Když se dva milují, ale nedokážou spolu žít

Anonymní
19.11.17 10:20

Kdyz se dva miluji, ale nedokazou spolu zit

Po 13 letech manzelstvi krize…dve deti a treti v brisku.
vsechny chtene, planovane, milovane.
Neco se stalo.Co, to nevime.
Možná to slo casem tak nejak bez povsimnuti…a vygradovalo ted.
Ja, hodne temperamentni, vybusna…zaroven milujici a empaticka, rodinne zalozena…a nervozni…extrovert
Muz…jednoznacne rodinny typ, peclivy a starostlivy tata, introvert…ktery se porad drzi kdyz ja drbu a snazi se…ale pak bouchne, triska, krici, je jak silenec(par krat do roka).
Vsechno mi na nem vadi. Pritom se tak hrozne moc snazi, mam pred porodem, co mu reknu udela, prevlece postele, ozehli, umyje, sklidi utre, vyluxuje..a preci je mi to malo.
Mam pocit, ze je slaboch.
Ze by se za mne a deti nikdy nepostavil…ze doma ano, ale venku je ztraceny. Slusny, mily a hodny oblibeny za kazdou cenu.Od mala byl to uuuuzasne dite, temer bezchybne matkou opecovavane a predcil ostatni sourozence vzdelanim a vsim…
Jenomze on je skromny…az moc.
Ale takove to…ze nikomu neublizit, nikoho nezranit a chovat se slusne me zabiji, ubiji a neskutecne vytaci…vim, ze i kdyby jsme byly na necem domluveni a poprosi ho nekdo o neco, my budeme vzadu a ten, klidne cizi clovek, aby nebyl neslusny pred nama „vyhraje“.
Protoze doma se vsechno odpusti…ale co kdyby na neho nekdo rekl neco zleho venku?

Nevim jak to bylo na zacatku…ted ale zarlim. Protoze mam pocit, ze kdyby byla zena, ktera o nej projevi zajem..treba i kvuli te slusnosti neodmitne? Ja nevim…
Vlastne mam pocit..ac se to zda uplne na hlavu, ze sveho manzela moc neznam. Nevim co je on a co jeho naucene dokonale chovani.

ja vim, ze mne miluje…ale asi jinak, nez potrebuji.
citim se…frustrovana?
Ocekavala bych dynsmicky vztah, aktivniho muze…ale pak si reknu, ze jsem blba…muj muz ma tolik dobrych vlastnosti…jsem narocna?
jsem uz na nej alergicka? Chovam se k nemu tak nadrazene, hnusne…a prece si nedokazu predstavit. proste ho nemit…moc mi na nem zalezi, strasne.
Nechapu sve chovani, stydim se za to..vycitam si…tenhle chlap si tohle nezaslouzi.

Chtela bych zmenit svuj postoj, bojim se ze ho ztratim…????
Prosim Anonym, diky.
omlouvam se za neucelemy příspěvek…co na srdci, to v prispevku. Dekuji.

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

19.11.17 10:30
@Anonymní píše:
Po 13 letech manzelstvi krize…dve deti a treti v brisku.
vsechny chtene, planovane, milovane.
Neco se stalo.Co, to nevime.
Možná to slo casem tak nejak bez povsimnuti…a vygradovalo ted.
Ja, hodne temperamentni, vybusna…zaroven milujici a empaticka, rodinne zalozena…a nervozni…extrovert
Muz…jednoznacne rodinny typ, peclivy a starostlivy tata, introvert…ktery se porad drzi kdyz ja drbu a snazi se…ale pak bouchne, triska, krici, je jak silenec(par krat do roka).
Vsechno mi na nem vadi. Pritom se tak hrozne moc snazi, mam pred porodem, co mu reknu udela, prevlece postele, ozehli, umyje, sklidi utre, vyluxuje..a preci je mi to malo.
Mam pocit, ze je slaboch.
Ze by se za mne a deti nikdy nepostavil…ze doma ano, ale venku je ztraceny. Slusny, mily a hodny oblibeny za kazdou cenu.Od mala byl to uuuuzasne dite, temer bezchybne matkou opecovavane a predcil ostatni sourozence vzdelanim a vsim…
Jenomze on je skromny…az moc.
Ale takove to…ze nikomu neublizit, nikoho nezranit a chovat se slusne me zabiji, ubiji a neskutecne vytaci…vim, ze i kdyby jsme byly na necem domluveni a poprosi ho nekdo o neco, my budeme vzadu a ten, klidne cizi clovek, aby nebyl neslusny pred nama „vyhraje“.
Protoze doma se vsechno odpusti…ale co kdyby na neho nekdo rekl neco zleho venku?

Nevim jak to bylo na zacatku…ted ale zarlim. Protoze mam pocit, ze kdyby byla zena, ktera o nej projevi zajem..treba i kvuli te slusnosti neodmitne? Ja nevim…
Vlastne mam pocit..ac se to zda uplne na hlavu, ze sveho manzela moc neznam. Nevim co je on a co jeho naucene dokonale chovani.

ja vim, ze mne miluje…ale asi jinak, nez potrebuji.
citim se…frustrovana?
Ocekavala bych dynsmicky vztah, aktivniho muze…ale pak si reknu, ze jsem blba…muj muz ma tolik dobrych vlastnosti…jsem narocna?
jsem uz na nej alergicka? Chovam se k nemu tak nadrazene, hnusne…a prece si nedokazu predstavit. proste ho nemit…moc mi na nem zalezi, strasne.
Nechapu sve chovani, stydim se za to..vycitam si…tenhle chlap si tohle nezaslouzi.Chtela bych zmenit svuj postoj, bojim se ze ho ztratim…????
Prosim Anonym, diky.
omlouvam se za neucelemy příspěvek…co na srdci, to v prispevku. Dekuji.

Ano, nezaslouží si to. Tak začni makat sobě. Z introverta extroverta neuděláš, to prostě nejde.
Překvapuje mě, že ti to došlo až při třetím těhotenství. Že se k sobě nehodíte.
Měla jsi to při každém těhotenství nebo až teď, ty postoje k němu? Nemůže to být tím, že už jsi starší, možná Tě těhotenství víc zatěžuje? Protože jinak bych nedokázala pochopit, že máš třetí plánované dítě s chlapem, kterého si nevážíš a jsi na něj alergická.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
44
19.11.17 10:40

Co kdyz to jsou jen poblazněné hormony? Mas před porodem, věřím tomu že se to pak zlepší :)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
14654
19.11.17 10:45
@Anonymní píše:
Po 13 letech manzelstvi krize…dve deti a treti v brisku.
vsechny chtene, planovane, milovane.
Neco se stalo.Co, to nevime.
Možná to slo casem tak nejak bez povsimnuti…a vygradovalo ted.
Ja, hodne temperamentni, vybusna…zaroven milujici a empaticka, rodinne zalozena…a nervozni…extrovert
Muz…jednoznacne rodinny typ, peclivy a starostlivy tata, introvert…ktery se porad drzi kdyz ja drbu a snazi se…ale pak bouchne, triska, krici, je jak silenec(par krat do roka).
Vsechno mi na nem vadi. Pritom se tak hrozne moc snazi, mam pred porodem, co mu reknu udela, prevlece postele, ozehli, umyje, sklidi utre, vyluxuje..a preci je mi to malo.
Mam pocit, ze je slaboch.
Ze by se za mne a deti nikdy nepostavil…ze doma ano, ale venku je ztraceny. Slusny, mily a hodny oblibeny za kazdou cenu.Od mala byl to uuuuzasne dite, temer bezchybne matkou opecovavane a predcil ostatni sourozence vzdelanim a vsim…
Jenomze on je skromny…az moc.
Ale takove to…ze nikomu neublizit, nikoho nezranit a chovat se slusne me zabiji, ubiji a neskutecne vytaci…vim, ze i kdyby jsme byly na necem domluveni a poprosi ho nekdo o neco, my budeme vzadu a ten, klidne cizi clovek, aby nebyl neslusny pred nama „vyhraje“.
Protoze doma se vsechno odpusti…ale co kdyby na neho nekdo rekl neco zleho venku?

Nevim jak to bylo na zacatku…ted ale zarlim. Protoze mam pocit, ze kdyby byla zena, ktera o nej projevi zajem..treba i kvuli te slusnosti neodmitne? Ja nevim…
Vlastne mam pocit..ac se to zda uplne na hlavu, ze sveho manzela moc neznam. Nevim co je on a co jeho naucene dokonale chovani.

ja vim, ze mne miluje…ale asi jinak, nez potrebuji.
citim se…frustrovana?
Ocekavala bych dynsmicky vztah, aktivniho muze…ale pak si reknu, ze jsem blba…muj muz ma tolik dobrych vlastnosti…jsem narocna?
jsem uz na nej alergicka? Chovam se k nemu tak nadrazene, hnusne…a prece si nedokazu predstavit. proste ho nemit…moc mi na nem zalezi, strasne.
Nechapu sve chovani, stydim se za to..vycitam si…tenhle chlap si tohle nezaslouzi.

Chtela bych zmenit svuj postoj, bojim se ze ho ztratim…????
Prosim Anonym, diky.
omlouvam se za neucelemy příspěvek…co na srdci, to v prispevku. Dekuji.

Rozumím ti. Ty máš pocit, že nejsi s dětmi u něj absolutně na prvním místě na tom pomyslném řebříčku důležitosti. Máš doma výjimečného chlapa, který má ve svém srdci hodně místa, a vejde se mu tam „celý svět“.Možná že si to děláš ty sama svým temperamentem, kterým mu nechtěně dáváš informaci, že jsi velmi silná, a soběstačná, a když na to přijde, tak ho ani nepotřebuješ. Možná mu dáváš/třeba i nechtěně/ najevo, že si ho moc nevážíš, a když by se i rozkrájel, je v tvých očích prostě „slaboch“, slušňáček, který by kvůli tobě nikoho ani neposlal do p****e, protože jak by to vypadalo před lidmi, že? On třeba potřebuje taky slyšet občas tu pochvalu, ten obdiv, to poděkování, prostě to, co se mu možná dostává ve značné míře od cizích lidí. Chlapi to tak prostě mají. Pokud bude od tebe cítit a slyšet občas, že ho potřebuješ, že si vážíš toho, co pro vás dělá, a jak se o vás hezky stará, a budeš doma příjemná, a nebudeš dělat scény kvůli prkotinám, pak si on třeba nebude muset doplňovat tento deficit jinde. A chce to hlavně klidnou a věcnou komunikaci. Jinak riskuješ, že se najde nějaká „potřebná“, která ho bude umět náležitě ocenit, a bude vymalováno. Držím palce.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
19.11.17 10:51

@Černá vdova kdyz ja ani nevim, jestli si ho nevazim…za spoustu veci ano. a moc…ale pak prijde neco co mne uplne „rozseka“.
Mozna mi vadi jeho prilisna snaha..ja se nevyznam. v nem, ani v sobe…ano,tehot.mne zmaha..ale ne kvuli veku(neni mi ani 35)..Mely jsme velke problemy s miminkem, byl velky predpoklad, ze budu muset v 23 tt na ukonceni ze zdrav. důvodu. K tomu nedoslo, miminko nebude zdrave…ale melo by mit vice mene norm. zivot, mozna nekolik operaci…v detstvi i dosp.
Tehdy, kdy nam to rekli, jsme byly jedna duse. Objimali a breceli spolu, tak.moc jsme se trapili…citili jsme jak si miminko uz kopkalo…nejhorsi tydny v nasich zivotech.Pak byly vysetreni..odber pl.vody atd. a nam se ulevilo. A tehdy to semnou zaclo jit dole vodou.
Je mi z toho do place, nevim jakym zpusobem na sobe zamakat..nechci rozdelit rodinu a prijit o jedineho muze v mem zivote…

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
19.11.17 11:08

@nostress ono to uplne presne az tak neni…dle jeho slov mu na nikom nezalezi, jenom na nas.Doma ten pocit muzu mit, ale jinde, venku to okamzite upada.On se chova pred jinymi lidmi uplne jinak…je jedno jestli to je moje rodina, jeho, kdokoliv…
mozna s tim ma co docineni moje nizke sebevedomi a v kombinaci s jeho povahou to dela to, co to dela

  • Nahlásit
  • Citovat
19.11.17 11:15
@Anonymní píše:
@Černá vdova kdyz ja ani nevim, jestli si ho nevazim…za spoustu veci ano. a moc…ale pak prijde neco co mne uplne „rozseka“.
Mozna mi vadi jeho prilisna snaha..ja se nevyznam. v nem, ani v sobe…ano,tehot.mne zmaha..ale ne kvuli veku(neni mi ani 35)..Mely jsme velke problemy s miminkem, byl velky predpoklad, ze budu muset v 23 tt na ukonceni ze zdrav. důvodu. K tomu nedoslo, miminko nebude zdrave…ale melo by mit vice mene norm. zivot, mozna nekolik operaci…v detstvi i dosp.
Tehdy, kdy nam to rekli, jsme byly jedna duse. Objimali a breceli spolu, tak.moc jsme se trapili…citili jsme jak si miminko uz kopkalo…nejhorsi tydny v nasich zivotech.Pak byly vysetreni..odber pl.vody atd. a nam se ulevilo. A tehdy to semnou zaclo jit dole vodou.
Je mi z toho do place, nevim jakym zpusobem na sobe zamakat..nechci rozdelit rodinu a prijit o jedineho muze v mem zivote…

Předpoklad, že dítě nebude v pořádku, obrovsky zamává s psychikou rodičů. A chlapi to tráví hůř jak ženské.
Zkusila jsi psychologa? Ono mít dvě děti a k tomu čekat miminko, u kterého se předpokládá zvýšená péče, není úplně jednoduché.
Je tvůj můž s tebou nebo máš pocit, že jsi na to všechno sama (hlavně na ty myšlenky, jak to bude s tím v bříšku)? Já jsem i v manželství byla na problémy sama, můj ex to řešil se svojí mámou, ale se mnou ne. Vím, jak zoufalý pocit to je. :hug:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
19.11.17 11:18
@Anonymní píše:
@nostress ono to uplne presne az tak neni…dle jeho slov mu na nikom nezalezi, jenom na nas.Doma ten pocit muzu mit, ale jinde, venku to okamzite upada.On se chova pred jinymi lidmi uplne jinak…je jedno jestli to je moje rodina, jeho, kdokoliv…
mozna s tim ma co docineni moje nizke sebevedomia v kombinaci s jeho povahou to dela to, co to dela

Tak zamakej na svém sebevědomí? Uvědom si, co všechno už jsi dokázala. Vychováváš dvě děti, čekáš další, dokážeš se postarat o rodinu. Co víc bys chtěla? Do práce zatím jít nemůžeš, ale můžeš třeba věnovat nějaký malý čas studiu - jazyků nebo čemukoliv.
Máš možnost vypadnout třeba na pár hodin od dětí nebo jsi pořád zavřená doma?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
7677
19.11.17 11:22

Vůbec nejsem schopna vyhodnotit tvoje psaní.
Nepíšeš o konkrétních situacích. Ono je strašně hezké napsat, že nemáš pocit, že jste na prvním místě. Ale co a za jakých okolností to znamená, to těžko říct.
Já mám taky na prvním místě rodinu, ale to neznamená, že se jich budu zastávat všude a za jakýchkoli okolností a že vyhovím ve všem na prvním místě vždy jim.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
19.11.17 11:38

@Černá vdova byly jsme spolu.jak zjistilo, ze to neni tak zle…se nase cesty, nevim proc oddelili.

  • Nahlásit
  • Citovat
14654
19.11.17 11:55
@Anonymní píše:
@Černá vdova byly jsme spolu.jak zjistilo, ze to neni tak zle…se nase cesty, nevim proc oddelili.

Třeba potřebuje mít vůči tobě a dětem ochranitelský vztah. Pokud jsi byla „slabá“,
a měl pocit, že ho potřebuješ, a ty jsi mu to dávala najevo, tak to bylo dobré. Třeba ho nevědomky válcuješ svojí temperamentní povahou. Myslím, že změna přístupu by vám mohla pomoci. Viděla bych to na manželskou poradnu. Pokud by nechtěl jít s tebou, můžeš tam zajít i sama.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
19.11.17 13:03

Ja tedy za par dni taky rodim, tez treti dite a radsi se ted nejak nebabram v takto tezkych vecech. Sem stoprocentne presvedcena, ze by to nebylo diky hormonum, stresu a fyzickymu vypeti uplne smerodatny. Ja bych to ted byt tebou odsunula, zamerila se na miminko a pak to treba po sestinedeli, nebo az se zajedete, zkusila znovu prehodnotit☺ :kytka:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1389
19.11.17 14:19
@Anonymní píše:
Mozna mi vadi jeho prilisna snaha..ja se nevyznam. v nem, ani v sobe…

Hele, to může být kus problému. Ty sama očividně nevíš co chceš, a jak to pak má vědět chudák chlap? Navíc když ty jsi ta, jak píšeš, temperamentní a výbušná…
Možná před tebou chlap prostě „dělá poslušného pejska“ proto, abys nevybouchla, že se snaží tomu předcházet za každou cenu.
Hele na každý vztah jsou dva, a nejen partner ovlivňuje tebe, ale i ty partnera :nevim:

Za sebe můžu říct, že život s člověkem, co neví co chce, je peklo… Měla jsem takovou mámu, a neustále se měnily standardy, co je správně, co se jak má dělat, kdy na ni mluvit, kdy na ni nemluvit, často si vyloženě našla záminku, aby mohla někoho z rodiny sjet a vybít si vztek, který přinesla z práce… Úplně mi to to tvoje povídání připomnělo.
Pokud by to náááhodou u vás bylo takhle nějak, tak to začněte řešit, proboha… myslím nejlíp poradna, psycholog a tak.

Jinak si myslím, že titulek je vzhledem k 11 letům a třem dětem nehorázně přehnaný 8o Výčitky vůči chlapovi chápu, taky mám takového, pro kterého jsem kdesi v dáli za kamarády a rodinou :D Trošku nadsázka, ale ten pocit prostě znám. No, otázka je, jestli je to něco, co v reálu potřebuješ… být vždycky první, když spoustu věcí třeba zvládneš sama, nebo být „chráněná“ - když na takové situace v životě nijak moc nedochází. Já to, aby se za mě chlap nějak veřejně postavil, třeba nepotřebovala nikdy :nevim:

A ruku na srdce, zadavatelko… ty tímhle příspěvkem, cos sem napsala, veřejně stojíš za svým chlapem? Nepřijde mi to ;)

Upřímně si myslím, že tenhle příspěvek je hodně, hodně pod tlakem hormonů a strachu… asi i dlouhodobého. Myslím, že to nemáš zdaleka tak zlé, jak ti to připadá. 8o

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
19.11.17 14:33
@Anonymní píše:
Po 13 letech manzelstvi krize…dve deti a treti v brisku.
vsechny chtene, planovane, milovane.
Neco se stalo.Co, to nevime.
Možná to slo casem tak nejak bez povsimnuti…a vygradovalo ted.
Ja, hodne temperamentni, vybusna…zaroven milujici a empaticka, rodinne zalozena…a nervozni…extrovert
Muz…jednoznacne rodinny typ, peclivy a starostlivy tata, introvert…ktery se porad drzi kdyz ja drbu a snazi se…ale pak bouchne, triska, krici, je jak silenec(par krat do roka).
Vsechno mi na nem vadi. Pritom se tak hrozne moc snazi, mam pred porodem, co mu reknu udela, prevlece postele, ozehli, umyje, sklidi utre, vyluxuje..a preci je mi to malo.
Mam pocit, ze je slaboch.
Ze by se za mne a deti nikdy nepostavil…ze doma ano, ale venku je ztraceny. Slusny, mily a hodny oblibeny za kazdou cenu.Od mala byl to uuuuzasne dite, temer bezchybne matkou opecovavane a predcil ostatni sourozence vzdelanim a vsim…
Jenomze on je skromny…az moc.
Ale takove to…ze nikomu neublizit, nikoho nezranit a chovat se slusne me zabiji, ubiji a neskutecne vytaci…vim, ze i kdyby jsme byly na necem domluveni a poprosi ho nekdo o neco, my budeme vzadu a ten, klidne cizi clovek, aby nebyl neslusny pred nama „vyhraje“.
Protoze doma se vsechno odpusti…ale co kdyby na neho nekdo rekl neco zleho venku?

Nevim jak to bylo na zacatku…ted ale zarlim. Protoze mam pocit, ze kdyby byla zena, ktera o nej projevi zajem..treba i kvuli te slusnosti neodmitne? Ja nevim…
Vlastne mam pocit..ac se to zda uplne na hlavu, ze sveho manzela moc neznam. Nevim co je on a co jeho naucene dokonale chovani.

ja vim, ze mne miluje…ale asi jinak, nez potrebuji.
citim se…frustrovana?
Ocekavala bych dynsmicky vztah, aktivniho muze…ale pak si reknu, ze jsem blba…muj muz ma tolik dobrych vlastnosti…jsem narocna?
jsem uz na nej alergicka? Chovam se k nemu tak nadrazene, hnusne…a prece si nedokazu predstavit. proste ho nemit…moc mi na nem zalezi, strasne.
Nechapu sve chovani, stydim se za to..vycitam si…tenhle chlap si tohle nezaslouzi.

Chtela bych zmenit svuj postoj, bojim se ze ho ztratim…????
Prosim Anonym, diky.
omlouvam se za neucelemy příspěvek…co na srdci, to v prispevku. Dekuji.

Nemáš to doprovázené stresem že špatného vývoje těhotenství? Jste spolu už tolik let, miminko plánované a na jednou se to v tobě takhle mele? Kdy u tebe nastal ten zlom?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama