Kde brát energii na vztah

Anonymní
26.1.20 22:21

Kde brát energii na vztah

Holky, potřebuju poradit.

Mám tři roky přítele, nebydlíme spolu a neplánujeme děti. On žádné nemá, já ano. První rok byl fajn, hodně jsme cestovali, pořád něco dělali. Pak to z jeho strany začalo pomalu uvadat a poslední rok je úplně strašný. Vidíme se málo, když jedeme autem, je ticho, nic, když se jednou za týden potkáme, už ani nemám pocit, že mě rád vidí (vždycky byl takový morous, teď je to ale šílené). A já už dobře 1,5 roku nemám sílu tu energii do vztahu pumpovat, zejména poté, co poněkud vyváděl na dovolené (byli jsme v krajích, kde bylo levno, ale on že bude jíst jen chleba, že mu to stačí, já měla pořád hlad a výčitkyy, že si jdu koupit to a to jídlo, pak jsem zjistila, že si potajmu jedl nějaké tyčinky). Asi byste řekly, tak to s ním skonči. Jenže na druhou stranu mi on hodně pomáhá s penězi a s jídlem - přiveze maso, zeleninu, vejce, dá peníze… Tak mě to vždycky nakopne, že mne třeba přece jen má rád a zase se nějak snažím, jenže pak se potkáme na víkend, já ho vidím, zase chlad a mlčení a já po pár minutách jsem úpně vysátá z energie a nemám chuť a ani sílu to nějak zase nastartovat. V poslední době se mavíc stává, že někam jdeme, on si lehne a spí anebo se rovnou začne koukat na televizi - jak manžeství dvou lidí po 60 ti letech, co už se mají navzájem na háku.

Prosím názor, co s tím.

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

26.1.20 22:27
@Anonymní píše:
Holky, potřebuju poradit.

Mám tři roky přítele, nebydlíme spolu a neplánujeme děti. On žádné nemá, já ano. První rok byl fajn, hodně jsme cestovali, pořád něco dělali. Pak to z jeho strany začalo pomalu uvadat a poslední rok je úplně strašný. Vidíme se málo, když jedeme autem, je ticho, nic, když se jednou za týden potkáme, už ani nemám pocit, že mě rád vidí (vždycky byl takový morous, teď je to ale šílené). A já už dobře 1,5 roku nemám sílu tu energii do vztahu pumpovat, zejména poté, co poněkud vyváděl na dovolené (byli jsme v krajích, kde bylo levno, ale on že bude jíst jen chleba, že mu to stačí, já měla pořád hlad a výčitkyy, že si jdu koupit to a to jídlo, pak jsem zjistila, že si potajmu jedl nějaké tyčinky). Asi byste řekly, tak to s ním skonči. Jenže na druhou stranu mi on hodně pomáhá s penězi a s jídlem - přiveze maso, zeleninu, vejce, dá peníze… Tak mě to vždycky nakopne, že mne třeba přece jen má rád a zase se nějak snažím, jenže pak se potkáme na víkend, já ho vidím, zase chlad a mlčení a já po pár minutách jsem úpně vysátá z energie a nemám chuť a ani sílu to nějak zase nastartovat. V poslední době se mavíc stává, že někam jdeme, on si lehne a spí anebo se rovnou začne koukat na televizi - jak manžeství dvou lidí po 60 ti letech, co už se mají navzájem na háku.

Prosím názor, co s tím.

ja bych to ukoncila. Od vztahu cekam vic nez zeleninu a vajicka. Vztah te ma dobijet, ne vysavat.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
26.1.20 22:28

Co čekáš? Myslím, že sis odpovedela sama :nevim: ale pokud Ti jde o ty peníze..no tak potom je to něco za něco no. :nevim:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
3015
26.1.20 22:28

A co ti řekl, když jsi mu řekla výše popsané? Tedy že ho máš jen za depresivne lineho zelinare/řezníka plus menší kasičku? Pokud si s ním o tom, jak to vidíš nepromluvíš, tak stejně nic nevyřešíš…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2359
26.1.20 22:30
@Anonymní píše:
Holky, potřebuju poradit.

Mám tři roky přítele, nebydlíme spolu a neplánujeme děti. On žádné nemá, já ano. První rok byl fajn, hodně jsme cestovali, pořád něco dělali. Pak to z jeho strany začalo pomalu uvadat a poslední rok je úplně strašný. Vidíme se málo, když jedeme autem, je ticho, nic, když se jednou za týden potkáme, už ani nemám pocit, že mě rád vidí (vždycky byl takový morous, teď je to ale šílené). A já už dobře 1,5 roku nemám sílu tu energii do vztahu pumpovat, zejména poté, co poněkud vyváděl na dovolené (byli jsme v krajích, kde bylo levno, ale on že bude jíst jen chleba, že mu to stačí, já měla pořád hlad a výčitkyy, že si jdu koupit to a to jídlo, pak jsem zjistila, že si potajmu jedl nějaké tyčinky). Asi byste řekly, tak to s ním skonči. Jenže na druhou stranu mi on hodně pomáhá s penězi a s jídlem - přiveze maso, zeleninu, vejce, dá peníze… Tak mě to vždycky nakopne, že mne třeba přece jen má rád a zase se nějak snažím, jenže pak se potkáme na víkend, já ho vidím, zase chlad a mlčení a já po pár minutách jsem úpně vysátá z energie a nemám chuť a ani sílu to nějak zase nastartovat. V poslední době se mavíc stává, že někam jdeme, on si lehne a spí anebo se rovnou začne koukat na televizi - jak manžeství dvou lidí po 60 ti letech, co už se mají navzájem na háku.

Prosím názor, co s tím.

Musíš se rozmyslet.

  1. Pokud Tě vztah vyčerpává jdi od toho (vlastní zkušenost)
  2. Zamysli se. Vyčerpává Tě vztah, nebo to že ho chceš za každou cenu udržet? Jdi od toho
  3. Jsem ženatý 37 let a tohle neznám, i když sex stojí za hoooovno.
  4. Dobrý je dělat něco pravidelně, ať se děje co se děje. Plavat, běhat, tancovat, jezdit na kole..
  5. Ale musí se zvednout zadnice od televize..
  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
26.1.20 22:30

No máš ho jako dotaci :nevim:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1279
26.1.20 22:31

No, vztah to moc neni. A co když ten nákup/prachy dava za sex? Nic „lepšího“ nez jakoze pritelkyni nema, tak tě takto platí, služba za sluzbu… :think: Nevim. Pripada mi to tak. Mně by to nestačilo. Máš šanci mit normalni vztah se vším všudy. :hug: :kytka:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
26.1.20 22:35
@Martha03 píše:
A co ti řekl, když jsi mu řekla výše popsané? Tedy že ho máš jen za depresivne lineho zelinare/řezníka plus menší kasičku? Pokud si s ním o tom, jak to vidíš nepromluvíš, tak stejně nic nevyřešíš…

No odhodlávám se mu to takto říct. On vždycky reaguje přehnaně úzkostně. Neumí plánovat (nikdy kvůli rodině nemusel, tak nějak mu ten život plyne), takže společné věci řešil na poslední chvli nebo pozdě - třeba jsme byli domluveni, že o víkendu někam možná pojedeme. Po několika peripetiích jsem spíš začala vyčkávat, až se on ozve a potvrdí (řešit a zařizovat něco sama dopředu se mi už párkrát nevyplatilo). Ozval se ve čtvrtek, že v pátek bychom mohli jet tam a tam, ať zajistím ubytko. Jenomže takhle na poslední chvíli už třeba není. Tak mu říkám, musíme se domlouvat dřív. Nebo mi ve tři volá, že bychom mohli jít ve čtyři na tenis. Jenže já to takhle rychle neplánovaně ve všední den nedávám, potřebuji to vědět víc dopředu. Už jsem mu to říkala, že je potřeba víc dopředu, řekl, že se bude snažit, což chvíli vydrželo, a je to víceméně zase zpět. Ale mám dojem, že to zhoršilo jeho vztah ke mně, že se stal ještě víc laxnější. Tak se prostě bojím mu něco říct.

  • Nahlásit
  • Citovat
3015
26.1.20 22:40

No bohužel mu to musíš říct důrazně a narovinu. Jak dlouho ještě hodláš chodit kolem horké kaše a dělat ze sebe mantáka co musí všechno zařídit. Chceš jít na tenis, ok zařiď to. Chce sehnat ubytování, ok sežeň ho. Takový pako co nezná hodiny ani jak svět funguje a ještě je přehnaně úzkostný bych s výskokem kopla do zádele… Promiň ale je to tak, spíš se staráš o další dítě, které má ale jak se zdá menší přístup k penězům, zelenině a masu…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
26.1.20 22:44
@Martha03 píše:
No bohužel mu to musíš říct důrazně a narovinu. Jak dlouho ještě hodláš chodit kolem horké kaše a dělat ze sebe mantáka co musí všechno zařídit. Chceš jít na tenis, ok zařiď to. Chce sehnat ubytování, ok sežeň ho. Takový pako co nezná hodiny ani jak svět funguje a ještě je přehnaně úzkostný bych z vyskokem kopla do zádele… Promiň ale je to tak, spíš se staráš o další dítě, které má ale jak se zdá menší přístup k penězům, zelenině a masu…

Tím, že musel třeba to ubytko zařídit, tím jsem začala. Takže když zařídí, tak jedeme, když není, tak nejedeme. Jenže to se dozvím třeba až v pátek odpoledne, že nic není. Nebo jedeme a on po cestě říká, že neví, jestli to klapne, protože z ubytka neodpověděli na sms.

Když nejedeme, tak mám najednou neplánované volno, protože jsem s tím víkendem počítala. A těšila se. Ne že bych neměla co dělat, ale nebaví mě pořád tak noouzově něco vymýšlet a hlavně jsem se taky na toho druhého těšila… a ono nic.

Já nevím, jemu je to snad jeno, prostě stráví večer u TV a asi je v klidu. Nebo nevím.

  • Nahlásit
  • Citovat
13531
26.1.20 22:46

Rozejdi se sním a ušetřenou energii věnuj na nějakou brigádu. Pak ti nebude chybět ani energie, ani peníze.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
26.1.20 22:50
@Janli píše:
Rozejdi se sním a ušetřenou energii věnuj na nějakou brigádu. Pak ti nebude chybět ani energie, ani peníze.

Jako upracovat se taky nehodlám. Ten první rok to bylo fajn - jeli jsme i ve všední den na večerní lyžování, o víkendu chodili po horách, bazén, tenis, golf, kuželky, kino - prostě pořád něco. Hodně mi to chybí.

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
26.1.20 22:53

Můžu se zeptat, kolik je Vám let?
Já mám podobný vztah. Nebydlíme spolu, ani neplánujeme. Je ve spoustě věcech nepoužitelný, ale já už to beru tak, že takový prostě je, nějak nedoufám ve změnu.
Proč s ním jsem? Já to neberu jako klasický vztah, ale já i kvůli dětem ani takový neplánuji. Přesně jak píšeš, on je hodný, když chce, rád pomůže. A!:) ho mám ráda, myslím, že i on mě, sex je i po těch letech skvělý. Mám nastaveno tak, že beru to dobré na něm, i toho, co mi nesedí, respektuji. Prosím anonym.

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
26.1.20 22:57
@Anonymní píše:
Můžu se zeptat, kolik je Vám let?
Já mám podobný vztah. Nebydlíme spolu, ani neplánujeme. Je ve spoustě věcech nepoužitelný, ale já už to beru tak, že takový prostě je, nějak nedoufám ve změnu.
Proč s ním jsem? Já to neberu jako klasický vztah, ale já i kvůli dětem ani takový neplánuji. Přesně jak píšeš, on je hodný, když chce, rád pomůže. A!:) ho mám ráda, myslím, že i on mě, sex je i po těch letech skvělý. Mám nastaveno tak, že beru to dobré na něm, i toho, co mi nesedí, respektuji. Prosím anonym.

On 52, já 45

Já se taky snažím brát na něm to dobré, jinak bych s ním už nebyla, moc vztahů neměl a pokud byly, netrvaly dlouho, docela chápu, proč

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
26.1.20 23:09
U nás věkově podobně. Ten můj měl vztahy také spíše krátkodobé, nežili spolu.
Nezměníš. Resp. nezměníš ho k obrazu svému. Věřím, že se vztah nějak může posunout určitým vývojem, čím spolu projdete. My jsme spolu 7 let. První dva či tři roky bych toto asi nikdy nenapsala, ale hodně mě to v určitém směru dalo, naučilo. On je hodně svůj. Než jsem ho poznala blíže, měla jsem jasno, že s někým takovým bych určitě nebyla. Kdybych např. o něm četla zde v nějaké diskuzi :lol: Za mě nemá cenu si dávat na jednu stranu plusy a na druhé mínusy. Buď s ním chceš být nebo ne. Píšeš, že je to v určitém směru pro Tebe výhodné, ok, jsi upřímná. Jak píši, ten můj je opravdu hodnej, pomůže, ale na stranu druhou, já nemám problém se sama o sebe postarat, vydělat peníze, to samé děti. Ale nepopírám, že s ním je to jednodušší. To samé on. Myslím, že nikdy k nikomu neměl tak blízko jako ke mně. Přesto mezi námi není klasický vztah jako má 99% uživatelek E. :lol:, a to nejen proto, že spolu nebydlíme. Ale troufám si říci, že jsme si oporou, že se máme rádi, za mě bych řekla, že ho mám čím dál raději ;), přes všechny podivnosti :lol:
@Anonymní píše:
On 52, já 45Já se taky snažím brát na něm to dobré, jinak bych s ním už nebyla, moc vztahů neměl a pokud byly, netrvaly dlouho, docela chápu, proč
  • Nahlásit
  • Citovat

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama