Kde mám najít sílu k životu?

Anonymní
1.12.19 15:07

Kde mam najít sílu k životu?

Ahoj všem,
Možná už jsem si zde někdy stěžovala, ale…
Nevím, co se sebou dál. Co se svým životem.
Jsem už ve stavu, kdy nejradši jen ležím v posteli. Nebo piju (to jediné trochu odbourává tu bolest a hrůzu).
Je mi 25. Moje matka mě odmalička strašila, počůrávala jsem se z toho strachy v noci, a ona me treba v noci v pocuranym pyzamu odvlekla za babi, ze se to uz zase pochcalo. Zustala jsem logicky s otcem, protoze mama rekla, ze „tohle si s sebou nebere“. Jenze otec i babi (jeho mama) meli hrozne vysoke naroky. Byla jsem neskutecne prisne vychovavana, obcas jsem so pripadala i jako sluzka. Vsechno jsem nosila, odnasela, babi doucovala jednu holku o 6let starsi nez jsem ja, tu jsem musela chodit vyprovodit vecer ve tme i kdyz jsem se bala jako maly dite. Ve skole me sikanovali, protoze jsem nemela znackovy veci a nebyla moc hezka. Tata me rezal, jasne, udelala jsem par pruseru, ale vesmes jen kvuli tomu, aby me ve skole brali.. Nekdy jsem mela i modriny, bral me kabelem, nebo kozenym opaskem. Nesmela jsem nic. Jen poslouchat na slovo. Dodnes nedokazu zit sama se sebou. Nenavidim se. Ted mi neklaply dve prace a ja uz mela jako prvni strach, co prijde, ze mi to nevyslo. Nesnasim sve vlasy, svou postavu, sve krive zuby, to, jaka jsem nicka… Jediny duvod, proc neudelam neci hrozneho je muj pejsek, ktereho jsem zachranila pred utracenim. Ale nekdy mi prijde, ze ma radsi meho pritele, nez me… a pritel? Ten nechape a nerozumi tomu, co mi je, mysli si, ze simuluju a jsem plačka…a přitom mně je fakt hrozně…
Jasně, jsou lidi na tom i hůř, ale to, co mám v hlavě, to nikomu nepřeji..

  • Nahlásit
  • Citovat

Reakce:

140
1.12.19 15:29

Být tebou, nejdříve se objednám k psychologovi. Poté bych začala řešit bydlení, přítele. Protože pokud ti tvůj nejbližší (přítel) nerozumí, tak by se měl nad sebou zamyslet. Má ti pomoct, od toho jste dva, a né, že simuluješ.
S tím pitím? Jak jsi natom? Každý den? Hodně?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1.12.19 15:29

Posílám ti moc moc síly, zažila jsi špatné dětství, i dospívání, takže se nedivím, že nemáš sebedůvěru. Vstup do psychoterapie, je to běh na dlouhou trať, ale má své výsledky. Krok za krokem to bude lepší. Je i možné, že se ti rozjíždějí deprese. Rozhodně to chce odborníka, nebuď na to sama. :srdce:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
4296
1.12.19 15:32

Jsi dospěla a už jen ty sama zodpovidas za svůj život. Je na tobě, jak s jeho větší části nalozis. Jestli ho stravis v sebelitosti, pozici obětí a pouze ho nějak pretrpis.
Každému bylo někdy ublizeno. Někomu méně, jiný si to vybral i víc než ty. Můžeš se nechat tím zlomit nebo te to může posílit.
A také existuje odborná pomoc, která ti může usnadnit začátek tvého samostatného života.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
147
1.12.19 15:32

Právě proto, že problém je v Tvé hlavě, tam je potřeba začít. Začít se ptát proč se mi to všechno stalo. Neměla jsem náhodou problém, že se mi teď něco vrací?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1310
1.12.19 15:34

Tak já tohle moc nepropaguju, ale tobě bych doporučila fakt psychologa. To v první řadě
V druhý bych si zašla na kosmetiku, ke kadeřnici, poprosila nějakou kámošku, co rozumí mode, aby mi pomohla něco vybrat na sebe.
Pak bych si našla nějaký koníček, co mě fakt baví.
A v neposlední řadě bych, pokud si to ještě neudělala, utla veškerej kontakt s touhle psychopatickou rodinou.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
14146
1.12.19 15:37
@Anonymní píše:
Ahoj všem,
Možná už jsem si zde někdy stěžovala, ale…
Nevím, co se sebou dál. Co se svým životem.
Jsem už ve stavu, kdy nejradši jen ležím v posteli. Nebo piju (to jediné trochu odbourává tu bolest a hrůzu).
Je mi 25. Moje matka mě odmalička strašila, počůrávala jsem se z toho strachy v noci, a ona me treba v noci v pocuranym pyzamu odvlekla za babi, ze se to uz zase pochcalo. Zustala jsem logicky s otcem, protoze mama rekla, ze „tohle si s sebou nebere“. Jenze otec i babi (jeho mama) meli hrozne vysoke naroky. Byla jsem neskutecne prisne vychovavana, obcas jsem so pripadala i jako sluzka. Vsechno jsem nosila, odnasela, babi doucovala jednu holku o 6let starsi nez jsem ja, tu jsem musela chodit vyprovodit vecer ve tme i kdyz jsem se bala jako maly dite. Ve skole me sikanovali, protoze jsem nemela znackovy veci a nebyla moc hezka. Tata me rezal, jasne, udelala jsem par pruseru, ale vesmes jen kvuli tomu, aby me ve skole brali.. Nekdy jsem mela i modriny, bral me kabelem, nebo kozenym opaskem. Nesmela jsem nic. Jen poslouchat na slovo. Dodnes nedokazu zit sama se sebou. Nenavidim se. Ted mi neklaply dve prace a ja uz mela jako prvni strach, co prijde, ze mi to nevyslo. Nesnasim sve vlasy, svou postavu, sve krive zuby, to, jaka jsem nicka… Jediny duvod, proc neudelam neci hrozneho je muj pejsek, ktereho jsem zachranila pred utracenim. Ale nekdy mi prijde, ze ma radsi meho pritele, nez me… a pritel? Ten nechape a nerozumi tomu, co mi je, mysli si, ze simuluju a jsem plačka…a přitom mně je fakt hrozně…
Jasně, jsou lidi na tom i hůř, ale to, co mám v hlavě, to nikomu nepřeji..

ale ale. Ukapla mi slza. Mne rodice rezali od 1 roku nahoru tak, ze mi tata dokonce ruku zlomil. Cele detstvi jsem mela po tele modriny, protoze k vypraskum remenem dochazelo denne a tata se jinak nedrzel zpatky.

Sikanu jsem zazila od prvniho dne ve skolce a pak uz se to se mnou vezlo do dospelosti. Za cele detstvi jsem v podstate nezazila co to znamena mit kamaradku. Byla jsem sama jako kul v plote, deprese takove, ze by se o tom dalo psat knihy.

Se prosim te seber a delej se sebou neco.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1.12.19 15:39

Urcite dobrý psycholog, který ti i lidsky sedne. A dlouhodobě, ty křivdy a týrání, to nepůjde prekousnout hned. Začni co nejdřív, skoda trápení v životě mladé holky.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1.12.19 15:42

Já bych ti z duše a vlastní zkušenosti doporučila psychologickou, případně rovnou psychiatrickou poradnu. On člověk ani nemusí mít podělaný dětství, aby byl občas s nervama hin. a jakmile začneš přemejšlet, že si sáhneš na život, je už za pět minut dvanáct. Existuje řada bezplatných psychologických poraden, jedna je například v Praze v Motole. Přeju hodně síly, jednou to bude dobrý

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
3582
1.12.19 16:03
@Anonymní píše:
Ahoj všem,
Nesnasim sve vlasy, svou postavu, sve krive zuby, to, jaka jsem nicka… Jediny duvod, proc neudelam neci hrozneho je muj pejsek, ktereho jsem zachranila pred utracenim. Ale nekdy mi prijde, ze ma radsi meho pritele, nez me… a pritel? Ten nechape a nerozumi tomu, co mi je, mysli si, ze simuluju a jsem plačka…a přitom mně je fakt hrozně…
Jasně, jsou lidi na tom i hůř, ale to, co mám v hlavě, to nikomu nepřeji..

ty jsi jen obycejne trdlo,
mas pritele, mas, mas cokla, mas, tak nevysiluj,
nebo ti pritel zdrhne a ten cokl radej pujde s nim,
a nechlastej, chlast je nejlepsi cesta primo do pekla,
a jinak vetsina zenskych si vymysli proc si fnuknout,
takze budes asi uplne normalni, jen to neprehanej

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
11953
1.12.19 16:05
@warita píše:
ale ale. Ukapla mi slza. Mne rodice rezali od 1 roku nahoru tak, ze mi tata dokonce ruku zlomil. Cele detstvi jsem mela po tele modriny, protoze k vypraskum remenem dochazelo denne a tata se jinak nedrzel zpatky.

Sikanu jsem zazila od prvniho dne ve skolce a pak uz se to se mnou vezlo do dospelosti. Za cele detstvi jsem v podstate nezazila co to znamena mit kamaradku. Byla jsem sama jako kul v plote, deprese takove, ze by se o tom dalo psat knihy.

Se prosim te seber a delej se sebou neco.

Vzhledem k tomu, jake mas zkusenosti je tvuj prispevek dost hnusnej.
Misto pochopeni a treba rady si jeste kopnes, protoze ty jsi to mela urcite horsi. Treba jo a co jako? :roll:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
384
1.12.19 16:19

Někdo to má, bohužel, v životě těžší než ostatní. Pokud už jsi ale v koncích, což mi z tvého příspěvku tak připadá, tak si zajdi za odborníkem. Nezávazně si popovídat, třeba se s něčím svěřit, zkusit jednoho, pak třeba někoho jiného, za to přeci nic nedáš. K psychologům chodí lidi a kolikrát ani nemají důvod, jenom to prostě cítí. Ve tvém případě bych nějakému šanci dala.
Hodně sil! :andel: :srdce:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
1.12.19 16:21
@Pesimistaa píše:
ty jsi jen obycejne trdlo,
mas pritele, mas, mas cokla, mas, tak nevysiluj,
nebo ti pritel zdrhne a ten cokl radej pujde s nim,
a nechlastej, chlast je nejlepsi cesta primo do pekla,
a jinak vetsina zenskych si vymysli proc si fnuknout,
takze budes asi uplne normalni, jen to neprehanej

Dekuju..myslis, ze fnukam jen pro nic za nic?
Jsi zla. Promin, nechci sbirat litostne komentare, ale slyset tohle, to i tak trochu boli..

  • Nahlásit
  • Citovat
1.12.19 16:32
@Šarlota4 píše:
Vzhledem k tomu, jake mas zkusenosti je tvuj prispevek dost hnusnej.
Misto pochopeni a treba rady si jeste kopnes, protoze ty jsi to mela urcite horsi. Treba jo a co jako? :roll:

No taky koukám

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
3582
1.12.19 16:33
@Anonymní píše:
Dekuju..myslis, ze fnukam jen pro nic za nic?
Jsi zla. Promin, nechci sbirat litostne komentare, ale slyset tohle, to i tak trochu boli..

nejde o to, jestli fnukas pro nic za nic, ale o to,, ze mas mnoho z toho, co jine nemaji,
tak si to nejakym (mozna opravnenym) fnukanim nepoaz,
to je smysl meho sdeleni,
pak nebudes mit nikoho a nic a to bude teprve ten pravy okamzik pro fnukani a flasku,,

takze flasku odloz do vitriny a jen s ena ni divej, nejakou tu slzicku obcas zamacni a ZIJ, ZIJ, at si to nepokazis

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama