Labilní chování školačky a kotě

Anonymní
18.3.21 06:29

Labilní chování školačky a kotě

Ahoj, prosím o anonym z důvodu citlivého tématu.
Naše dcera má odjakživa přecitlivělou povahu, ale nepřišlo nám to donedávna nijak extrémní. Poslední měsíce jsou ale opravdu velmi náročné, možná to souvisí s tím, že musíme být pořád doma, bez kamarádů, sami, distanční výuku nenávidí, denně kvůli tomu bojujeme.
Dcera jako většina dětí dlouho toužila po zvířátku. Myslela jsem si, že kamarád v podobě chlupatého mazlíka by ji mohl i pomoci vyrovnat se s emocemi a samotou. My s manželem máme zvířata rádi a o už delší dobu jsme uvažovali o kočce. A tak jsme slíbili, že zjara pořídíme kotě. Jejím přáním bylo černobílé. Před 3 týdny dny jsme zjistili, že jedni lidi z vesnice koťata mají. Poslali nám fotky a opravdu jedno bylo černobílé. Ukazovala jsem ho dceři a ona řekla, že se jí nelíbí a chce raději rezaté, které bylo taky na fotce. Řekli jsme tedy známým, ať nám rezervují rezaté. V sobotu jsme si byli pro kotě a dcera tam začala fňukat, že nakonec by přece jenom chtěla černobílé. Fajn, vzali jsme černobílé, vždyť je to fuk, říkala jsem si. A i lidem to bylo jedno.
Druhý den dcera jak vyměněná, opět brečela, kopala kolem sebe, ke kotěti nechtěla jít. Ptám se, co se děje. Prý se jí nelíbí, jak jsme ji pojmenovali. Jméno vymýšlela sama. Říkám jí, že to je to nejmenší, kotě ještě na jměno není zvyklé a může mu začít říkat jinak. Tak jsme vymysleli společné jiné. Stejně o něj absolutně nejeví zájem a teď z ní vylezlo, že prý chtěla to zrzavé, ale bála se to říct (netuším proč?). Měnit už to znova nechci, nebo snad ano? Sedli jsme si a povídali o tom, že barva srsti je jako třeba barva vlasů a že kamarádky si přece taky nevybírá podle vlasů nebo očí. Ani podle jména. Nic, stále zabejčená.
Elza je moc hodná, teď mi spinká na klíně, je mazlík, věřím, že se tu bude mít dobře. Ale dcera ji stále naprosto ignoruje a nevím proč. Na kotě se těšila od léta. Může mi někdo poradit, jak postupovat? Nechat ji být? Vrátit kotě? Vyměnit za rezaté? Promluvit s dcerou znova - jak, o čem? Pokud máte nápady, prosím sem s nimi.
Poznámka - máme domek se zahradou a kotě je jak doma, tak ho postupně učíme na venek.

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
20705
18.3.21 06:36

Ani omylem bych nic neměnila a dcerunce bych přitáhla opratě. Je rozmazlená, ne citlivá.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
53033
18.3.21 06:38

Kolik má roků? Jako tahle doba na ní může mít negativní vliv. Tak s ní jdi k psychologovi.
Ale přijde mi rozmazlená. To se nezlob. Aby si dupala, kterou barvu bude kotě mít. To je chování 3r. umanuté holky a né školačky.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
5961
18.3.21 06:41

Kočka není věc aby se měnila a vracela, dceři bych vysvětlila, že kotě je teď člen rodiny a už to tak zůstane.. Možná dcera na kotě žárlí, že má vaší pozornost.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
18.3.21 06:42

@Kelsey 7 let, v létě jí bude 8! Taky mě to chování šokovalo. Celý včerejšek včetně distanční výuky probrečela v pokoji schoulená na posteli. Nechce ani jíst. Co nechodí do školy a kroužků, vidím velký propad co se týče stability emocí a celkově je hodně smutná, brečí kvůli každé blbosti. Dřív až tak extrémní nebyla.

  • Citovat
  • Nahlásit
3463
18.3.21 06:47

Kotě neměnit, dceři říct, že měla možnost si vybrat, prostor dostala, teď už to nejde, příště o tom musí víc přemýšlet. Taky mi přijde spíš „rozcapená“, že neví coby, spíš než labilní. Řekla bych ji, že se jí splnilo velké přání, tak by měla být ráda a ne to všem okolo kazit. Takhle se choval můj syn ve třech letech, když byl unavený nebo na něho něco lezlo, u školáka už bych to rozhodně netolerovala.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
6383
18.3.21 06:50

Řekla bych jí, že zvířátka se nevyměňují.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3994
18.3.21 06:51
@Anonymní píše:
@Kelsey 7 let, v létě jí bude 8! Taky mě to chování šokovalo. Celý včerejšek včetně distanční výuky probrečela v pokoji schoulená na posteli. Nechce ani jíst. Co nechodí do školy a kroužků, vidím velký propad co se týče stability emocí a celkově je hodně smutná, brečí kvůli každé blbosti. Dřív až tak extrémní nebyla.

Kotě neměnit. Beztak, pokud bude venku, tak to nevidím tak, že by se s ním dcera nějak extra mazlila. Nemá žádnou kamarádku? Že by šla na procházku? Vlastně, teď mě napadlo, sourozence asi nemá? Já můžu říct, že ti mí tři, jak se pořád hádali, tak teď se nějak stmelili, blbnou, smejou se, společně to nějak dávaj. Až se nestačím divit.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
5933
18.3.21 06:53

Dcera má asi psychické potíže. Někam bych s ní zašla.
Vždy dostane co si zamane? Koťátko bych v žádném případě neměnila. Mohlo by se stát, že budete jezdit každý den měnit koťata.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
15926
18.3.21 06:54

Já bych vzala obě koťata, aby se jedno nenudilo :lol: Ale rovnou. Ne teď, když si citlivá/rozcapená slečna fňukne. Přijde mi, že ze strachu, aby jste ji nijak neublížili, ji neustále ustupujete. Tolikrát měnit výběr kotěte? Vztek kvůli jménu, které den předtím vybrala a už se jí nelíbí? Promiň, ale to děvče není citlivé. To jen neví, co by si dalšího vymyslelo. Máš-li pochybnosti, že jsi to jen nedokázala do textu správně popsat a holka opravdu pomoc potřebuje, objednej ji k psychologovi. I jinak zdravé a odolné děti mají v této době víc potíží s úzkostí.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3296
18.3.21 06:59

Já bych neřekla, že je rozmazlená. Mám taky podobně se chovající dceru v podobném věku. Bylo by fajn to konzultovat s nějakou psycholožkou. Podle mě je to pořád o nezvládání emocí.
Co dělat nevím. Někdy fakt pomůže být tvrdší a vysvětlit svůj postoj a tak to bude, někdy zase ne. Pokud ale původně mělo být kotě černobílé, neměnila bych. Ani jméno už. Dceři bych dala najevo, že ji máš ráda, ale už bych to moc sama nerozebirala. Možná z ní časem ještě vypadne co se děje. Mám pocit, že by nejradši chtěla koťátka obě a neumí se s tím vyrovnat.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
20705
18.3.21 06:59
@Anonymní píše:
@Kelsey 7 let, v létě jí bude 8! Taky mě to chování šokovalo. Celý včerejšek včetně distanční výuky probrečela v pokoji schoulená na posteli. Nechce ani jíst. Co nechodí do školy a kroužků, vidím velký propad co se týče stability emocí a celkově je hodně smutná, brečí kvůli každé blbosti. Dřív až tak extrémní nebyla.

Ona je jedináček? Tak jí tu kámošku musíš nahradit ty. Udržet režim, vymyslet program, ber jí hodně ven,… Dcerka už je doma taky sama a je to prostě víc na nás, i když bych si radši někdy zalezla s knížkou, nedá se nic dělat. U nás hodně pomáhá chodit ven, včera jsme si pekli buřty třeba (samotné procházky už jí nebaví) nebo objednáme něco hezkého, vybere si sama a pak vyhlíží balíček,… O kočce už bych s ní nediskutovala a dostala by k ní povinnosti.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
30452
18.3.21 06:59
@Anonymní píše:
Ahoj, prosím o anonym z důvodu citlivého tématu.
Naše dcera má odjakživa přecitlivělou povahu, ale nepřišlo nám to donedávna nijak extrémní. Poslední měsíce jsou ale opravdu velmi náročné, možná to souvisí s tím, že musíme být pořád doma, bez kamarádů, sami, distanční výuku nenávidí, denně kvůli tomu bojujeme.
Dcera jako většina dětí dlouho toužila po zvířátku. Myslela jsem si, že kamarád v podobě chlupatého mazlíka by ji mohl i pomoci vyrovnat se s emocemi a samotou. My s manželem máme zvířata rádi a o už delší dobu jsme uvažovali o kočce. A tak jsme slíbili, že zjara pořídíme kotě. Jejím přáním bylo černobílé. Před 3 týdny dny jsme zjistili, že jedni lidi z vesnice koťata mají. Poslali nám fotky a opravdu jedno bylo černobílé. Ukazovala jsem ho dceři a ona řekla, že se jí nelíbí a chce raději rezaté, které bylo taky na fotce. Řekli jsme tedy známým, ať nám rezervují rezaté. V sobotu jsme si byli pro kotě a dcera tam začala fňukat, že nakonec by přece jenom chtěla černobílé. Fajn, vzali jsme černobílé, vždyť je to fuk, říkala jsem si. A i lidem to bylo jedno.
Druhý den dcera jak vyměněná, opět brečela, kopala kolem sebe, ke kotěti nechtěla jít. Ptám se, co se děje. Prý se jí nelíbí, jak jsme ji pojmenovali. Jméno vymýšlela sama. Říkám jí, že to je to nejmenší, kotě ještě na jměno není zvyklé a může mu začít říkat jinak. Tak jsme vymysleli společné jiné. Stejně o něj absolutně nejeví zájem a teď z ní vylezlo, že prý chtěla to zrzavé, ale bála se to říct (netuším proč?). Měnit už to znova nechci, nebo snad ano? Sedli jsme si a povídali o tom, že barva srsti je jako třeba barva vlasů a že kamarádky si přece taky nevybírá podle vlasů nebo očí. Ani podle jména. Nic, stále zabejčená.
Elza je moc hodná, teď mi spinká na klíně, je mazlík, věřím, že se tu bude mít dobře. Ale dcera ji stále naprosto ignoruje a nevím proč. Na kotě se těšila od léta. Může mi někdo poradit, jak postupovat? Nechat ji být? Vrátit kotě? Vyměnit za rezaté? Promluvit s dcerou znova - jak, o čem? Pokud máte nápady, prosím sem s nimi.
Poznámka - máme domek se zahradou a kotě je jak doma, tak ho postupně učíme na venek.

Kočku bych nevracela, zas by bylo po jejím. Což se jí asi líbí. Každý skáče podle toho, jak si madam přeje. Pro zachování jejího duševního zdraví bych jí dovolila nějakou venkovní aktivitu se stejně starými dětmi. Přes školu by prostě nejel vlak. Takhle se teď budeš učit a basta. Jinak to nejde. Čekací doba na dětského psychologa je dlouhá, zavolala bych prozatím na nějakou dětskou linku a poradila se tam.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
20253
18.3.21 07:09

Tomu se říká rozmazlenost ne precitlivela povaha

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
20253
18.3.21 07:13

Takhle se chovají deti, které nemají mamtinely. Jdou z toho zoufale neví jestli dopráva nebo doleva,

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat