Kdy se přirozeně osamostatní dítě hodně závislé na matce?

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
acimedaca
Nadpozemská drbna 26141 příspěvků 04.09.18 11:03
Kdy se přirozeně osamostatní dítě hodně závislé na matce?

Dcera byla odmala náročné a plačtivé miminko, 80% na mě závislá už od narození, na 100% se to vyhrotilo od 7m separační úzkostí, kdy odmítala i muže na půl roku na ní vůbec nesměl ani sáhnout. Ted jsou jí 4 roky. Nevadí jí chodit do školky, být u babičky, nebo s tatínkem. Už mi přijde, že moje blízkost jí vyloženě „škodí“ – okamžitě si všechno jde jen s pláčem, všechna pravidla která beze mě fungovala, tak nefungují. Ale jak jsem v blízkosti já, tak 100% preferuje mě.

Já se snažím od jejího narození na tuto její vlastnost „velká potřeba mámy“ reflektovat, nabízím jí maximum fyzického kontaktu který potřebuje, od narození vlastně spí z 90% se mnou v posteli. Jenže já už jsem z toho hrozně „vysátá“. Já jsem sama nekontaktní typ člověka, hodně nezávislá osobnost. I já mám svoje potřeby, potřebuji hodně spát, abych mohla fungovat v pohodě.
Dcera má postel v pokojíčku se starší sestrou, mají dvojlůžko. Myslela jsem, že by postupně třeba v tom spaní mohla ségra nahradit mě – to ani omylem, už to zkoušíme rok a nic z toho. Téměř každou noc se mi nacpe do postele, pokud nejde spát do ložnice, tak alespoň 1× v noci brečí. Muž to moc nezvládá, vadí mu, že se v posteli mačkáme – mě to upřímně taky vadí. Takže v různých intervalech jí nenásilně přesunujeme do pokojíčku a ona se nám nenásilně stále vrací do postele.
Já chci spát s mužem, on nechce spát s dětmi (roztahují se, bojí se že je zalehne, chce mít svůj prostor pro sebe). Mohli bychom mít matrace na zemi – ale já mám bolavá záda, takže mi to nedělá dobře, navíc vstáváme v různou dobu, takže bychom se rušili. Dělá to i „bordel“ ve vztazích se straší, ta je nezávislá po mě, ale jak vidí, že malá spí s námi, tak chce taky ačkoliv to nikdy nevyžadovala.
Máte někdo hodně závislé dítě? Kdy se to nějak tak začalo PŘIROZENĚ lámat, že se dokázalo dítě osamostatnit? Nebudu jí nutit násilím, přes pláč, abychom z toho měli doma stres. Ona má takovou povahu, nerozmazlila jsem jí, nejsou to jen výmysly - prostě se tak narodila, o tom jsem 100% přesvědčená (mám porovnání se straší dcerou).
Pokud spí se mnou a ví večer, že budu spát s ní v posteli, tak spí celou noc bez problémů. Pokud usíná se sestrou, tak na 99% v noci přijde k nám, někdy se budí i víckrát za noc. V tomhle mi přijde, že jí moje přítomnost škodí – pokud je u babičky, tak první dvě noci se budí a hledá mě, pak už spí bez problémů.
Jak jí pomoct a nebo motivovat jí, aby se ode mě „odpoutala“ přirozeně? Je mi jasné, že do 15 let se mnou spát asi nebude, ale už jsem z toho celkem unavená.

Stránka:  1 2 Další »
Reakce:
Ou
Kelišová 5397 příspěvků 04.09.18 11:10

Až ji pustíte a zvládnete se přenést přes to, že princezna bude muste zvládnout trochu nepohodlí a nezvyku a možná se popasovat s troškou úzkosti.

Dokud pokaždé dosáhne svého, tak není důvod, proč by nějak měnila své zvyky, které jí vyhovují.

Potřbujete se jasně dohodnout, že se u vás nespí, že vám to je nepohodlné a pak tuto dohodu důsledně dodržet.

Přesto, že to sebou přinese scény. Žádné trauma jí to reálně nezpůsobí.

Sany80s
Kelišová 6618 příspěvků 04.09.18 11:18

No kolegyně dcera má 11 a spí s nimi doteď.
Kolegyně na to říká, že ona je prostě taková. Znám ji, je opravdu taková.
A oni ji nechtěli do ničeho tlačit.
Jak to řešit v klidu jinak než domluvou a návratem do vlastní postele, to fakt nevím.

acimedaca
Nadpozemská drbna 26141 příspěvků 04.09.18 11:28

Ono nejde jen o to spaní, to je prostě všechno, jakmile jsem v dosahu já, tak se na mě přilepí a je konec.

Anys29
Ukecaná baba ;) 1852 příspěvků 1 inzerát 04.09.18 11:41

@acimedaca Nechci tě strašit, ale já mám zavislacku už skoro sedmiletou :roll: V různých etapách je to lepší nebo horší, má vlastní pokojík, ale stejně spí u nás. Před prázdninami se nám narodilo miminko, zarlení veliké, už je to lepší. Snad teď pomůže, že nastoupila do školy, víc se osamostatní. Přitom také nemám pocit, že bych si ji na sebe navazovala umyslne. Prostě me preferuje. Postupně se to zlepšuje a doufám, že syn bude méně mamanek. Chce to čas, poskytovat ji podporu. Vydrž :hug:

xjuklickova
Kelišová 5140 příspěvků 1 inzerát 04.09.18 11:43

@acimedaca odjed na vikend na welness a tatinek musi vzit holky na super výlet. Jinak u nas je zavislacek synáček a protoze uz me to neba, tak mu nedelam otroka a poslu ho za někým jiným, už je dost stary na to aby spolupracoval s nekym jinym.

vertunka
Závislačka 4714 příspěvků 04.09.18 12:01

No tak nevím. Píšeš že jsi nešťastná z toho, že s vámi malá spí. Vadí to tobě i chlapovi. Ale zároveň s tím nic dělat nechceš. Tak co vlastně očekáváš za rady? :nevim:

Já bych ji prostě nechala v pokojíku. Když by přišla do ložnice, tak bych ji zase odvedla zpět. A takhle pořád dokola. Ale já jsem já. Ty tohle dělat nechceš. Tak jak říkáš, snad s vámi nebude spát do 15cti.

Limi123
Závislačka 3657 příspěvků 04.09.18 12:39

Mam take zavislacka, jsou mu dva a pul a porad jsem myslela, ze se to samo zlomi kolem 3. roku, ale jak to tady tak ctu, prestavam doufat. Ta zavislost je take nestandardni (vse muzu jen ja - i kdyz s tim bojujeme, ale bohuzel za cenu place).

Byt tebou, dam male postele k vam do loznice, aby dcery nechodily do te vasi, prirazim je bokem k vasim a muzete tam spat vsichni. Asi porad lepsi situace, nez je ted. My mame take matrace na zemi vsichni vedle sebe, abychom mohli spat spolecne.

acimedaca
Nadpozemská drbna 26141 příspěvků 04.09.18 12:49
@xjuklickova píše:
@acimedaca odjed na vikend na welness a tatinek musi vzit holky na super výlet. Jinak u nas je zavislacek synáček a protoze uz me to neba, tak mu nedelam otroka a poslu ho za někým jiným, už je dost stary na to aby spolupracoval s nekym jinym.

to není problém, klidně byla 14 dní u babičky, vůbec jsem jí nechyběla. Ale jak jsem se objevila, tak je zase na mě nalepená

acimedaca
Nadpozemská drbna 26141 příspěvků 04.09.18 12:53
@vertunka píše:
No tak nevím. Píšeš že jsi nešťastná z toho, že s vámi malá spí. Vadí to tobě i chlapovi. Ale zároveň s tím nic dělat nechceš. Tak co vlastně očekáváš za rady? :nevim:Já bych ji prostě nechala v pokojíku. Když by přišla do ložnice, tak bych ji zase odvedla zpět. A takhle pořád dokola. Ale já jsem já. Ty tohle dělat nechceš. Tak jak říkáš, snad s vámi nebude spát do 15cti.

já vím, že ona to nedělá schválně - to mi brání jí nutit spát samotnou. Poznám, když si věci „vyvztekává“, ale ona prostě tu mojí noční přítomnost potřebuje ke klidnému spánku :- (Proto bych potřebovala, aby sama se osamostatnila, aby na to sama přišla, že u nás nechce spát. Už jsem to zkoušela x-krát, občas se povede jedna noc, dvě, kdy spí sama - jednou to vydržela týden a pak jí začaly noční děsy, takže spala cca půl rok v kuse jen se mnou (aby ségru nebudila v noci).

ZuzanaT
Stálice 78 příspěvků 04.09.18 12:56

Nejdriv bych ji to vysvetlila, ze se vsichni lepe vyspi, pokud spi ve sve posteli. Pak bych taky důsledně odváděla zpět do pokoje, dovolila bych zůstat pouze ráno, kdy zbývá třeba hodina do vstavani, aby mela pocit, ze se muze tulit. To uz budete vyspani a tuleni nebude tak na obtiz.

acimedaca
Nadpozemská drbna 26141 příspěvků 04.09.18 13:01
@Anys29 píše:
@acimedaca Nechci tě strašit, ale já mám zavislacku už skoro sedmiletou :roll: V různých etapách je to lepší nebo horší, má vlastní pokojík, ale stejně spí u nás. Před prázdninami se nám narodilo miminko, zarlení veliké, už je to lepší. Snad teď pomůže, že nastoupila do školy, víc se osamostatní. Přitom také nemám pocit, že bych si ji na sebe navazovala umyslne. Prostě me preferuje. Postupně se to zlepšuje a doufám, že syn bude méně mamanek. Chce to čas, poskytovat ji podporu. Vydrž :hug:

uf, no právě - já se hrozně snažím, pro mě je to „nepřirozené“ v tom smyslu, že já sama jsem nebyla na rodičích závislá, s mužem jsme v tomhle ohledu stejní, nepotřebujeme být neustále spolu, první dcera je taky taková. Takže mě to vysává, i když jí chci samozřejmě poskytnou to, co ona potřebuje. Nemluvím o tom, že jsem s každým další „obdobím“ ve vývoji a věkem doufala, že se to výrazně zlepší. Jsou jí 4r a je to tedy lepší, to musím říct, nicméně to pořád pro mě není pohodlná úroveň (jakkoliv to zní blbě - i matka je jen člověk). Ještě před rokem byla schopná při pobytu doma s tatínkem hodinu řvát za dveřmi „maminka, maminka“, aniž by se dala nějak uklidnit.

Mar__tanka1983
Generální žvanilka 20066 příspěvků 04.09.18 13:10
@acimedaca píše:
aby sama se osamostatnila, aby na to sama přišla, že u nás nechce spát.

sem si vzpomněla, jak sem vyháněla z postele syna, taky s myšlenkou toho, aby na to přišel sám… :jazyk:
Popravdě, i když na to nejsem úplně pyšná :jazyk: prostě sem malýho v noci schválně voxidovala…brala sem mu deku, lehala mu na polštář, občas na něj hodila tu ruku, tu nohu, odstrčila ho zadkem :mrgreen: :mrgreen:
Pak třeba po dvou týdnech sem mu řekla, že hele, fakt se do postele nevejdeme, dyť se celou noc akorát tak mlátíme, musíme se vyspat do školky a do práce, takhle to nejde.
No a pak byl ten přesun docela v pohodě, když pochopil, že se to fakt nedá 8) Sice to ještě zkoušel, ale základ bylo nepovolit. Prostě už je velkej, máme každý svou postel a hotovo. Ústupek se udělal jen v tom, že ráno se přijde pomazlíkovat, o víkendu i dospat, ale až ráno. Přes to nejede vlak.

Jinak si myslím to podobné, jako Ou. Prostě trocha nepohodlí se musí přežít, život není vždycky fér (když na mě syn začal používat větu „Ale tohle není fééééér“ :roll: ), když řekne, že nebude chtít chodit do školky, tak nebude? Když bude chtít vrazit ruce do zásuvky, tak může? Prostě pravidla jsou od toho, aby se dodržovala, člověk se jen musí zamyslet nad tím, jaká chce.

Můj názor je ten, že v dětech si tuhle potřebu (jak někdo říká, ale ona si to nevyvztekává, ona to prostě opravdu potřebuje, není to žádný zlozvyk) jednoduše vytvoříme, tím, jak se k dětem chováme.
Je dost možné, že kdybyste hned v začátku nenechali rozvinout to, jak si psala, že otec na ni nemohl ani sáhnout, tak by to určitě netrvalo půl roku. Se spaním i závislostí na tobě je to podle mě to samé.
Prostě ste ji nechali čtyři roky, aby to bylo po jejím a ono to bude o to horší, až vás to přestane bavit a někomu rupnou nervy a bude beztak „pozlým“ :nevim:
Není to ode mě vůči tobě řečeno nijak ve zlém, ale sama mám tu zkušenost, speciálně s tím spaním - syn se nám ve čtyřech nakýbloval do postele a nešlo s ním hnout. Rok sme to zkoušeli po dobrém, nic z toho. Pak sem já zkusila to, co sem psala nahoře, to trochu pomohlo, ale stejně nakonec museli tatínkovi rupnout nervy a zařvat, jinak bych se možná v tom mezistavu (kdy dítě teda pochopilo, že takhle to nejde, ale přesto pořád kňučelo, že chce do ložnice) motala ještě další rok.

acimedaca
Nadpozemská drbna 26141 příspěvků 04.09.18 14:22
@Mar__tanka1983 píše:
sem si vzpomněla, jak sem vyháněla z postele syna, taky s myšlenkou toho, aby na to přišel sám… :jazyk:
Popravdě, i když na to nejsem úplně pyšná :jazyk: prostě sem malýho v noci schválně voxidovala…brala sem mu deku, lehala mu na polštář, občas na něj hodila tu ruku, tu nohu, odstrčila ho zadkem :mrgreen: :mrgreen:
Pak třeba po dvou týdnech sem mu řekla, že hele, fakt se do postele nevejdeme, dyť se celou noc akorát tak mlátíme, musíme se vyspat do školky a do práce, takhle to nejde.
No a pak byl ten přesun docela v pohodě, když pochopil, že se to fakt nedá 8) Sice to ještě zkoušel, ale základ bylo nepovolit. Prostě už je velkej, máme každý svou postel a hotovo. Ústupek se udělal jen v tom, že ráno se přijde pomazlíkovat, o víkendu i dospat, ale až ráno. Přes to nejede vlak.

Jinak si myslím to podobné, jako Ou. Prostě trocha nepohodlí se musí přežít, život není vždycky fér (když na mě syn začal používat větu „Ale tohle není fééééér“ :roll: ), když řekne, že nebude chtít chodit do školky, tak nebude? Když bude chtít vrazit ruce do zásuvky, tak může? Prostě pravidla jsou od toho, aby se dodržovala, člověk se jen musí zamyslet nad tím, jaká chce.

Můj názor je ten, že v dětech si tuhle potřebu (jak někdo říká, ale ona si to nevyvztekává, ona to prostě opravdu potřebuje, není to žádný zlozvyk) jednoduše vytvoříme, tím, jak se k dětem chováme.
Je dost možné, že kdybyste hned v začátku nenechali rozvinout to, jak si psala, že otec na ni nemohl ani sáhnout, tak by to určitě netrvalo půl roku. Se spaním i závislostí na tobě je to podle mě to samé.

Prostě ste ji nechali čtyři roky, aby to bylo po jejím a ono to bude o to horší, až vás to přestane bavit a někomu rupnou nervy a bude beztak „pozlým“ :nevim:
Není to ode mě vůči tobě řečeno nijak ve zlém, ale sama mám tu zkušenost, speciálně s tím spaním - syn se nám ve čtyřech nakýbloval do postele a nešlo s ním hnout. Rok sme to zkoušeli po dobrém, nic z toho. Pak sem já zkusila to, co sem psala nahoře, to trochu pomohlo, ale stejně nakonec museli tatínkovi rupnout nervy a zařvat, jinak bych se možná v tom mezistavu (kdy dítě teda pochopilo, že takhle to nejde, ale přesto pořád kňučelo, že chce do ložnice) motala ještě další rok.

Neberu to nijak osobně, ale tohle podle mě kdo nezažil, tak nepochopí - bez urážky. Děti mají spoustu období,jak třeba tu separačku a nebo třeba období vzdoru, je s nimi potřeba nějak pracovat a nastavit jim hranice. Ale něco se nedá vynutit. Mě by to nedělalo problém nechat jí řvát s tátou - ale stojí to za to? Neberu to jako vrtoch, jako třeba to, že chce místo jídla bonbony, nebo že chce koukat do půlnoci na pohádky a že chce nosit jen růžové boty (nic z toho nechce), jen tím chci říct, že u normálních běžných věcí máme nastavená normální pravidla, která dodržujeme. Jenže jak určit, že míra závislosti na matce je „výmysl“ dítěte? Podle mě to nelze. Děti mají závislé období, některé děti mírnější, některé horší, některé žádné (první dcera), většinou to podle mě s věkem přirozeně odeznívá. U nás to bohužel trvá :-(

Mar__tanka1983
Generální žvanilka 20066 příspěvků 04.09.18 14:43

@acimedaca jo, tak já to taky nemyslím nijak útočně vůči tobě ;)
Jen přemýšlím nahlas.
Už jen to, že jste dceru nechali, že na ni půl roku nemůže vlastní táta sahat by pro mě bylo známkou toho, že ustupujete dítku až přemoc. Protože si myslím, že kdyby jí ten táta normálně bral a nedělaly se z toho žádný tanečky, jakože dítě pustí sotva spustí, tak by se prcek prostě za pár dní/týdnů otrkal.

Jinak znám třeba rodinu, kde táta na dítěti a dítě na tátovi (po odchodu matky, otec se dítku podvolil, že je prostě chudák, že za to nemůže, že je prostě takový) až nezdravě visí. Někteří z toho nevyrostou, klukovi je pětadvacet a je to fakt strašlivý, když si bez táty ani neuprdne, dělá s tátou ve fabrice, nechává si od něj vybírat oblečení, chodí spolu do hospody. Táta už rezignoval, časem mu to přijde i normální, že ho má syn prostě tak rád. Přitom je to případ pro psychiatra.

Jak si psala, že u babičky to nedělá, tak právě proto si myslím, že je to prostě vypěstované. Každý dítě na mámě svým způsobem visí. Mě taky tchýňka říká, že jak se objevim ve dveřích, tak je syn úplně jinej, ale u vás je to už extrém, který i tobě samotné vadí a tak by asi bylo na čase s tím nějak pohnout.

Stránka:  1 2 Další »
Váš příspěvek
Reklama

Poslední články

Nová kuchyň potěší celou rodinu

Rčení „láska prochází žaludkem“ platí i pro spokojený rodinný život. K tomu,... číst dále >

Velká fotosoutěž: Fisher-Price je u konce. Kdo se může těšit na výhru?

Milé maminky, od 24. 9. 2018 do 9. 12. 2018 jste mohly přidávat fotografie... číst dále >

Články z Expres.cz

Počtení v nové rodině Karla Janečka: On a kněžka si jej prohlížejí na obálce

V nové rodině Karla Janečka se teď čte časopis Forbes a ne jen tak pro nic za... číst dále >

Kletba od matky vyšla! Alena z Pošty pro tebe prodává Nový Prostor a je na ubytovně

Byl to bezpochyby ten nejpopulárnější a nejemotivnější díl pořadu Pošta pro... číst dále >

Články z Ona Dnes

Se třemi dětmi rezignujete na spoustu věcí, říká pediatrička Karolová

Jako dětská lékařka odešla Kateřina Karolová sbírat zkušenosti na kliniku do... číst dále >

Proměna Gábiny, která je opět single. Změnila účes i šatník

Před nedávnem se rozešla s přítelem, přesto Gábina nechce truchlit. Do nového... číst dále >