Má cenu se snažit budovat společnou budoucnost?

Anonymní
4.4.17 20:33

Má cenu se snažit budovat společnou budoucnost?

Ahoj, z pochopitelných důvodů vkládám anonymně, nechci, aby mě v tomto příběhu poznala rodina či přátelé. Je to dlouhé, nedá se to zkrátit, a samozřejmě nenutím nikoho to číst.

Jak začít- po porodu prvního dítěte jsem nadobro ztratila růžové brýle a zjistila, jaká je realita našeho manželství.
Rozhodně nemůžu říct že je vina jen na jeho straně, i on to se mnou má asi občas těžké, snadno se vytočím, jsem na něj občas dost hnusná, nicméně k tomu občas mám důvod.
Dřív jsme oba pracovali, přes týden jsem bordel doma nějak snášela, o víkendu uklidila, a nanovo. Teď jsem na mateřské, a samozřejmě nechci čekat, až se jemu laskavě bude chtít „pomoci“ mi s úklidem, což se mu nechce nikdy. Jeho pomoc spočívá v tom, že pohlídá chvíli dítě, abych já mohla uklidit, uvařit a dát si sprchu bez neustálého odbíhání k dítěti, bez dítěte v šátku nebo na ruce, a to jindy, než v noci :roll:.
Jeho veškerá péče o domácnost spočívá v tom, že cca jednou za dní vyčistí filtr v akváriu (10 minut práce) a zaleje kytky (20 minut).
Já dělám zbytek činností: peru, žehlím, vařím, peču, vysávám a vytírám 120 m2, starám se o dítě (občas si ho vezme na hodinu ven do kočárku, ale to spíš výjimečně), starám se o zvířata, udržuju pořádek v domě. Potud ještě v pořádku, jenže když k tomu přidám, že on po sobě ani neodnese nádobí, ani nezasune židli u stolu, ani se neohlédne na wc, ani nesebere papírek který mu upadne z ruky a když mu ho podám, odloží ho na nejbližší komodu kde ho nechá, dokud ho neuklidím, už je toho prostě moc. Připadám si jako služka.
Definitivní procitnutí přišlo ve chvíli, kdy jsem se vrátila domů z porodnice, a doma to vypadalo jako v chlívě. Všude nádobí se zbytky jídla (které mu navařila moje maminka), na něm plíseň, všude chlupy, prach, záchod hnusnej, umyvadlo neumytý, ve sprcháči špína :poblion: první den po návratu z porodnice, oteklé nohy že se na nich téměř nedalo stát, sešitá, a uklízela jsem do tří hodin ráno. Prý neměl čas, tři dny volna než nás pustili totiž trávil hraním PC her a koukáním na TV.
Samozřejmě jsem se to snažila řešit po dobrém, po zlém, domluvou, přednesením faktů, nic nepomáhá. On prostě doma nemusel nic dělat, a tak si myslí, že to tak funguje všude. Ovšem rozdíly mezi domácností jeho rodičů a naší jsou obrovské.
Ani naše finanční situace není nejrůžovější, při přechodu na RD klesl můj příjem o cca 20 tisíc, pořádný chlap by si k práci vzal třeba ještě brigádu ve volných dnech (15 dní v měsíci). Můj chlap je moc unavený. Nabídla jsem, že tedy na brigádu budu chodit já, nemám s tím problém, jenže on má problém pohlídat naše dítě, protože by ho musel přebalit.

Snažím se to zkrátit, leč se to příliš nedá. V současné chvíli denně uvažuju nad tím, zda má náš vztah budoucnost, zda by nám nebylo s dítětem lépe samotným. Muže miluju, ale přijde mi, že mojí lásky zneužívá ve svůj prospěch a jednoduše to, co dávám, se mi nevrací. Ikdyž bych to nikdy neudělala, moje myšlenky občas směřují i k sebevraždě. On by se o dítě nepostaral, starala by se o něj moje matka, mělo by se skvěle, a pro mě by- naprosto sobecky- bylo vše vyřešeno. Jen na to pomyslím, brečím, protože naše dítě strašně miluju a je mi jasné, že vzít mu mámu je to nejhorší, ale prostě to neovlivním a i tyto myšlenky mě napadají, byť bych to prostě nikdy neudělala. Nenávidím se za to, že nejsem schopná dítě vychovávat v ideální rodině, že nejsem schopná donutit manžela mi pomáhat, že nechal na stole talíř- tak hloupá jsem, že sama sebe nenávidím za to, že mi doma dělá on bordel, když já měla uklizeno. Denně brečím a je mi jasné, že pro dítě není dobré, když má mámu trosku. Jenže co s tím, když manžel to nevidí? Slibuje, že pomůže, a skutek utek? Na druhou stranu nechodí do hospody, nekouří, nepije, nechodí za ženskýma- vždyť bych za něj měla být ráda, ne? Stydím se za to, jaký je, a před okolím to co nejvíc tajím, vytvářím iluzi dokonalé rodiny, ale stojí mě to moc času, málo spánku, hromadu nervů, a prostě už dál nemůžu.
Neuvěřitelně se ve mě mísí všechny tyhle pocity, a nevím, jak z toho ven :zed: Chvíli jsem skálopevně přesvědčená, že mám toho nejhoršího manžela na světě, chvíli si říkám, že jsem asi nevděčná a líná a proto máme doma takový bordel a nezvládám to. Na náš vztah absolutně nemám objektivní pohled, a proto prosím o takový pohled aspoň vás, ikdyž je mi jasné, že máte minimum informací k nějakému zhodnocení budoucnosti našeho vztahu.
Pokud někdo dočetl až sem, moc si toho vážím. I kdyby nezazněla jediná rada, strašně moc mi pomohlo se vypsat, shrnout si své pocity, a dát nějak jasný obrys tomu, co mě vlastně trápí, ale za případné rady budu samozřejmě moc ráda.

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
EmmaAnna
3397
4.4.17 20:42

Byl vždycky takový? :nevim:

Máte peníze na paní na úklid? Pokud ne, prostě mu dej dítě a občas odejdi, jinak se zblázníš. Když nebudeš po ruce, prostě BUDE MUSET to dítě sem tam přebalit nebo se mu věnovat.

Sedněte si, sepište, co se musí v domácnosti dělat, kolik to zabere času, a půl na půl si to rozdělte podle vlastních preferencí. Jestli odmítne nebo se na to vykašle, okamžitě mu přestaň vařit, prát a poklízet.

Myslím si, že chyba je hodněna tvé straně. Když mu posluhuješ, tak toho využívá. Byl by blbý, kdyby ne. Musíš mu dát jasně najevo, že to dělat nebudeš. Zkus to ještě před tou sebevraždou :)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
cecetka
12937
4.4.17 20:42

No, vzala sis spindiru, ktery na poradek neni. Nevim, zda v takove rodine vyrostl nebo ne. Asi ti nezbyva nic jineho, nez se obrnit trpelivosti a ucit ho udrzovat poradek a uklizet po sobe. Urcite byl takovy i pred svatbou, a jak pises, pred narozenim ditete jsi to neresila. To je skoda.
Rozvest se jen kvuli tomu mi prijde zbytecne. Krome bordelarstvi si na nic nestezujes. Tak ho budes muset poradku naucit, kdyz ho to nenaucili jeho rodice. Bude to drina. Preji pevne nervy :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
4.4.17 20:46

Nevím, mám z toho velmi smíšené pocity…samozřejmě není správné to, že manžel doma nepomáhá, nebo si neuklízí alespoň po sobě. Na druhou stranu chodí do práce, aby vás uživil, nepije, nekouří, neděvkaří, rád vás evidentně má…je to sporné. Možná chyba v komunikaci? Možná problém v tvé hlavě? Nebo domněnky? Já nevím no. Pokud s ním nejsi šťastná, nebuď s ním. To je asi ta rada.

  • Citovat
  • Nahlásit
Nymphetamine
443
4.4.17 20:46

Ahojky :mavam: s tim uklidem jsme to meli uplne stejne. Co jsem doma s malou, tak uklizim jen a pouze ja- a vlastbe vsechno delam ja. Ale beru to tak, ze sem stejne doma a nemuzu po muzi chtit, aby po celym dni v praci jeste slapal doma. Ale teda to, co pises, tak to uz je fakt lempl a dobytek- promin ten vyraz, ale neumyty a plesnivy talire? A po par dnech v porodnici? Bezlob se na me, ale jak by to vypadalo, kdyby se ti nedejboze neco stalo a tys byla mimo na dyl? Ja byla v porodce 12 dni a pak dalsi necely mesic v nemocnici a nedokazu si ani predstavit, jak by to tady vypadalo, kdyby byl muj muz stejnej lenoch, jako ten tvuj :nevim: asi bych se snazila si s nim nejak promluvit a kdyz by to prislo v nivec, asi bych sla svoji cestou. Drzim palce

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
negra
9652
4.4.17 20:48

Kdyby Pracoval na cely uvazek, I toho chlivu by doma stihl udelat mene

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Ainy
3379
4.4.17 20:52

@tasa Tak on nejspíš na plný pracuje, ale dělá třeba dvanáctky :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
4.4.17 20:52

Ahoj, asi určitě neporadím, jestli váš vztah má cenu nebo nemá. Z toho, co píšeš, je mi smutno :( Já sama bych chlapa „prase“ doma nesnesla. Ale víš, ono všude je něco. Jak jsi řekla, že nechodí za ženskýma, nekouří a nepije…tak te´d trochu od nás. Můj chlap doma pomůže se vším, uvaří, uklidí, upeče, děti pohlídá, přebalí..na druhou stranu stačí sebemenší „krize“ jako třeba šestinedělí a problém je na světě. Řeší to nevěrou, nebo detailněji - psaním s „kamarádkami“, postěžuje si, nakonec se i líbají a co já vím, kam až to zašlo.

Ani nevím, proč ti to píšu, já jen.. asi opravdu dokonalej chlap neexistuje :(

  • Citovat
  • Nahlásit
Ssm
47
4.4.17 20:54

Mam doma chlapa kteremu domaci prace take nic nerikaji kazdopadne aspon o maleho se obcas stara a donutila sem i prebalovat proste jsem schvalne zaspala kdyz sem sla k doktoroj a bylo domluveno ze pohlida( mela sem elektrorehabilitaci a s prckem bych se tam nedostala) a pri odchodu mu proste rekla ze nestiham a proste ho musi prebalit a od te doby funguje muzu je nechat samotne dojit vklidu nakoupit nebo k lekari a on pohlida prebali i nakrmi dokonce me kolikrat i posila pryc aby mohl s prckem byt sam doma a starat se :)
Rozhodne bych se kuli tomu nerozvadela proste ho to musis naucit a to chce cas a trpelivost
Doufam ze nak pomuze

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Kirstenn
533
4.4.17 21:00

Ahoj, v tom uklízení po sobě to moc dobře znám. :roll: bohužel neporadím co s tím. Bordeláře asi nepředěláme…
Mě to neskutečně vytáčí, že si po sobě neodnese talíř, ponožky, neustele, nespláchne vanu, hadry má na židli nebo to přehodí přes dveře :? Pořád mu to připomínám, kolikrát už se vytočí, že ho pořád buzeruju. Někdy to uklidím někdy ne.
Občas sám od sebe umyje nádobí, vynese koš.
Kolikrát když večer přijdu z práce a vidím ten jeho bordel tak mám zkaženou náladu.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
nostress
14655
4.4.17 21:01
@Anonymní píše:
Ahoj, z pochopitelných důvodů vkládám anonymně, nechci, aby mě v tomto příběhu poznala rodina či přátelé. Je to dlouhé, nedá se to zkrátit, a samozřejmě nenutím nikoho to číst.

Jak začít- po porodu prvního dítěte jsem nadobro ztratila růžové brýle a zjistila, jaká je realita našeho manželství.
Rozhodně nemůžu říct že je vina jen na jeho straně, i on to se mnou má asi občas těžké, snadno se vytočím, jsem na něj občas dost hnusná, nicméně k tomu občas mám důvod.
Dřív jsme oba pracovali, přes týden jsem bordel doma nějak snášela, o víkendu uklidila, a nanovo. Teď jsem na mateřské, a samozřejmě nechci čekat, až se jemu laskavě bude chtít „pomoci“ mi s úklidem, což se mu nechce nikdy. Jeho pomoc spočívá v tom, že pohlídá chvíli dítě, abych já mohla uklidit, uvařit a dát si sprchu bez neustálého odbíhání k dítěti, bez dítěte v šátku nebo na ruce, a to jindy, než v noci :roll:.
Jeho veškerá péče o domácnost spočívá v tom, že cca jednou za dní vyčistí filtr v akváriu (10 minut práce) a zaleje kytky (20 minut).
Já dělám zbytek činností: peru, žehlím, vařím, peču, vysávám a vytírám 120 m2, starám se o dítě (občas si ho vezme na hodinu ven do kočárku, ale to spíš výjimečně), starám se o zvířata, udržuju pořádek v domě. Potud ještě v pořádku, jenže když k tomu přidám, že on po sobě ani neodnese nádobí, ani nezasune židli u stolu, ani se neohlédne na wc, ani nesebere papírek který mu upadne z ruky a když mu ho podám, odloží ho na nejbližší komodu kde ho nechá, dokud ho neuklidím, už je toho prostě moc. Připadám si jako služka.
Definitivní procitnutí přišlo ve chvíli, kdy jsem se vrátila domů z porodnice, a doma to vypadalo jako v chlívě. Všude nádobí se zbytky jídla (které mu navařila moje maminka), na něm plíseň, všude chlupy, prach, záchod hnusnej, umyvadlo neumytý, ve sprcháči špína :poblion: první den po návratu z porodnice, oteklé nohy že se na nich téměř nedalo stát, sešitá, a uklízela jsem do tří hodin ráno. Prý neměl čas, tři dny volna než nás pustili totiž trávil hraním PC her a koukáním na TV.
Samozřejmě jsem se to snažila řešit po dobrém, po zlém, domluvou, přednesením faktů, nic nepomáhá. On prostě doma nemusel nic dělat, a tak si myslí, že to tak funguje všude. Ovšem rozdíly mezi domácností jeho rodičů a naší jsou obrovské.
Ani naše finanční situace není nejrůžovější, při přechodu na RD klesl můj příjem o cca 20 tisíc, pořádný chlap by si k práci vzal třeba ještě brigádu ve volných dnech (15 dní v měsíci). Můj chlap je moc unavený. Nabídla jsem, že tedy na brigádu budu chodit já, nemám s tím problém, jenže on má problém pohlídat naše dítě, protože by ho musel přebalit.

Snažím se to zkrátit, leč se to příliš nedá. V současné chvíli denně uvažuju nad tím, zda má náš vztah budoucnost, zda by nám nebylo s dítětem lépe samotným. Muže miluju, ale přijde mi, že mojí lásky zneužívá ve svůj prospěch a jednoduše to, co dávám, se mi nevrací. Ikdyž bych to nikdy neudělala, moje myšlenky občas směřují i k sebevraždě. On by se o dítě nepostaral, starala by se o něj moje matka, mělo by se skvěle, a pro mě by- naprosto sobecky- bylo vše vyřešeno. Jen na to pomyslím, brečím, protože naše dítě strašně miluju a je mi jasné, že vzít mu mámu je to nejhorší, ale prostě to neovlivním a i tyto myšlenky mě napadají, byť bych to prostě nikdy neudělala. Nenávidím se za to, že nejsem schopná dítě vychovávat v ideální rodině, že nejsem schopná donutit manžela mi pomáhat, že nechal na stole talíř- tak hloupá jsem, že sama sebe nenávidím za to, že mi doma dělá on bordel, když já měla uklizeno. Denně brečím a je mi jasné, že pro dítě není dobré, když má mámu trosku. Jenže co s tím, když manžel to nevidí? Slibuje, že pomůže, a skutek utek? Na druhou stranu nechodí do hospody, nekouří, nepije, nechodí za ženskýma- vždyť bych za něj měla být ráda, ne? Stydím se za to, jaký je, a před okolím to co nejvíc tajím, vytvářím iluzi dokonalé rodiny, ale stojí mě to moc času, málo spánku, hromadu nervů, a prostě už dál nemůžu.
Neuvěřitelně se ve mě mísí všechny tyhle pocity, a nevím, jak z toho ven :zed: Chvíli jsem skálopevně přesvědčená, že mám toho nejhoršího manžela na světě, chvíli si říkám, že jsem asi nevděčná a líná a proto máme doma takový bordel a nezvládám to. Na náš vztah absolutně nemám objektivní pohled, a proto prosím o takový pohled aspoň vás, ikdyž je mi jasné, že máte minimum informací k nějakému zhodnocení budoucnosti našeho vztahu.
Pokud někdo dočetl až sem, moc si toho vážím. I kdyby nezazněla jediná rada, strašně moc mi pomohlo se vypsat, shrnout si své pocity, a dát nějak jasný obrys tomu, co mě vlastně trápí, ale za případné rady budu samozřejmě moc ráda.

O tom, že manžel není moc na pořádek jsi jistě věděla od začátku. S příchodem dítěte se vždy život otočí o 180 stupňů. Prostě si spolu sedněte, a v klidu si promluvte, jak to bude dál. Řekni mu o svých pocitech, i jak tě to všechno deptá. Doporučuji vám návštěvu mnaželské poradny. Každá situace má svoje řešení.
O sebevraždě bych kvůli úklidu ani neuvažovala. Věř, že jsou daleko horší věci na světě, a život musí jít dál. Teď je tvojí prioritou dítě. Na nějakou dobu prostě nebudeš mít sterilně naklizenou domácnost. Z toho se nestřílí. Manžela vždy popros o konkrétní pomoc, a udělej si čas i pro sebe. Třeba dvakrát týdně na hodinu-dvě si dojdi zaplavat, nebo zaběhat, nebo jen tak s kamarádkou do cukrárny na pokec. Dítě přetím nakrm, a přebal, a svěř ho manželovi na hlídání.
Neřeš tolik každý talíř na stole. Nechoď pořád za ním, neodnášej, nesbírej, co mu kde upadlo.Nech to tam, a za čas, až si nebude mít kam odložit ovladač na televizi, si to odnese sám. :) Za každou, i sebemneší snahu ho pochval. Poděkuj, že ti udělal radost. Dosáhneš tím daleko více, než nějakým direktivním jednáním.
A máš pravdu, co by za to daly jiné, když by měly manžela, který nepije, nekouří, nechodí do hospody…Chce to trochu doladit u vás doma tu logistiku, a bude to o. k. ;)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Míša2014
772
4.4.17 21:11

Neblázni kvůli úklidu se zabíjet 8o
Zkus mu to dát přečíst. Třeba to líp pochopí, když to uvidí černé na bílém jak se cítíš. Pomýšlet na sebevraždu už je opravdu mazec.
Já taky doma dělám vše a občas mě to žere, dám si jednu nebo dvě margotky koukni sem a je mi líp :D
Můj manžel má velice časově náročnou práci, tudíž max. poseče zahradu a jinak nic.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
zrcadlo
10753
4.4.17 21:11

Jedna věc je nepořádek a fakt, že bordeláři ho prostě nevnímají, budiž. Druhá věc je ovšem jeho egoismus v tom, že odmítá přebalit i dítě nebo prostě uklízet s tebou (když to neumí sám, tak měl po tom příjezdu z porodnice říct „hele sorry, podělal jsem to, tak mi teď konkrétně řekni, co mám udělat, protože já na ten bordel jen bezradně zírám a nevím, co dřív“ a ty bys alespoň řídila úklid a měla jeho ruce k dispozici).
Asi málokterý chlap zvládá péči o dítě naprosto kompletně (včetně např. zavedení rektální rourky nebo čípku proti horečce) a je přirozené, že se jim do něčeho nechce, ale přebalit nebo vykoupat dítě je fakt základ a umět by to měl. Nebo mi chceš říct, že když skončíš na dva dny v nemocnici, tak se on jako táta dítěte nepostará a zavolá tvojí mamce? V tom případě nechápu, proč sis ho jako otce dítěte vybrala :nevim:
Takže za mě bych neviděla jako problém nepořádek, ale jeho přístup k rodičovství.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Ssm
47
4.4.17 21:12

@Kirstenn chlapy maji tendenci kupickovani proto maji veci pohozene na zidli pro ne je to stejne jako pronas mit uklizeno proste to maji pod kontrolou :D

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
4.4.17 21:13

Zakladatelka- díky všem za reakce, pokusím se nějak dopsat všechny postřehy, co mě napadly, když jsem četla odpovědi.

Byl vždy takový, jen mi přijde, že se to nějak projevuje čím dál víc. Jednoduše v malém bytě na začátku našeho vztahu nebyl prostor udělat tolik nepořádku, co je teď ve velikém baráku.
Je tak vychováván z domova, kde mají čisto, protože vše dělá maminka, která ale nic jiného kromě starosti o jeden malý byt nedělá. Také žijí uplně jinak, celé dny sedí doma, nic nedělají, a jednoduše kolem sebe nedělají nepořádek. Vaří velice úsporně, zašpiní dva kastroly na pět dní, já celkem dost vyvařuju, v tom všem je rozdíl. Věčně lítáme se zvářaty po cvičáku, po procházkách, člověk pak musí mnohem víc prát atd, prostě jiný styl života. Z toho byl ze začátku naprosto unešený, ale neuvědomuje si, že s tím se pojí i další věci, jako třeba to prádlo, člověk je věčně od zvířat od bahna. On sám nikdy nežil, takže neví, kolik práce v domácnosti je.
K té plísni na nádobí, já byla v porodnici 10 dní, byla jsem před porodem ještě hospitalizována a porod byl pak kvůli zdravotním komplikacím vyvolávaný, jinak by se asi taky nestihla utvořit. O to hůř ale, měl totiž spoustu času to uklidit.
Jinak pracuje na plný úvazek, ale dělá dvanáctky, takže má občas celé volné dny, plus si vybíral volno na narození dítěte, nebylo jisté který den se narodí, takže měl volna dost. I celkem slušně vydělává, leč máme vysokou hypotéku a moje výplata, vyšší než jeho, v rozpočtu chybí.
Obávám se, že kdybych schválně zaspala a nechala mu dítě nepřebalené, zůstalo by nepřebalené do mého návratu :zed: :(
O tom, že bych to vše sepsala vč. časové náročnosti jsem už také přemýšlela, problém je v tom, že ikdyž slíbí že něco udělá, nedodrží to, případně to věčně odsouvá až mi rupnou nervy a udělám to sama. Slíbil např., že bude vynášet tříděný odpad. Když jsou koše na tříděný plné až přetékají, a cokoliv dalšího tam dám, to z té hromady spadne na zem, nevydržím a vynesu ho sama.
Vůbec nevím, jak ho donutit dodržet to, co slíbil. A navíc jsem asi moc měkká na to, abych se na všechno vykašlala a nic nedělala jako on, a dala mu najevo, jaké to je.

  • Citovat
  • Nahlásit

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

 
 

Mohlo by vás zajímat