Citovej vyderac. Na ty plati jediny. Kdyz jsi teda tak zla, tak bud a rekni mu at si teda jde, kdyz je mu doma tak zle. A to si pis, ze nepude.

Chyba je právě v tom, že po ně doma nic nechceš. Proč to děláš?? Od čeho toho chlapa teda máš, když je vše na tobě?

Ja to slovo sice nemam rada, protoze mi prijde velmi zneuzivane, ale tohle je manipulace jako Brno. Stavi se do pozice zneuznaneho a nepotrebneho chudaka, ktereho nikdo (rozumej TY) nedoceni a tim v tobe vyvolava pocity spatneho svedomi, omlouvani (i kdyz neni za co).

Potřebujete se s manželem domluvit, že se chcete domluvit. Každý máte odlišné představy a tak nějak předpokládáte, že ten druhý je má stejné a narážíte na to, že tomu tak zcela přirozeně není a nějak se s tím neumíte popasovat.

Obě strany potřebují přiznat, že je současný stav netěší a mrzí a že každý na tom má svůj podíl - není to tak, že jeden z vás je ten správňák a druhý padouch. Jste si zcela fifty fifty.

No a pak začít hledat nějakou společnou řeč a společnou snahu najít takové řešení toho, co tobě i jemu vadí, abyste ve výsledku byli oba spokojení - na to je jednodušší využít někajého nezúčastněněného prostředníka - třeba v poradně.

@Ou píše:
Potřebujete se s manželem domluvit, že se chcete domluvit. Každý máte odlišné představy a tak nějak předpokládáte, že ten druhý je má stejné a narážíte na to, že tomu tak zcela přirozeně není a nějak se s tím neumíte popasovat.

Obě strany potřebují přiznat, že je současný stav netěší a mrzí a že každý na tom má svůj podíl - není to tak, že jeden z vás je ten správňák a druhý padouch. Jste si zcela fifty fifty.

No a pak začít hledat nějakou společnou řeč a společnou snahu najít takové řešení toho, co tobě i jemu vadí, abyste ve výsledku byli oba spokojení - na to je jednodušší využít někajého nezúčastněněného prostředníka - třeba v poradně.

Zase s tebou nesouhlasím. Rozhodně to není fifty fifty. Její manžel už je hodně přes fifty fifty, je to nevyrovnaný člověk, který terorizuje jí i svoje děti. Evidentně potřebuje terapii, ale tu potřebuje i zakladatelka, aby si takové chování nenechala líbit. Chudáci děti.

@Karleon píše:
Chyba je právě v tom, že po ně doma nic nechceš. Proč to děláš?? Od čeho toho chlapa teda máš, když je vše na tobě?

Když se do neceho pustí, tak je u toho dost nervózní, tak si to radeji udelam sama. Proto.

Citový vyděrač a slaboch. Měl by podle mého navštěvovat terapeuta.

No já z toho příspěvku nechápu, jestli si manžela přímo požádala, aby uvařil polévku a on se na to vybodl, nebo jsi „čekala“, že si domyslí, že aspoň tu polívku by mohl uvařit, včetně dalších souvislosti (jako že ti není dobře) a pak když to nenastalo, tak jsi víceméně byla dotčena, že teda ani tu polívku neuvari. Nic ve zlem, sama mám s těmito očekáváními problém. Každá varianta je diametrálně odlišná situace. A varianta číslo dvě docela vysvětluje tu konkrétní reakci.

Příspěvek upraven 02.02.19 v 21:13

Nikdy v životě nebudeš potřebovat chlapa, který se dívá, jak maluješ být a skoro pláče, když má uvařit polévku. Nepotřebuješ žít s někým, komu se bojíš o něco říct.
Je to slaboch. A navíc zkazí děti, vychovat je neumí, sám totiž není vychovaný. A ty jsi ho nedovychovala dříve než jste měli děti.
Jak ho můžeš snést vedle sebe?
O účinnosti psycho terapie v těchto případech pochybuji. Je špatně založen už z domova. Bohužel si myslím, že bude podrývat tvou autoritu před dětmi. Šla bych se někam poradit a v případě neúspěchu bych ho uvolnila, stejně ho to všechno chudáka pretěžuje, hlavně společná péče o příbytek.
Ode mně by se na rovinu dozvěděl, že je opravdu nepotřebný, když nevezme tu štětku do ruky a je celkově na sra. ky.
Představ si, že s ním jsi ještě dalších 30 let. Jestli ta představa je snesitelná.

@Ou píše:
Potřebujete se s manželem domluvit, že se chcete domluvit. Každý máte odlišné představy a tak nějak předpokládáte, že ten druhý je má stejné a narážíte na to, že tomu tak zcela přirozeně není a nějak se s tím neumíte popasovat.

Obě strany potřebují přiznat, že je současný stav netěší a mrzí a že každý na tom má svůj podíl - není to tak, že jeden z vás je ten správňák a druhý padouch. Jste si zcela fifty fifty.

No a pak začít hledat nějakou společnou řeč a společnou snahu najít takové řešení toho, co tobě i jemu vadí, abyste ve výsledku byli oba spokojení - na to je jednodušší využít někajého nezúčastněněného prostředníka - třeba v poradně.

Tento názor vůbec nechápu, nespletla sis diskuzi …četla si stejný příspěvek?? Ten chlap má problém sám se sebou, očividně bude problém v jeho hlavě a ty napíšeš že je chyba i na straně zakladatelky??? No to si ji moc nepomohla …:(

Pokud se tak nechová dříve, tak bych řekla, že někoho má. To totiž většina chlapu dělá, že když se zamilují jinde, tak na svoji ženě hledají jen chyby, aby si svoje chování omluvili.

Jestli tady nebude špatná komunikace ve vztahu. Já teda nechci zakladatelce nijak odporovat, ale už to tu jednou zaznělo, o tu polívku jsi mu řekla jak? Řekla jsi mu napřímo „Mohl bys mi prosímtě na odpoledne uvařit polívku?“ a nebo sis tak nějak myslela, že by ji mohl uvařit? Protože jestli to byla ta druhá varianta, tak je to poměrně typická chyba v komunikaci ženská-chlap. Ženský se totiž dovedou orientovat v různých domyslenich, náznacích, jinotajich a taky tak bohužel mluví směrem k chlapům. Jenže my potřebujeme jasný požadavky, ty náznaky a myšlenky nedovedeme rozklíčovat. A nedejte si nakecat, že „ten pravý“ to pozná. To jsou výmysly ženských časopisů a romantických filmů. To samý s tím nábytkem, jestli mu řekneš, že si to uděláš sama, tak je to jasnej příkaz, že se ti do toho nemá motat, protože pak budeš nervózní zase ty. Teprve až když mu to řekneš napřímo a on to neudělá, tak jo, to je hovado a máte problém.