Laktační psychóza - vaše příběhy a zkušenosti

91
5.7.20 19:17

Laktační psychóza - vaše příběhy a zkušenosti

Ráda bych sdílela zkušenosti s touto nemocí. Jak dlouho jste brali léky, jaký měla nemoc průběh a jak se cítíte jako uzdravení.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
3519
5.7.20 20:35

@felica opravdu laktacni psychoza? Já měla “jen” těžkou poporodni depresi. Na AD jsem skončila + léky proti uzkostem. Vše léčení ambulantne… půl roku oboje prášky, pak vysazeni Xanaxu… vše OK, žádné starosti a stresy, teď jsem znova těhotná a věřím, ze to bude v pořádku. Už teď jsem zalecena opět AD v těhotenství, aby se předešlo depresivnim stavům po porodu.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
91
6.7.20 08:19

@Verurizeckova děkuji za sdílení. Já měla i bludy, takže psychóza.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
7.7.20 01:11
@felica píše:
@Verurizeckova děkuji za sdílení. Já měla i bludy, takže psychóza.

Ahoj, já léky něco málo přes dva roky. Akorát se stihlo vysadit před druhým otěhotněním, to bylo v pořádku. Po cca 5 letech bez léků - 4 roky mladšího dítěte bohužel návrat, ale to už se chytlo včas. Nicméně léky už udržovací dávky zřejmě napořád.

Hodně záleží, co všechno bereš, jak moc si to měla rozjeté a jak se to vyvíjí, jak bude tvůj doktor ochotný rychle snižovat dávky (to je vždycky risk a pokud je vše OK, tak se jim do toho snižování moc nechce).

S léky nic moc, nejlépe jsem se cítila to období bez nich, ale teď už mám malé dávky a je to taky celkem v pohodě.

Klidně se ptej a držím palce.

  • Citovat
  • Nahlásit
91
8.7.20 22:12
@Anonymní píše:
Ahoj, já léky něco málo přes dva roky. Akorát se stihlo vysadit před druhým otěhotněním, to bylo v pořádku. Po cca 5 letech bez léků - 4 roky mladšího dítěte bohužel návrat, ale to už se chytlo včas. Nicméně léky už udržovací dávky zřejmě napořád.

Hodně záleží, co všechno bereš, jak moc si to měla rozjeté a jak se to vyvíjí, jak bude tvůj doktor ochotný rychle snižovat dávky (to je vždycky risk a pokud je vše OK, tak se jim do toho snižování moc nechce).

S léky nic moc, nejlépe jsem se cítila to období bez nich, ale teď už mám malé dávky a je to taky celkem v pohodě.

Klidně se ptej a držím palce.

Děkuji za sdílení. Já už na to těžší období ani vzpomínat nechci a doufám, že se mi to nevrátí po vysazení léků. Zatím mám vysazený jeden a zatím dobrý. Ještě mám před sebou asi taky nějaký ten rok braní léků, je to teprv asi 5 měsíců, co mě odvezli na psychinu.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
15.8.20 14:45

Poporodni deprese až psychoza

@felica Ahoj holky…napíšu Vám svůj příběh.. čekala jsem mého vysneneho syna kterého jsem si moc prala ale osud tomu chtěl jinak…od šestého měsíce jsem měl křečovitě bolestí zad a jednoho krásného dne jsem přestala chodit, po té převoz do nemocnice a magnetická rezonance ukázala tumor samozřejmě zhoubný…následoval převoz a na 34tt porod po té operace nádoru.. A já od té doby se začala cítit mimo taková jakoby zmatená… vůbec nevím čím to je, každý tvrdí poporodni deprese strašně jsem vyvadela že umřu a co bude dál.. cítím se pořád taková zmatená jakoby mimo ale objektivně nic vidět není..Beru antidepresiva a quentiapin a samozřejmě se lecim a moje diagnóza rakoviny-nevyléčitelné ale léčitelne.. moc se bojím, že se zcvoknu nebo něco…nedokázala jsem se ani soustředit co dělám byla jsem jak smyslu zbavena myslíte že to může být opravdu spojene s porodem?😥 😥 😥 😥dekuji

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1767
15.8.20 15:02

To je mi lito :hug:

Bylo toho na Tebe moc. To by se sesypalo hodne lido i bez tehotenstvi a porodu. Jaka je prog oza? Musis myslet pozitivbe. Je dovre, ze jsi v rukou odborniku :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
8884
15.8.20 16:06
@Lucinkluka píše:
@felica Ahoj holky…napíšu Vám svůj příběh.. čekala jsem mého vysneneho syna kterého jsem si moc prala ale osud tomu chtěl jinak…od šestého měsíce jsem měl křečovitě bolestí zad a jednoho krásného dne jsem přestala chodit, po té převoz do nemocnice a magnetická rezonance ukázala tumor samozřejmě zhoubný…následoval převoz a na 34tt porod po té operace nádoru.. A já od té doby se začala cítit mimo taková jakoby zmatená… vůbec nevím čím to je, každý tvrdí poporodni deprese strašně jsem vyvadela že umřu a co bude dál.. cítím se pořád taková zmatená jakoby mimo ale objektivně nic vidět není..Beru antidepresiva a quentiapin a samozřejmě se lecim a moje diagnóza rakoviny-nevyléčitelné ale léčitelne.. moc se bojím, že se zcvoknu nebo něco…nedokázala jsem se ani soustředit co dělám byla jsem jak smyslu zbavena myslíte že to může být opravdu spojene s porodem?😥 😥 😥 😥dekuji

Tak to je mazec, to bych vysiloval kazdej - mít strach kromě sebe ještě i o miminko, síla… Drž se :hug: přeju hodně zdraví a sil :kytka:, rodina pomáhá určitě taky…? Já myslím že to nemusí být ani tak psychóza, spíš taková jako (sebe) obranna reakce organismu, resp. mozku na všechno, co máš za sebou… A že toho není málo :oops: :think: Prostě se mozek a tělo částečně vypne, aby zbyla energie na boj s nemocí, tak mi to prijde trochu. Ale bude líp!

Já se léčím se štítnou žlázou a to je samo o sobě předpoklad k rozvoji depresí, který mi po obou porodech rozjelo nevyspani, pocit „jsem neschopná matka, neměla jsem mít nikdy dítě“ a nedostatek klidu a soukromí v porodnici i v šestinedělí - kvůli opravám v domě a po okolí, nefunkcnimu výtahu a vedrum jsme se 2 týdny po 1.porodu přesunuli k tchanovcum na barák, tj neustále pod dohledem, kecani do všeho jak to dělám blbě a za nich to bylo jinak, a proč řvu když mám zdravý dítě i dost mlika, co by za to jiný daly, manžel mou neschopnost dát dohromady už i souvislou vetu, natož sebe, nazval laktační demencí… Větrat si prsa, kojit tělo na tělo to nešlo, pořád nám tam někdo lezl, v porodnici pouštěli návštěvy (tatínky) na pokoj i v 8 večer, nespala jsem po porodu min. týden prakticky vůbec, a než jsem se trochu doma vzpamatovala, stěhovali jsme se k těm tchanum - a víte jak, doma je doma, ve chvíli kdy máte všechno roztahany po obýváku, když něco chybí, musíte doufat, že to manžel doma najde, nejste prostě ve svým (a když pak už jo, jezdi vám mama jakože pomáhat s miminem, ve skutečnosti ale spíš na inspekci jestli máte uklizeno). Výsledkem bylo, že jak malej jenom trochu zabrekl, okamžitě jsem vyletěla, kromě mlika mi začaly téct slzy z beznaděje, co zas je, že jsem ho určitě oblika moc nebo malo - to jsem vůbec nebyla schopna odhadnout, páč z nevyspani mi byla i v parnym létě pořád zima, takže „o 1 vrstvu víc“ by znamenalo nejspíš 2 mikiny nebo trika místo 1 :roll:, boli ho břicho, no psycho. Ale k doktorovi jsem jít odmítla, z obavy ze mi dá nějaký dryak a zakáže kojit, to už by bylo selhání tuplem, že… :zed: Šla jsem jen k psycholozce, doporucila mi homeopatika - ty mě asi zachránily od totálního zhroucení z vyčerpaní, ale buhvijak velká sláva to nebyla ani pak, protože sotva jsem začala jakžtakž spát já, kolem těch 3-4 měsíců, začal se malej budit častěji (asi spurt, pak zuby), takže jsem byla zase tam, kde jsem byla, a hrabala jsem se z toho snad rok, rok a půl - zlepšilo se to až když se sám odstavil. U 2. ze začátku pohoda, spaní se zhoršilo malé a tím pádem i mně až tak kolem 5-6 měsíců (opět zuby), ale musela jsem fungovat, to už prostě neslo prospat půl dne. Manžel teda jak mohl, odvedl či vyzvedl staršího do/ze skolky, občas něco uvařil, ale jak ve mně předtím pláč nebo neuspatelnost 1. spoustely záchvaty pláče a zoufalství, tak teď to bylo horší, protože to přecházelo az do vzteku, a vzápětí přišly i ty výčitky a pláč (můj), ale to už spíš z vyčerpání, únavy. Malá měla období, kdy prostě třeba od 0-1 do 3-4 h. ráno nechtěla spát, a mohla jsem ji houpat, vozit, ne - jak jsem přestala houpat v domnění, že spí a šla si lehnout, měla okamžitě oči jak baterky (a já jak angorak). Manžel střídat nemohl, bo v práci hodně jezdil autem a „musel se vyspat“ - a o víkendu odpočívat. Na AD jsem skončila, když byl malé necelý rok, a už cca 2 roky beru Sertralin, kvůli emoční nestabilite a výkyvům nálad, ale co jsem loni přestala kojit a malou si mohl někdo vzít i na noc (a dr mi navysila davku), je to mnohem lepší. Neberu ani HA…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
529
15.8.20 19:22

To mi nepřijde, jako psychóza. Znám ženu, která jí měla a ta doma lepila po zdech kousky novin a povídala z cesty. Přeji hodně štěstí

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama