Lituji, že jsem si udělala dítě

17.3.21 23:00

Lituji, že jsem si udělala dítě

Zdravím zdejší diskutující.

Předem se omlouvám za takto citlivé téma, ale nevím si rady. S manželem jsem o tom zatím nemluvila, chtěla jsem se poradit a zjistit nějaké názory, jestli se najde maminka v podobné situaci, ve které jsem právě já. Dlouho jsme se s manželem snažili o dítě, které jsme oba moc chtěli. Dítě se nám narodilo zdravé, ze začátku jsme byli šťastní a spokojení. Postupem času jsem se však začala litovat, že jsme si udělali dítě. Myslela jsem si, že poporodní deprese časem odezní, avšak je tento pocit čím dál silnější. Mám obrovské
výčitky svědomí vůči našemu synovi, kterému jsou už tři roky, ale nemůžu to potlačit.

Prosím o slušnou diskuzi. Děkuji za odpovědi.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
31626
17.3.21 23:03

A proč toho lituješ? Rada je asi jen řešit to s psychologem.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
17.3.21 23:03

@ErikaPavlík Zkus navštívit nějakého psychologa zatím bych to nehrozilo k psychiatrovi ale myslím že tohle není normální…
Ale cením že jsi to nenapsala anonymně🖤

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1557
17.3.21 23:11

Musis to trsit s odbornikem. Skutecne je to poporofni deprese? Ze by trvala tri roky? To he divne…spis nejake osobni nastaveni…a to ted nemyslim zle. Jak moc je dite narocne? Nektere deti dokazi byt strasne umorne, jsou narocne, divoke, kolikrat vztekle, neposlušné atd…proste clovek je z nich vyrizeny. Zvlast v tom veku do tech tri let to muze byt opravdu zahul. Mam dve deti, obe jsou hidne temperamentni, premira energie atd. a ja jsem z toho kolikrat uplne hotova, vyrizena, a clovek toho ma pak uplne plny zuby…mas moznost nejakeho hlidani treba? Kdyz si od deti odpovines, ze ti treba pojlidaji prarodice na par dni, tak ty pocity porad trvaji? Netesis se na sve dite?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1017
17.3.21 23:13

Možná by bylo dobré si ujasnit, čeho lituješ konkrétně a pak to nějak kompenzovat. Myslím, že pod jinak formulované by se ti podepsala každá druhá - např. Kvůli dítěti přišla jsem o vlastní život, nemám čas na nic kloudného, celý den se nezastavím a stejně to nikdo neocení, dítě jen řve a mluví - nemám klid, jsem unavená a bez nálady, jsem na vše sama atd… A pak, až si to ujasníš, podstoupit nějaké kroky ke zlepšení - prosadit si nějaký čas pro sebe, delegovat povinnosti na partnera, trvat na společném čase apod. Jestli tohle všechno děláš a nepřichází ani náznak úlevy, je na místě nějaká odborná pomoc.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4237
17.3.21 23:25

Pokud se poporodní deprese neléčí tak se táhne. Určitě uděláš nejlépe když navštívíš odborníka. Nejdříve si najdi si dobrého psychologa a následně uvidíš jestli nebude potřeba i paychiatr.
Určitě nejsi sama a jediná. Ale držíš se zbytečně sama dlouho. Přitom je to škoda. Člověk pak zpětne lituje že to neřešil dříve a neužívala sis mateřství dřív. Je fajn když si udělala první krok a vyšla s tím ven. Určitě tvé pocity nejsou tvoje vina, nejsou racionální a je to výsledek nějakého neléčeného problému :srdce:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
876
18.3.21 07:01

Určitě bych vyhledala odbornou pomoc.
Mám dvě malé děti s rozdilem 2 roky, je to silenej zahul, ale nikdy jsem toho nelitovala. Mas poporodni depresi, urcite vyhledej pomoc ať si můžeš užívat materstvi :srdce:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
62941
18.3.21 07:12

@ErikaPavlík psycholog a to co nejdříve. Nelecena deprese bude jen a jen horší

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
256
18.3.21 12:00

Ne každá z nás je stavěna být matkou. Třeba je to tvůj případ. Dítě si mnoho žen dělá, jen proto, že ho mají ostatní, tlačí na ni rodina, partner. A pak jsou z toho tyhle prusery, nespokojené rodiny a nejvíc to odnesou ty děcka!
Chce to pracovat na sobě, navštívit odborníka. Jo a sourozenec to určitě nevyřeší..

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2217
18.3.21 12:15

Zkus konkretizovat, co přesně ti vadí. Každou jednotlivou věc. A pak si na každý ten „vadící fakt“ zkus najít přijatelnější variantu, nebo ji zkusíme najít my tady.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
18.3.21 15:17

Zdravím všechny a děkuji za Vaše odpovědi. Nicméně o poporodní depresi se nejedná, to už jsem diskutovala s psychologem. Jsem mladá matka a otěhotněla jsem poměrně brzy, tudíž začínám mít pocit, že jsem si dost neužila v životě a dítě mi v tomto zavřelo vrátka k normálnímu životu, bojím se že s odstupem času začnu svoje dítě kvůli tomu nenávidět, pokud se už tak nestalo.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
130
18.3.21 16:23

@ErikaPavlík zkus si najít nějaký čas jen pro sebe a své koníčky. Nebo máš-li možnost hlídání, zkuste s manželem někam vyrazit až to bude možné. Užít si život lze i s dítětem, jen to chce jinak rozvrhnout síly ;)

Mě paradoxně aktuální situace a uzavírky hospod a sportovních areálů pomohla. Mám partnera doma a užívá si naši dvouletou čertici také :cert: předtím po práci prchal na různé sporty s kamarády nebo na pivo a já s dítětem doma byla s nervama na hraně :pocitac: :pocitac:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2040
18.3.21 16:37
@ErikaPavlík píše:
Zdravím všechny a děkuji za Vaše odpovědi. Nicméně o poporodní depresi se nejedná, to už jsem diskutovala s psychologem. Jsem mladá matka a otěhotněla jsem poměrně brzy, tudíž začínám mít pocit, že jsem si dost neužila v životě a dítě mi v tomto zavřelo vrátka k normálnímu životu, bojím se že s odstupem času začnu svoje dítě kvůli tomu nenávidět, pokud se už tak nestalo.

Tak ty nejnarocnejsi prvni 3 roky jsou za vami. Za chvili pujde dite do skolky a vy do prace a muzete se realizovat pracovne. Jak poroste, tak se s nim cim dal vic bude moc dekat spousta aktivit. Az to pujde tak cestovat, sportovat. Bude casem prespavat u kamaradu atd. a vas uz nebude porad potrebovat. A nakonec verim, ze za 20 let bude clovek vzpominat na ty prvni narocne roky jako na nejkrasnejsi obdobi v zivote, az mu pamet zavali ruzova mlha :mrgreen:. Hlavne neporizovat hned sourozence.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1542
20.3.21 09:40

Nejste jediná. Je to poměrně častý úkaz. Matka své dítě miluje, přesto kdyby si měla znovu vybrat, už by si děti nepořizovala. Mrkněte na internet, v poslední době se ženy konečně přestávají bát a mluví o tom. Opravdu nejste jediná. Nejste divná. Prostě jste si to asi představovala jinak. Tak jste se snažili o dítě, že je nevyhnutelné, aby potom přišlo zklamání z toho, že realita vůbec není tak úchvatná, jak si ji člověk vysní. Tak je to se spoustou věcí v životě. Se vztahy, s prací, s plněním svých snů.

Můžete zkusit vyhledat terapeuta, který by vám pomohl tyto pocity přijmout. Na rozdíl od běžné matky, která se předna. ere, jakmile uslyší, že vás mateřství neučinilo nejšťastnější osobou na planetě a poradí vám, že si máte dát pár facek a vaše dítě je největší chudák na světě, terapeut dokáže pochopit, že můžete své dítě milovat, dělat pro něj vše, ale zároveň být nešťastná z toho, jak doopravdy mateřství vypadá…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1542
20.3.21 09:43
@Ahojdamartina píše:
@ErikaPavlík Zkus navštívit nějakého psychologa zatím bych to nehrozilo k psychiatrovi ale myslím že tohle není normální…
Ale cením že jsi to nenapsala anonymně🖤

Je to naopak velmi normální jev. Jenom ženy si to začínají veřejně připouštět až v posledních několika letech, protože jsou za takový názor kamenovány a dělají se z nich potom bestie…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat