Lze z tohoto vytvořit vztah?

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 17.06.19 00:22
Lze z tohoto vytvořit vztah?

Ahoj.

Tak nějak už půl roku přemýšlím, jestli z níže popsaného je možné utvořit vztah. A zajímají mě samozřejmě názory druhých. Sama se v tom tak nějak plácám a nevím, jak dál.

Před mnoha lety jsme žili s rodiči na vesnici, kde jsem nakonec dělala brigádu. Chodila tam spousta chlapů, kluků, mužů… Nakonec jsem se dostala do jedné party, kde jsem poznala člověka, který měl malého syna, byl rozvedený, ale nechlastal, nekouřil, vlastně mi imponoval. Když jsem zrovna nebyla za pultem a neobsluhovala, vždy mi dtrzel místo vedle sebe, zval mě ven, vozil mě na různé akce… Já byla tehdy mladé kuře, 18 let, jemu 28. Z mé strany tehdy zájem i byl, ale vše mi tak nějak trvalo, neuměla jsem o vztazích nijak dobře komunikovat, a nakonec za mnou přiběhla nejlepší kamarádka, že po jedné akci s tím dotyčným jeli autem a ‚něco probehlo‘ a ona že je zamilovaná. Konec radosti, že jsem se rozhodla zkusit to s chlapem, který má malé dítě. Stáhla jsem se. Na něj jsem byla samozřejmě nepříjemná, hodně se ptal, co se děje, ale já nechtěla primárně přijít k nejlepší kamarádku. Nebyla jsem žádná holka do větru. Takže jestli proběhlo nějaké líbání, držení za ruku a procházka v parku, bylo to opravdu vše. Dodělala jsem školu a z vesnice odešla. Nechtěla jsem toho kluka vídat, spokojeně jsem žila 400 km jinde. Užívala jsem si život. Bavila se. Přišlo dítě s mužem, který se jevil jako fajn chlap. Ale opak byl pravdou. S malým prckem jsem zůstala sama. Nicméně co Bůh spojil, Facebook nerozdeluj. :lol:

Po nějaké době jsem se odhodlala kouknout na sociální sítě, kde vidím samé smutné statusy od daného frajera. Uplynulo 10 let, staré křivdy byly zapomenuty. Já se vrátila domů, pár kilometrů od vesnice, ve které jsme kdysi žili. Napsala jsem na jeden jeho status, že co se stalo, že je tak smutný… Chvilku jsme si psali, pak zavolal… Rozpovídal se o jedné ženě, která je tedy pověstná tím, že si s chlapy hraje. Dostala ho tam, kde ho mít chtěla. Nadávala mu, vyhazovala ho z domu, nechávala klíče v zámku, manipulovala s ním atd. Její pohled neznám, ale popisoval to samé, co jiní její bývalí partneři. Pak říkal, že by se rád viděl, ze bychom mohli zajít na kafe. Šla jsem. Povídali jsme. Bylo nám fajn. On vykládal o své bývalé. Já to snášela. Byla jsem ráda, že mu tím můžu pomoct. Čas plynul dal, jeli jsme spolu nakupovat dárky na Vánoce. Vyzvedla jsem ho autem u něj doma a říkal, že musí vyzvednout syna, tak jsem se nabídla, že se nemusí vracet domu pro auto, ale vyzvedneme ho mým. Sedeli jsme v autě, jeho syn byl zrovna ve vaně. Tak jsme na něj čekali, až se nachysta. V ten moment jsem si poprvé všimla, že on čeká, jestli mu dám pusu. Pořád se naklanel různě pro něco, aby mi byl blíž, ale nakonec mě políbil on. To samé zopakoval před jeho synem, který už má 13. Byla jsem z toho nesva, zeptala jsem se ho večer, zpravou, jestli před synem líbá všechny své kamarádky. Prý že ne. Tak jsem se zeptala, co ode mě čeká, on řekl, ze by rád zkusil to, co před 10 lety nevyšlo. Bývalý vztah jsem měla uzavřený, tak jsem si říkala, že proč ne. Jenže…

Jeho bývalá mu napsala. Samozřejmě, že najednou nechtěla být sama, moc ho milovala a nevím co všechno. Takže najednou říkal, že má všeho plnou hlavu, že si to potřebuje srovnat. To jsem chápala. Ale čas plynul a já ráda vím, na čem jsem. Zeptala jsem se, jak to vidí. On mi řekl, že ať se nezlobím, že má rád ji i mě… To pro mě byla velká rána. Řekla jsem, že chápu, že jsem byla jen unahlene rozhodnutí. A že jediné, o co ho prosím, je, aby se k ní nevracel, protože by z něj udělala trosku, s ní začal denně pít, ale opravdu hodně, denně stáhl krabičku cigaret. Se mnou ale nekouřil ani nepil, byla to pro mě radost vidět ho tak. Pak jsem ještě poprosila, aby mě už nekontaktoval, protože už to nikdy nebude moct být jaké to bylo. Ano, zamilovala jsem se. Spadla jsem na dno. Ještě hůř mi bylo, když mi řekl, že nemůže slíbit, že se k ní nevrátí, ale nemám prý mít strach. Nicméně byla tu moje rodina, můj syn, přátelé, dostala jsem se z toho ven a s povahou mně vlastní jsem tuto historku dokázala povídat tak, že si kdekdo myslel, že to pro mě byl jen nezávazný flirt.

Jeden večer jsem seděla a zrovna jsem na něj myslela, už ale jinak, s chladnou hlavou. Bez citů, a jestli s nějakými city, tak spíš naštvaná. Vtom mi přišla zpráva, že jestli jsem v pořádku… A psal to on… V tu chvíli jsem se rozložila na několik tisíc kousků, které jsem během hodiny složila zpátky a napsala jsem, že jsem ok. Napsal, že je to dobře, že o mně měl strach. Reakce byla taková, že se bát nemusí. A rozloučila jsem se. Brala jsem to jako uzavřenou záležitost. Problém byl, že psal každý den. Co dělá, co se dělo v práci, co jeho syn, jaký film viděl… Odpovídala jsem spíš chladně, někdy vůbec. Nakonec ve snaze ukončit moje trápení, protože mi to psaní nedělalo dobře, jsem se zeptala, co ta jeho vyvolena… Napsal mi, že nejsou v kontaktu. A že by se rád viděl. Já byla pevně rozhodnutá, že ho odradím… Chtěl se projít v parku, kde jsme se před 10 lety sešli. Já ale vzala svého syna. Domněnka byla jasná. Mé uknourane dítě ho odradí. Dokonce to vypadalo, že se mi to daří. Odcházel zdeptany s tím, že už žádné děti nikdy nechce. Za pár dní se ale chtěl sejít zase. A mě po nějakém čase přestalo bavit vymyslet odrazovaci techniky. A nechala jsem to být. Syn ho má rád, rád s ním dělá blbosti, on má rád malého. Hodně mi pomáhá co se týká domácnosti, auta, nicméně jsou dny, kdy si zamilovaná připadám, ale on mě sejme nějakou hláškou… A najednou se cítím jako nikdo. Pak je ale úplně zlatíčko… Nicméně posledně už jsem to nevydržela. Psala jsem mu, protože už jsem velká holka, která už ví, jak ve vztahu komunikovat :mrgreen: :mrgreen:, že ať se na mě nezlobí, že mu jsem moc vděčná, že mi pomáhá, ale že já se pořád trápím, že už pro něho dal nemůžu být já ta psychická opora, protože jsem se vyčerpala před časem, že teď už je na tom psychicky líp než já a že bude rozumnější, když to necháme být. Řekl mi, že u něj už bude problém se zamilovat. A já najednou viděla, že se trápí on. A že to trápí i mně. Řekla jsem, že si nebudeme už nalhávat, že zůstaneme kamarádi nebo si napíšeme. A že si vážím toho, co jsme prožili a přeju mu, aby ve správný čas potkal pravého člověka k sobě. Byla jsem opravdu upřímna. I když mě to bolelo. Dodala jsem že ho mám ráda. A se zvykem mně vlastním jsem odjela ke svým prarodičům. On psal, žese mám stavit, ať to probereme, že mě má taky rád, mně hned vyběhlo, že má rád mě, ale i tu jeho bývalou, to už je navždy spojene… Psal, proč mu to dělám, že i když to tak nevypadalo, tak mu se mnou bylo hezky… Jednou, když jsme byli doma sami, bez malého, já mazlila psa a říkám mu, psovi, že se narodil, aby mě miloval… A na to jen slyším: To já asi taky… Tyhle reakce jsem ignorovala. Říkala jsem si, že to jsou výmysly, jak si mě udržet, abych ho dostala z nejhoršího. Po tom, co jsem mu napsala, mě uprosil, abych se za ním stavila. Přijela jsem. Vystoupila. On se mě zeptal, jestli už vím, jestli ho miluju. Já jsem řekla. ze nemiluju. On na to řekl, že on mě zrovna dnes ano. Brala jsem to sportovně. Ten den mi dal lásky víc než kdy předtím. Objimal mě, hladil, držel… A já si říkala, že by to třeba mohlo být fajn. Jenže mám pocit, že on musí mít neustále pocit, že o mě přichází, aby se snažil.

Jenže… Má to smysl? Může to mít nějakou budoucnost? Proč může být jeden den absolutně k sežrání, miláček, ale za pár dní je úplně jako cizí, co se citů týče. Problém není, že by se nestaral. Nekomunikoval… To vše funguje. Ale cítím se hodně odstrcena. A to určitě nechci. Jen nevím, co s tím… Děkuji za Vaše názory. :hug:

Reakce:
Brumbera
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 17.06.19 00:31

Prijde mi, ze mas jasno v tom kdo jsi a ze se sebou nenechas manipulovat. Uplne jsem obdivovala nektere tvoje kroky.-) Poradila ch ti, aby ses drzela sveho instinktu, podle me te vede dobre. Mozna ze na konci toho vseho najdes klid a zustane ti tento partner a budes uz porad vedet, ze je tak spravne a mozna definitivne odejde a po case zjistis, ze jsi za to rada ;)

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 17.06.19 00:54

@Brumbera Vždycky mi vyčítali, že jsem intelektuálka. Někdy chladnokrevna. Já ten pocit nemám. S chlapy mám špatnou zkušenost, ale pořád si říkám, že jsou na tom jiné ženy mnohem hůř. Já už v jednom vztahu přišla sama o sebe. Naučila jsem se mít se ráda. Znát svoji hodnotu. A dá se říct, že do příchodu tohoto muže do mého života, jsem měla život pěkně srovnany. Vím, že i kdybych zůstala sama, tak život prožiju ne jako nějaká zatrpkla zenska. Ale když se to s ním vleče a vleče, já přemýšlím, co s tím chlapem, řešení v nedohlednu, tak uz nevím. Psychologa nepotřebuju, nejsem nějak rozhazena, jen už nevím, co udělat, jak mu jinak říct, že jeho chování prostě ničí nás oba. Já vím, že milující člověk nemůže nikoho vlastnit, proto jsem ho nechala jít, ať si zkusí, jak se ta jeho ex změní. Nezmění se nikdy, to je povaha. Ale tím, že jsem ho nechala jít, jsem v sobě udusila ty city, o kterých by on teď rád slyšel. Ale to bylo žhavé před časem. Ne teď. Každopádně moc děkuju za názor, vážím si ho. :srdce:

Brumbera
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 17.06.19 01:02
@Anonymní píše:
@Brumbera Vždycky mi vyčítali, že jsem intelektuálka. Někdy chladnokrevna. Já ten pocit nemám. S chlapy mám špatnou zkušenost, ale pořád si říkám, že jsou na tom jiné ženy mnohem hůř. Já už v jednom vztahu přišla sama o sebe. Naučila jsem se mít se ráda. Znát svoji hodnotu. A dá se říct, že do příchodu tohoto muže do mého života, jsem měla život pěkně srovnany. Vím, že i kdybych zůstala sama, tak život prožiju ne jako nějaká zatrpkla zenska. Ale když se to s ním vleče a vleče, já přemýšlím, co s tím chlapem, řešení v nedohlednu, tak uz nevím. Psychologa nepotřebuju, nejsem nějak rozhazena, jen už nevím, co udělat, jak mu jinak říct, že jeho chování prostě ničí nás oba. Já vím, že milující člověk nemůže nikoho vlastnit, proto jsem ho nechala jít, ať si zkusí, jak se ta jeho ex změní. Nezmění se nikdy, to je povaha. Ale tím, že jsem ho nechala jít, jsem v sobě udusila ty city, o kterých by on teď rád slyšel. Ale to bylo žhavé před časem. Ne teď. Každopádně moc děkuju za názor, vážím si ho. :srdce:

A mluvila jsi s nim o tom? Uprimne, mam z toho tez dojem, ze je nezraly, ze hleda nedostupnou, nevhodnou. Ja bych s nim asi naprosto uprimne promluvila, jak te to vzalo - v 17ti, ted a i ze se nyni necitis dobre. Co sis zazila s byvalym. At di, ze si krehka, ze ti muze ublizit. Tim se i zdostupnis. Take bych ho pozadala, at je ohleduplny k tvym pocitum a pak bych mu dala cas na rozmyslenou…) Drzim palce!!!

Russet
Neúnavná pisatelka 17204 příspěvků 17.06.19 05:07
@Anonymní píše:
Ahoj.

Tak nějak už půl roku přemýšlím, jestli z níže popsaného je možné utvořit vztah. A zajímají mě samozřejmě názory druhých. Sama se v tom tak nějak plácám a nevím, jak dál.

Před mnoha lety jsme žili s rodiči na vesnici, kde jsem nakonec dělala brigádu. Chodila tam spousta chlapů, kluků, mužů… Nakonec jsem se dostala do jedné party, kde jsem poznala člověka, který měl malého syna, byl rozvedený, ale nechlastal, nekouřil, vlastně mi imponoval. Když jsem zrovna nebyla za pultem a neobsluhovala, vždy mi dtrzel místo vedle sebe, zval mě ven, vozil mě na různé akce… Já byla tehdy mladé kuře, 18 let, jemu 28. Z mé strany tehdy zájem i byl, ale vše mi tak nějak trvalo, neuměla jsem o vztazích nijak dobře komunikovat, a nakonec za mnou přiběhla nejlepší kamarádka, že po jedné akci s tím dotyčným jeli autem a ‚něco probehlo‘ a ona že je zamilovaná. Konec radosti, že jsem se rozhodla zkusit to s chlapem, který má malé dítě. Stáhla jsem se. Na něj jsem byla samozřejmě nepříjemná, hodně se ptal, co se děje, ale já nechtěla primárně přijít k nejlepší kamarádku. Nebyla jsem žádná holka do větru. Takže jestli proběhlo nějaké líbání, držení za ruku a procházka v parku, bylo to opravdu vše. Dodělala jsem školu a z vesnice odešla. Nechtěla jsem toho kluka vídat, spokojeně jsem žila 400 km jinde. Užívala jsem si život. Bavila se. Přišlo dítě s mužem, který se jevil jako fajn chlap. Ale opak byl pravdou. S malým prckem jsem zůstala sama. Nicméně co Bůh spojil, Facebook nerozdeluj. :lol:

Po nějaké době jsem se odhodlala kouknout na sociální sítě, kde vidím samé smutné statusy od daného frajera. Uplynulo 10 let, staré křivdy byly zapomenuty. Já se vrátila domů, pár kilometrů od vesnice, ve které jsme kdysi žili. Napsala jsem na jeden jeho status, že co se stalo, že je tak smutný… Chvilku jsme si psali, pak zavolal… Rozpovídal se o jedné ženě, která je tedy pověstná tím, že si s chlapy hraje. Dostala ho tam, kde ho mít chtěla. Nadávala mu, vyhazovala ho z domu, nechávala klíče v zámku, manipulovala s ním atd. Její pohled neznám, ale popisoval to samé, co jiní její bývalí partneři. Pak říkal, že by se rád viděl, ze bychom mohli zajít na kafe. Šla jsem. Povídali jsme. Bylo nám fajn. On vykládal o své bývalé. Já to snášela. Byla jsem ráda, že mu tím můžu pomoct. Čas plynul dal, jeli jsme spolu nakupovat dárky na Vánoce. Vyzvedla jsem ho autem u něj doma a říkal, že musí vyzvednout syna, tak jsem se nabídla, že se nemusí vracet domu pro auto, ale vyzvedneme ho mým. Sedeli jsme v autě, jeho syn byl zrovna ve vaně. Tak jsme na něj čekali, až se nachysta. V ten moment jsem si poprvé všimla, že on čeká, jestli mu dám pusu. Pořád se naklanel různě pro něco, aby mi byl blíž, ale nakonec mě políbil on. To samé zopakoval před jeho synem, který už má 13. Byla jsem z toho nesva, zeptala jsem se ho večer, zpravou, jestli před synem líbá všechny své kamarádky. Prý že ne. Tak jsem se zeptala, co ode mě čeká, on řekl, ze by rád zkusil to, co před 10 lety nevyšlo. Bývalý vztah jsem měla uzavřený, tak jsem si říkala, že proč ne. Jenže…

Jeho bývalá mu napsala. Samozřejmě, že najednou nechtěla být sama, moc ho milovala a nevím co všechno. Takže najednou říkal, že má všeho plnou hlavu, že si to potřebuje srovnat. To jsem chápala. Ale čas plynul a já ráda vím, na čem jsem. Zeptala jsem se, jak to vidí. On mi řekl, že ať se nezlobím, že má rád ji i mě… To pro mě byla velká rána. Řekla jsem, že chápu, že jsem byla jen unahlene rozhodnutí. A že jediné, o co ho prosím, je, aby se k ní nevracel, protože by z něj udělala trosku, s ní začal denně pít, ale opravdu hodně, denně stáhl krabičku cigaret. Se mnou ale nekouřil ani nepil, byla to pro mě radost vidět ho tak. Pak jsem ještě poprosila, aby mě už nekontaktoval, protože už to nikdy nebude moct být jaké to bylo. Ano, zamilovala jsem se. Spadla jsem na dno. Ještě hůř mi bylo, když mi řekl, že nemůže slíbit, že se k ní nevrátí, ale nemám prý mít strach. Nicméně byla tu moje rodina, můj syn, přátelé, dostala jsem se z toho ven a s povahou mně vlastní jsem tuto historku dokázala povídat tak, že si kdekdo myslel, že to pro mě byl jen nezávazný flirt.

Jeden večer jsem seděla a zrovna jsem na něj myslela, už ale jinak, s chladnou hlavou. Bez citů, a jestli s nějakými city, tak spíš naštvaná. Vtom mi přišla zpráva, že jestli jsem v pořádku… A psal to on… V tu chvíli jsem se rozložila na několik tisíc kousků, které jsem během hodiny složila zpátky a napsala jsem, že jsem ok. Napsal, že je to dobře, že o mně měl strach. Reakce byla taková, že se bát nemusí. A rozloučila jsem se. Brala jsem to jako uzavřenou záležitost. Problém byl, že psal každý den. Co dělá, co se dělo v práci, co jeho syn, jaký film viděl… Odpovídala jsem spíš chladně, někdy vůbec. Nakonec ve snaze ukončit moje trápení, protože mi to psaní nedělalo dobře, jsem se zeptala, co ta jeho vyvolena… Napsal mi, že nejsou v kontaktu. A že by se rád viděl. Já byla pevně rozhodnutá, že ho odradím… Chtěl se projít v parku, kde jsme se před 10 lety sešli. Já ale vzala svého syna. Domněnka byla jasná. Mé uknourane dítě ho odradí. Dokonce to vypadalo, že se mi to daří. Odcházel zdeptany s tím, že už žádné děti nikdy nechce. Za pár dní se ale chtěl sejít zase. A mě po nějakém čase přestalo bavit vymyslet odrazovaci techniky. A nechala jsem to být. Syn ho má rád, rád s ním dělá blbosti, on má rád malého. Hodně mi pomáhá co se týká domácnosti, auta, nicméně jsou dny, kdy si zamilovaná připadám, ale on mě sejme nějakou hláškou… A najednou se cítím jako nikdo. Pak je ale úplně zlatíčko… Nicméně posledně už jsem to nevydržela. Psala jsem mu, protože už jsem velká holka, která už ví, jak ve vztahu komunikovat :mrgreen: :mrgreen:, že ať se na mě nezlobí, že mu jsem moc vděčná, že mi pomáhá, ale že já se pořád trápím, že už pro něho dal nemůžu být já ta psychická opora, protože jsem se vyčerpala před časem, že teď už je na tom psychicky líp než já a že bude rozumnější, když to necháme být. Řekl mi, že u něj už bude problém se zamilovat. A já najednou viděla, že se trápí on. A že to trápí i mně. Řekla jsem, že si nebudeme už nalhávat, že zůstaneme kamarádi nebo si napíšeme. A že si vážím toho, co jsme prožili a přeju mu, aby ve správný čas potkal pravého člověka k sobě. Byla jsem opravdu upřímna. I když mě to bolelo. Dodala jsem že ho mám ráda. A se zvykem mně vlastním jsem odjela ke svým prarodičům. On psal, žese mám stavit, ať to probereme, že mě má taky rád, mně hned vyběhlo, že má rád mě, ale i tu jeho bývalou, to už je navždy spojene… Psal, proč mu to dělám, že i když to tak nevypadalo, tak mu se mnou bylo hezky… Jednou, když jsme byli doma sami, bez malého, já mazlila psa a říkám mu, psovi, že se narodil, aby mě miloval… A na to jen slyším: To já asi taky… Tyhle reakce jsem ignorovala. Říkala jsem si, že to jsou výmysly, jak si mě udržet, abych ho dostala z nejhoršího. Po tom, co jsem mu napsala, mě uprosil, abych se za ním stavila. Přijela jsem. Vystoupila. On se mě zeptal, jestli už vím, jestli ho miluju. Já jsem řekla. ze nemiluju. On na to řekl, že on mě zrovna dnes ano. Brala jsem to sportovně. Ten den mi dal lásky víc než kdy předtím. Objimal mě, hladil, držel… A já si říkala, že by to třeba mohlo být fajn. Jenže mám pocit, že on musí mít neustále pocit, že o mě přichází, aby se snažil.

Jenže… Má to smysl? Může to mít nějakou budoucnost? Proč může být jeden den absolutně k sežrání, miláček, ale za pár dní je úplně jako cizí, co se citů týče. Problém není, že by se nestaral. Nekomunikoval… To vše funguje. Ale cítím se hodně odstrcena. A to určitě nechci. Jen nevím, co s tím… Děkuji za Vaše názory. :hug:

Jen si s tebou zahrává… Ukončila bych to jednou pro vždy.

Katy 7
Kelišová 5481 příspěvků 17.06.19 07:33

Myslím si, že kdyby jsi s ním byla, tak bys stejně měla v hlavě spousty pochybností a to podle mých zkušeností, není dobrý základ pro plnohodnotný vztah. :think:

LaPaloma
Závislačka 2949 příspěvků 17.06.19 07:58

Byly doby, kdy tě mohl mít. Ale opakovaně dal přednost jiným ženám. Nikdy jsi nebyla číslo jedna v jeho hlavě. Nebojoval o tvou přízeň, vždy to jen tak lehce zkusil a šel od toho.
Teď asi nemá do čeho píchnout nebo jeho exky ho odkoply.
Vlastně nezvládl žádný vztah.
To bys paběrkovala a ještě si byla pořád nejistá.
Já z toho, co píšeš, beru jeho nerozhodnost jako druh odmítnutí. On si nebyl jistý, nechtěl ublížit, líbal kamarádku…
To se říká lidem, které zas tak moc nechceme.
Hledej jinde. Nemá smysl celý život přemýšlet o jednom 10 let nedostupné chlapovi. A vůbec se s ním už nepotkavej. Je to jako hra na kočku a na myš.

Dena12
Kecalka 147 příspěvků 17.06.19 09:57

Já si myslím, že je to takový typ člověka - imponují mu dramatické vztahy. Jak s tebou, kde drama vytváří on, tak s bývalou, kde - drama beztak taky vytvářel on, akorát to hodil na svoji ex ;) (kdybys byla slabší povahy a tohle měla doma denně delší dobu, vydržela bys to?).

Navíc, vzpomeň si na dobu před 10 lety - ocucával se s tvojí nejlepší kamarádkou, i když mu muselo být jasné, že se to k tobě donese. A pak ještě dělal, že neví, proč jsi ochladla :roll:

Prostě ti za to tenhle „Dramaťák“ a manipulátor nestojí. A že mu pomáháš, a on je na tom chudinka tak špatně, bych mu taky nežrala. On moc dobře ví, že pro něj máš slabost, tak si tě drží zahackovanou a pomalu tě zpracovává. Zablokovat, vymazat, a žít, jako by se nic nestalo :)

MP Krista
Kecalka 396 příspěvků 17.06.19 10:01

Lip byc to nenapsala @Dena12

Lioness34
Závislačka 2795 příspěvků 17.06.19 10:20

On te nemiluje. Jsi mu dobra aby nebyl sám. Ale nemá z Tebe hlavu pryč… jsi náplast za ex. Neztratil hlavu - tedy kvůli tobě.
Pokus spolu budete tak jen do doby než on po roce dvou tři zblbne do někoho jiného.

Upřednostnil jinou ženu. Tečka. Mohl si vybrat a on si vybral. Ze časem viděl ze to nevyšlo…kdo ví zda ho nevyhodila ona.

Ty by jsi nespis raději slyšela/ četla ze te miluje a jsi pro něho top ale tak to podle mě není.

Nechala bych asi věcem volný prubeh ale rozhodne se neupinala na to ze mě s nim ceka kdo ví jaká budoucnost nebo ze mě miluje.

Kamarádství s výhodami než ty nebo on někoho potká…

Lioness34
Závislačka 2795 příspěvků 17.06.19 10:22
@Dena12 píše:
Já si myslím, že je to takový typ člověka - imponují mu dramatické vztahy. Jak s tebou, kde drama vytváří on, tak s bývalou, kde - drama beztak taky vytvářel on, akorát to hodil na svoji ex ;) (kdybys byla slabší povahy a tohle měla doma denně delší dobu, vydržela bys to?).

Navíc, vzpomeň si na dobu před 10 lety - ocucával se s tvojí nejlepší kamarádkou, i když mu muselo být jasné, že se to k tobě donese. A pak ještě dělal, že neví, proč jsi ochladla :roll:

Prostě ti za to tenhle „Dramaťák“ a manipulátor nestojí. A že mu pomáháš, a on je na tom chudinka tak špatně, bych mu taky nežrala. On moc dobře ví, že pro něj máš slabost, tak si tě drží zahackovanou a pomalu tě zpracovává. Zablokovat, vymazat, a žít, jako by se nic nestalo :)

Tak souhlas a navíc je všeobecně známo, ze dramatické vztahy jsou emočně strašne silne… a jak silná je láska a milování tak tak i to když se hádají. Oproti tomu klidný vztah od začátku s někým o kom víme ze nás miluje a my to máme tak nějak si nejsem jistá/y je proste emočně úplně jinde - jak sex tak i vše okolo..

Váš příspěvek
Reklama