Když má váš rodič deprese

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
Amerie
Povídálka 21 příspěvků 07.08.19 12:00
Když má váš rodiče deprese

Z ekonomických důvodů teď s přítelem žijeme u mých rodičů.

Předtím jsme společně žili v Praze, ale rozhodli jsme se přestěhovat se zpátky z vícero důvodů. Život tady je levnější (nemovitosti), ale hlavně mohu být na blízku své matce, která se potýká s depresemi už snad 17 let a má na to invalidní důchod. Dost často volala, že se „máme vrátit“ a tak mi došlo, že pro její dobro skutečně bude lepší, když budu na blízku. :roll:

Bohužel přestěhování se zpět přineslo problémy. Hledáme oba práci (je to tu fakt zapadákov) a můžu říct, že matka a její přístup k životu/nemoc mě dost vysilujou. V plánu je samozřejmě se odstěhovat od našich (do nejbližšího města, kde to je ale s prací stejné jako v celém našem regionu - nicméně aspoň budu blízko, kdyby zase něco s mamkou), ale hypotéku si chceme vzít až po svatbě, která je naplánovaná na další rok. Z tohoto důvodu, i z finančních důvodů samozřejmě, to tady musíme vydržet.

Před pár dny u nás doma byla větší hádka, protože jsme se s přítelem na něčem nepohodli ohledně svatby. Vložil se do toho můj otec a vygradovalo to. Od té doby zase mamce „přeplo“ a zase se u ní projevují příznaky deprese. Nemluví s náma, babičce do telefonu řekla, že vařit už nebude, protože se u jídla vždycky pohádáme atd.. pořád leží v ložnici a ignoruje nás, kouká často „do prázdna“.

Snažím se být chápavá, v listopadu, když jí to přepadlo, jsem si na ni vzala ošetřovačku abych mohla být s ní. Přestěhovala jsem se tu a pořád je to málo. Musí se kolem ní chodit po špičkách, aby se jí něco náhodou nedotklo nebo abychom jí nedali závdavek k počínající depresivní epizodě.

Koho zajímají moje pocity? Nikoho. Taky jsem nešťastná. Nemám práci, příjem mám zatím jen podporu v nezaměstnanosti, přítel také nemá práci, do toho plánuju svatbu a nemáme pořádně ani soukromí. Vím, že to poslední je jen dočasně. Po svatbě hned plánujeme tu hypotéku, ale k tomu musíme být samozřejmě zaměstnaní.

To, jak se cítím já, nikoho nezajímá. Taky beru antidepresiva, ale dostala jsem je na úzkosti od praktika. Diagnostikováno ale nic nemám, u psychiatra jsem nikdy nebyla. To, že taky nejsem úplně OK ale opět nikoho nezajímá. Já musím být ta silná, JÁ se nesmím se svým přítelem ani pohádat, protože by to maminku hned rozrušilo.

Jak říkám - snažím se mít vůči ní pochopení, ale ta její neustálá negativita se přenáší i na mě. Je to dost často úplně nesnesitelný. Bojím se jít v těchto dnech z baráku, protože ji musíme hlídat, aby si něco neudělala.

Vy, kteří máte rodiče s depresí, jak to zvládáte?

Stránka:  1 2 3 4 Další »
Reakce:
Bábrdl
Generální žvanilka 24494 příspěvků 07.08.19 12:12

To se zlepší, jak si najdete práci.
A vlastní bydlení.

Andymo
Kecalka 268 příspěvků 07.08.19 12:16

Mamka je v ID, pises, ona nedochazi na nejakou lecbu?

Gerberka
Závislačka 3269 příspěvků 07.08.19 12:17

Ahoj, podle mě byla velká chyba opustit dobré zaměstnání - pokud jste oba byli dobře zaměstnaní v Praze - je-li tomu tak, pokud to dobře chápu…

Přestěhovat se bez zajištěného zaměstnání dopředu - velká neuváženost - i když ty ses stěhovala v podstatě zpátky „domů“…

Kolik je vám oběma let?? na svatbu máte našetřeno nebo jak?

na druhé straně chápu i rodiče/tvou maminku - moje maminka se sama potýkala s něčím podobným jako popisuješ a bylo pro ni daleko i to, že jsem se po svatbě přestěhovala na druhý konec města (v dosahu mhd samozřejmě)…takže chápu, že pro tvou maminku je velká výhoda, když teď bydlíš zpátky s ní…

ale opakuju - bez dopředu zajištěného zaměstnání bych se teda nestěhovala…nevím.

každopádně je to hodně složitá situace :think:

držím palce, ať to zvládneš/zvládnete :palec:

:palec:
Božislava
Závislačka 3442 příspěvků 07.08.19 12:19

Budeš muset taky k psychiatrovi, zřejmě jsi na pokraji nervového zhroucení…

Amerie
Povídálka 21 příspěvků 07.08.19 12:22

@Bábrdl Já vím, jen to přečkat.:(

@Andymo Dochází. V jaké frekvenci to ale nedokážu říct, to nevím. Každopádně, když se to u ní zhorší nějak radikálně, taťka ji ihned bere k psychiatrovi.

@Gerberka Gerberko doufala jsem upřímně, že to tu nikdo nevytáhne, protože se mi nechce o tom mluvit. Práci jsem měla zajištěnou, ale zkušebka je krutá. Přítel má opravdu ukázkový životopis, vedoucí pozice - věřili jsme, že něco dobrého tu najde. Našel by, ale s těmi platy by měl tak o dva tisíce víc než jakou má teď podporu. Stále doufáme, že najdeme něco lepšího. Přece jen už má svoje zkušenosti a znalosti, vysokou a praxi. Byla by škoda, aby vydělával v čistém třeba 19 tis.

Já mám 29, přítel o rok starší.:)

Amerie
Povídálka 21 příspěvků 07.08.19 12:23

@Božislava Z čeho tak usuzuješ, jestli se mohu ptát?

Russet
Neúnavná pisatelka 17985 příspěvků 07.08.19 12:24
@Amerie píše:
Z ekonomických důvodů teď s přítelem žijeme u mých rodičů.

Předtím jsme společně žili v Praze, ale rozhodli jsme se přestěhovat se zpátky z vícero důvodů. Život tady je levnější (nemovitosti), ale hlavně mohu být na blízku své matce, která se potýká s depresemi už snad 17 let a má na to invalidní důchod. Dost často volala, že se „máme vrátit“ a tak mi došlo, že pro její dobro skutečně bude lepší, když budu na blízku. :roll:

Bohužel přestěhování se zpět přineslo problémy. Hledáme oba práci (je to tu fakt zapadákov) a můžu říct, že matka a její přístup k životu/nemoc mě dost vysilujou. V plánu je samozřejmě se odstěhovat od našich (do nejbližšího města, kde to je ale s prací stejné jako v celém našem regionu - nicméně aspoň budu blízko, kdyby zase něco s mamkou), ale hypotéku si chceme vzít až po svatbě, která je naplánovaná na další rok. Z tohoto důvodu, i z finančních důvodů samozřejmě, to tady musíme vydržet.

Před pár dny u nás doma byla větší hádka, protože jsme se s přítelem na něčem nepohodli ohledně svatby. Vložil se do toho můj otec a vygradovalo to. Od té doby zase mamce „přeplo“ a zase se u ní projevují příznaky deprese. Nemluví s náma, babičce do telefonu řekla, že vařit už nebude, protože se u jídla vždycky pohádáme atd.. pořád leží v ložnici a ignoruje nás, kouká často „do prázdna“.

Snažím se být chápavá, v listopadu, když jí to přepadlo, jsem si na ni vzala ošetřovačku abych mohla být s ní. Přestěhovala jsem se tu a pořád je to málo. Musí se kolem ní chodit po špičkách, aby se jí něco náhodou nedotklo nebo abychom jí nedali závdavek k počínající depresivní epizodě.

Koho zajímají moje pocity? Nikoho. Taky jsem nešťastná. Nemám práci, příjem mám zatím jen podporu v nezaměstnanosti, přítel také nemá práci, do toho plánuju svatbu a nemáme pořádně ani soukromí. Vím, že to poslední je jen dočasně. Po svatbě hned plánujeme tu hypotéku, ale k tomu musíme být samozřejmě zaměstnaní.

To, jak se cítím já, nikoho nezajímá. Taky beru antidepresiva, ale dostala jsem je na úzkosti od praktika. Diagnostikováno ale nic nemám, u psychiatra jsem nikdy nebyla. To, že taky nejsem úplně OK ale opět nikoho nezajímá. Já musím být ta silná, JÁ se nesmím se svým přítelem ani pohádat, protože by to maminku hned rozrušilo.

Jak říkám - snažím se mít vůči ní pochopení, ale ta její neustálá negativita se přenáší i na mě. Je to dost často úplně nesnesitelný. Bojím se jít v těchto dnech z baráku, protože ji musíme hlídat, aby si něco neudělala.

Vy, kteří máte rodiče s depresí, jak to zvládáte?

Je docela možné, že sklony psychicky onemocnět jsi po ní podědila. Nenechala bych se tahat na dno. Našla bych si co nejrychleji práci a vaše problémy bych neventilovala před rodiči, když je máma tak labilní. Podle mě jste se tam stěhovat neměli. Ještě to zhoršilo situaci, jestli nemáte vlastní prostor a žijete na hromadě. To by hnulo se vztahy i psychicky odolnějších jedinců.

Bábrdl
Generální žvanilka 24494 příspěvků 07.08.19 12:24
@Amerie píše:
@Bábrdl Já vím, jen to přečkat.:(

@Andymo Dochází. V jaké frekvenci to ale nedokážu říct, to nevím. Každopádně, když se to u ní zhorší nějak radikálně, taťka ji ihned bere k psychiatrovi.

@Gerberka Gerberko doufala jsem upřímně, že to tu nikdo nevytáhne, protože se mi nechce o tom mluvit. Práci jsem měla zajištěnou, ale zkušebka je krutá. Přítel má opravdu ukázkový životopis, vedoucí pozice - věřili jsme, že něco dobrého tu najde. Našel by, ale s těmi platy by měl tak o dva tisíce víc než jakou má teď podporu. Stále doufáme, že najdeme něco lepšího. Přece jen už má svoje zkušenosti a znalosti, vysokou a praxi. Byla by škoda, aby vydělával v čistém třeba 19 tis.

Já mám 29, přítel o rok starší.:)

Naznač, co je to za kraj, prosím.

Čičorečka
Závislačka 2652 příspěvků 07.08.19 12:25

A táta se nepostará? Proč jste dali výpověď v práci a nastěhovali se k rodičům? Kdyby tam máma byla sama, tak to pochopím, ale má manžela, ne?

Božislava
Závislačka 3442 příspěvků 07.08.19 12:28
@Amerie píše:
@Božislava Z čeho tak usuzuješ, jestli se mohu ptát?

Praktik je praktik a specialista je specialista. Deprese, úzkost, a nervozita nemusí být totéž.

Russet
Neúnavná pisatelka 17985 příspěvků 07.08.19 12:28
@Čičorečka píše:
A táta se nepostará? Proč jste dali výpověď v práci a nastěhovali se k rodičům? Kdyby tam máma byla sama, tak to pochopím, ale má manžela, ne?

Taky mě to napadlo. Ale asi tam pořád je jako doma skoro ve 30, když tam má trvalé bydliště :nevim: Jinak by jí snad ošetřovačku nedali. Takže máma pískla a holka všeho nechá a letí. Stěhovala bych se tam leda s vyhlídkou na práci. A ne k nim.

Gerberka
Závislačka 3269 příspěvků 07.08.19 12:28

@Amerie

takže jestli to dobře chápu - tvůj přítel dobrovolně opustil dobře placenou - možná i stabilní - práci v Praze (byl asi na vedoucí pozici) a šel s tebou bydlet do zapadákova doufaje, že si najde něco na stejné úrovni??

A co ty? Předtím jsi pracovala kde - když je ti 29 let? to už máš dávno vystudováno přece…a z posledního zaměstnání jsi opustila ve zkušební době??

Omlouvám se, ale tohle je první, co mě trklo do očí - to, že jste oba opustili dobrá místa v Praze a dobrovolně se - OBA - odstěhovali k tvým rodičům do zapadákova - že to byla opravdu velká nerozvážnost…nebo těžko, jako to byli další pohnutky, že to bylo pro vás tak výhodné - možná vám v Praze skončil taky nájem?? :nevim:

Amerie
Povídálka 21 příspěvků 07.08.19 12:30
@Bábrdl píše:
Naznač, co je to za kraj, prosím.

Nezlob se, ale nechci. Nechci být „poznatelná“. :roll:

@Čičorečka Psala jsem to nahoře. Mamka často volala, že se máme vrátit. Taťka jí samozřejmě pomohl, ale mamka je na mě citově dost vázaná, takže jiné řešené nebylo. Nemám zájem na tom, aby si mamka něco udělala. Raději jsme se s přítelem po letech v Praze vrátili. Ale samozřejmě v tom hraje roli i ta cena nemovitostí. To je v Praze šílené a tam bychom na to nedosáhli ani i když měl přítel pěkný plat.

Božislava
Závislačka 3442 příspěvků 07.08.19 12:31
@Čičorečka píše:
A táta se nepostará? Proč jste dali výpověď v práci a nastěhovali se k rodičům? Kdyby tam máma byla sama, tak to pochopím, ale má manžela, ne?

Radši se neptej. Pokud je táta notorik a děvkař, proč by to tu rozpitvavála? Lepší je se neptat. Snad se zakladatelka neurazí. může to být i jiný důvod a zakladatelka nemusí odpovídat.

Stránka:  1 2 3 4 Další »
Váš příspěvek
Reklama