Má úžasnou povahu, ale nepřitahuje mě

  • Fotoalbum (0)
  • Sledovat e-mailem
  • Přidat k oblíbeným
  • Zapnout podpisy
  • Hledání v tématu
10
13.11.21 12:32

Má úžasnou povahu, ale nepřitahuje mě

Ahoj, tak jsem se rozhodla že se vám taky zkusím svěřit a třeba se s vámi i poradit. :)
Situace se má tak, že jsem poznala jednoho muže, se kterým si ve všech ohledech dost rozumím, jeho povaha je naprosto úžasná a nikdy jsem si s žádným takhle nerozuměla, ALE není tam z mé strany vůbec žádná fyzická přitažlivost.
Já popravdě na vzhled koukám úplně minimálně a stačí mi absolutně minimální přitažlivost, stačí když se mi líbí jen trošku, protože povaha je pro mě přednější. ALE v tomhle případě tam není ani to nutné minimum a to je kámen úrazu.
On se mi teď vyznal a začal se o mě vážně snažit a já nějak nevím, co dělat. :think:
Jeho povahy a toho porozumění se nechci vzdát a bojím se, že když ho odmítnu tak ho to raní a přestane se se mnou bavit, ale zároveň mě prostě fyzicky nepřitahuje a nějak mám pocit, že bych se vážně do fyzického kontaktu s ním musela nutit.
Tak jsem se chtěla zeptat, jestli jste někdo byl/a ve stejné situaci a jak jste to vyřešili?
Napadlo mě, jestli třeba není možné že by se to časem změnilo a z nějakého důvodu by mě začal přitahovat. Ale zatím jsem slyšela jen rady typu „když to tam není od začátku, tak to tam nebude nikdy.”
Tak mám dilema: Jít do toho a doufat že se tam ta přitažlivost časem objeví, nebo se na to radši vykašlat?
Budu moc ráda za každou reakci a radu. :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
4039
13.11.21 12:36

Zamlada bych to asi vzdala, po třicítce bych do toho šla. Stereotypně. :)

Jinak není pravda, že tyhle věci se nemění. Stejně jako tě může někdo přestat přitahovat, jde to i naopak.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1237
13.11.21 12:36

Chceš takhle žít x let?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2368
13.11.21 12:44

Ja si zas myslim, ze zmenit se to klidne muze. Ale taky nemusi no. Asi bych to zkusila. :palec:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
10110
13.11.21 12:45

Pokud tam není alespoň malinko něčeho, na čem by se (co do přitažlivosti) dalo stavět, nešla bych do toho. Ono to často, zvláště po vztahových zklamáních, dost dlouho funguje, ale pak stačí potkat někoho, s kým to oboustranně sepne a pálí se mosty. Je tu o tom spousta vláken, kde jsou ty příběhy jako přes kopírák, skvělá povaha, souznění duší, do velké míry vztah z rozumu a stačí po čase někoho potkat a trápení je tu. O to horší, když jsou pak ve vztahu děti.
On ti nikdo nezaručí, že vztah vydrží, ale i tak si myslím, že vztahy jen z rozumu, na bázi přátelství, sice mohou spoustě lidí dlouhodobě fungovat, ale vždy je lepší, je-li tam i to jiskření. To nakonec často i to, nač se v krizích, které přijdou, vzpomíná.
Samozřejmě neradím mít jiskření a přitažlivost jako hlavní kritérium výběru, ale také bych ho nepodceňovala. Navíc když máš pocit, že by ses do fyzické roviny vztahu musela nutit.
Radím vybírat s rozumem, ne jen rozumem.

Příspěvek upraven 13.11.21 v 12:48

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
13.11.21 12:47

Před 7 lety jsem to tak taky měla s tehdejším přítelem. Ale bylo mi 16 let, byl to můj první kluk a ač to zní hrozně, souhlasila jsem že s ním budu chodit jen proto abych někoho měla :roll: Protože všichni už s někým jsou, tak já taky musím ( :roll: :roll: :roll: ). Rozuměli jsme si, byl hodný, byl do mě zamilovaný atd. Zkrátím to, bylo to fajn, ráda na to vzpomínám i mě přitahoval trochu, ale nevyšlo to - nebylo to ono. Rozešli jsme se.
Po 6,5 letech jsme se znovu viděli a sešli se, já jsem se totálně zamilovala a básnila o něm pořád, scházeli jsme se jako kamarádi až jsem se odvážila říct mu, že ho mám ráda. Začali jsme spolu chodit, ale nevyšlo to - z jeho strany to nebylo takové a celkově tam bylo více nedorozumění atd. Nebudu tě tím zatěžovat. Mrzí mě to, fakt jsem myslela, že je to ono jen jsem potřebovala pár let si to uvědomit :mrgreen:
Takže za mě - zkusila bych to, řekla bych mu, že Ti na něm záleží ale potřebuješ víc času ho poznat. Kdyby to nepřišlo, tak bych ale na sílu nešla. Akorát se ti zprotiví, taky jsem to tak předtím měla.

Anonym snad pochopitelný.

  • Citovat
  • Nahlásit
28
13.11.21 12:49

Ahoj, přidám svou zkušenost. X let jsem chodila kolem svého kamaráda a říkala si, jak je možné že má vždy tak krásné ženy, obličej docela dobrý, ale třeba v plavkách jsem si říkala, jak je to sakra možné, opravdu jsem ty hezké vysportovane holky vedle něj nechápala. Ne že by byl obézní, ale atlet teda taky ne.
Dnes je to můj manžel, beru ho jako nádherného chlapa, nic bych na něm neměnila.
Takže tím chci říct, že pohled na tu jednu a tu samou osobu může být časem odlišný. Vlastně ani nechápu co to změnilo, ale bylo to jako lusknuti prstů. Úplně nejvíc jsme si sedli, byli jsme jak skládačka puzzli, jen mě vůbec nepritahoval. Ale táhlo mi na 30 a řekla si, že to zkusím. Dnes se na něj dívám a říkám si, že je to nejhezčí chlap co znám.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
13.11.21 12:53
@Ulrike píše:
Ahoj, přidám svou zkušenost. X let jsem chodila kolem svého kamaráda a říkala si, jak je možné že má vždy tak krásné ženy, obličej docela dobrý, ale třeba v plavkách jsem si říkala, jak je to sakra možné, opravdu jsem ty hezké vysportovane holky vedle něj nechápala. Ne že by byl obézní, ale atlet teda taky ne.
Dnes je to můj manžel, beru ho jako nádherného chlapa, nic bych na něm neměnila.
Takže tím chci říct, že pohled na tu jednu a tu samou osobu může být časem odlišný. Vlastně ani nechápu co to změnilo, ale bylo to jako lusknuti prstů. Úplně nejvíc jsme si sedli, byli jsme jak skládačka puzzli, jen mě vůbec nepritahoval. Ale táhlo mi na 30 a řekla si, že to zkusím. Dnes se na něj dívám a říkám si, že je to nejhezčí chlap co znám.

Přesně tak, taky jsem po 7 letech prozřela, jen u mě to nevyšlo. Ale taky jsem se „chytila“, že jsem se na něj dívala a říkala si: „Jak jsem mohla být tak slepá, když mě chtěl před lety a já ne“. No zvorala jsem to a teď to bohužel nelze navrátit zpět.

Zakladatelko, zkus to.

  • Citovat
  • Nahlásit
1700
13.11.21 13:14

Nesla bych do toho, mela jsem takto jednoho partnera, do ktereho jsem sla, protoze byl hodny a mily a rodina a kamaradi do me hustili, at si najdu nekoho takoveho misto grazliku, co jsem do te doby mela.
No zkratim to - fyzicky mi nic nerikal, sex jsme skoro nemeli a vygradovalo to tak, ze mi vadilo i jen jeho dychani. A rozesla jsem se s nim po 7 mesicich premahani..
Pak jsem poznala meho manzela, tam byla jiskra jak blazen od prvniho okamziku a jsme spolu dodnes (9let).

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1237
13.11.21 13:27

Záleží na tom, jestli se Ti jen nelíbí, nebo se Ti vyslovene příčí myšlenka na něco bližšího tělesného. Pokud je to to druhé, nech si ho jako kamarada.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
416
13.11.21 13:27

Nech ho nějaké, kterou bude přitahovat, a nezdržuj ho. Pokud se už o tebe teď snaží a tebe vůbec nepritahuje, tak se ti začne tak akorát cim dal víc protivit.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
5828
13.11.21 13:41
@Emie píše:
Ahoj, tak jsem se rozhodla že se vám taky zkusím svěřit a třeba se s vámi i poradit. :)
Situace se má tak, že jsem poznala jednoho muže, se kterým si ve všech ohledech dost rozumím, jeho povaha je naprosto úžasná a nikdy jsem si s žádným takhle nerozuměla, ALE není tam z mé strany vůbec žádná fyzická přitažlivost.
Já popravdě na vzhled koukám úplně minimálně a stačí mi absolutně minimální přitažlivost, stačí když se mi líbí jen trošku, protože povaha je pro mě přednější. ALE v tomhle případě tam není ani to nutné minimum a to je kámen úrazu.
On se mi teď vyznal a začal se o mě vážně snažit a já nějak nevím, co dělat. :think:
Jeho povahy a toho porozumění se nechci vzdát a bojím se, že když ho odmítnu tak ho to raní a přestane se se mnou bavit, ale zároveň mě prostě fyzicky nepřitahuje a nějak mám pocit, že bych se vážně do fyzického kontaktu s ním musela nutit.
Tak jsem se chtěla zeptat, jestli jste někdo byl/a ve stejné situaci a jak jste to vyřešili?
Napadlo mě, jestli třeba není možné že by se to časem změnilo a z nějakého důvodu by mě začal přitahovat. Ale zatím jsem slyšela jen rady typu „když to tam není od začátku, tak to tam nebude nikdy.”
Tak mám dilema: Jít do toho a doufat že se tam ta přitažlivost časem objeví, nebo se na to radši vykašlat?
Budu moc ráda za každou reakci a radu. :kytka:

Nevyresis, fyziccka pritazlivost je dulezita pro sex, a soulad v nem je jeden z nejdulezitejsich piliru vztahu. Takze jdi od nej nejste kompatibilni.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
7116
13.11.21 14:45
@Emie píše:
Ahoj, tak jsem se rozhodla že se vám taky zkusím svěřit a třeba se s vámi i poradit. :)
Situace se má tak, že jsem poznala jednoho muže, se kterým si ve všech ohledech dost rozumím, jeho povaha je naprosto úžasná a nikdy jsem si s žádným takhle nerozuměla, ALE není tam z mé strany vůbec žádná fyzická přitažlivost.
Já popravdě na vzhled koukám úplně minimálně a stačí mi absolutně minimální přitažlivost, stačí když se mi líbí jen trošku, protože povaha je pro mě přednější. ALE v tomhle případě tam není ani to nutné minimum a to je kámen úrazu.
On se mi teď vyznal a začal se o mě vážně snažit a já nějak nevím, co dělat. :think:
Jeho povahy a toho porozumění se nechci vzdát a bojím se, že když ho odmítnu tak ho to raní a přestane se se mnou bavit, ale zároveň mě prostě fyzicky nepřitahuje a nějak mám pocit, že bych se vážně do fyzického kontaktu s ním musela nutit.
Tak jsem se chtěla zeptat, jestli jste někdo byl/a ve stejné situaci a jak jste to vyřešili?
Napadlo mě, jestli třeba není možné že by se to časem změnilo a z nějakého důvodu by mě začal přitahovat. Ale zatím jsem slyšela jen rady typu „když to tam není od začátku, tak to tam nebude nikdy.”
Tak mám dilema: Jít do toho a doufat že se tam ta přitažlivost časem objeví, nebo se na to radši vykašlat?
Budu moc ráda za každou reakci a radu. :kytka:

V poslední době jsem poznala víc mužů a na každém jsem si našla něco, proč to nejde. I jsem říkala kámoškám, že jsem teda asi divná a náročná já, když mě chlapi chtěj a mě nikdo nevoní. No a pak přišlo to pravé rande a prostě jsem věděla, že to je to, co chci zkusit rozvíjet. Jsme na samém začátku, ale je TO tam. Nevím, kolik ti je, jak moc spěcháš na děti. Ale já ve svých 45 jsem věděla že počkám, až to bude kompletní. Samozřejmě uvidíme, jak to bude pokračovat, jak to dopadne.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
7949
13.11.21 14:46

Souhlasím s názory, že aspoň nějaká fyzická přitažlivost tam být musí. Pokud by ses vyloženě měla nutit, je to úplně špatně.
Samozřejmě můžeš to zkusit, dát tomu šanci, jestli to nenaskočí, ale je to riskantní - nemusí to klapnout, co pár, to příběh. Navíc on pak na Tebe může být taky naštvaný, že jsi ho „vodila za nos“, nemusí vůbec ocenit, že ses mu snažila dát šanci…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
435
13.11.21 17:27

No přidám se k většině - hele něco tam vážně být musí. Aspoň trochu. Jinak je to dost cesta do pekel.

Je to jen v gesichtu nebo je to celkově v konstituci, že tam nic není? Pokud to budeš tlačit přes zuby, může pak jednou přijít někdo, kdo o tebe projeví zájem a ty okamžitě roztaješ a pálíš mosty, což v případě člověka kde aspoň něco je neuděláš tak snadno.

Jestli jsi mladá a bezdětná, tak na to zapomeň rovnou.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat