Krize ve vztahu i v životě

  • Fotoalbum (0)
  • Sledovat e-mailem
  • Přidat k oblíbeným
  • Zapnout podpisy
  • Hledání v tématu
Anonymní
22.11.19 10:39

Krize ve vztahu/v životě

Ahoj, moc se omlouvám, za takový sloh, ale potřebuji se také vypsat. Chtěla bych poradit od vás, které jste už zažili něco podobného. Jsem s přítelem 2 roky (já vím, že to není tak dlouhá doba), jsme mladí, nemáme žádné závazky, máme vlastní byt a žijeme si celkem hezky.
Přítel je super, samozřejmě, že má i špatné stránky, doma sám od sebe nic neudělá, moc nepomáhá, občas mě neposlouchá když mu něco říkám, ale pak je období, kdy dělá dost a je naopak milionový. Zlý na mě není, neubližuje mi, většinou když něco chci, tak to mám.
Problém je teď nejspíš ve mě. Poslední týden mám nějakou krizi, pořád nad vším přemýšlím, jestli jsem šťastná nebo nejsem, jestli je on opravdu ten pravý a jak to poznám jestli ne, jestli mu můžu ve všem věřit s jistotou, co když se vezmeme, budeme mít dítě a rozvedeme se?, přemýšlím, zda chci žít takový život, co když na mě čeká někdo lepší apod, zároveň ale vím, že pro mě nikdo lepší nebude, že ho miluju a on mě, ale pořád ve mě něco vyvolává takový divný pocit… Přitom jsme nikdy žádný větší problémy neměli, hádáme se jen občas a většinou hned po hádce se začneme smát a usmíříme se, nikdy mě nepodvedl, nepsal si s jinou.
Vždy jsem od něj vyžadovala pozornost, večer jsem se chtěla mazlit a sex si užívala, jak nikdy s nikým jiným. Poslední týden to nedělám, nevyžaduju, aby mě mazlil, aby na mě sahal, sex jsme měli jednou. Jemu se to moc líbilo, protože to bylo po delší době (kvůli mestruaci :roll: ) a já se cítila hrozně zvláštně, neužívala jsem si to. Přítel vidí, že se něco děje, jsem na něj sice milá, ale není to ono, všímá si.
Nechci mu to říkat, doufám, že to přejde a nechci, aby mu to bylo líto nebo to nějak poškodilo náš vztah do budoucna. Přijde mi, že se mi to v hlavně hrozně motá, ale je to jen v mojí hlavě. Mám problém i v práci, přestupuji na nový rok jinam a hrozně mi budou chybět moji staří kolegové, možná mě to ovlivňuje.
Nemáte někdo podobné zkušenosti? Jakoby vás něco opustilo? Radosti všedního dne, neměli jste na nic náladu a nic se vám nechtělo? :nevim:

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
22.11.19 10:52

To se může stát, klesnutí nálady a samozřejmě to pak mění i náš vztah k partnerovi. Jestli je to normální a přirozený stav věcí, nebo indikátor pro tebe, že s jiným bys byla šťastnější, nevím. Jinak rozchody i rozvody patří k životu, takže kdyby se to stalo, prostě to potom nějak bude. Život pokračuje.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
388
22.11.19 10:57

Je to v tvé hlavě, přesně jak sis vydefinovala. Zažíváš asi nějaké bilanční období, máme to každý a k životu to patří. Taky si někdy říkám, zda to má s mým chlapem cenu, zatím nemáme děti, on ještě nechce, já ano. Přesto jsem si ujasnila, že nikoho jiného nechci, protož nikdo jiný, lepší než on, nebude. Přestala jsem řešit věci, které nejsou opravdovým problémem, řeším už jen problém, který nastane. Vím, že mám krásný vztah, že mi za to stojí, a že jsem šťastná, i když to někdy vrzne. Jakmile jsem si toto ujasnila ve své hlavě, hrozně se mi ulevilo.
Chápu tě, říkáš si co kdyby, jenže stejně si můžeš říkat co kdybych vystudovala tam tu školu, našla si tamtu práci. Život není o tom „co kdyby“, ale o tom co je teď. Člověk má tendenci neustále si něco představovat, idealizovat, žít mimo realitu, a pak je zklamaný ze skutečnosti.
Nepomůže ti nic, dokud nepřijmeš situaci takovou jaká je, dokud si neřekneš, že vše je jak má být, věci které ovlivnit můžeš ovlivňuješ a věci, které ovlivnit nemůžeš se stanou i bez tvé vůle. Věř mi, že se ti uleví. :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Ou
20276
22.11.19 11:08

Jsi v zátěži a jak se ti zhoršuje nálada, tak vidíš všechno černěji, protože ti krví koluje příliš mnoho stresových hormonů.

Ber to jako příznaky při chřipce, když tělo bojuje se zánětem, tak máš horečku, když jsi zavalená starostmi, tak ti mozek pouští do hlavy jen černé myšlenky jak je všechno špatně.

Čím větší váhu jim budeš přikládat, tím hůř.

1. začni víc sportovat. Každý den vyraž na hodinu někam plavat, běhat, boxovat, posilovat nebo alespoň na dlouhou procházku, Vyčistíš si hlavu, zlepšíš zdraí a podobně.

Klidně s partnerem, ale potřebujete cvičit tak, abyste nemysleli na nic jiného a hlavně u toho nic neřešte. Když to pak ještě spojíte jednou, dvakrát týdně se saunou, tak vám tělo i mozek dost poděkují.

Je to nejspolehlivjěší cesta, jak ony stresové hormony, co ovlivňují myšlenky směrem do depresivna a frustrace vykompenzovat.

2. začni si psát deník - ne o tom, co se ti ten den stalo, ale o tom, co se ti honí hlavou. Když ty negativní myšlenky vypíšeš rukou na papír (je to lepší než do PC), tak nad nimi budeš mít lepší kontrolua hlavě se uleví.

Každý večer si prostě udělej 15 minut čas jen sama pro sebe, kdy budeš na papír psát, co se ti honí hlavou. Nařiď si na to budíka, a nebo si udělej playlist 4-6 písniček co pro tebe znamenají klid a pohodu.

Zároveň ale poté, co si budeš papíru 15 minut stěžovat si papíru, tak si pak nařiď budíka na 5-10 minut (2-3 hodně energické a veselé písničky) a piš co se ti ten den povedlo, za co jsi vděčná a co máš na svém partnerovi ráda. Nejdřív vylejt negativní pryč, kterého je v hlavě přebytek a případně to zhodnoti a korigovat - to je těch 15 minut a pak se cíleně a soustředěně věnovat tomu pozitivnímu a připomínat si to.

3. můžeš se s partnerem zkusit domluvit, že teď máš kvlli príci horší období a potřebovala bys od něj trochu pomoci a jestli by třeba nešel do takové hry, že si následující měsíc (nebo třeba v rámci adventu místo kalendáře) budete navzájem každý tomu druhému připravovat malé, drobné překvapvení, které toho druhého má potěšit a povzbudit.

Není potřeba vysvětlvoat že ti horší období v práci leze i do mozku a zbytečně ho vyplašit.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
22.11.19 11:10
@nikive píše:
Je to v tvé hlavě, přesně jak sis vydefinovala. Zažíváš asi nějaké bilanční období, máme to každý a k životu to patří. Taky si někdy říkám, zda to má s mým chlapem cenu, zatím nemáme děti, on ještě nechce, já ano. Přesto jsem si ujasnila, že nikoho jiného nechci, protož nikdo jiný, lepší než on, nebude. Přestala jsem řešit věci, které nejsou opravdovým problémem, řeším už jen problém, který nastane. Vím, že mám krásný vztah, že mi za to stojí, a že jsem šťastná, i když to někdy vrzne. Jakmile jsem si toto ujasnila ve své hlavě, hrozně se mi ulevilo.
Chápu tě, říkáš si co kdyby, jenže stejně si můžeš říkat co kdybych vystudovala tam tu školu, našla si tamtu práci. Život není o tom „co kdyby“, ale o tom co je teď. Člověk má tendenci neustále si něco představovat, idealizovat, žít mimo realitu, a pak je zklamaný ze skutečnosti.
Nepomůže ti nic, dokud nepřijmeš situaci takovou jaká je, dokud si neřekneš, že vše je jak má být, věci které ovlivnit můžeš ovlivňuješ a věci, které ovlivnit nemůžeš se stanou i bez tvé vůle. Věř mi, že se ti uleví. :kytka:

Děkuju za odpověď. Je to lepší, když čtu, že někdo taky prožíval něco podobného. Ty jsi řekla přítelovi, co cítíš? Nebo sis to nechala pro sebe? 8o Co ti přesněji pomohlo?
Já zůstávám tento týden i trochu déle v práci, protože chci být sama a dodělat si věci, přitom jsem vždy čekala na konec, abych mohla za ním domů… teď jakobych se na něj netěšila, netěšila se domů. Můj přítel trošku žárlí na mého šéfa a asi má podezření, že někoho mám. Nenápadně mi to podsouvá a zvláštně se vyptává. Já bych mu ale nikdy nezahla, i když mám ty myšlenky „nebylo by s tím a s tím lépe?“ i přes tu divnou náladu, vím, že ho šíleně miluju :lol: Přijdu si jak magor :lol: :lol:
zakladatelka

  • Citovat
  • Nahlásit
4388
22.11.19 11:12

Zahodit 2 roky kvuli tydnu mi neprijde rozumne. Nekdy maji krize vsichni. Neni to spis take tim pocasim-kratke dny, malo slunicka a k tomu zmena prace. Je tedy fakt, ze po 2 letech jsem byla jeste ve fazi zamilovanosti, takze by me tenkrat nenapadlo o necem takovem vubec uvazovat. Kazdy je ale jiny. Urcite nedelat ukvapena rozhodnuti.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Ou
20276
22.11.19 11:16
@Anonymní píše:
Děkuju za odpověď. Je to lepší, když čtu, že někdo taky prožíval něco podobného. Ty jsi řekla přítelovi, co cítíš? Nebo sis to nechala pro sebe? 8o Co ti přesněji pomohlo?
Já zůstávám tento týden i trochu déle v práci, protože chci být sama a dodělat si věci, přitom jsem vždy čekala na konec, abych mohla za ním domů… teď jakobych se na něj netěšila, netěšila se domů. Můj přítel trošku žárlí na mého šéfa a asi má podezření, že někoho mám. Nenápadně mi to podsouvá a zvláštně se vyptává. Já bych mu ale nikdy nezahla, i když mám ty myšlenky „nebylo by s tím a s tím lépe?“ i přes tu divnou náladu, vím, že ho šíleně miluju :lol: Přijdu si jak magor :lol: :lol:
zakladatelka
řekni mu, že se cítíš blbě a trochu se to projevuje na tvé náladě a ochotě komunikovat, vysvětli mu, že to souvisí hlavně z prací a že je ti líto, že to zasahuje i do vztahu, ale že to je období, které přejde. Mlčením a vyhýbáním se tématu v něm roste nejsitota, ale pokud na něj vysypeš svoje momentální a krátkodobé pochybnosti, za které může hlavně nezlvádaný stres, tak z něčeho, co je rýmička a je potřeba počkat až to přejde můžeš usilovným vzáhemným rozrjepáváním udělat zápal plic, tedy vztahu.

Prostě se soustřeď na to, aby si kompenzovala ten stres (pohyb, příjemné činosti, soustředění se na pozitivní věci) a dostala z hlavy přebytečné černé myšlenky (deník) a počkej, jestli to zabere.

Pokud ti takhle mizerně bude i řekněme měsíc, dva v nové práci i když budeš důsledně kompenzovat zátěž (pohyb a deník), tak pak má smysl se tím zabývat hlouběji.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Ou
20276
22.11.19 11:17
@Oriseka píše:
Zahodit 2 roky kvuli tydnu mi neprijde rozumne. Nekdy maji krize vsichni. Neni to spis take tim pocasim-kratke dny, malo slunicka a k tomu zmena prace. Je tedy fakt, ze po 2 letech jsem byla jeste ve fazi zamilovanosti, takze by me tenkrat nenapadlo o necem takovem vubec uvazovat. Kazdy je ale jiny. Urcite nedelat ukvapena rozhodnuti.

Ano - pravda, nedostatek sluníčka.

Zakladatelko, pokud neužíváš D vitamín, tak začni 1000 iu denně, zabrat by to mohlo tak do tří, čtyř týdnů, podle toho jestli máš nějaký i ve stravě - zabrat ve smyslu, že to pomůže trošku zlepšit náladu.

Trošku urychlit se to dá návštěvou solária - nepotřebuješ tam být dlouho, aby chytla oranžovou barvu, stačí pár minutek na prohřátí a doplnění vitamínu D.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
22.11.19 11:21
@Anonymní píše:
Děkuju za odpověď. Je to lepší, když čtu, že někdo taky prožíval něco podobného. Ty jsi řekla přítelovi, co cítíš? Nebo sis to nechala pro sebe? 8o Co ti přesněji pomohlo?
Já zůstávám tento týden i trochu déle v práci, protože chci být sama a dodělat si věci, přitom jsem vždy čekala na konec, abych mohla za ním domů… teď jakobych se na něj netěšila, netěšila se domů. Můj přítel trošku žárlí na mého šéfa a asi má podezření, že někoho mám. Nenápadně mi to podsouvá a zvláštně se vyptává. Já bych mu ale nikdy nezahla, i když mám ty myšlenky „nebylo by s tím a s tím lépe?“ i přes tu divnou náladu, vím, že ho šíleně miluju :lol: Přijdu si jak magor :lol: :lol:
zakladatelka

Tohle je o moudrosti. Stejně jako se na partnera těšíš, tak potřebuješ samotu. Jinak by ses na něm stala závislá.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
22.11.19 11:23
@Ou píše:
Jsi v zátěži a jak se ti zhoršuje nálada, tak vidíš všechno černěji, protože ti krví koluje příliš mnoho stresových hormonů.

Ber to jako příznaky při chřipce, když tělo bojuje se zánětem, tak máš horečku, když jsi zavalená starostmi, tak ti mozek pouští do hlavy jen černé myšlenky jak je všechno špatně.

Čím větší váhu jim budeš přikládat, tím hůř.

1. začni víc sportovat. Každý den vyraž na hodinu někam plavat, běhat, boxovat, posilovat nebo alespoň na dlouhou procházku, Vyčistíš si hlavu, zlepšíš zdraí a podobně.

Klidně s partnerem, ale potřebujete cvičit tak, abyste nemysleli na nic jiného a hlavně u toho nic neřešte. Když to pak ještě spojíte jednou, dvakrát týdně se saunou, tak vám tělo i mozek dost poděkují.

Je to nejspolehlivjěší cesta, jak ony stresové hormony, co ovlivňují myšlenky směrem do depresivna a frustrace vykompenzovat.

2. začni si psát deník - ne o tom, co se ti ten den stalo, ale o tom, co se ti honí hlavou. Když ty negativní myšlenky vypíšeš rukou na papír (je to lepší než do PC), tak nad nimi budeš mít lepší kontrolua hlavě se uleví.

Každý večer si prostě udělej 15 minut čas jen sama pro sebe, kdy budeš na papír psát, co se ti honí hlavou. Nařiď si na to budíka, a nebo si udělej playlist 4-6 písniček co pro tebe znamenají klid a pohodu.

Zároveň ale poté, co si budeš papíru 15 minut stěžovat si papíru, tak si pak nařiď budíka na 5-10 minut (2-3 hodně energické a veselé písničky) a piš co se ti ten den povedlo, za co jsi vděčná a co máš na svém partnerovi ráda. Nejdřív vylejt negativní pryč, kterého je v hlavě přebytek a případně to zhodnoti a korigovat - to je těch 15 minut a pak se cíleně a soustředěně věnovat tomu pozitivnímu a připomínat si to.

3. můžeš se s partnerem zkusit domluvit, že teď máš kvlli príci horší období a potřebovala bys od něj trochu pomoci a jestli by třeba nešel do takové hry, že si následující měsíc (nebo třeba v rámci adventu místo kalendáře) budete navzájem každý tomu druhému připravovat malé, drobné překvapvení, které toho druhého má potěšit a povzbudit.

Není potřeba vysvětlvoat že ti horší období v práci leze i do mozku a zbytečně ho vyplašit.

Panejo, tak tyhle rady jsou vážně super! Chodím denně po příjezdu domů s pejskem, teď, v tom špatném období procházky dost protahuji. Včera se mnou šel i přítel, povídáme si co se nám ten den stalo, co v práci a tak. Takže 1. radu provozuji a myslím, že mi pomáhá
Co se týče 2. rady tak to mě ni nenapadlo, ale zní to skvěle. Já si vždy vypisovala svoje pocity a myšlenky, když jsem se s někým rozcházela :lol: a je pravda, že mi to tehdy pomohlo, tak to zkusím i s tím druhým, dobrým seznamem.
a 3. rada úplný ideál :potlesk: ráda dělám radost, jen nevím, jak by na to reagovala druhá strana. Určitě by se první dny snažila něco vymýšlel, pak by se na to asi vyprdl a akorát bych byla zklamaná..tak uvidím 8) ale moc děkuji!! :dance:

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
22.11.19 11:26
@Oriseka píše:
Zahodit 2 roky kvuli tydnu mi neprijde rozumne. Nekdy maji krize vsichni. Neni to spis take tim pocasim-kratke dny, malo slunicka a k tomu zmena prace. Je tedy fakt, ze po 2 letech jsem byla jeste ve fazi zamilovanosti, takze by me tenkrat nenapadlo o necem takovem vubec uvazovat. Kazdy je ale jiny. Urcite nedelat ukvapena rozhodnuti.

právě, že zahazovat nic nechci. Já do teď ve fázi zamilovanosti byla… myslím, že i pořád jsem, necítím, že bych ho přestávala milovat, to ne, jen mám k němu trošku odstup a nevím proč.

  • Citovat
  • Nahlásit
149
22.11.19 14:03

…řekla bych že to je v normálu. Vše v životě (vztah s přítelem, manželem, kamarádkami, vztahy mezi kolegy,…nálady, radost, smutek,…) se různě mění, nic není konstantní, takže jednoduše řečeno to je někdy lepší, jindy horší,,, vše se nějak vyvíjí, tak pokud to nechceš nějak rychle řešit, pouze sleduj svoje pocity atd. a čas ukáže jak to dopadne-… R

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
22.11.19 14:28
@Anonymní píše:
právě, že zahazovat nic nechci. Já do teď ve fázi zamilovanosti byla… myslím, že i pořád jsem, necítím, že bych ho přestávala milovat, to ne, jen mám k němu trošku odstup a nevím proč.

Spadly ti růžové brýle a navíc je podzim, ten je depkoidní sám o sobě.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
388
22.11.19 20:11
@Anonymní píše:
Děkuju za odpověď. Je to lepší, když čtu, že někdo taky prožíval něco podobného. Ty jsi řekla přítelovi, co cítíš? Nebo sis to nechala pro sebe? 8o Co ti přesněji pomohlo?
Já zůstávám tento týden i trochu déle v práci, protože chci být sama a dodělat si věci, přitom jsem vždy čekala na konec, abych mohla za ním domů… teď jakobych se na něj netěšila, netěšila se domů. Můj přítel trošku žárlí na mého šéfa a asi má podezření, že někoho mám. Nenápadně mi to podsouvá a zvláštně se vyptává. Já bych mu ale nikdy nezahla, i když mám ty myšlenky „nebylo by s tím a s tím lépe?“ i přes tu divnou náladu, vím, že ho šíleně miluju :lol: Přijdu si jak magor :lol: :lol:
zakladatelka

Já udělala v životě obrovskou změnu, vyměnila práci, ve které už jsem to nezvládala, navíc jsem začla chodit do sebezkušenostního výcviku, který mi hrozně pomohl si uvědomit, že mé strategie řešení problémů a stresu nejsou k ničemu a zcela jsem přehodnotila. Pochopila, že jeho nezměním, změním jen sebe a začla jsem na sobě pracovat. Můj chlap o mých trápeních ví, ví co potřebuju a co mě sžírá. Nicméně jakmile jsem změnila přístup, tak jsem nic říkat nemusela, okamžitě to poznal, náš vztah je nyní diametriálně odlišný, krásný jak nikdy předtím. Neříkám, že se nepohádáme, není to idylické, je to ale opravdové a Silné. A opravdu jediné co jsem udělala byla změna mého pohledu na svět.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat