Lupénka - jak zvednout sebevědomí partnerovi?

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 27.11.18 13:07
Lupénka - jak zvednout sebevědomí partnerovi?

Manžel se velmi trápí kvůli své lupénce, kterou má již od dětství. Sráží mu sebevědomí, připadá si méněcenný a nechutný.

Když jsem zamýšlená, kolikrát si myslí, že jsem se zadívala na místo, kde ji má. Syna odstrčí, když se ho tam dotkne s tím, že je „fuj“. Když má syn nějakou vyrážku, užírá se, že to po něm podědil. V létě kvůli tomu nenosí kraťasy, i triko s krátkým „stojí“ spoustu povzbuzení. O plavkách nemluvě. Myslí, že na něj ostatní zírají, odsedávají si od něj a podobně. Podle mě je to z 99% jen pocit.

Pořád opakuji, že to pro mě nic neznamená, opravdu - když jsme spolu začínali, nevšimla jsem si toho, dokud jsme si nebyli tak blízcí, že o tom začal mluvit. Pro mě je to atraktivní chlap. Jestli má někde suchou kůži mě nijak netankuje.

Kdo má zkušenost s podobným problémem, co může dotyčnému pomoci cítit se lépe.

Reakce:
Lev86
Povídálka 23 příspěvků 27.11.18 13:12

Ano je to jen jeho pocit. V praci mame taky jednoho s lupeknou a choval se uplne stejne, nez zjistil, ze nam ta lupenka nevadi a prestal se tak pozorovat. ;)

lísteček1
Ukecaná baba ;) 1150 příspěvků 27.11.18 13:20

Sice neodpovim na tvuj dotaz, chci se jen zeptat, jestli manzel zkusil toto:https://www.zbozi.cz/…ythie-50-ml/#…
Mám desetiletého syna, ktery mel pěkně rozlezlou lupenku na kolenou a okolo take velký kus. Vyzkoušeli jsme kde co, jak to, co nam predepsala dr, tak to, co jsem nasla jako tip na netu.Toto jedine synovi opravdu pomohlo. Mazala jsem pravidelne mesic rano a vecer, vzdy zafacovala, aby si to neskrabal a aby si to nesetrel a uzasny vysledky. Lupenka uz temer nejde videt, jen to uz obcas promazu.

Lalelale
Závislačka 3164 příspěvků 27.11.18 13:26

Nemá manžel s dětstvé nějaký blbý zážitek? Třeba že se mu někdo vysmál. Bohužel neporadím, moje příbuzná je překrásná žena a má lupénku. Jednou to měla nějak horší na kotníku a říkala mi, že se jí v obchodě stalo, že jeden deb*l začal do druhého štouchat se slovy „ty vole podívej na ten její kotník, hele!“ Ona si z toho nic nedělala ale chápu, že někoho citlivějšího to může sebrat. Manželovi bych zkusila vysvětlit, že člověk, co se takhle chová (směje se, čumí…) je prostě naprostý hulvát.

Janli
Kelišová 6878 příspěvků 27.11.18 13:29

V tomhle pomůže jedině psycholog nebo terapeut. Pokud už reaguje takhle přehnaně, ty s tím nic nenaděláš. Já sama lupenku mám, má ji moje rodina, má ji spousta kamarádů, ale nikdo se za ni nestydí takovýmhle způsobem. Manžel by se měl léčit i kvůli synovi. Je pravděpodobné, že ji zdědí po něm a fakt není potřeba, aby mu zakládal na takový komplexy, jako má on. Lupenka není žádná tragedie, je to jen suchá kůže.

tulipán
Závislačka 3543 příspěvků 27.11.18 13:32

Neco je pocit a neco je oprvavnene. Spousta lidi je i v dospelosti taktni jako trilete dite, spousta lidi udela treba oblicej. Jsi velmi citliva partnerka, ma stesti, ze te ma. Ja bych to tolik nebagatelizovala, ma zkusenosti a popral se s nimi takto. Spis bych rekla “ano nekteri lidi si nevidi do ust” a podobne, ale kvuli tomu se prece nezavru doma. Ja lupenku mam a kdyz maji deti vyrazku, jima me hruza. Nicmene jsem nosila sukne a kratky rukav i kdyz jsem projevy mela viditelne.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 27.11.18 13:34

Ahoj, ono je to opravdu těžký vysvětlit, když to sama nemáš. Já mám taky na ruce lupenku a pořád to schovávám pod mikinu a podobně, jen aby to nešlo vidět. Na střední mě hodně srazili spolužáci, že fuj co to mám a pod tak to ve mě nechalo ránu. A to jsem studovala zdravku takže jsem dělala rukama a jednou jsem se na praxi z toho sesypala když jsem měla něco připravovat přede všema, musela jsem odejít domu :oops: Paradoxní je to, že když se cítíš psychicky špatně, tak se to ještě zhorší takže začarovaný kruh. Možná bude mít stejný problém z dospívání? Mě teda nepomohlo zatím vůbec nic, musí se s tím ten člověk szit.

Aniga
Ukecaná baba ;) 1112 příspěvků 27.11.18 13:37

Ahoj zakladatelko, sice nemam lupenku, ale atopicky ekzem a hodne suchou kuzi a sebevedomi mam (spise mela jsem) hodne podobne jako Tvuj manzel. Nyni se to hodne zlepsilo, ale stejne mi to trapi… v lete jsem nosila dlouhe kalhoty, nejlepe dlouhy rukav aby nikdo nevidel suchou kuzi, nedejboze rozdrbany ekzem.. nechtela jsem, aby na to koukali a litovali mne. Pritom negativni zazitek z detsvi nemam, nikdo mi nikdy nerekl nic… je to hodne o povaze cloveka, jak sam se vidi a proc nechce, aby to ostatni vedeli. Ja sem probrečela plno dnu, myslela jsem, ze to po mne podedila dcerka (nastesti je zdrava a nema to), manzel mi taky rikal, ze je to jen kuze… ale kdyz v te “spatne” kuzi zijes cely zivot, tak vis jake to je. Myslim, ze psycholog nepomuze…spise muze pomoci clovek se stejnym problemem, ktery pochopi.

Macik.S
Kecalka 334 příspěvků 27.11.18 13:40

Chápu tvého manžela, i když reaguje trošku přehnaně. Mám od dětství ekzém, byla jsem šikanovaná, když se mě někdo dotkl honem se běžel umýt, aby to nechytl, nikdo se se mnou nebavil, protože jsem byla „fuj“, ale to, co dělá/říká tvůj manžel je opravdu hodně. Jak píše @Janli synovi akorát zadělává na komplexy, přitom lupenka nic není.
Mě pomohl manžel, teď syn.. mám velké štěstí, že mám úžasnou rodinu, našla jsem si přítele a máme dítě. Kdyby si mi to řekla dřív smála bych se, byla jsem přesvědčená, že někdo jako já s ekzémem nikdy nebude moct mít normální život, že vždy pro ostatní budu „fuj“, a nejsem.. :)
Teda, když se mi syn dotkne vyrážky, tak říkám malá malá, ne že to je hnusný.

Russet
Extra třída :D 13338 příspěvků 27.11.18 13:47
@Anonymní píše:
Manžel se velmi trápí kvůli své lupénce, kterou má již od dětství. Sráží mu sebevědomí, připadá si méněcenný a nechutný.

Když jsem zamýšlená, kolikrát si myslí, že jsem se zadívala na místo, kde ji má. Syna odstrčí, když se ho tam dotkne s tím, že je „fuj“. Když má syn nějakou vyrážku, užírá se, že to po něm podědil. V létě kvůli tomu nenosí kraťasy, i triko s krátkým „stojí“ spoustu povzbuzení. O plavkách nemluvě. Myslí, že na něj ostatní zírají, odsedávají si od něj a podobně. Podle mě je to z 99% jen pocit.

Pořád opakuji, že to pro mě nic neznamená, opravdu - když jsme spolu začínali, nevšimla jsem si toho, dokud jsme si nebyli tak blízcí, že o tom začal mluvit. Pro mě je to atraktivní chlap. Jestli má někde suchou kůži mě nijak netankuje.

Kdo má zkušenost s podobným problémem, co může dotyčnému pomoci cítit se lépe.

Jednoho se silnou lupenkou znám a opravdu to není hezký pohled. Ale nezírám na něj a neodsedávám si. On celkově vypadá tak nějak neduživě, mluví potichu a moc se neprojevuje.
Jako životního partnera bych si ho nevybrala, ale chápu, že za svou nemoc nemůže.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 27.11.18 14:06

Já mám babičku s lupénkou, strýce a bratra. Babička se tedy hodně trápila, nechodila plavat a v létě zahalená, ale v té době to možná nebylo tak obvyklé… :nevim: teď je jiná doba, v TV vidíme běžně reklamy na lupénku a myslím, že to patří mezi běžnější věci, určitě se nemá proč stydět. Myslím si, že lidi toto neřeší ;) každý je nějaký, nemá se proč trápit…

terien
Echt Kelišová 9110 příspěvků 27.11.18 14:13

Jak mu pomoct neporadím, ale opravdu to má jenom ve své hlavě. Neznám jediného člověka, který by řekl " fuj, ten má lupénku, to je hnusný". Mě by to taky nenapadlo si o někom něco takového myslet, spíš že chudák má zdravotní problém. A kdyby se mi nějaký chlap líbil, lupénka by mě určitě neodradila.

dupejj00
Kecalka 165 příspěvků 27.11.18 14:26

Mozna by mu mohly pomoct nejake lazne. Jednak by tam potkal lidi s podobnym problemem a jednak by se ji aspon na chvili zbavil. Ja ji mam od puberty a dlouho jsem s tim bojovala,skryvala a tak. Porad treba nerada chodim plavat,protoze mi vadi,jak se lidi divaji (i kdyz nic nerikaji). Manzel to neresi vubec, 5 lety syn to asi ani nezaregistroval,pros­te to bere jako normu,protoze me tak videl vzdycky. Je to ale prevazne v hlave,Tvuj manzel by se s rim mel nejak srovnat (a pak by se to mohlo i zlepsit) . me pomohla az vysoka,kde se na to nikdo neptal,nikdo to neresil. Radim na to vubec neupozornovat,ne­komentovat ani v kladnem slova smyslu,davat mu najevo,ze ho milujes takoveho,jaky je. :kytka:

Mar__tanka1983
Generální žvanilka 20263 příspěvků 27.11.18 14:34

Víš co, ono je to těžký, taky záleží, jak moc to kde má. Je spousta lidí, co jim to připadá hnusný, kolikrát ani lidi neví, o jakou jde nemoc, takže se můžou i odtahovat. Ti slušně vychovaní to dělají né tak viditelně, ani to nebudou vyhlašovat na celé kolo, ale já když uvidím někoho, kdo má lupenku fakt hodně ošklivou, tak si vedle něj taky nesednu v trolejbuse, když budu mít jinou možnost :nevim: A to mámosobní zkušenost, ale stejně si člověk úplně neporučí…
Já sama sem si připadala jako největší vyvrhel, když sem měla silnou (chronickou) seborheu ve vlasech a v obočí. Ono lidi to třeba neřeknou na plnou hubu, ale člověk to vidí, jak na něj ostatní koukají…
Zkouší to nějak léčit (přírodní léčení, vnitřní srovnání organismu, nejen „mazáníčka“)? Třeba by mu pomohlo, kdyby proti tomu nějak aktivně pracoval…
A pak si promluvit, ať už třeba s psychologem, nebo stejně „postiženými“ lidmi ;)
Mám stejný pocit, přestala sem se tím užírat až když sem se ponořila naplno do léčby, a když pak konečně zmizela :nevim:

luca241
Ukecaná baba ;) 1713 příspěvků 27.11.18 17:06

Já nemám naštěstí zkušenost s lupenkou,ale s atopickym ekzémem a od porodu nové se seboreou.Ja měla atop 20 let života,v období puberty to bylo naprosto šílené.Cele tělo včetně obličeje slité.ALE.ja jak tu čtu ty příběhy ,tak mohu bohu děkovat za přístup nejen mých rodičů ,ale i lidi (vcetne spolužáku a kamarádů) kolem mě.Mamka mi od doby co vnímám říkala,že to mám brát jako součást sebe.Proste že takto to jsem já.A já se tím nikdy moc neužírala.Jako ano.Byly dny/týdny ,kdy jsem měla ty záchvaty sebelítosti,proč musím vypadat zrovna takto.ale těch bylo dle mě minimum.A i jsem se za celý život nesetkala s někým ,kdo by mi řekl něco hnusného,kdo by se mě stitil.Ono je to fakt hodně i o nastavení v hlavě.Pokud to muž cítí tak jak píšeš ,tak si myslím ,že by nebyla vůbec od věci pomoc psychologa…Ono každé onemocnění ,které je vidět ,je nápor na psychiku.Ale vzhledem k tomu ,že píšeš ,že ty sama sis toho hned ani nevšimla,tak je možné,že on to vnímá ještě hůř,než jak to ve skutečnosti je.Mozna má špatný zážitek z dětství,možná se mu někdo vysmíval…těžko říct.Kazdopadne ho ujišťuj,že je to v pořádku a že stejně nejdůležitější je to,že se líbí tobě,má milující rodinu a ostatní mu mohou být úplně fuk…

Váš příspěvek
Reklama

Poslední články

Rozhovor: Jak přirozeně otěhotnět nebo připravit tělo na IVF

Na Lenku Malcher se mimo jiné obrací ženy, kterým se nedaří otěhotnět. Věnuje... číst dále >

Články z Expres.cz

Bílé a Krainové smazali kolena. Je taková retuš ještě etická?

V novém čísle časopisu Harper's Bazaar pro únor 2019 je i několikastránkový... číst dále >

Vondráčková natočila další ledové video a hned se rozjely spekulace: „Má vyplakané oči!“

Zatímco v Kanadě mrzne, jako když praští, Lucie Vondráčková (38) svým... číst dále >

Články z Ona Dnes

Dárky z vánočního kvízu jsou rozdané. Kdo bude mít dalšího Ježíška?

Jako odměnu jsme si pro naše věrné čtenářky a čtenáře již tradičně připravili... číst dále >

Pohádky jsou švindl, říká psychiatr Radkin Honzák

Pohádky a Vánoce k sobě patří jako kapr a šupiny. Radkin Honzák však říká, že... číst dále >