Křičím, přitom jsem mílius

Anonymní
1.1.20 15:46

Křičím, přitom jsem mílius

Zdravím všechny maminky.

Chci se podělit o své pocity a také bych chtěla vědět jakou taktikou vychováváte svoje děti a děti příbuzných.

Mám, a celý život jsem měla, expresivní vyjadřování, přitom jsem, mohu o sobě tvrdit, člověk inteligentní, z lepší rodiny, kde se učí umění, klasické hudbě, pomoci slabšímu, slušnému chování apod. Jen když se stane něco neočekávaného, tak to hodně vyjádřím. Někdo je v sobě uzavřený a působí klidně a někdo vybuchne. Já to druhé zdědila po svém otci. Ale když vybuchnu před neteří (6 let), tak se hrozně urazí. Miluji doma pořádek, mám drahé věci, od kvalitní podlahy začínaje po 2× dražší barvu na stěnách než je obvykle k dostání v obchodě, čalouněný nábytek,… Jelikož moje sestra je můj protiklad, nevadí ji psí chlupy v puse (teď trošku přeháním), počmárané stěny, politý gauč, rozbitý nábytek. Věci vždy dostane po někom z rodiny, protože jí nic takového nezajímá. Je to její věc, svým způsobem mi to přijde i okouzlující, ale když jsme u mě doma požaduji řídit se mými pravidly. :nevim: Malá si vezme sušenky (donesu jí je já), sní je na gauči a zapomene pytlík na dece, kterou posléze odhrne jak Napoleon plášť na bojišti a drobky letí po mém koberci - černé kraví kůži… a já ho před 5 minutami venku vyklepávala. A jak už jsem se zmínila hned mluvím nahlas, přitom agresi, zlobu či nenávist necítím, je to křik zoufalství :zed: Křičím a přitom říkám, že to nemyslím zle, ale že tohle se nedělá. Malá se rozpláče a nakonec já jsem ta špatná. :potlesk: V ostatních 99% jsem ji nejlepším kamarádem, pokaždé se ptá, kdy bude u mě spát, kdy půjdeme sem a tam. Když se loučíme, tak mě objímá kolem krku a tiskne k sobě :hug: chodíme spolu plavat, do knihovny, všechno ji vysvětluji, hodně filozofujeme, vyprávím jí o vzniku Země, apod. Prostě z ní tvoříme celá rodina inteligentní osobu.

A stejně když si vzpomenu, že plakala kvůli mému křiku, tak je mi smutno. Připadám si, když si někdo vzpomene, jako teta Apolena z filmu Páni kluci. :P

Myslíte, že jí to nějak poznamená, bude mě nenávidět či vyčítat mi můj křik až bude dospěla? :think:

  • Nahlásit
  • Citovat

Reakce:

Ou
10747
1.1.20 15:53

No tak se nauč vyjadřovat svoje potřeby a pocity jinak, než křikem.

Respektive nejprve se jim pokus porozumět, proč je tak strašně důležité nenadrobit, proč je to důležitější než neseřvat malé dítě za pitomost. Proč je důležitější pořádek ve věcech, než prožitek blízkých lidí?

Na tohle fakt není jednoduchá odpověď a najít ji trvá vcelku dlouho a musí se sahat do dětství, vcelku hlubokých strachů a podobně - když to odbydeš nějakou racionalizací, tak si se od řešení je vzdálila.

Ne - za to že jsi cholerik tě nebude nenávidět. Vyčítat ti v pubertě bude spoustu věcí - to je tak v pořádku.

Ale pokud se pokusíš lépe vyznat sama v sobě, lépe pracovat se svými emocemi lépe se dorozumět na vzájemných potřebách se svými blízkými, tak tě za to bude nejspíš dost obdivovat a především ji to tím, jak se to sama budeš učit spolehlivě naučíš. A pokud se to naučí jako malá, tak se vyhne těm rokům, kdy to neuměla.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
6852
1.1.20 16:08

Taky bych jako dítě brečela, kdyby na mě někdo křičel, když nadrobím. Tak choď k sestře na návštěvu ty, když u tebe se nikdo nesmí ničeho dotknout. Asi ti něco hodně chybí, když tak lpíš na obyčejných věcech. Jinak já osobně si za věci ráda také připlatím, mám ale malé děti, takže máme sedačku od známé a většinu nábytku použitého. A je mi úplně jedno, když do něčeho praští, něco polijí a nebo nádobí, mám vysavač, ne :roll: jen ještě dodám, v bytě se má hlavně žít

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
1.1.20 16:23

@Ou

To jsem vytušila již před několika lety, že člověk musí pracovat v první řadě na sobě. Tohle změnit zatím nedokážu, ikdyž na tom pracuji tvrdě. Prozatím je to část mého charakteru a viděla jsem to celý život u táty, táta to zase viděl u jeho mámy (mé babičky) a ona to nejspíš také viděla ve svém dětství…

Vy jste zažila něco podobného anebo jste dokázala sebe sama změnit?

  • Nahlásit
  • Citovat
2673
1.1.20 16:27

Zkus tomu spis predchazet. Proste predvidat a ten pytlik uklidit nez se to stane. Tak to delam se svymi detmi. Starsi uz si ho teda uklidi sam. :mrgreen: a rvu min. Neni to tvoje dite, nejsi obita matka a ty uz vetsinou toho moc nerozhazi. Ale taky mam sve dny. Mam flegmaticko-cholerickou povahu, takze tohle uplne chapu.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
499
1.1.20 16:29

No jo no, když ty si je nezveš na návštěvu, ale na exkurzi.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
1.1.20 16:29
@Aduš8 píše:
Taky bych jako dítě brečela, kdyby na mě někdo křičel, když nadrobím. Tak choď k sestře na návštěvu ty, když u tebe se nikdo nesmí ničeho dotknout. Asi ti něco hodně chybí, když tak lpíš na obyčejných věcech. Jinak já osobně si za věci ráda také připlatím, mám ale malé děti, takže máme sedačku od známé a většinu nábytku použitého. A je mi úplně jedno, když do něčeho praští, něco polijí a nebo nádobí, mám vysavač, ne :roll: jen ještě dodám, v bytě se má hlavně žít

Takže Vaše děti dělají nepořádek a vy za nimi chodíte a mlčky po nich uklízíte? Kolik jim je let? Znám domácnosti, které mají v bytě/domě zakázané fixy, nůžky, lepidla, jí se pouze u stolu. Přemýšlím, že když zavedu i já toto, tak budou všichni mnohem šťastnější…

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
1.1.20 16:30
@fera21 píše:
No jo no, když ty si je nezveš na návštěvu, ale na exkurzi.

To není pravda.

  • Nahlásit
  • Citovat
2673
1.1.20 16:35
@Anonymní píše:
Takže Vaše děti dělají nepořádek a vy za nimi chodíte a mlčky po nich uklízíte? Kolik jim je let? Znám domácnosti, které mají v bytě/domě zakázané fixy, nůžky, lepidla, jí se pouze u stolu. Přemýšlím, že když zavedu i já toto, tak budou všichni mnohem šťastnější…

Jist pouze u stolu je zaklad.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Ou
10747
1.1.20 16:42
@Anonymní píše:
@Ou

To jsem vytušila již před několika lety, že člověk musí pracovat v první řadě na sobě. Tohle změnit zatím nedokážu, ikdyž na tom pracuji tvrdě. Prozatím je to část mého charakteru a viděla jsem to celý život u táty, táta to zase viděl u jeho mámy (mé babičky) a ona to nejspíš také viděla ve svém dětství…

Vy jste zažila něco podobného anebo jste dokázala sebe sama změnit?

Tak když se ti to nedaří samotné, tak si k tomu vezmi někoho na pomoc - psychoterapeuta či psychoterapeutku.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
1.1.20 16:45
@Ou píše:
Tak když se ti to nedaří samotné, tak si k tomu vezmi někoho na pomoc - psychoterapeuta či psychoterapeutku.

A vy jste to dokázala anebo s tím terapeutem?

  • Nahlásit
  • Citovat
1.1.20 16:56
@Anonymní píše:
Takže Vaše děti dělají nepořádek a vy za nimi chodíte a mlčky po nich uklízíte? Kolik jim je let? Znám domácnosti, které mají v bytě/domě zakázané fixy, nůžky, lepidla, jí se pouze u stolu. Přemýšlím, že když zavedu i já toto, tak budou všichni mnohem šťastnější…

Zakazovat dětem vyrábět a tvořit, abych měla doma uklizeno, tak to už je opravdu na psychiatra… Rozhodně to není příklad vhodný následování. Děti prostě dělají binec, je dobré to korigovat a učit je uklízet, ale prostě drobky, polité a opatlané věci s malým dítětem budou. Přijde mi, že si zakládáš na nějaké své představě dokonalosti (drahé vybavení, vedení k umění atd.) a až nezdravě tě rozhodí, když to tak není.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
1.1.20 16:58
@lolink píše:
Zkus tomu spis predchazet. Proste predvidat a ten pytlik uklidit nez se to stane. Tak to delam se svymi detmi. Starsi uz si ho teda uklidi sam. :mrgreen: a rvu min. Neni to tvoje dite, nejsi obita matka a ty uz vetsinou toho moc nerozhazi. Ale taky mam sve dny. Mam flegmaticko-cholerickou povahu, takze tohle uplne chapu.

Zajímalo by mě od kolika let je dítě schopné bez psychické újmy po sobě uklízet?

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
1.1.20 17:05
@DeeSocialWorker píše:
Zakazovat dětem vyrábět a tvořit, abych měla doma uklizeno, tak to už je opravdu na psychiatra… Rozhodně to není příklad vhodný následování. Děti prostě dělají binec, je dobré to korigovat a učit je uklízet, ale prostě drobky, polité a opatlané věci s malým dítětem budou. Přijde mi, že si zakládáš na nějaké své představě dokonalosti (drahé vybavení, vedení k umění atd.) a až nezdravě tě rozhodí, když to tak není.

Možná to tvoření nahradí kroužky a odborný doprovod? Yves Saint Laurent se nestal nejlepším světovým návrhářem, protože si doma stříhal látky, ale proto, že byl v dětství okolo švadlen.. a upřímně mnoho dětí si mohlo dělat, co chtělo a vyrostli z nich úplně obyčejní lidé. když byla neteř menší nechtěla jsem po ní nic, ale zajímá mě, zda 6 let není dostatečný věk na minimální zodpovědnost?!

  • Nahlásit
  • Citovat
6852
1.1.20 17:10
@Anonymní píše:
Takže Vaše děti dělají nepořádek a vy za nimi chodíte a mlčky po nich uklízíte? Kolik jim je let? Znám domácnosti, které mají v bytě/domě zakázané fixy, nůžky, lepidla, jí se pouze u stolu. Přemýšlím, že když zavedu i já toto, tak budou všichni mnohem šťastnější…

Dětem jsou 2 a 5 měsíců. Ale nedělám si iluze s tím, že v šesti letech budou schopni po sobě uklízet. A popravdě, myslím, že uklízet po sobě vědomě a kompletně, zvládne málokteré dítě. Ty malé vše opatlají, počmárají, rozhazují hračky. Ty větší zase tvoří, to vidím v rodině a pořádek po nich také není. A v pubertě se po nich zase všude válí oblečení, u holek šminky, protože všechno bojkotují. Jasně, že nechodím a neuklízím bez řečí, ale snažím se dětem jít příkladem a vysvětlovat, že si po sobě musí uklízet. Určitě ne řvát a v tom je rozdíl. Když má něj budu řvát, ať si hračky posbírá, bude plakat a nedostanu z něj absolutně nic. Když si kleknu k němu, tak mi rád pomůže. A s těmi staršími je to úplně to samé.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama