Každý den me provází myšlenky na sebevraždu

Anonymní
15.9.21 18:42

Každý den me provází myšlenky na sebevraždu

Ahoj,

jedno trochu neveselé téma. Už nějaký čas mně každý den provází myšlenky na sebevraždu. Delší dobu žiju ve velkém stresu, který není bohužel možné utnout. Mám pocit, že se mi nic nedaří, že jakékoliv udělám rozhodnutí, ukáže se po pár dnech jako to nejhorší možné.. Doma nefungují skoro vůbec, nedokážu se přimět uklidit, vaření je boj. Každý den vstávám unavená, ať jdu do práce nebo ne. Když už náhodou vstanu s energií, do hodiny je po ní. Práce je vlastně jediné místo, kde si připadám trochu platná.

Zkoušela jsem si najít psychologa, ale všude termín minimálně za tři měsíce a dále. Ale ty myšlenky, které mě provázejí teď, ty mě děsí. Jediné, co mne drží, jsou děti, ale i u nich už si říkám, že s kýmkoliv jiným by jim bylo líp. Že by se jim věnoval, něco jim dopřál..což já nezvládám a nemůžu.

Vůbec nevím kam a na koho se obrátit. Jak se postupuje v mezidobí, než na vás konečně s psychoterapii přijde řada, ale zároveň máte dojem, že do té doby to nezvládnete..?

Omlouvám se za anonym, moc osobní.

Děkuji

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
5951
15.9.21 19:00

Ahoj,
pokud jde o pravdivý dotaz, tak je to klasický případ klinické deprese - nemůžeš za to, je to prostě laicky porucha chemie v mozku.. tři měsíce ROZHODNĚ ČEKAT NEMŮŽEŠ.. je nutné navštívit svého praktika, aby ti vypsal akutní žádanku na psychiatrii, dobrý lékař tam rovnou i zavolá a domluví ti přednostně termín… uvidíš, že po AD budeš za pár dnů znovu dýchat… nenechej to takhle, držím palce.

Příspěvek upraven 15.09.21 v 19:00

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
15.9.21 19:00

Ahoj, tohle by bylo podle mě zralé i na medikaci, k psychiatrovi si zajít nechceš? Nevidím to jako vhodné dlouhodobé řešení, ale pokud jsi na tom tak zle, tak by tě to mohlo dostat alespoň přes to období čekání na terapii. Tvoje děti tě určitě potřebují a ty myšlenky, které máš v hlavě, nejsou ve skutečnosti racionální.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
333
15.9.21 19:00

Jdi do nejbližší nemocnice. V každé větší je psycho. ambulance. tam ti pomůžou. Mám to zasebou. Máš malé děti. Jdi kvůli nim.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
15.9.21 19:07

Pokud máš myšlenky na sebevrazdu, měla bys akutně navštívit psychiatra, nejen psychologa. Je mi moc líto, co prožíváš, ale ujišťuji tě, že sebevražda je to nejhorší pro všechny. Bohužel jsem to zažila a poznamená to naprosto všechny a hlavně deti na cely život. Mojí blízké kamarádky příbuzná skočila s postiženým dítětem v náruči z okna. Ona nepřežila, dítě ano. Manžel s druhy syn a cely zbytek nejbližší rodiny dochází dodnes k psychologovi. Ona měla deprese a neléčila se adekvátně. Mohla tu ještě být a třeba by nebylo všechno dobrý, ale rozhodne by to nebylo tak šílený. Věř, ze je to pro tebe jen špatné období a začni léčit svůj zdravotní stav - deprese.

  • Citovat
  • Nahlásit
15.9.21 19:17

Ahoj,

Psychologa bych brala jako tu „druhou“ fázi, podle mě potřebuješ psychiatra a hlavně nasadit léky. Po těch se ti uleví a poté se ti bude problém lépe řešit např. právě s psychologem, časem léky i vysadis a naučíš se s tím pracovat bez nich. Mám to za sebou.
Obvolej si psychiatry s tím, že je to velmi akutní, stav popis, popř. jdi za praktikem, třeba to zařídí, jako poslední možnost bych klidne šla i do nemocnice na pohotovost, i tam pomohou.
Hlavně to řeš, bude lepe :srdce:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
175
15.9.21 19:18

Pokud žiješ v nějakém větším městě tak je určitě někde krizové centrum psychiatrie. A tam si zajdi, bývají nonstop právě pro lidi jako si teď ty. Nikoho nebudeš obtěžovat a pomůžou ti. Tohle není na čekání na psychologa, to chce nasadit léky a to hned. Pokud nechceš za někým cizím tak i obvodní lékař může předepsat antidepresiva a poslat tě někam dál.
Rozhodně to řeš co nejdřív dokud na to ještě máš energii.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Ou
18364
15.9.21 21:09

K psychologovi se objednej za ty tři měsíce a v mezičase zajdi na psychiatrii, klidně na krizové centrum a svoji depresi zaleč. Než se dostaneš k termínu, kde tě vezme psychoterapeut/ka, tak ti zaberou léky a bude se ti snáze hledat kde se tvoje deprese vzaly a co s nima.

držím palce.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
16.9.21 04:55

Děkuji moc všem za odpovědi. Musím tedy nejdříve za obvodním lékařem, aby mi dal žádanku? Po tom, co skončila moje původní lékařka jsem nového viděla jen dvakrát za ty roky a to, když jsem si šla pro razítko do těhotenské průkazky a pak, když jsem po rodicaku nastupovala do nové práce. Ale pokud nic jiného nezbývá, budu mu to muset říct.

Já se snažím sama sebe přesvědčit, že tu kvůli dětem musím zůstat.. jenže pak vidím děti z okolí..a i když se snažíme, tak naše děti žijí v tom stresu s námi a hrozně je to poznamenalo. Nevidím u nich to, co u těch v okolí, které žijí bezstarostné dětství tak, jak to má být. O to víc si vše vyčítám. A při tom mne právě napadá, že by jim pak třeba rodina dokázala zajistit mnohem lepší a klidnější život..

Mívám pocity, že už se v životě nemůžu nadechnout. Bolí to i fyzicky, v tu chvíli jen sedím, lapám po dechu a brečím a bohužel, nedokážu ovládnout, když to přijde..a když jsou u toho, je to malér, vidím, jak jim moc ubližuju, jak se bojí..

  • Citovat
  • Nahlásit
16.9.21 13:03
@Anonymní píše:
Děkuji moc všem za odpovědi. Musím tedy nejdříve za obvodním lékařem, aby mi dal žádanku? Po tom, co skončila moje původní lékařka jsem nového viděla jen dvakrát za ty roky a to, když jsem si šla pro razítko do těhotenské průkazky a pak, když jsem po rodicaku nastupovala do nové práce. Ale pokud nic jiného nezbývá, budu mu to muset říct.

Já se snažím sama sebe přesvědčit, že tu kvůli dětem musím zůstat.. jenže pak vidím děti z okolí..a i když se snažíme, tak naše děti žijí v tom stresu s námi a hrozně je to poznamenalo. Nevidím u nich to, co u těch v okolí, které žijí bezstarostné dětství tak, jak to má být. O to víc si vše vyčítám. A při tom mne právě napadá, že by jim pak třeba rodina dokázala zajistit mnohem lepší a klidnější život..

Mívám pocity, že už se v životě nemůžu nadechnout. Bolí to i fyzicky, v tu chvíli jen sedím, lapám po dechu a brečím a bohužel, nedokážu ovládnout, když to přijde..a když jsou u toho, je to malér, vidím, jak jim moc ubližuju, jak se bojí..

Pro tu zadanku nemusíš, můžeš zkusit obvolat psychiatry sama, praktik by ti to možná mohl jen ulehčit. Obvolej je, popř. jdi na psychiatrickou pohotovost někde v okolí, hlavně už to řeš. :srdce:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat