Konec roku a deprese, žádný šťastný konec
- Fotoalbum (0)
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Reakce:
Pokud tento rok stal uplne za hovinko. Dalsi muze byt jen lepsi 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
@Cenarius píše:
Pokud tento rok stal uplne za hovinko. Dalsi muze byt jen lepsi
tohle je velmi, velmi, velmi nebezpecna uvaha 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Zakladatelko, to tě chápu, mně taky nevychází vztahy, taky mi často chlap nedává to, co já dávám jemu. Je to ve mně, příliš ráda pomáhám a dělám jim pomyšlení, myslím si, že tak se mnou zůstanou, opak je pravdou, chlap se nasytí, zvednu mu sebevědomí a už mě nepotřebuje. Je mi také 34, nemám děti, teď mám jednoho „přítele“, je to vdovec několik měsíců, tragická nehoda, musím být velmi trpělivá, snažím se ho podpořit, není to vždy jednoduché, krizí si musí projít sám, já jsem jen vedle něj, velmi riskuji, jdu do neznáma, jsme spíše lepší kamarádi, není to vztah ale něco mi říká, že mám čekat. S ním jsem si uvědomila, že nemám tlačit na pilu, takže i když mi chybí, snažím se zaměřit na něco jiného, na kamarádky, své záliby a nechat jeho, ať si to vyřeší a potom, ať o mě projeví zájem, protože teď pro něj nejsem na prvnim místě. Práci mám, v dnešní době jsem vděčná, že ji mám, i když jsem taky někdy naštvaná. Co s protivným kolegou? Jaké dělá naschvály? Taky jsem měla tento rok chronické zdravotní problémy, kromě těch akutních a to dokáže člověka dost otrávit. Léky mi nepomáhaly, spíše jen zahnaly příznak, pomohla mi čínská medicína.
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
@sakota píše:
tohle je velmi, velmi, velmi nebezpecna uvaha
Ale tak fuj. Clovek chce poprve tady nekoho podporit, nehazet ho do hromady
hovinek tvorenych jednoduchymi uzivateli a hnedka je to spatne
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Ber to tak, jak to je. Někdy je líp, někdy hůř. To, jak věci kolem sebe vnímáš je jen na tobě. Chápu, že tě mrzí ty vztahy a zdravotní stav, ale nemusí to být definitivní. Víš, co mi paradoxně pomáhá, když mám tyhle depky? Pustím si nějaký dokument z druhé světové války, nebo o bídě v Africe. To si člověk uvědomí, že naše problémy jsou vlastně prkotiny, protože my, narozdíl od těch lidí můžeme spoustu věcí změnit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Mě je 50 a řeším, jestli spáchat sebevraždu, nebo ne. A už se to táhne roky. Musím se přemáhat úplně se vším, ráno vstát, i vyčistit zuby je problém…
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
@Anonymní píše:
Je konec roku a já mám asi splín, depresi. Vím že spousta lidí má větší problémy ale nedokážu se radovat, pozitivní myšlení a plány do budoucna mne opustili. Je mi 34 a můj život místo toho aby směřoval nahoru jde spíš opačným směrem. První je práce 3/4 roku jsem čekala že kolega co mi dělá naschvály odejde jinam, teď před Vánoci se situace změnila a on zůstává a mně představa jak dál sním fungují 12 hodín denně 15 dnů v měsíci ubiji. Už za těch x měsíců fungování s ním jsem psychicky vyčerpaná. Další je že mi nevychází vztahy a podruhé v tomto roce jsem si našla partnera co mi nevrací co mu dávám a dost na mně kašle. Blbe je že jsem se opravdu zamilovala. Do toho jsem v tomto roce 2 onemocněla a jednou se z toho vyklubala vážnější chronická nemoc a já budu muset po zbytek života užívat léky. Cítím se celkově rezignovane
Chtěla bych jen pokecat a pokud se svěřite taky že nemáte šťastny konec roku budu ráda.
Ahoj zakladatelko, jj celkem tě chápu. U mě je to tak, že tento rok se mi sice splnilo jedno velké přání, které mě stálo enormní úsilí, ale zároveň situace kolem pandemie mi toho dost vzala.
Dá se to přirovnat k tomu, když někdo třeba 3 roky rozjíždí
vlastní kavárnu, dá do toho všechno a teď ji z důvodu vládních
nařízení musí zavřít. Ale není to ono! To je jen přirovnání.
Takže tě chápu a držím palce.
Příspěvek upraven 30.12.20 v 15:47
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Je konec roku a já mám asi splín, depresi. Vím že spousta lidí má větší problémy ale nedokážu se radovat, pozitivní myšlení a plány do budoucna mne opustili. Je mi 34 a můj život místo toho aby směřoval nahoru jde spíš opačným směrem. První je práce 3/4 roku jsem čekala že kolega co mi dělá naschvály odejde jinam, teď před Vánoci se situace změnila a on zůstává a mně představa jak dál sním fungují 12 hodín denně 15 dnů v měsíci ubiji. Už za těch x měsíců fungování s ním jsem psychicky vyčerpaná. Další je že mi nevychází vztahy a podruhé v tomto roce jsem si našla partnera co mi nevrací co mu dávám a dost na mně kašle. Blbe je že jsem se opravdu zamilovala. Do toho jsem v tomto roce 2 onemocněla a jednou se z toho vyklubala vážnější chronická nemoc a já budu muset po zbytek života užívat léky. Cítím se celkově rezignovane
Chtěla bych jen pokecat a pokud se svěřite taky že nemáte šťastny konec roku budu ráda.
Podobně pocity jsem měla před rokem, nechtěla jsem vstoupit do roku
2020. Rozchod, stěhování, žádný chlap na obzoru, nebo jen blbci. No a
teď přesně po roce je vše jinak.
Držím palce. Bude lépe.
Příspěvek upraven 30.12.20 v 15:47
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
@Anonymní píše:
Mě je 50 a řeším, jestli spáchat sebevraždu, nebo ne. A už se to táhne roky. Musím se přemáhat úplně se vším, ráno vstát, i vyčistit zuby je problém…
Ježiši to snad ne 
A doktor nějaký je? Smutný a přeju Vám,
ať to vyřešíte líp než sebevraždou 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
U mě letos vygradovaly zdravotní problémy. V říjnu jsem byla na operaci, po které jsem měla komplikace, které vyústily v selhání ledvin. Chodím teď na dialýzu a čekám na transplantaci. Do konce života léky, nižší naděje dožití a komplikace s tím spojené. Tak nějak bilancuju svůj život, manželství, vztahy a není mi nejlíp.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Tak chronické nemoci a doživotní léky jsou sice nepříjemné, ale nic
hrozného, jde jen o to si zvyknout. Já beru trvalou medikaci cca od svých
22 let a 2 z mých dětí dokonce od 6 let - nijak nám to nepřijde jako
tragédie, žijeme normální život, jen si ráno musím půl hodiny počkat,
než si dám snídani. Hlavní je, že to pomáhá s nemocí. Takových lidí
je v jistém věku většina. A dokonce musíme mít bezlepkovou dietu - to
mě rozhodilo, když se zjistila celiakie u dítěte, ale nakonec je to jen
malá komplikace, člověk si zvykne a už to neřeší.
Co můžeš vyřešit je ta práce - nadřízenému nevadí, že si kolegové
dělají naschvály? V nejhorším bych změnila práci já - nebo aspoň
pozici, služby, podle tvého oboru.
No a ve šťastných vztazích žije málokdo, to neber tak tragicky i zadaní
mají problémy, někdo se objeví, věř tomu.
Přeju hodně sil a nepodléhat tomu 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Zakladatelko, chápu tě. Zkus si najít nějaký nový koníček a motivaci.
To je snad jedině, co funguje.
Co se týče práce, zvaž odchod, nevím jestli je to tvá vysnena práce, ale
pokud tam máš problémy, byť třeba nejsou tvé vlastní viny…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
@Anonymní píše:
Mě je 50 a řeším, jestli spáchat sebevraždu, nebo ne. A už se to táhne roky. Musím se přemáhat úplně se vším, ráno vstát, i vyčistit zuby je problém…
Hlavne neskakej pod vlak. Fakt to nasere mraky lidi kvuli uplne hovadine.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
@Vanda 2 píše:
Ježiši to snad ne
beru antidepresiva, abych nějak fungovala, ale že bych měla nějakou radost ze života, to vůbec. Zatím mě drží děti, že musím. Když je mi líp, řeknu si hurá a naberu nové věci, abych si zlepšila náladu. Pak mám spoustu rozdělaných věcí a z toho další depku a tak stále dokola.
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
Další podobná témata podle názvu
- Po KFC nemohu žádné kuřecí už ani cítit - zbavím se toho?
- Kojení a následně pocit deprese
- Rodičák na tři roky bez nároku na mateřskou
- Nejlepší pračky v roce 2020
- Už jsem v koncích (dítě 2,5 roku)
- Babička nahá před vnučkou - 3 roky
- Syn 4 roky špatně mluví ve školce si sním děti nehrají
- Poporodní deprese, nespavost
Je konec roku a já mám asi splín, depresi. Vím že spousta lidí má větší problémy ale nedokážu se radovat, pozitivní myšlení a plány do budoucna mne opustili. Je mi 34 a můj život místo toho aby směřoval nahoru jde spíš opačným směrem. První je práce 3/4 roku jsem čekala že kolega co mi dělá naschvály odejde jinam, teď před Vánoci se situace změnila a on zůstává a mně představa jak dál sním fungují 12 hodín denně 15 dnů v měsíci ubiji. Už za těch x měsíců fungování s ním jsem psychicky vyčerpaná. Další je že mi nevychází vztahy a podruhé v tomto roce jsem si našla partnera co mi nevrací co mu dávám a dost na mně kašle. Blbe je že jsem se opravdu zamilovala. Do toho jsem v tomto roce 2 onemocněla a jednou se z toho vyklubala vážnější chronická nemoc a já budu muset po zbytek života užívat léky. Cítím se celkově rezignovane
Chtěla bych jen pokecat a pokud se svěřite taky že nemáte šťastny konec roku budu ráda.