Kolik bolesti snese dobrá matka?

18
6.4.21 16:15

Kolik bolesti snese dobrá matka?

Ahoj Ženy, četla jsem teď zajímavý článek s titulkem Kolik bolesti snese dobrá matka? Bylo to na téma kojení a trable s ním spojenými. To téma přišlo v období, kdy něco podobného sama řeším. A proto by mě zajímaly i jiné názory. Je to dost filozofická otázka, ale zajímalo by mě, co pro vás tato otázka znamená a kde jsou vaše hranice.
Já sama mám doma nádherného skoro 3m kluka. I přes počáteční potíže (těžký porod, odloučení několik dní) se moje zamilovanost do něj zvyšuje každným dnem. S čím ale od začátku bojujeme je kojení. K prsu jsem ho dostala až 4 den po porodu, ze začátku to dost bolelo - prostě nejspíš začátky. A pak i moje psychická nepohoda. Po týdnu se to zlepšilo a i přes to, že kojící typ asi nikdy úplně nebudu jsem se s tím srovnala i já a začalo to být v pohodě. Ještě doplním, že kojím přes kloboučky. Jenže pak to začalo. Začala se objevovat bolest. A za poslední dva měsíce jsem prošla už asi skoro vším - zánět prsu, ragády, stále dokola se ucpávající mlékovody, nyní kvasinková infekce na prsou. Poslední týdny kojím v neustálé bolesti, která už přetrvává i mezi kojením a začínám mít pocit, že to trochu doléhá na moje tělo tak nějak celkově. Už jsem u sebe měla dvě laktační. U obou jsem chtěla s technikou poradit a taky radu jak s kloboučky. Jedna mi řekla, ať klidně kojím s kloboučky, že syn pije dobře, tak co řeším. S druhou jsme zkoušeli kojit bez a syn se přisál dobře. Pil teda vždy jen chvíli, ale prý mu to šlo. Jenže za hodinu po hodinovém kojení měl zase hlad. Takhle jsme to zkoušeli ještě párkrát, ale s těmi bolavými prsy jsem prostě kojení co hodinu/dvě prostě nedala a to přeučení zase vzdala (Normálně totiž syn pije jen 5× denně). Už jsem z celé situace dost zoufalá. Na druhou stranu je ale můj syn spokojené miminko, která ukázkově přibírá a přitom pije jen 5× denně (takový režim si nastavil už od příchodu z nemocnice). Já pak v hlavě řeším, zda bych vlastně měla vůbec nějaké morální právo mu kojení odepřít, i když u toho trpím, když ale on je tak spokojený. Nejsem ještě ve fázi, kdy bych to chtěla na 100% vzdát, zkouším rady, zkouším mastičky, léky, přírodní věci, ale s tou neustálé vracející se bolestí už prostě nejsem v pohodě. A laktační poradkyně i doktoři, každý vám řekne něco jiného. A každého podle mě více méně zajímá hlavně to kojení, ale vlastně né vy jako osoba.
Asi jsem se tu dost rozepsala, ale vážně by mě zajímalo, kde máme jako matky hranice. Já už teď vím, že jsem dál, než bych asi normálně zašla, protože pro syna chci jen to nejlepší a jsem ochotná pro něj snést skoro cokoliv, což jako mámy máte určitě stejně. Ale (a možná pro někoho budu znít sobecky) nevím, zda jsem nezapomněla v tom všem i na sebe.
Děkuji za reakce :srdce:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
1375
6.4.21 16:22

Dobrá matka „rovnáse“ kojná matka?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
7886
6.4.21 16:29

@Twigginek dobrá matka nijak nesouvisí s kojením. Takže klidně nasaď UM a zaměř se na něco jiného. 3m už jsi vydržela, za chvíli začnete příkrmy, takže úplně v pohodě. Já kojím téměř 2m syna, bez problému, bez zánětu, bez bolesti. Kdyby byl problém, tak se na to vykašlu. Svět na tom nestojí. První syn 8 let kojený nebyl, kromě sezonní alergie na pyl, kterou má půlka republiky, je to naprosto zdravý, chytrý a veselý kluk. Sportovec, premiant.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1615
6.4.21 16:32

Dobrá matka nemusí snášet bolest. Není to podmínka mateřství. Dobrá matka prostě jenom dopřeje svému dítěti všechno co potřebuje, tak aby mohlo šťastně a spokojeně růst a nic mu nechybělo.
A dítě je spokojené, když je spokojená matka. Já osobně už bych dávno dala UM a těšila se z mimina, místo toho abych trpěla jako kůň u kojení.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
684
6.4.21 16:32

Osobně mám toto "morální právo " nekojit v sobě nastavené tak, že si to můžeme vhledem k podmínkám našeho života dovolit. Život dítěte, jeho pohoda a zdraví u nás není závislá na kojení. UM je dostupné, kvalitní a mazlit se s dítětem dá i když sosá z lahve. Žít někde v africe, bude to zas o něčem jiném a rozhodnutí nekojit, kvůli třeba fyzickému nepohodlí, bude i zásadním morálním rozhodnutím v otázce života a zdraví dítěte.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
772
6.4.21 16:32

Teda takový dlouhý příspěvek kvůli „prdu“ :P Promiň:-) Já vím, že teď je to pro tebe důležité, pamatuju si, že pro mě taky bylo, když byla dcera kojenec. Strašně jsem řešila, jak často kojit, jak dlouho, jedno prso, dvě prsa…No, teď když se na to dívám s odstupem jednoho roku od ukončení kojení, přijde mi to naprosto nepodstatné. Jestli tě něco bolí a jsi v nepohodě, tak nekoj a fakt si nic nevyčítej.

Jsem sama zvědavá, jestli budu u druhého dítěte pod vlivem hormonů stejný řešič, nebo budu víc v pohodě :lol:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
21309
6.4.21 16:33

Jakože čím víc bolesti vydržíš, tím jsi lepší máma? Ne, takhle to není. To co ty bych dobrovolně nestrpěla, nevidím k tomu jediný důvod. Jsi člověk, ne chodící mlíkárna, jejíž jednou životní hodnotou jsou litry mlíka, které si ve finále můžeš koupit.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
18
6.4.21 16:33

@mrazik6 Já o tom nejsem přesvědčená na 100%, myslím si, že mateřská láska se prsem nepřenáší. Ale co si budeme povídat, ten tlak všude kolem na téma kojení je velký a člověk pak má pocit, že když by nekojil, byl by divný. Je to o nějakém srovnání v hlavě, ke kterému se sama snažím dospět, proto mě zajímaly názory dalších.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1599
6.4.21 16:34

Dobrá máma urcitě neni jen ta která kojí, na kojení nestojí svět :roll: dneska jsou mléka na takové úrovni že věřim že dítěti dají více než když je matka na suchých rohlících-protože dítě vše nadýmá. Pokud kojení jde a dítě prospívá tak super :kytka:.
Já jsem odsávala 2,5měsíce od porodu a pak se na to vyprdla, syna jsem držela az 12tý den po porodu v náruči a to uz se mi težko mohlo vytvorit nejaké mlíko a odsáváckou jsem to proste neroztahala tak abych mohla plně kojit.
Já jsem neutrální v tomto, chceš kojit jde to tak koj, nechceš kojit? ať uz z jakéhokoliv důvodu tak nekoj, každého věc.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
199
6.4.21 16:35

Ahoj, prošla jsem si v podstatě tím samým co ty. Bojovala jsem za kojení jak jsem jen mohla, radila jsem se snad s milion odborníky a nakonec i se zkušenějšími maminkami. Nic.. Kojení bylo bolestivějsi víc a víc. Moje tělo tu bolest sneslo relativně dobře ale psychika to nedala. V sedmi týdnech jsem brečela pokaždé, když jsem měla jít kojit ale stále jsem to nechtěla vzdát. Musel zakročit až manžel, který mi udělal takový „zrcadlo“ toho, jak na tom jsem psychicky a že si syna vůbec neužívám. V osmi týdnech jsme přešli na UM, já jsem od té doby v pohodě, malej méně pláče a o když jsem konec kojení obrecela, tak si nepřijdu jako špatná matka jen proto, že jsem to neustála.. ;)
Edit: a spíše lituji toho, že jsem s tím neskončila dřív..

Příspěvek upraven 06.04.21 v 16:38

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
6.4.21 16:35

Zázrak na kvasinky jsou kloboučky ze stříbra, jsou opravdu úžasné. A jinak z tebe mluví hormony, to jsem zažila taky, kojení jsem hrozně hrotila, syn měl ABKM, držela jsem dietu, odstříkávala, nespala, syn si pomlaskával, ale já byla úplně hotová. Dneska to už vidím trochu jinak, kojení není oblast, kde je třeba vydat se úplně a obětovat své zdraví, spánek a psychickou pohodu pro dítě. Ono se to pak táhne dál i v jiných oblastech a nejsme jen matky, ale hlavně lidi, a nelze jen dávat, ale je potřeba také někde brát sílu. Nastav si rozumné hranice v sebeobětování.

  • Citovat
  • Nahlásit
7886
6.4.21 16:36

@Santa Juana já jsem první dítě nekojila a byla jsem i teď hodně nachystaná nekojit, ale hormony + tlak ze všech stran je pěkná sv… naštěstí to šlo, kdyby to nešlo, asi par týdnu trpím taky.
Nicméně nasazení UM u zakladatelky je asi jasná věc

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1615
6.4.21 16:38

@Twigginek Radím ti už teď, přestaň se zabývat tím co bys jako matka měla dělat podle toho co si myslí ostatní. Protože pak se budeš utápět v tom, že tvoje dítě dostatečně brzo nechodí, neběhá, nemluví… děti neexistují dle tabulek. Podstatné je, aby prospívaly.
Já si vyslechla nadávek, že nekojím a to proto, že syn měl těžkou žloutenku a prostě nepil, i přesto že jsem odsávala ve dne v noci, nepomáhalo to. Byla jsem v brutálním stresu „kojit, kojit, kojit“, do toho mi umřel táta a já se psychicky složila. Mléko se zastavilo a přechod na UM jsem obrečela. A pak mi to všichni dali ještě xkrát sežrat.
Syn je ale naprosto zdravý, v pohodě a nic mu nechybí. Moje kojící kamarádka, která mě neustále psychicky deptala tím, že nekojím, teď s dítětem běhá po doktorech, protože je u její dcery pořád něco špatně.
Kojení je pro dítě nejlepší, ale není nutné to dodržovat za každou cenu, protože zdravý život mu to nezajistí.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
161
6.4.21 16:39

Syna jsem nekojila. Po tezkem porodu a jinych komplikaci spojenych s tehotenstvim. Jsem to prostě vzdala. Neprijdu si jako horsi matka. Potrebovala jsem a hlavne jsem tu porad pro něj, a i kdyz nebyl kojeny a od zacatku byl na Sunaru tak nebyk jeste vubec nemocny, kdyz nebudu počítat teploty kvuli rustu zubu. Je mu rok a pul.
Spis mi prijde ze kojeni je dneska obrovsky boom a kdo nekoji tak neni matka. Ano jsou matky ktere kojit nechteji ale to je taky vlastně jejich vec. Svagrova koji a uprimne je to ten typ co se tim chlubi a uz jsem od ni několikrát slysela ze ja nejsem matka ze matka je ta co koji… nevadi ji vyhodit prsa (obe najednou) z tricka venku at si maly vybere ktere chce jako prvni… to uz mi prijde ale jako extrem…
A ano prijdu si jako dobrá mama. Syn vi kde ma hranice co muze a co ne. Ale miluju ho celym svym srdcem. Druhe dite mame na ceste, narodi se v srpnu a zase nebudu moct kojit, kvuli zdravotnim komplikacim co mam. A ano sla jsem s tim do toho.
Nevim jestli je tohle presne to co si chtela touto diskuzi rozjet, ale pokud te to boli a nejsi v psychicke pohode, sama musis vedet jestli za to kojeni stoji nebo ne. Dulezite pro miminko je spokojena a vyrovnana mama. :srdce: a pojud chces kojit tak ti drzim palce at uz nemas bolesti a zlepsi se to :srdce:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
984
6.4.21 16:40

Chapu, co ted citis. Ja tu hranici nasla. Nechci psat jak k tomu doslo, ale prisla situace, ze pri pomysleni, ze bude syn za chvili potrebovat nakojit, se mi draly slzy do oci a nechtela jsem ho do ruky ani vzit. Kdyz jsem se u tehle emoce pristihla, rozhodla jsem se, ze takhle tedy ne. Vydesilo me to, hystericky jsem to obrecela, ale kdyz jsem se rozhodla prestat kojit, ohromne jsem se uklidnila. Muj chlapecek byl spokojeny… Spokojena mama je totiz zatracene dulezita

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat