Lhostejnost ve vztahu - lze to ještě překonat?

Anonymní
1.4.21 08:32

Lhostejnost ve vztahu - lze to ještě překonat?

Jdu si pro radu a zkušenosti.
Máme ve vztahu vleklou krizi. Jsme spolu přes 20 let a tak nějak to není ono už od narození druhého dítěte, tedy 5 let. Ale samozřejmě jsou chvíle lepší a horší. Teď už mně přijde, že poslední dva roky je to spíš horší a horší, nemůžu se zbavit myšlenky na to, jak by mně bylo lépe bez něj. Samozřejmě pak si představím, jak složité by to bylo a zase si řeknu, proč to celé bořit a nezůstat kvůli dětem. Ale fakt mně přijde, že v tomhle kamarádském žití vedle sebe už mně začíná být vše kolem vztahu a i kolem partnera jaksi jedno. Dřív bych mu říkala, co mně vadí, proč, snažila se, teď mávnu rukou, v duchu si řeknu, že to stejně nemá cenu :( Jsem nějaká vyhořelá, už dlouho se cítím osamělá a tak nějak samozřejmá doma. Nečekám motýlky, vášeň a podlamování kolen, ale malý zájem by snad mohl být i po letech. Má tak 4 - 5 témat (mění se to podle aktuální situace) a řešíme jen tohle. Když řeknu něco já, tak je to hm, nebo 2 věty k tomu a buď se vracíme zpět k jeho, nebo jde něco dělat. Neumím si představit, že bych takhle měla žít až do smrti.
Podařilo se někomu trošku ten vztah zase udělat zajímavým, nebo zlepšit i ve fázi, když se vkrádá lhostejnost?

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
Anonymní
1.4.21 08:48
@Anonymní píše:
Jdu si pro radu a zkušenosti.
Máme ve vztahu vleklou krizi. Jsme spolu přes 20 let a tak nějak to není ono už od narození druhého dítěte, tedy 5 let. Ale samozřejmě jsou chvíle lepší a horší. Teď už mně přijde, že poslední dva roky je to spíš horší a horší, nemůžu se zbavit myšlenky na to, jak by mně bylo lépe bez něj. Samozřejmě pak si představím, jak složité by to bylo a zase si řeknu, proč to celé bořit a nezůstat kvůli dětem. Ale fakt mně přijde, že v tomhle kamarádském žití vedle sebe už mně začíná být vše kolem vztahu a i kolem partnera jaksi jedno. Dřív bych mu říkala, co mně vadí, proč, snažila se, teď mávnu rukou, v duchu si řeknu, že to stejně nemá cenu :( Jsem nějaká vyhořelá, už dlouho se cítím osamělá a tak nějak samozřejmá doma. Nečekám motýlky, vášeň a podlamování kolen, ale malý zájem by snad mohl být i po letech. Má tak 4 - 5 témat (mění se to podle aktuální situace) a řešíme jen tohle. Když řeknu něco já, tak je to hm, nebo 2 věty k tomu a buď se vracíme zpět k jeho, nebo jde něco dělat. Neumím si představit, že bych takhle měla žít až do smrti.
Podařilo se někomu trošku ten vztah zase udělat zajímavým, nebo zlepšit i ve fázi, když se vkrádá lhostejnost?

S dovolením se zaháčkuju, mám doma něco dost podobného, taky skoro 20 let spolu a dvě děti, po narození druhého už dost nic moc (není moc času jen pro nás dva a práce nad hlavu). A snahu už nemáme ani jeden, nějak jsme rezignovali. Mám stejné pocity ohledně toho boření něčeho, co relativně funguje (nehádáme se, dokážeme se domluvit na provozních věcech, máme se moc dobře finančně), ale nevím, zda se mi v té citové plochosti chce ještě zůstávát..

  • Citovat
  • Nahlásit
30195
1.4.21 09:01

Jsem ve vztahu skoro 20 let a myslím si, že na jeho zdárné udržení je třeba jednou za čas nechat děti doma a vyrazit jen sami dva. Jako za starých časů. Teď jsou možnosti omezené, ale pokud je hlídání, prostě vypadnout a být chvíli jen spolu. S dítětem je člověk v módu rodič, aspoň já to tak mám.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2888
1.4.21 09:40

Podle mě je zásadní věta: Neumím si představit, že bych takhle měla žít až do smrti. :nevim: V blízkém okolí mám pár, který na tom je podobně (akorát v tom není tak malé dítě) a plácají se v tom už 3 roky. Několikrát si řekli, že spolu chtějí být a budou se snažit, aby to fungovalo, ale stejně vždycky sklouzli do toho, že je to spolu už prostě nebaví. Jsou spolu docela od mladého věku a podle mě hlavně on má pocit, že si nic neužil. Jí na něm vadí už úplně všechno, pomalu už i to, že dejchá. Myslím, že to skončí rozvodem a bude to asi nejlepší řešení. Takových vztahů, ve kterých se po letech sice neděje nic špatného, jako násilí, alkohol, vlastně ani hádky apod., ale je to prostě nuda a stereotyp je asi spousta.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
997
1.4.21 10:02

Nezůstávala bych v takovém vztahu. Proč se trápit? Ještě můžeš najít skvělého partnera, se kterým si budeš život užívat ne přežívat.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
61271
1.4.21 10:06
@Julča001 píše:
Podle mě je zásadní věta: Neumím si představit, že bych takhle měla žít až do smrti. :nevim: V blízkém okolí mám pár, který na tom je podobně (akorát v tom není tak malé dítě) a plácají se v tom už 3 roky. Několikrát si řekli, že spolu chtějí být a budou se snažit, aby to fungovalo, ale stejně vždycky sklouzli do toho, že je to spolu už prostě nebaví. Jsou spolu docela od mladého věku a podle mě hlavně on má pocit, že si nic neužil. Jí na něm vadí už úplně všechno, pomalu už i to, že dejchá. Myslím, že to skončí rozvodem a bude to asi nejlepší řešení. Takových vztahů, ve kterých se po letech sice neděje nic špatného, jako násilí, alkohol, vlastně ani hádky apod., ale je to prostě nuda a stereotyp je asi spousta.

podepisuju

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
15448
1.4.21 10:12

Vztahy by neměly trvat do nekonečna. Život má být pestrý. Zítra tě srazí třeba auto a ty umřeš s pocitem, že sis nic neužila.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
1.4.21 10:23

No nic moc optimistické čtení teda :(

asi nejvíc to vystihla první anonymní se slunečnicí. Je to vlastně docela v pohodě, ale naprosto citově ploché. Já už ani nechci, aby mě pohladil. Po tom všem nevím, jestli to dělá sám za sebe, nebo kvůli tomu, že jsem tak odtažitá, takový ten princip gumičky :mrgreen: a to já nechci.

@Russet on ale vůbec nemá potřebu nějakého partnerského života. Vše se točí kolem dětí a jednou se i vyjádřil, že budeme podnikat věci spolu, až nás děti už nebudou potřebovat. Jako sorry, ale já chci trošku žít i teď, ne až budu mít francouzské hole. A tím nechci říct, že mě vadí nebo brzdí děti, ale občas není špatný trošku myslet i jen na sebe, to on neumí :(

Jinak co se týče toho užívání a nového fajn partnera, tak to zatím vůbec nevím. Já si spíš maluju, jak by to bylo hezký být si tak nějak sama s dětma bez chlapů. Nevím, jestli bych si celou tuhle parádičku se vztahy už nenechala radši pak ujít a občas by byl nějaký kamarád s výhodami, hlavně ať si ale u mě nenechává kartáček, hezky pak odfrčet domů do svého. Ale to jsou jen takové moje úvahy. Po tomhle citovém vzduchoprázdnu si přijdu úplně vysušená a stará, fakt se tak cítím :(

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
1.4.21 10:26
@zoidberg píše:
Vztahy by neměly trvat do nekonečna. Život má být pestrý. Zítra tě srazí třeba auto a ty umřeš s pocitem, že sis nic neužila.

Zrovna jsem si to říkala, když jsem četla tehdy ještě „údajně a zjišťujeme podrobnosti“ s Kellnerem. Já nepotřebuju oš*ukat půlku krajského města, abych měla pocit, že jsem si užila, já mám vlastně hrozně pěkný život, ale ta vztahová část tam je teda velká bída poslední dobou. A vlastně si myslím, že se s mužem k sobě hodně hodíme, ale zároveň i nehodíme. Zní to strašně nelogicky, ale fakt občas si říkám, že tohle je přesně člověk pro mě, ale většinu času si to teda neříkám. Navíc teda s věkem se některé povahové rysy tak nějak zvýraznily (ale to i u mě, co si budem) a jsou věci, které mně přijdou úplně odpudivé.

  • Citovat
  • Nahlásit
30195
1.4.21 10:30
@Anonymní píše:
No nic moc optimistické čtení teda :(

asi nejvíc to vystihla první anonymní se slunečnicí. Je to vlastně docela v pohodě, ale naprosto citově ploché. Já už ani nechci, aby mě pohladil. Po tom všem nevím, jestli to dělá sám za sebe, nebo kvůli tomu, že jsem tak odtažitá, takový ten princip gumičky :mrgreen: a to já nechci.

@Russet on ale vůbec nemá potřebu nějakého partnerského života. Vše se točí kolem dětí a jednou se i vyjádřil, že budeme podnikat věci spolu, až nás děti už nebudou potřebovat. Jako sorry, ale já chci trošku žít i teď, ne až budu mít francouzské hole. A tím nechci říct, že mě vadí nebo brzdí děti, ale občas není špatný trošku myslet i jen na sebe, to on neumí :(

Jinak co se týče toho užívání a nového fajn partnera, tak to zatím vůbec nevím. Já si spíš maluju, jak by to bylo hezký být si tak nějak sama s dětma bez chlapů. Nevím, jestli bych si celou tuhle parádičku se vztahy už nenechala radši pak ujít a občas by byl nějaký kamarád s výhodami, hlavně ať si ale u mě nenechává kartáček, hezky pak odfrčet domů do svého. Ale to jsou jen takové moje úvahy. Po tomhle citovém vzduchoprázdnu si přijdu úplně vysušená a stará, fakt se tak cítím :(

Odkládat by to neměl. Ale když nechce, těžko ho donutit.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
1.4.21 10:39

U nás je to maličko jinak. My si i ten čas na sebe uděláme a podnikneme občas něco jen sami dva jako za svobodna. To je nám pak krásně a úplně si to užíváme. Jenže těch příležitostí moc není, notabene teď v covid situaci. A doma fungujeme spíš jako spolubydlící. Já jsem naopak z nás dvou ta, co po tom pohlazení nebo puse touží, ale on kolem mě chodí jako kolem kámoše :roll: Když se donutíme sednou si spolu a promluvit, tak se na chvíli zdánlivě vyčistí vzduch, ale za chvíli jedeme zase ve starých kolejích a to v nás vyvolává ještě větší pocit marnosti a frustrace. My se k sobě vlastně naprosto parádně hodíme, ale semílá nás život (náročné práce a děti). Já si dovedu představit, že spolu budeme do konce života docela pěkně, až děti trochu povyrostou, bude určitě i víc času na naše společné zájmy (pokud zdraví dá), ale teď už asi 5 let to stojí za starou bačkoru vyjma těch čímdálméně světlých chvilek :,(

  • Citovat
  • Nahlásit
2888
1.4.21 11:09
@Anonymní píše:
Jako sorry, ale já chci trošku žít i teď, ne až budu mít francouzské hole.Já si spíš maluju, jak by to bylo hezký být si tak nějak sama s dětma bez chlapů.

Tohle vždycky říkali babička s dědou, jak budou v důchodu cestovat a nebyli nikdy nikde už pak.
Tu druhou větu jsem v životě slyšela už mockrát, většinou od žen, které nejsou šťastné v manželství, ale setrvávají v něm právě proto, že to vlastně tak hrozný není a neví, kam by šly a jestli by vůbec ještě někoho chtěly. Je to hrozná škoda.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
1.4.21 11:37
@Julča001 píše:
Tohle vždycky říkali babička s dědou, jak budou v důchodu cestovat a nebyli nikdy nikde už pak.
Tu druhou větu jsem v životě slyšela už mockrát, většinou od žen, které nejsou šťastné v manželství, ale setrvávají v něm právě proto, že to vlastně tak hrozný není a neví, kam by šly a jestli by vůbec ještě někoho chtěly. Je to hrozná škoda.

Tak to zase prrrr, já vím, kam bych šla, místo k bydlení mám :lol: Jen si říkám, že to je takový zbabělý se na to všechno vykašlat. Ale ono to samo nejde a můj muž není moc z těch, co by nějak ten vztah zvelebovali. On je praktický a logický a zodpovědný, což je hrozně všechno fajn, ale bohužel nikdy nevypadne ze své role :(

  • Citovat
  • Nahlásit
2888
1.4.21 11:41
@Anonymní píše:
Tak to zase prrrr, já vím, kam bych šla, místo k bydlení mám :lol: Jen si říkám, že to je takový zbabělý se na to všechno vykašlat. Ale ono to samo nejde a můj muž není moc z těch, co by nějak ten vztah zvelebovali. On je praktický a logický a zodpovědný, což je hrozně všechno fajn, ale bohužel nikdy nevypadne ze své role :(

Třeba mu to takhle stačí. Když máš kam jít, tím líp :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
5431
1.4.21 12:13
@Anonymní píše:
Tak to zase prrrr, já vím, kam bych šla, místo k bydlení mám :lol: Jen si říkám, že to je takový zbabělý se na to všechno vykašlat. Ale ono to samo nejde a můj muž není moc z těch, co by nějak ten vztah zvelebovali. On je praktický a logický a zodpovědný, což je hrozně všechno fajn, ale bohužel nikdy nevypadne ze své role :(

Ono často k životu stačí jen to, že neškodí. :lol:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat