Kvůli příteli se nutím být jiná

Anonymní
1.3.21 08:42

Kvůli příteli se nutím být jiná

Přeji pěkný den :) mám takový problém, který asi nevyřeším, spíš bych jen potřebovala z nějaké neutrální strany zhodnotit, jestli se mnou fakt něco špatně.
Od začátku co znám přítele (2 roky) vím, že má řadu věcí odlišně, vyrostl v úplně jiném světě dá se říct. Už nám oběma bude třicet a považovala jsem ho za toho pravého. Ale celý náš vztah mě provází takové trápení s tím, jaká on má měřítka a vše co je mimo ně považuje za horší, tváří se zhnuseně a tak.

Například on pochází z malé vesnice, kde vyrostl se spoustou kamarádů, ty má doposud. Já jsem z většího města, drtivá většina těch, co jsem znala v dětství prostě zmizela, někteří už tehdy jen dojížděli do školy apod. On na lidi, co nemají dost přátel kouká trochu z patra. Jakoby to nemohla nebýt moje vina. Už došlo na situace, že jsem se nutila nějaké známé navštívit, aby viděl, že je mám, protože jsem těžce nesla ten nepoměr a jeho názor na to.
Nebo on celý život prožil ve stejném domě s prarodiči, tudíž s nimi má blízký vztah. Já proti tomu ty své vídala 2× za rok, protože bydleli 500 km daleko. Teď babičku, které je již 90 ráda navštívím a zařídím a pomůžu, ale zkrátka, není to tak, že bych s ní měla vřelý vztah. A to on mě zase vidí jako totální necitelnost z mé strany, že si s ní málo povídám, že je to přece moje babička apod.
Prostě nechápe, že vztahy a situace v životě mohou lišit. Nevím, proč bych se pořád měla obhajovat a něco vysvětlovat, trápit se tím a vysvětlovat to i sobě…
Už jsem s ním o tom i mluvila a vím, že vždy má rozum a připustí, že prostě každý má něco jinak.
Ale trvale to nepomáhá, je to tak stále, že si myslí svoje, hodnotí to a občas utrousí poznámku.
A já vážně nevím, jestli mám dost odvahy s ním být navždy a mít děti, jestli je to malichernost…někdy se totiž vážně snažím před ním být někým jiným.

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
1720
1.3.21 08:46

Pokud nejsi ve vztahu sama sebou, vnitřně se tím trápíš a užíráš a stejně v hloubi duše víš, že ti přítel nerozumí a nikdy nebude, ukončila bych to, dokud nemáte větší společné závazky :think:
Hodně síly :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Ou
16021
1.3.21 08:48

Jedna věc je názor, druhá věc je schopnost respektovat druhého člověka.

To že pod jeho vlivem nerezignuješ na vztahy, tkeré by si možná z pohodlnosti/obav odřízla a takhle je pěstuješ je vlastně pozitivní vliv vašeho vztahu. To že se partneři vzájemně ovlivňují není nic špatného.

Klíčové ovšem je, jestli se zvládáte vzájemně respektovat - tedy že v ostatních oblastech se oba snažíte, abyste hledali takové řešení, kde budete oba spokojení, ne že to bude tak, že jeden vyhraje a druhý se přizpůsobí.

A teda jako testovací otázku - pobavte se o tom, co by bylo, kdyby se vám narodilo jiné dítě- třeba nějaké těžším autistickým postižením.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
284
1.3.21 08:49
@Anonymní píše:
Přeji pěkný den :) mám takový problém, který asi nevyřeším, spíš bych jen potřebovala z nějaké neutrální strany zhodnotit, jestli se mnou fakt něco špatně.
Od začátku co znám přítele (2 roky) vím, že má řadu věcí odlišně, vyrostl v úplně jiném světě dá se říct. Už nám oběma bude třicet a považovala jsem ho za toho pravého. Ale celý náš vztah mě provází takové trápení s tím, jaká on má měřítka a vše co je mimo ně považuje za horší, tváří se zhnuseněa tak.Například on pochází z malé vesnice, kde vyrostl se spoustou kamarádů, ty má doposud. Já jsem z většího města, drtivá většina těch, co jsem znala v dětství prostě zmizela, někteří už tehdy jen dojížděli do školy apod. On na lidi, co nemají dost přátel kouká trochu z patra. Jakoby to nemohla nebýt moje vina. Už došlo na situace, že jsem se nutila nějaké známé navštívit, aby viděl, že je mám, protože jsem těžce nesla ten nepoměr a jeho názor na to.
Nebo on celý život prožil ve stejném domě s prarodiči, tudíž s nimi má blízký vztah. Já proti tomu ty své vídala 2× za rok, protože bydleli 500 km daleko. Teď babičku, které je již 90 ráda navštívím a zařídím a pomůžu, ale zkrátka, není to tak, že bych s ní měla vřelý vztah. A to on mě zase vidí jako totální necitelnost z mé strany, že si s ní málo povídám, že je to přece moje babička apod.
Prostě nechápe, že vztahy a situace v životě mohou lišit. Nevím, proč bych se pořád měla obhajovat a něco vysvětlovat, trápit se tím a vysvětlovat to i sobě…
Už jsem s ním o tom i mluvila a vím, že vždy má rozum a připustí, že prostě každý má něco jinak.
Ale trvale to nepomáhá, je to tak stále, že si myslí svoje, hodnotí to a občas utrousí poznámku.
A já vážně nevím, jestli mám dost odvahy s ním být navždy a mít děti, jestli je to malichernost…někdy se totiž vážně snažím před ním být někým jiným.

No, našla sis mudrce a ten mudruje a mudruje :roll:. Myslím, že to není vhodný adept na rodinu, protože bude komandovat Tebe, bude komandovat děti. Dětem Tě bude dávat jako špatný příklad, aby ukázal, že on je lepší než Ty.

Bere Tě jako malé dítě a poučuje Tě, co a jak máš dělat. Mně by to dost vadilo a šla bych od něj.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
34325
1.3.21 08:55

Tak vzdycky se najde nekdo, kdo bude mit nejaky nazor na nas zivot a hodnoty a bude je vicemene neomalene prezentovat. S tim se asi neda delat nic krome nejakeho pokusu o zamysleni, zda na tom nahodou neco neni.

Ja tedy podle popisu tveho pritele povazuju za takoveho buranka, co neni ochoten pripustit, ze jini lide ziji jine zivoty a je to tak v poradku. Spis teda žasnu, ze ses za ty dva roky nevymezila a nerekla mu: dej mi s tema tvyma pindama pokoj a starej se o sebe :nevim: cim vic se budes obhajovat, tim vetsi tlak tito lide vyvinou, aby te vyvedli z tvych omylu. Je to neprijemne, ale ucinne. Otazkou je, jestli ho nesetres tak, ze se s tebou, coby vyhlasenou steknou, ktere on za cely zivot teda na vesnici nepotkal, nerozejde :lol:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
1.3.21 08:56

@Ou
Tak zrovna o tom jsme se jednou bavili. On neřekl, co by dělal, ale řekl, že z toho má velký strach, že by měl takové dítě, že jich teď je hodně. Já jsem byla toho názoru, že se s tím dá pracovat a že jsou mnohem horší věci, se kterými se děti mohou narodit.

To jsem také už zvažovala, že vlastně on mě nutí udržovat vztahy, na které bych rezignovala…otázkou je, jestli mi to něco přináší. Spíše ne. Jen křečovitá setkání.
Já bych nebyla sama, jen bych se scházela, málo často a hlavně bez něj se svými kamarádkami, tak jako dříve.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
1.3.21 09:00
@Anonymní píše:
Přeji pěkný den :) mám takový problém, který asi nevyřeším, spíš bych jen potřebovala z nějaké neutrální strany zhodnotit, jestli se mnou fakt něco špatně.
Od začátku co znám přítele (2 roky) vím, že má řadu věcí odlišně, vyrostl v úplně jiném světě dá se říct. Už nám oběma bude třicet a považovala jsem ho za toho pravého. Ale celý náš vztah mě provází takové trápení s tím, jaká on má měřítka a vše co je mimo ně považuje za horší, tváří se zhnuseně a tak.Například on pochází z malé vesnice, kde vyrostl se spoustou kamarádů, ty má doposud. Já jsem z většího města, drtivá většina těch, co jsem znala v dětství prostě zmizela, někteří už tehdy jen dojížděli do školy apod. On na lidi, co nemají dost přátel kouká trochu z patra. Jakoby to nemohla nebýt moje vina. Už došlo na situace, že jsem se nutila nějaké známé navštívit, aby viděl, že je mám, protože jsem těžce nesla ten nepoměr a jeho názor na to.
Nebo on celý život prožil ve stejném domě s prarodiči, tudíž s nimi má blízký vztah. Já proti tomu ty své vídala 2× za rok, protože bydleli 500 km daleko. Teď babičku, které je již 90 ráda navštívím a zařídím a pomůžu, ale zkrátka, není to tak, že bych s ní měla vřelý vztah. A to on mě zase vidí jako totální necitelnost z mé strany, že si s ní málo povídám, že je to přece moje babička apod.
Prostě nechápe, že vztahy a situace v životě mohou lišit. Nevím, proč bych se pořád měla obhajovat a něco vysvětlovat, trápit se tím a vysvětlovat to i sobě…
Už jsem s ním o tom i mluvila a vím, že vždy má rozum a připustí, že prostě každý má něco jinak.
Ale trvale to nepomáhá, je to tak stále, že si myslí svoje, hodnotí to a občas utrousí poznámku.
A já vážně nevím, jestli mám dost odvahy s ním být navždy a mít děti, jestli je to malichernost…někdy se totiž vážně snažím před ním být někým jiným.

pokud se před ním snažíš být někým jiným, tak je to špatně. Měla by jsi být s někým kdo tě má rád takovou jaká jsi a být sama sebou. A pokud tě nepodporuje, není to pro tebe ten pravý…vztah je o porozumění a spoustu dalšího, at se daří.. :srdce:

  • Citovat
  • Nahlásit
285
1.3.21 09:02

Jsi asi hodne submisivni..vid? Neumis byt sama sebou, hajit svoje názory a vypadá to, ze mate oba jine postoje a nazory…tohle bohuzel klapat nebude.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
7337
1.3.21 09:03

Muj nazor je, ze takovyhle vztah nemuze do budoucna fungovat. nemeli by jste se navzajem menit, Budete oba nestastni.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4804
1.3.21 09:08

Budete stále na ten rozdíl narážet. A až budete mít dítě, tak teprve to bude zajímavé… :nevim:
Prostě každý jste vyrůstal jinak a máte nastavený jiný obraz. Vím, o čem mluvím.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3013
1.3.21 09:11
@PaníKadrnožková píše:
Tak vzdycky se najde nekdo, kdo bude mit nejaky nazor na nas zivot a hodnoty a bude je vicemene neomalene prezentovat. S tim se asi neda delat nic krome nejakeho pokusu o zamysleni, zda na tom nahodou neco neni.Ja tedy podle popisu tveho pritele povazuju za takoveho buranka, co neni ochoten pripustit, ze jini lide ziji jine zivoty a je to tak v poradku. Spis teda žasnu, ze ses za ty dva roky nevymezila a nerekla mu: dej mi s tema tvyma pindama pokoj a starej se o sebe :nevim: cim vic se budes obhajovat, tim vetsi tlak tito lide vyvinou, aby te vyvedli z tvych omylu. Je to neprijemne, ale ucinne. Otazkou je, jestli ho nesetres tak, ze se s tebou, coby vyhlasenou steknou, ktere on za cely zivot teda na vesnici nepotkal, nerozejde :lol:

Taky to tak vnímám. Buránek z vesnice, co si myslí, že spolkl moudrost světa. Všechno zná, neb to viděl v kině. Brouk Pytlík. Jede si ve svý bublině.

To neznamená, že je špatný člověk. Určitě ti ve vztahu nikdy nebude dávat moc prostoru, zařizovat se po svým. Na druhou stranu asi bude velmi odpovědný, bude dělat a chovat se tak, jak si myslí, že je podle ostatních správné. Tímto bude i manipulovatelný. Mně by to v dlouhém období šlo na nervy. Baví mě v životě rozmanitost a trocha anarchie.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2216
1.3.21 09:28

U nás v rodině je to tak, že jsme poměrně velká rodina, kde panuje soudržnost, pravidelně se navštěvujeme apod.. A dost lidi z naší rodiny uzavřelo manželství s partnerem, který měl jen rodiče, často jen mamku, jinak se nevidali a přijali za svou naši rodinu… Takže na svatbách, oslavách apod, vzdy hodně lidí z naší rodiny a třeba jen pár z té druhé… A problem v tom nebyl, my každého tohoto člena přijmeme za vlastního a on nás taky.. Takže tahle situace je normální, ale u vás je problém v tom, že přítel se vyvysuje, to by mi vadilo..

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
24082
1.3.21 09:45

Nejde ani tak o to, že to máte každý jinak, jako o to, že má neustále potřebu ti to předhazovat. Tam by blikala kontrolka. Jestli je takovej mudrc, tak bude jednou podobně buzerovat nejen tebe, ale i děti, pokud si dovolí být „jiný“.
Nehledě na to, co zmínila Ou, pokud budete mít děti nestandardní, je to těžká zkouška sama o sobě, s nepřístupným zabejčeným rozumbradou budete divocí všichni.

Když mu řekneš, jo, dobrý, chápu tvůj názor, ale nemusíš mi to pořád předhazovat, tak ani tak si nedá pokoj? Nechtěla bych žít ve věčných výčitkách a pocitu, že se musím chovat jak mistr chce :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
251
1.3.21 09:55

Ten titulek je velmi výstižný. V takovém vztahu se netrap, odejdi a zapracuj na sebevědomí. Nebo se prostě zkus nenutit a buď sama sebou, uvidíš, jaká bude reakce. Je úžasné být ve vztahu, kde můžeš být zcela svobodně sama sebou.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
1.3.21 09:57

Z takové rodiny pocházím. Když někdo dělá něco jinak, je to špatně a dotyčný je terčem pomluv a posměchu. Přiznám se, nesla jsem si to dlouho v sobě, v hloubi duše mě občas napadají takové odsuzující myšlenky, ale snažím se ovládat a nedávat to nahlas najevo, ani v soukromí před manželem. Přítel je hodně netolerantní k druhým, co? Přítel by měl na sobě zapracovat, uvědomit si, že každý je nějaký a když má někdo jiný názor nebo jednání, že to není špatně. K tomuhle by musel dozrát vnitřně, né ti to v rozhovoru odkývat a nic na svém jednání neměnit. Můžeš ho motivovat k vyšší toleranci vůči druhým, rozhovorem, knížkama, poznáním tvých přátel, ale jestli je to zabedněnec, tak s ním nehneš. :nevim:

  • Citovat
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat