Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Kamarádka s hraniční poruchou osobnosti
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
10.8.26 21:37
@Anonymní píše: Více
Ahoj, já mám HPO diagnostikovanou 16 let a takhle se nechovám, ale lidé s HPO se mohou často upínat na někoho, koho si třeba idealizují a v tu chvíli tím „zahodit“ někoho jiného, kdo už jim tak ideální nepřijde, i když předtím byl. Snadno se podle mě nadchne, ale i „vychladne“. Obecně ve „složce“ vztahy to často bývá s lidmi s HPO složité. Často se uvádí ta fráze, že nenávidí, nebo milují, vše černobílé, ale podle mě to takhle nejde paušalizovat, znám ve svém okolí hodně lidí s HPO a každý se chová jinak. I emoce se často střídají, nebo třeba někdo mohl i mimoděk říct něco, co se jí dotklo (teď myslím k tomu stanování). Za mě je důležitá otevřená komunikace, zjistit, co se vlastně děje. Někdo to třeba sdílet nechce, ale já bych třeba zkusila, že tě mrzí, že se s tebou už třeba moc nebaví, co se stalo a tak a uvidíš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.8.26 21:43
Ano, bohužel lidi s HPO jsou jako na horské dráze - jejich emoce, vztahy, proměnlivost nálad, absolutně intenzivní láska x nenávist, atd. Pomáhá mi při práci s nimi hlavně si udržet hranice (ty moje) a nebrat si jejich ventilované emoce osobně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.8.26 02:45
Lidé s HPO, které znám já, by nebyli schopni jet se skupinou stanovat..
Nicméně emoční dysregulace by odpovídala..
A co se týče snížení frekvence komunikace, mohla si na vašem vztahu něco suplovat stran svých potřeb vztahové vazby, už to mohlo být dosaženo, tak se vazba uvolnila. Nebo jí nový spolubydlící zaujal natolik, že jí to teď supluje on jejich vztahem. Je to i jednodušší, když spolu žijí..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.8.26 05:50
@Lollitka píše: Více
Ne, nejsi taková. A já všeobecně nemám ráda stigmatizaci psychiatrických pacientů. A Lolu navíc znám osobně, takže vím, o čem mluvím.
Lidé s HPO jsou různí. Někdo se potýká s těžší symptomatikou, jiný nikoliv.
Všeobecně se domnívám, že by neměli být lidé s HPO označování jako psychopati, jak tomu bývá u jiných poruch osobnosti.
Možná, že by nebylo vůbec od věci, kdyby HPO byla z poruch osobnosti zcela vyňata a měla svojí vlastní specifickou kategorii.
HPO vzniká na podkladu vyšší vrozené citlivosti v kombinaci s těžkými zážitky, nejčastěji těžkých traumat z dětství.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.8.26 07:24
@Anonymní píše: Více
tak tohle asi za kamarádku nechceš. pokud se na tebe najednou vykasle, neni schopna to odepsat apod. tak to bych s ni skoncil a nasel si jinou kamaradku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.8.26 13:03
Nic neříkat a neco dramaticky udelat? Ano, to znam.
Závislost na jedné osobě a pak totální konec? Ano, znám.
Bohužel u snachy. A je to peklo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.8.26 20:37
Přátelit se s lidmi, kteří mají nějakou takovou poruchu, je obvykle náročné. Potřebujete k tomu nejen porozumět tomu, v čem je dotyčný jiný, ale taky docela velkou míru empatie a pochopení. A i tak se může stát, že vás to přátelství bude hrozně vysávat, nebo že to při nejlepší snaze nedopadne dobře… Já mám kamarádku s bipolární poruchou. Je to v jádru hrozně fajn holka, ale ty manické fáze jsou šíleně náročné. Kdybych ji porovnávala s „normálními“ lidmi a měla očekávání, že bude jako oni, nemohla bych se s ní přátelit. Takže kdyby se najednou zvedla a odjela z výletu, tak by mě to ani nezarazilo, ani by se mě to nijak nedotklo. Dokonce bych ani nechtěla vysvětlení. Prostě potřebovala odjet, tak jela. Já žádnou poruchu nemám a taky úplně nevidím důvod, proč bych nemohla odjet z výletu dřív, když už tam nechci být…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Ahoj všichni,
mám kamarádku, ktera má diagnostikovanou hraniční poruchou osobnosti. Dřív mi volala klidně 4× denně. Furt mi něco psala a normálně se mnou komunikovala. Pak si ale našla spolubydlící a od té doby to celé jaksi utichlo. Když se jí na něco zeptám, tak mi pomalu ani neodpovídá. A uz mi ani nepíše jako dřív. Přitom mi tvrdila, jak jsem její nejlepší kamarádka.
A další věci, kterou nám nedávno udělala, když jsme byli stanovat, ještě s dalšíma lidma byla ta, že se z ničeho nic sebrala a odjela dom.
A vlastně jsme se nikdy nedozvěděli proč. Přitom ještě půl hodiny před tím než odjela byla vysmata. Tak mě jen zajímá, je tohle chování pro lidi s touto poruchou normální? Máte ve svém okolí taky někoho? Klidně se podělte o své zkušenosti