba mě obtezovala a v tu chvíli jsem nechápala, proč se o to jindy pokouším dobrovolně.
Zeptala bych se tedy dotyčné, zda je vše v pořádku, jestli se nechce s něčím svěřit, pomoct atd.

Russet
Neúnavná pisatelka 15818 příspěvků 29.04.19 07:44
@Anonymní píše:
Ahoj, už nevím co mám dělat s moji kamarádkou. Už od pohledu vypadá jako ta tichá, rozumná holka, která to má v hlavě v pořádku ale opak je pravdou. Teď nechci říct že se přímo řeže do rukou ale vyloženě si vyžívá v tom, když se ji něco stane. Dám příklad, v kuchyni si vezme paličku na maso a začne se s ní bouchat do zápěstí a prstů aby ji to nateklo, pak spustí hystorku jak upadla a jede na pohotovost a vyloženě ji pak září oči, když má dlahu nebo ortézu… Je to nenormální aby si člověk takto sám ubližoval… Jednou mi i řekla, že zavidí lidem s rakovinou, těm co jdou na operaci a podobně… Zkoušela jsem to řešit s jejími rodiči (dívence je 19) ale to udělala oči nemluvně, řekla že to není pravda a není magor a pak tam začala říkat „jako fakt si myslíte, že vezmu paličku a mlátím se jí? Jako že mě baví mít na ruce dlahu? Vždyť je to nesmysl.“ a špatná jsem byla já, k psychiatrovi jsem ji taky dotáhla ale zase to stejné. Jak říkám, už od pohledu je to takové hodné děvče.

Tak bych se otočila a šla. Když nechce pomoct, ať se v tom vyžívá. Udělá z tebe blbce a ty se s ní chceš kamarádit?

Gymshark
Povídálka 33 příspěvků 29.04.19 07:44

Dohoď jí chlapa co rád mlátí ženy, mohlo by jim to klapat ;)

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 29.04.19 07:52

Pardon za anonymitu, je to pro mě hodně intimní téma…ale já měla takové myšlenky jako malá…
Matka mě týrala, nikoho to nezajímalo, taky sem chtěla volat po pozornosti, kdykoliv mě zmlátila, modlila sem se, aby mi třeba něco zlomila, a já mohla do nemocnice, aby mě všichni litovali, aby mě opečovávali a taky začali řešit, že v mým životě je spousta věcí v nepořádku. Ale vyrůstala sem v době, kdy fyzický tresty byly normální, dítě s monoklem se ostentativně přehlíželo, všichni „věděli“, ale nikdo nepomohl. Doufala sem, že když to bude něco většího, na nemocnici, tak lidi přestanou zavírat oči :,(
Mívala sem i sebevražedný myšlenky.
Na druhou stranu, byly to jen myšlenky. Nikdy sem vysloveně nekonala, na to sem byla „srabík“. Na střední sem si ale třeba párkrát koupila obvaz a zavázala si ruku, jakože se mi něco stalo, aby mě všichni litovali a starali se o mě (třeba mi pomohli s taškou nebo tak) :oops:

Jen by mě teda zajímalo, jak si ji dotáhla k psychiatrovi, když je dospělá.
Každopádně, pokud ona to řešit nechce, tak ji nedonutíš. Má to v sobě, pokud sama nechce, tak nepřestane (pokud bude chtít přestat, protože ji to začne obtěžovat, ale už si nebude moc pomoci, tak pak by jí návštěva odborníka mohla pomoct, ale do té doby je to jen v jejích rukou).

Já z toho „vyrostla“, když sem se odstěhovala, přerušila kontakt s „problémem“, tak sem tyhle nutkání přestala mít. Takže i ta holčina by si měla vyřešit to, co ji trápí. Ale musí chtít především ona. Ty jí můžeš podat pomocnou ruku, říct jí, že kdyby si to rozmyslela, tak jsi tu pro ní a pomůžeš jí. Ale na sílu to nezlomíš…

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 29.04.19 07:52

Pravě že rodiče se o ní starají předpisově, má sourozence a nic ji nechybí, pozornost má a nechápu o co ji jde, jestli se vyžívá v sebepoškozování nebo tak… Od tr chvíle co jsem to řekla jejím rodičům spolu moc nemluvíme ale pokaždé co ji potkám třeba s berlema už vím o co jde…

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 29.04.19 07:55

Jinak sem taky vždycky působila jako milá hodná holka…to jsou mimikry…v hlavě se může dít cokoliv :zed:
Ono stát v osmi letech v okně a přemýšlet, jestli by si někdo všiml, kdybych skočila dolů…to je prostě prda :(

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 29.04.19 07:59
@Anonymní píše:
Pravě že rodiče se o ní starají předpisově, má sourozence a nic ji nechybí, pozornost má a nechápu o co ji jde, jestli se vyžívá v sebepoškozování nebo tak… Od tr chvíle co jsem to řekla jejím rodičům spolu moc nemluvíme ale pokaždé co ji potkám třeba s berlema už vím o co jde…

Něco tam bude, vždycky je…těžko říct, co to je, pokud s nima nežiješ, tak to ani nepoznáš. A možná ani tak ne…
To, že má okolí pocit, že jí nic nechybí, neznamená, že jí nic nechybí. Může to umět jen mistrně skrývat, koneckonců, může to být i něco, co zdravému člověku přijde irelevantní… Už jen to, že když si zareagovala, tak ona to stejně zazdila, volá o pomoc, přitom se ale ve finále bojí odhalení…je to komplikované… :?

veria
Nadpozemská drbna 25332 příspěvků 29.04.19 08:13

Münchhausenuv syndrom… je to psychická nemoc, jedine snad psychiatr muže pomoci.

Bábrdl
Generální žvanilka 23608 příspěvků 29.04.19 08:43

Myslím, že tyhle tendence má do jisté míry každé malé dítě a je to logické. Když je nemocné, kouká na pohádky, baští dobroty, nemusí do školy, nikdo se na něj nezlobí. Navíc o něj rodiče začnou mít strach, pečují… Takže triky s teploměrem, o nás ve škole se říkalo, že když sníš syrové brambory, bude ti blbě a budeš mít horečku a tak.

Ale v extrému už to může být fakt ten Münchhausenuv syndrom. Jak bys jí pomohla nevím, ale blbý je, že tihle lidé, když mají dítě, posouvají se často do kategorie Münchhausenuv syndrom v zastoupení, kdy najednou začne mít „problémy“ to dítě, matka vyžaduje vyšetření, užívá si pozornost.

Na internetu byla jedna maminka, měla chlapečka s autismem. Všichni jí strašně podporovali, jak to dává, radila jiným, měla super nápady. Ale najednou vyšlo najevo, že psychické problémy mají i dvě její starší dcery, najednou ta jedna byla Asperger a potřebovala ve škole úlevy, pak tam přestala chodit, tak další zase začala mít psychické problémy, byla několikrát hospitalizovaná.

Je možné, že se skutečně nečekaně objevily psych potíže i u starších dětí.
Ale působilo to skutečně zvláštně. Je možné i to, že holky začaly mít ty potíže proto, aby se jim máma soustředěná na autistického syna, což se dá pochopit, začala taky věnovat. Psychika je složitá věc.

veria
Nadpozemská drbna 25332 příspěvků 29.04.19 08:45

Jj, ten MS v zastoupeni je silena věc. Teď o tom byl článek v Reflexu.

lilith1
Ukecaná baba ;) 1941 příspěvků 29.04.19 08:47
@Anonymní píše:
Ahoj, už nevím co mám dělat s moji kamarádkou. Už od pohledu vypadá jako ta tichá, rozumná holka, která to má v hlavě v pořádku ale opak je pravdou. Teď nechci říct že se přímo řeže do rukou ale vyloženě si vyžívá v tom, když se ji něco stane. Dám příklad, v kuchyni si vezme paličku na maso a začne se s ní bouchat do zápěstí a prstů aby ji to nateklo, pak spustí hystorku jak upadla a jede na pohotovost a vyloženě ji pak září oči, když má dlahu nebo ortézu… Je to nenormální aby si člověk takto sám ubližoval… Jednou mi i řekla, že zavidí lidem s rakovinou, těm co jdou na operaci a podobně… Zkoušela jsem to řešit s jejími rodiči (dívence je 19) ale to udělala oči nemluvně, řekla že to není pravda a není magor a pak tam začala říkat „jako fakt si myslíte, že vezmu paličku a mlátím se jí? Jako že mě baví mít na ruce dlahu? Vždyť je to nesmysl.“ a špatná jsem byla já, k psychiatrovi jsem ji taky dotáhla ale zase to stejné. Jak říkám, už od pohledu je to takové hodné děvče.

Je to zjevně nějaká forma sebepoškozování..

Bábrdl
Generální žvanilka 23608 příspěvků 29.04.19 09:27
@veria píše:
Jj, ten MS v zastoupeni je silena věc. Teď o tom byl článek v Reflexu.

A dneska je to ještě umocněné tím, že té pozornosti a soucitu může mít člověk díky internetu daleko víc. A je návyková. Jedna ženská v USA trávila syna roky solí, jen aby ji na FB litovali. Chlapeček v bolestech zemřel :,(

Ale zároveň ty blogy, profily atd. fakt pomáhají maminkám se skutečně nemocnými dětmi, dodávají jim sílu, nemají pocit, že jsou samy…

Váš příspěvek
Reklama