Křivdy z dětství, jak se s nimi vyrovnat

Anonymní
18.4.20 15:00

Křivdy z dětství, jak se s nimi vyrovnat

Zakládám tuhle diskuzi, protože nevím, jak si v sobe vnitrne srovnat pár křivd z dětství. Uvedu tu zatím jen jednu. Když mi bylo asi tak osm let, tak se naší fence narodila dvě štěňata. Jedno černý a druhý strakaty. Naši věděli, že jsem měla radši toho strakace, pořád si s ním hrála a starala se o něj. Nikdy se ani slovem nezmínili, že by jedno štěně chtěli dát pryč. Nakonec dali. A to zrovna když jsem byla ve škole. Přijeli příbuzný s jejich dítětem a samozřejmě to dítě si vybralo strakace. Když jsem přišla že školy domu, strakac nikde. Zanechalo to ve mně tak silnou stopu, že i teď, po skoro 30 letech si to zive pamatuji. Zůstal nám ten černý. Celý roky jsem pak strakace vidala trpět v kotci příbuzných, protože bratrance omrzel. Byly to vždycky muka. A já si dodnes si pokládám otázku, jak mi to mohli rodiče udělat. Jak mohli dát přednost bratranci a nechat si ho vybrat? Myslím, že jsem jednou o tom s rodiči mluvila. Samozřejmě jejich častá reakce na podobný věci bylo popírání. Jen abych dodala, ten černej pejsek nám zůstal asi 15 let a nakonec jsme ho museli nechat utratit. Zařizoválí to rodiče. Tenkrát ho nechali uspat, když jsem nebyla doma. Myslela jsem, že mi nebude mama sdělovat detaily abye ušetřila trapeni. Samozřejmě mi hned řekla, že chudák pes, ze jedna injekce nestačila, a že se pořád hejbal a že musel nakonec dostat tři. Proč mi to proboha říkala?!? Vůbec nevím jak s tim v sobě naložit. Jak jim to odpustit a zapomenout na to. Poradíte?

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
Anonymní
18.4.20 15:09

Prosimtě, otevřela jsem tuhle diskusi, protože jsem v dětství zažila taky křivdy. Moje matka mě týrala, psychicky i fyzicky, jednou mě zmlátila do bezvědomí. Mám za sebou několik hospitalizací a ponesu si to s sebou nejspíš do konce života.. a ty řešíš, že rodiče darovali štěně tvému bratranci? Že ti máma řekla to, že nechali pejska utratit? Ne, že ne… kolik ti je?

  • Citovat
  • Nahlásit
11103
18.4.20 15:10

Možná si uvědomit, že stejně, jako tví rodiče tenkrát udělali pár chyb, můžeš je jako rodič udělat ty. Jsou prostě typy lidí, kteří mluví otevřeně o tom, co se stalo a to i před dětmi. Já taky takhle vyrostla, ale problém s tím nemám. S darováním psa je to těžké, třeba se báli, že když nedostane na výběr, tak si nevezme žádného a dva nechtěli. To, že se o tom nebavili, ještě neznamená, že se to nehodilo. Spíš bych pátrala nad tím, co tě pořád nutí tohle řešit. Ale myslím si, že každý si z dětství neseme pár takových křivd, které si pamatujeme.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
10096
18.4.20 15:12

Tak to utracení asi v mamce zanechalo taky trošku negativní pocity a chtěla se z toho vypovídat. Nevidím důvod, proč by to nemohla říct svojí více než dvacetileté dceři.
Strakatý pes daný bratranci byl hodně necitlivý vůči tobě.
Na druhou stranu, pokud je to ta nejhorší věc, která se ti v životě od rodičů stala, a máš s nimi i pozitivní zážitky, tak za ty léta by ses přes to přenést opravdu měla.
Jak, to neporadím, asi budeš potřebovat nějakou pomoc, protože užírat se tím tolik let je dost nezdravé.
Ta pachuť v tobě asi vždy zůstane, ale výčitky? Po tolika letech?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
18.4.20 15:14
@Anonymní píše:
Prosimtě, otevřela jsem tuhle diskusi, protože jsem v dětství zažila taky křivdy. Moje matka mě týrala, psychicky i fyzicky, jednou mě zmlátila do bezvědomí. Mám za sebou několik hospitalizací a ponesu si to s sebou nejspíš do konce života.. a ty řešíš, že rodiče darovali štěně tvému bratranci? Že ti máma řekla to, že nechali pejska utratit? Ne, že ne… kolik ti je?

To, že tě někdo tyral fyzicky a psychicky je hrozné, ale to neznamená, ze moji křivdu můžeš bagatelizovat a srazet. Navíc to, že ho nechají utratit jsem věděla, ale nemusela mi říkat, že mu musel doktor dávat tři injekce… Takze prosím, já to jako krivdu beru a doteď to v sobě řeším, tak to nebagatelizuj. Děkuju

  • Citovat
  • Nahlásit
Lalelale
18.4.20 15:15

A jde opravdu o pejska? Není to třeba jen projekce toho, že tě například rodiče dlouhodobě přehlíželi a nedbali na tvůj názor nebo pocity? Pokud tomu tak není a jde ti jen o tuhle jednu událost, pak bych je asi zcela jednoduše konfrontovala a až bude příležitost, řekla bych jim, jak mě to tehdy mrzelo a mrzí. A třeba ti to tu křivdu konečně uzavře, když to tzv řekneš nahlas.

  • Citovat
  • Nahlásit
6665
18.4.20 15:16
@Anonymní píše:
Prosimtě, otevřela jsem tuhle diskusi, protože jsem v dětství zažila taky křivdy. Moje matka mě týrala, psychicky i fyzicky, jednou mě zmlátila do bezvědomí. Mám za sebou několik hospitalizací a ponesu si to s sebou nejspíš do konce života.. a ty řešíš, že rodiče darovali štěně tvému bratranci? Že ti máma řekla to, že nechali pejska utratit? Ne, že ne… kolik ti je?

Je smutné, že jste měla těžké dětství, ale to neznamená že trápení zakladatelky je pro ní o to menší. To že se má někdo hůř její situaci nezlepší.

Zakladatelko, bohužel neporadím jak se vyrovnat s tím že vaší rodiče neumí pořádně komunikovat. Možná než hledat rady na internetu by bylo vhodné najít si po skončení krizového stavu nějakého psychologa, který vám může poskytnout lepší nadhled na to, co se vlastně stalo. :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
18.4.20 15:16

@Sany80s No tak otec nás tyral psychicky celý život. Nebudu tu vše co nám dělal vypisovat, ale jedná z věcí byl zákaz kontaktu s vrstevníky, takže v době mého dětství a puberty, byl můj jediný přítel pes. Je to smutný ale je to tak. Takže tyhle věci ve mě stopy nechaly.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
18.4.20 15:20
@Anonymní píše:
To, že tě někdo tyral fyzicky a psychicky je hrozné, ale to neznamená, ze moji křivdu můžeš bagatelizovat a srazet. Navíc to, že ho nechají utratit jsem věděla, ale nemusela mi říkat, že mu musel doktor dávat tři injekce… Takze prosím, já to jako krivdu beru a doteď to v sobě řeším, tak to nebagatelizuj. Děkuju

A proč by to nemohla říkat? Tebe třeba nenapadlo, že i mamce to bylo líto? Byla jsi malá holčička nebo co, že by před tebou měla chodit po špičkách? Třeba se taky chtěla vypovídat. Ále bohužel, neporadím ti jinak, než si najít odborníka, protože si upřímně myslím, že ten problém bude asi někde jinde. Vzhledem k tomu, že ti je určitě přes 20 let řešit tak strašně moc, abys kvůli tomu založila diskusi na emiminu, takovouhle věc, ti tu asi fakt nepomůže, když tě tu někdo bude plácat po zádech jaká byla máma hrozná, že se ti svěřila kolik injekcí dostal pes.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
18.4.20 15:22

Myslím si, že musí nastat správná doba a ty musíš odpustit rodičům. Vypadá to, že je to opak toho, co by jsi očekávala, ale tuhle metodu používám. Nejde ovšem říci odpouštím Ti, ale musí nastat ten pravý okamžik. Něco u mne šlo hned, něco za pár měsíců či let, k něčemu jsem ještě nedozrála.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
18.4.20 15:23

@Sany80s Nevím proč mě to po tolika letech ještě trápí. Jednou jsem o tom s nimi mluvila. Otec se k tomu nevyjadroval a máma dělala, že nic špatného neudělali.

  • Citovat
  • Nahlásit
Lalelale
18.4.20 15:23
@Anonymní píše:
A proč by to nemohla říkat? Tebe třeba nenapadlo, že i mamce to bylo líto? Byla jsi malá holčička nebo co, že by před tebou měla chodit po špičkách? Třeba se taky chtěla vypovídat. Ále bohužel, neporadím ti jinak, než si najít odborníka, protože si upřímně myslím, že ten problém bude asi někde jinde. Vzhledem k tomu, že ti je určitě přes 20 let řešit tak strašně moc, abys kvůli tomu založila diskusi na emiminu, takovouhle věc, ti tu asi fakt nepomůže, když tě tu někdo bude plácat po zádech jaká byla máma hrozná, že se ti svěřila kolik injekcí dostal pes.

Chtělo by to trochu empatie… Že ty ses měla hůř opravdu neznamená, že ostatní nemají právo cítit se špatně. Není to soutěž, kdo měl těžší život.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
18.4.20 15:27

@Lalelale máte pravdu, omlouvám se.

  • Citovat
  • Nahlásit
20013
18.4.20 15:28

No ja ti nevim, nepotrebovali se jednoho psa proste zbavit? A byli radi, ze si pribuzni vybrali alespon toho strakateho, ze cerneho by si proste nevzali?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Sybilla2020
18.4.20 15:29
@Anonymní píše:
A proč by to nemohla říkat? Tebe třeba nenapadlo, že i mamce to bylo líto? Byla jsi malá holčička nebo co, že by před tebou měla chodit po špičkách? Třeba se taky chtěla vypovídat. Ále bohužel, neporadím ti jinak, než si najít odborníka, protože si upřímně myslím, že ten problém bude asi někde jinde. Vzhledem k tomu, že ti je určitě přes 20 let řešit tak strašně moc, abys kvůli tomu založila diskusi na emiminu, takovouhle věc, ti tu asi fakt nepomůže, když tě tu někdo bude plácat po zádech jaká byla máma hrozná, že se ti svěřila kolik injekcí dostal pes.

Já zase nechápu, jak muze matka, byť asi už dospělém dítěti, říct takovou věc. Matka je matka a dítě má chránit. Jestli z toho sama měla trauma, tak se měla svěřit radši nějaký svy kamarádce a ne dceři, která toho psa milovala a ke všemu asi byla zrovna v tu dobu na hranici dospívání. :nevim: :nevim: Rodiče jsou někdy fakt na hlavu :zed: chápu, že dítě nemůže nikdo na sto procent ochránit, ale proč ji říkat takovou věc? K čemu to jako bylo? Absolutně zbytečný no :(

  • Citovat
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat