Krize aneb jak z toho ven?

13.12.18 14:30

Krize aneb jak z toho ven

Zdravím všechny..

Dospěla jsem do fáze, kdy se potřebuji vypovídat a asi hledám radu, útěchu, cokoliv..

S přítelem jsme spolu skoro 3 roky, já před 30, on o 20 let starší, máme podobně staré děti z předchozích vztahů, pracujeme spolu, trávíme spolu aktivně i náš volný čas. V současné době jsme v těžké finanční krizi, kdy máme rozjeto spoustu věcí, ale došly peníze, partner z toho má dost těžkou hlavu a častokrát říká, že neví kudy dál a co budeme dělat. Snažíme se to řešit, ale všechno se nakumulovalo najednou a je to trochu začarovaný kruh. Partner chvíli neposedí na místě a myslím, že v minulosti ani moc neposeděl v trvalých vztazích, i když dlouhodobé vztahy v řádu let byly. Dva roky spolu žijeme, jsme hodně stejní, názorově se až na výjimky shodujeme. Překonali jsme spolu již hodně těžkého, prožili spoustu hezkých věcí. Partner je neřešitel, tzn. vztahové problémy, rozmíšky hned zveličuje a odmítá je dořešit, radši odejde z bytu a jeho motto je „neřeš“. Většinu věcí radši zlehčuje a moc vážných hovorů v osobní rovině nevedeme. Měli jsme už sem tam nějakou krizi, ale vždy jsme to rychle překonali. Já jsem asi částečná řešitelka, nejsem splachovací a radši věci uzavírám, pak umím být dost tolerantní a jít dál. Už mi není 15, takže vím, že pro jedno kvítí slunce nesvítí, ale když jsem ve vztahu, tak jedu naplno. Nemám za sebou úplně jednoduchou minulost a dřív jsem měla hodně sklony k černým myšlenkám, přišla jsem už také v minulosti o všechno a asi mám tendence se utápět občas v kravinách, protože mám prostě strach. Ale snažím se na sobě pracovat.

Dnes ráno došlo vlastně kvůli kravině k (podle mě) zbytečnému dusnu. Byla jsem rozespalá a on přišel s nějakými hahaha rýpavými poznámkami. Tak jsem se ohradila. A z toho vzniklo jeho vyjádření, že je v osobní krizi, že neví co má dělat, je to i vztahová krize (cítila jsem poslední dva týdny ochladnutí) a že to nechtěl řešit, ale tak když pořád rýpu, tak tady to mám. V klidu jsem mu řekla, že si myslím, že by o tom měl mluvit a nezametat to pod koberec, že tím se to nevyřeší. A on, že ani neví, jestli tohle jde ještě zamést pod koberec a že si od sebe ani nemůžeme odpočinout. Pak se podivil, že jsem se rozbrečela, protože jsem myslela, že mezi námi dvěma prožíváme ted období v pohodě a řekl, že jeho věčné lásko a miláčku a miluju tě říkal, aby tu krizi překonal. Já samozřejmě pláč. Mám ho nechat být. Musela jsem odejít na schůzku a po pravdě, úplně mě to rozbilo. Jako kdyby spadl domeček z karet. Jak jsem už psala, párkrát tu něco podobného bylo a rychle jsme se z toho vyhrabali, ale samotnou mě překvapilo, jak můžu věci cítit úplně jinak a nepoznat to. Při odchodu za mnou přišel a at mu dám pusu, že mě má rád. A mně se chce křičet a brečet, ale hlavně - vyřešit to. Minuli jsme se ještě během odpoledne, led by se dal krájet a když jsem se pokusila zjistit, co je konkrétně za problém, tak mi řekl, že nic, že má vlastně vše, že víkend bez sebe nic neřeší a musel by to být měsíc. A ať to neřeším. Pusa a šel pracovat.

A já tikám od věci k věci, nedovedu racionálně myslet, nedovedu to spláchnout a nechat být (teď) a říkám si - „a co dál?“

Mám prostě strach a nechci o to vše přijít, ale zároveň nevím, jak tohle překousnout…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Upravit
Napsat příspěvek

Reakce:

Ou
11888
13.12.18 15:01

Nic nesplachujte, pokuste se dostat svoje aktuální pocity ze sebe ven - zkuste si sepsat (rukou), co se vám honí hlavou. Jen tak pro sebe, když to člověk dá do slov, tak nad tím mívá lepší kontrolu.

No a počkejte s čím přijde on a pokuste se domluvit se, kdy si uděláte oba čas a prostor na to, abyste si popovídali co se v každém z vás děje, kvůli čemu a co by kdo chtěl.

Jako první krok se prostě domluvte, že se domluvíte. A pak se uvidí.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
13.12.18 16:04

@Ou dekuju. Ja uz to ze sebe trochu dostala ven, placem. U nej vim naprosto presne- neprijde s nicim. Max zacne za par hodin delat jakoby nic a byt ok a kdyz se neprizpusobim a budu delat jakoze „dusno“, tak me proste necha byt. A ja to zas dlouho nevydrzim. A dohodnout se na dohode by bylo fajn, ale proste jak rekl, nechci nic resit a ty to taky neres.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
24.2.20 01:04

Krize u nás

Ahoj, dlouhodobě žijeme s manželem v krizi. Je o 12 let starší. Největší problémy skrze peníze, sex, žárlivost, manžel mě neustále říkal co mám dělat, spoustu věcí přehazoval na mě, doma mi nepomohl ale přesně věděl co jak má být uklizené atd… No katastrofa. Už jsem toho měla dost… Tolik probrečených dní, syn nechápal co se děje, já ve strachu co zase bude špatně když dojde z práce… Řev skrz to, že mě někdo napsal že se mu líbím (pořád to vyčítal mě) a já si už řekla a dost… Po několika myšlenkách na skok pod vlak jsem řekla, že jestli se nedá do kupy tak půjdu se synem pryč a ať se tady i zblázní. Nějak to nebral v potaz. Pak jsem potkala bývalého, začli jsme si psát. Setkání nevyšlo, já manžela on manželku a 4deti. Můj si precetl nějaké zprávy a bylo to. Nedělal scény, položilo ho to. Opil se a řekl že chce vědět když ho podvedu. Nic se nestalo a to jsem mu řekla. Od té doby se opravdu snaží aby to doma fungovalo, aby h já byla spokojená. Občas mu davam kapky, on má občas svůj zkrat. Bohužel ale cítím, že s ním nechci být. Delší dobu se mi líbí jeden místní kluk. Je mi blíž věkově, je úplně jinačí než můj a moc mě přitahuje. Jenže. Jezdí pracovat pryč a nemáme se kde potkat. Na fb si napsat nemůžeme, můj mi ho slídí. Na poslední akci jsme se doslova skenovali pohledem… Takže cítím že chci víc poznat jeho.
Psala jsem mail do manželské poradny a chci nás objednat. Jen si myslím, že to bude naše poslední věc co spolu udělame. Nevím, zda manžela miluju, sex máme jen proto abych měla od něj na chvíli pokoj. Nevzrusuje mě… Myslím, že jsem s ním jen že zvyku… Tak a je to venku… Uff, to byl šutr… :zed:

  • Nahlásit
  • Citovat

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama