Kvůli mně se nám nedaří otěhotnět

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 20.08.19 10:55
Kvůli mě se nám nedaří otěhotnět

Jak se smířit s tím, že já jsem ta kvůli které to nejde? A necítít se jako úplně budiž k ničemu :(

Stránka:  1 2 Další »
Reakce:
zuzka2a
Kecalka 345 příspěvků 20.08.19 11:01

A jaký máte zdravotní problém? Já mám protilátky štítné žlázy, protilátky zona pellucida, trombofilní mutaci a přesto jsme v Centru asist. reprodukce prošli IVFkem, hodně zdravotních potíží se dnes dá řešit, nezoufejte. Chce to se obrnit trpělivostí a věřit :)

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 20.08.19 11:04

@zuzka2a taky docházíme, mám PCO a hormonální nerovnováhu, průchodnost ještě nevím.. co vyšetření, to se najde nějaký problém alespoň malý. Chlap má vše ukázkové, přitom já žiju zdravě celý život a on ne. Nechápu kde je nějaká spravedlnost

pikola
Generální žvanilka 22027 příspěvků 20.08.19 11:11
@Anonymní píše:
@zuzka2a taky docházíme, mám PCO a hormonální nerovnováhu, průchodnost ještě nevím.. co vyšetření, to se najde nějaký problém alespoň malý. Chlap má vše ukázkové, přitom já žiju zdravě celý život a on ne. Nechápu kde je nějaká spravedlnost

A jaká by byla, kdyby nebyl poklidný on. Prostě není všechno na světě perfektní. Zatím to nevzdávej, jen to bude delší cesta.

zuzka2a
Kecalka 345 příspěvků 20.08.19 11:12

Dnešní medicína je neuvěřitelná a opravdu dokáže zázraky. Já sice zobu prášky jak důchodce (4 ráno, 2 v poledne, 3 večer), do toho si píchám injekce do břicha a budu celé těhotenství píchat dál až do 6ti nedělí, a vypadá to, že se nám na druhý pokus zadařilo. To víte, není to nic příjemného, člověk si něco vysní, ve výsledku je to všechno úplně jinak a nakonec je stejně nejdůležitější výsledek, a ten určitě bude stát za to. Chce to začít myslet pozitivně, z ničeho se nevinit atd. Já mám svědomí čisté, nepiju, nekouřím, sportuji a stejně musím podstupovat toto. A proč? Protože se chci těšit z malého prcka, to je jediné, co mě žene dál :) Nespravedlnosti a křivdy byly, jsou a budou a nezměníte to, mám takových lidí kolem sebe X, i matky, které kouřily v těhotenství i s cigaretami kojí. Jasně, bylo mi to líto, ale nezměním to a je nutné se soustředit především sama na sebe!
Btw. buďte ráda za partnerovy výsledky, my měli špatný i spermiogram.

peta1003
Zasloužilá kecalka 649 příspěvků 20.08.19 11:47

Ahojky, mam stejny problem jako ty. U me se jedna o zvysene NK bunky, ktere zpusobuji to, ze moje telo oplodnene vajicko ihned zabije(tak nejak jsem to pochopila :) ).
Podstoupila jsem skoro pul rocni lecbu kortikoidy a dnes jsem byla na konzultaci na klinice a bohuzel vubec nezabraly. :( Takze jsem z toho taky trosku rozhozena. Ted uz zalezi jestli vyzkousime dalsi IUI nebo uz IVF a podle toho se zahaji dalsi lecba, ale pokud se rozhodneme pro IVF, tak budu muset dochazet na transfuze a i pri IUI budu dochazet na injekce do svalu.

Pritel rekl, ze pokud se nam to nepodari takhle, tak se vezmem a pozadame o adopci :) porad me mrzi, ze je to kvuli me, ale uz se citim o dost lip, kdyz vim, ze me kdyz tak nehodi pres palubu :nevim:

Ba-stet
Závislačka 3139 příspěvků 20.08.19 11:51
@Anonymní píše:
Jak se smířit s tím, že já jsem ta kvůli které to nejde? A necítít se jako úplně budiž k ničemu :(

Takhĺe to nesmíš brát, to se prostě stává… Jak se k tomu staví partner? U nás to původně vypadalo, že je chyba v manželovi a nesl to úplně strašně, zvlášť když zjistil, co obnáší ivf. Měl pocit, že selhal a já to za něj vyžírám. Já ho vždycky utěšovala. Pak se ukázalo, že průser je i u mě a musel mě těšit on 8)

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 20.08.19 12:30

Taky nemůžu mít děti. Mám jakousi komplikovanou hormonální poruchu a moc se mi o tom nechce rozepisovat. Ze začátku mě doktoři navnadili, že by to šlo, ale před rokem mi sdělili, že to nepůjde ani s IVF, leda darovaná vajíčka. Docela dost mě to rozesmutnilo, i když jsem čekala, že to možná takto dopadne. Přítel to sebral ještě víc sportovně jak já a řekl mi, že je to asi s mými zdravotními problémy takto lepší a že on ty děti až tak neřeší, jestli je jeho nebo adoptované. Také si říkám, že je to v podstatě takové poslání, neb v dětských domovech jsou děti, které čekají, až si je někdo vezme.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 20.08.19 15:01

Děkuju.. manžel je nad věcí, on je přece naprosto v pořádku… Bohužel nedokáže pochopit, že pro mě je každá menstruace jak bodnutí nože do srdce. Možná není takovou podporou jak bych očekávala.. půl roku jsem ho přemlouvala zavolat do car. Už jsem přemýšlela i nad rozvodem..

Ba-stet
Závislačka 3139 příspěvků 20.08.19 15:06
@Anonymní píše:
Děkuju.. manžel je nad věcí, on je přece naprosto v pořádku… Bohužel nedokáže pochopit, že pro mě je každá menstruace jak bodnutí nože do srdce. Možná není takovou podporou jak bych očekávala.. půl roku jsem ho přemlouvala zavolat do car. Už jsem přemýšlela i nad rozvodem..

Hele, rozvod je blbost, pokud všechno ostatní klape. Neplodnost je těžká rána pro psychiku. Zkus to řešit s někým jiným, než s ním. Mně třeba zdravý rozum zachránila místní skupina, tam jsem mohla říct i věci, který by nepochopily ani moje plodné kamarádky, natož muž. A s tím carem - on vůbec nesouhlasí s umělým oplodněním? Nebo myslí, že je brzo to řešit takhle?

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 20.08.19 15:55

@Ba-stet souhlasí ale pořád by na něco čekal.. ale já už to nezvládám… Vše ostatní klape, jen se naše soužití změnilo a už to není takové hezké jako to bylo dřív, teď jen řešíme menstruaci, ovulaci, čekání a mezitím doktory. Já si zas říkám jak bych chtěla vrátit čas předtím snažením.. teď už to u nás není vůbec pěkné, takovej stereotyp, pomalu už si ani nemáme co říct, hodně jsem se odcizili. Dneska mi řekl, že když šel na spermiogram, tak, že prý věděl že výsledky budou dobré, že přece není žádnej impotentní vůl. Tak co si mám z toho vzít, možná to řekl ve srandě ale přehnal to…

Ba-stet
Závislačka 3139 příspěvků 20.08.19 16:16
@Anonymní píše:
@Ba-stet souhlasí ale pořád by na něco čekal.. ale já už to nezvládám… Vše ostatní klape, jen se naše soužití změnilo a už to není takové hezké jako to bylo dřív, teď jen řešíme menstruaci, ovulaci, čekání a mezitím doktory. Já si zas říkám jak bych chtěla vrátit čas předtím snažením.. teď už to u nás není vůbec pěkné, takovej stereotyp, pomalu už si ani nemáme co říct, hodně jsem se odcizili. Dneska mi řekl, že když šel na spermiogram, tak, že prý věděl že výsledky budou dobré, že přece není žádnej impotentní vůl. Tak co si mám z toho vzít, možná to řekl ve srandě ale přehnal to…

A jak dlouho se snažíte? Co máte za sebou? Ono vyrovnat se s carem není jen tak, a to ani pro chlapy. Já to třeba měla tak, že když to doktorka poprvé naťukla, tak se mi hrozně ulevilo - říkala jsem si, ok, tak to samo nepůjde, nemusím se trápit, můžu vypustit „oplodňovací“ sex v tý správné dny, přestat řešit, jestli mám zpoždění a hlavně ignorovat „příznaky“ (který jsem v tom šíleným roce měla neustále). A pak mi trvalo další rok, než jsme tam zašli, protože jsem najednou zjistila, že to vůbec nedávám a že se hrozně bojím.

Co se týče vašeho vztahu, fakt bych na něj nevršila menstruace, ovulace. To prostě nemůže dát žádnej chlap. Navíc si myslím, že je hodně zasáhne, když mají pocit, že s nima holka spí, jen aby otěhotněla (a ne proto, že jsou sexuální borci, ze kterých padá na zadek). Najdi si tu nějakou skupinu nebo o tom mluv do zblbnutí s kamarádkou, ale jeho vynech. A zkus zapracovat na tom, aby zase bylo o čem mluvit. Někam vyražte, zkuste nějaký společný koníček… Já jsem alergická radu „Nemysli na to“, protože je přiblblá. Ale ve vašem vztahu se od toho zkus odpoutat.

A s tím, co řekl, bych si hlavu nelámala. Nemyslím, že to bylo něco proti Tobě, byl spíš výkřik Věděl jsem, že jsem frajer! (tajné otření potu z čela). Protože pro muže je neplodnost vážně strašná. Jestli se trápíš Ty, on by byl už na lopatkách, my holky prostě vydržíme víc ;)

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 20.08.19 16:42

@Ba-stet máš pravdu, moc děkuju, teď je mi už trochu lépe :nevim: s tím carem jsme zažila něco podobného, ze začátku jsem si říkala, že je to kdyžtak naše záchrana a před týdnem jsme tam šli poprvé a já normálně myslela že tam ani nedojdu. Celou návštěvu jsem tam probrečela. Já holt neumím emoce skrýt. A jasný chápu, že chlapi se musí cítit jako borci, ale i já se chci cítit jako žena :/ nevím ještě to tedy zkusim, zas moc toho tolik za sebou nemáme a snažíme se dva roky, což taky není taková katastrofa ale kdyby aspoň člověk věděl že se třeba do pěti let dočká, tak by to bylo jiné

Ba-stet
Závislačka 3139 příspěvků 20.08.19 17:02
@Anonymní píše:
@Ba-stet máš pravdu, moc děkuju, teď je mi už trochu lépe :nevim: s tím carem jsme zažila něco podobného, ze začátku jsem si říkala, že je to kdyžtak naše záchrana a před týdnem jsme tam šli poprvé a já normálně myslela že tam ani nedojdu. Celou návštěvu jsem tam probrečela. Já holt neumím emoce skrýt. A jasný chápu, že chlapi se musí cítit jako borci, ale i já se chci cítit jako žena :/ nevím ještě to tedy zkusim, zas moc toho tolik za sebou nemáme a snažíme se dva roky, což taky není taková katastrofa ale kdyby aspoň člověk věděl že se třeba do pěti let dočká, tak by to bylo jiné

Tak jestli Ti pomohlo těch pár příspěvků, fakt se tu zapoj do nějaké skupiny - buď podle caru, nebo podle data, diagnózy nebo metody, co chcete zkoušet. Ono je to hrozně úlevný bavit se s někým, kdo je na tom stejně. Navíc zjistíš, že holkám se stejnou nebo horší diagnózou to vyšlo (takže naděje) nebo že jsou na tom mnohé ještě hůř (blbý, ale úleva). Taky tam nasbíráš docela dobré tipy (já se toho teda od holek dozvěděla víc než od doktora).

Ty jsi žena. A to, že máš nějaké (poměrně časté) problémy, to nezmění :hug: Navíc medicína je tak daleko, že si opravdu s lecčíms poradí. PCO není žádný highlight, ale je to řešitelná věc. Radši bych měla tohle, než verdikt „jsme oba zdraví, ale stejně nám to nejde 8 let“. Nebo u mě - všechna vyšetření dobrý průměr, na stimulaci jsem reagovala ukázkově, folikuly mi rostly jako podle skript - rovnoměrně, ideálním tempem. Nic nenasvědčovalo tomu, že je něco špatně. Ale odebraná vajíčka už tak slavná nebyla a z těch oplodněných to polovina zabalila do druhého dne. Takže evidentně problém s vajíčky - nečekaný, neviditelný a neřešitelný. A přesto to klaplo.

Neboj se toho. Až se to rozjede, budeš mít dobrý pocit, že se něco děje. A hlavně to bude mít v ruce někdo jiný a ty budeš plnit dané úkoly. Šance, že budeš těhotná tak do roka, do dvou (podle toho, jak na to šlápnete) je docela velká. Některé cary uvádí, že kumulativní úspěšnost je kolem 90%… Jo a nevím, kam chodíš, ale náš car má k dispozici i psychologa, kdyby něco.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 20.08.19 18:54

@Ba-stet aha, vidíš s tím psychologem je to pro mne novinka, že to některá centra nabízejí. Možná ho budu potřebovat pokud to takhle půjde dál.. zatím si to asi potřebuju urovnat v hlavě.. snad to půjde..a ještě kouknu na ty skupiny, já si tu tedy už s nějakými holkami v podobné situaci píšu, ale všechny jsou tak nad věcí, berou to tak jak to je.. já mám prostě v sobě nějaký blok a nejde se mi s tím smířit.

Stránka:  1 2 Další »
Váš příspěvek
Reklama