Malé děti v paneláku

  • Fotoalbum (0)
  • Sledovat e-mailem
  • Přidat k oblíbeným
  • Zapnout podpisy
  • Hledání v tématu
Anonymní
15.11.21 20:47

Malé děti v paneláku

Co necháváte děti dělat v bytě v paneláku a co už ne? Co jste udělaly za úpravy, abyste omezili rušení sousedů, pokud nějaké? Jaká další případná opatření? Děkuji za věcnou diskuzi - jde mi opravdu o praktické zkušenosti a jak balancujete mezi potřebami a přirozenými projevy dětí vs. ohleduplností k sousedům.
Prosím o anonym, mám důležitý důvod. Děkuji moc za respektování. Pokud by to nešlo, raději dotaz smazat.

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
2556
15.11.21 20:50

Krom cileneho dupani, jezdeni na odrazedle a rvani jim dovoluji vsechno. Ja razim heslo, ze kdo chce klid, necht se nastehuje na samotu.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
15.11.21 20:50

Já jsem vyrůstala v paneláku. Naši nás nechali dělat v podstatě vše ale hlučnější věci jen omezeny čas, třeba ježdění na koloběžce, běhání, skákání, hraní fotbalu v chotbe atd… Většinou když věděli, že sousedi pod námi nejdou doma nebo se jim taťka šel předem omluvit a řekl jim, že když by jim to vadilo, ať se ozvou. Nikdy nepřišli, vždy mu řekl, ize jejich děti byli také malé a dělali to samé, co my. :nevim:

  • Citovat
  • Nahlásit
2091
15.11.21 20:55

Máme celoplošné koberce, pod tím staré lino. Radši bych jinou podlahu, ale kvůli hluku zatím prostě ne.

Nechávám děti běhat nebo křičet, honit se… jenom chvíli - třeba pět deset minut. Pak už říkám, hele, nebydlime tu sami, kdo bude pokračovat v řevu a běhání, dostane omalovánky ke stolu.

Skákat můžou ze skříně na gauč. Na zem se skákat nesmí, leda by si tam daly matraci z postele, ty dunivé rány prostě v paneláku nelze.

Za žádnou cenu se nesmí bouchat do topení a do trubek. Ani omylem.

Ve společných prostorách se nesmí běhat a křičet vůbec, je to slyšet čtyři patra nahoru a čtyři dolů.

Jsme dost venku, i když v zimě přece jen míň.

Máme děti 2,5 a 4 a 6, dost divoké, sousedi si nás celkem chválí :lol:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
26365
15.11.21 21:04

Nenechávám je běhat, dupat, nějak extrémně ječet, jezdit na odrážedlech, kopat si s míčem. Jinak sem dala na podlahu aspoň pěnové podložky a koberečky, na ta nejvíc využívána mista (komplet koberce všude nechceme). Mě celkem tenké zdi, takže brzo ráno (treba před cestou do školy) je tisim, protože sousedi mají ložnici přímo vedle našeho obýváku, kde děti tráví většinu rána, ve spolecnych prostorech nesmí běhat a dupat. Byt mame pronajatý, takze nějaké větší úpravy dělat nemůžu, ale zároveň je v baráku hodně dětí (na každém patře nějaké a zhruba všechny stejného věku), tak se lecos toleruje. Taky teda na čem lpim je večerní klid, jak začínají zprávy, tak už chci, aby byli v klidu a max si něco kutili u stolu nebo se dívali na televizi.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
25587
15.11.21 21:06

Bydlím tedy v bytovce, ale je tu dost slyšet - nedovolím dupat, lítat, hulákat, mlátit do radiátorů, hulákat na schodišti a v hale, hrát si ve společných prostorách například na schovávanou.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
15.11.21 21:09

Také děti hodně krotím, sousedi na nás jeden čas často bouchali, jednou třeba když manžel přišel z práce a malej radostí skákal-asi půl minuty 8o. Naštěstí se brzy stěhujeme do baráku, tak tam je nechám se pořádně vyřádit. Budou si moct doma zacvičit, hrát na schovávanou apod, na to se těšim, že je nebudu muset furt okřikovat.
Je to težký, já sousedy na jednu stranu chápu, že jsou už v důchodu a chtejí mít klid, ale moje děti prostě v klidu být nedokážou. U nás už je po sedmé večer klid, děti si vykoupou, pohádka a spát. Přes týden jsme taky dopoledne pryč, v létě jsme hodně venku, tak holt ty tři hodinky odpoledne musí nějak přežít.

  • Citovat
  • Nahlásit
15060
15.11.21 21:15

Ja se po zkusenosti se stezujicim si sousedem zarekla, ze v panelaku jedine do prizemi. Takze pod nami nikdo nebydli a jsem maximalne spokojena. Samozrejme je krotim, kdyz maji tendence pinkat si micem o zed ci strop, jeci v koupelne nebo by snad chtely mlatit do topeni. Pobihani a poskakovani neresim, nebot nemusim. Odrazedlo jsem nepovolovala nikdy. Uz pri trablich se sousedem jsme se snazili pobyvat v byte minimalne, takze kdyz to jde, jsme venku. Jde to ale cim dal mene, detem se kupi s rostoucim vekem skolni povinnosti :(, ktere jim ovsem neuberou moc jejich zivelne energie :zed:.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4485
15.11.21 21:16

Nesmí mlátit do topení a lítat brzy ráno a večer… cca to vychází, že od 8 do 8 máme „volný režim“. Občas je okriknu, ale to spíš kvůli sobě než kvůli sousedům :lol:
Zatím si nikdo nestěžoval. Jen jednou sousedka na hluk na schodišti. To měl zrovna tehdy dvouletý extrémní období, kdy příchody domů staly za to :mrgreen:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1461
15.11.21 21:31
@VitaminC píše:
Krom cileneho dupani, jezdeni na odrazedle a rvani jim dovoluji vsechno. Ja razim heslo, zekdo chce klid, necht se nastehuje na samotu.

Bezva, tomu říkám ohleduplnost…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
54841
15.11.21 21:34

Si nepomůžete, u nás si v životě nestěžovali sousedi pod náma, jen ženská nad náma :mrgreen: Nějak to paní blbě zhodnotila, prý má ráda svůj klid a nastěhuje se do bytu s malýma dětma pod sebou i nad sebou :mrgreen:
Jinak myslím, že jsme ohleduplní, co nejvíc času venku, doma žádné vyřvávání, dupání a skákání, samozřejmě narážení čímkoliv do topení, hlasitý zpěv na schodišti… a po osmé, max. deváté, jsme pomalu nejtišší domácnost v baráku, neb si vlastní děti nechceme probudit sami. Pokud je i tohle paní málo a nejradši by, abych po celém bytě natahala tlusté koberce (nemáme plovoučky!) a děti asi přivázala k židlím, tak má holt smůlu a má si koupit špunty do uší ona 8)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
17979
15.11.21 21:44

Upravy jsme nedelali zadne. V predsini mezi obyvakem a loznici mame dokonce kachlicky. Koberce nesnasim, cili chudaci sousedi, ale proste to musi vydrzet.

Detem casto rikam, at nedupou. Dcera ma tendenci behat sem a tam a dupe jako slon. Neustale upozornovani ale nese plody a dari se mi to omezovat. Samozrejme nesmi nicim triskat do podlahy.

Nicmene, syn ma rad odrazedlo, je velmi stastny a klidny, kdyz si s nim muze po byte jezdit sem a tam a tudiz toto je jedna hlucna vec, kterou neomezuju pres den. Samozrejme v sobotu rano nebo pozde vecer mu to nedovolim. A myslim, ze to asi nedela zrovna malo hluku. No, co se da delat.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
96
15.11.21 22:04

Bydlím v přízemí, takže dětem dovolím víc, než kdyby pod námi byli sousedi.
Je to hrozná pohoda, když náš mladší vstává třeba v 7 ráno o víkendu, vezme si kostky a já vím, že může, protože pod námi jsou sklepy. Nad námi bydlí rodina, kolikrát je u nás fakt bugr a nikdy nepřišli. Naopak, sousedka je na mě moc milá a na děti dělá ťuťuňuňu.
Jediný, kdy je krotím, tak je řev v předsíni u dveří, páč máme byt u výtahu, kde chodí celej barák.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
96
15.11.21 22:21
@Hobitka píše:
Ja se po zkusenosti se stezujicim si sousedem zarekla, ze v panelaku jedine do prizemi. Takze pod nami nikdo nebydli a jsem maximalne spokojena. Samozrejme je krotim, kdyz maji tendence pinkat si micem o zed ci strop, jeci v koupelne nebo by snad chtely mlatit do topeni. Pobihani a poskakovani neresim, nebot nemusim. Odrazedlo jsem nepovolovala nikdy. Uz pri trablich se sousedem jsme se snazili pobyvat v byte minimalne, takze kdyz to jde, jsme venku. Jde to ale cim dal mene, detem se kupi s rostoucim vekem skolni povinnosti :(, ktere jim ovsem neuberou moc jejich zivelne energie :zed:.

Jo, syn je teď druhák, to jsem si malovala, jak se zklidní a bude třeba trochu klid. Ani omylem. Energie má za dva, takže pokud nesedí nad úkoly, tak lítá s neviditelnou pistolí, pobíhá z jedné místnosti do druhé, honí mladšího.. A to i po tréninku, kdy bych čekala, že odpadne :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
7824
15.11.21 23:47

Naštěstí jsme se odstěhovali do domu. Tenkrát byl malý ještě docela kliďas, ale snažila jsem se krotit dlouhé výskání, dupání, házení hraček… Vzpomněla jsem si na návštěvu s tenkrát asi čtyřletou holčičkou. Tatínek se s ní dost rozdováděl, malá běhala, řehtala se, křičela, bylo už asi kolem sedmé, osmé večer a já na ni udělala s prstem před pusou „pšššt, už je docela pozdě na takové divočení“. V ten okamžik se na mě oba její rodiče nechápavě podívali s ještě nechápavějším výrokem, vždyť ještě není 10. :?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat