Malej závislák

Napsat příspěvek
24.8.19 09:15

Achjo no asi mi nezbyde nic jiného než vydržet. Jen je to dost náročný v noci se budí po 2 hodinách, takže se ani nevyspím, starší má mentální postižení… sama jsem nemocná… asi si to hodím a bude :D

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
24.8.19 09:30

@Zástavanda Mala ma rok a je to same, manzel a děda ok, babicka jen kdyz jsem nekde na blizku ja, cizi clovek řev a plac a jak rikas, vlezla by me i za krk…proste ty deti takove jsou… ja to rozhodne pres koleno lamat, nebudu, veceri si s manzelm uzijeme, az to holt pukde.. take mame v zari výročí…mala ma dny, kdy si chvili i hraje sama v pokojicku a pak ma den, kdy ji nemuzu pomalu ani polozit nebo odejit vedle…ted ji lezou zuby, tak je porad takova ufnukana…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
24.8.19 10:28
@Zástavanda píše:
Ahoj potřebuju radu.
Malej má téměř rok a nenechá se od nikoho pochovat. Snese jen mě nebo partnera. Když hlídá mamka třeba na hodinu (lékař atd.) tak celou dobu vříská jak kdyby ho vraždila.
O tom, že by někdo pohlídal a my si mohli společně zajít na večeři si můžeme nechat jenom zdát. Trvá to cca 4 měsíce, předtím se pochovat nechal. Taky se dost vzteká poslední dobou, to mě tak mě tak netrápí, ale to odmítání všech mě trápí u staršího to vůbec neznám miloval všechny :nevim: Rodina mu už neřekne jinak než klíště a nechápou jak jsem ho mohla tak rozmazlit, když jsem přece zkušená matka. :zed:.
Potřebuju radu jak ho postupně zvykat na přítomnost ostatních lidí. Denně jsme na min. 2 hodiny na hřišti kde jsou i dospělí. S rodinou se setkáváme pravidelně.

Tak je rozdíl nenechá se pochovat a zmizneme mu na pár hodin z dohledu ;) má větší separacni úzkost než ten první. Vydržela bych, k lékaři si bere volno manžel, je na to i paragraf (ten nevyužívame) a když nemohl jela tchýně se mnou a vozila v kočárku. Jinak bych se s ním vesele klíšťákovala s drobkem :srdce:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
24.8.19 10:32
@Zástavanda píše:
@ugluk Tak náš malej naštěsí bere partnera stejně jako mě. Takže nás má asi oba za mamky :lol: Možná je to tím, že jsem nekojila a partner se do péče zapojoval opravdu hodně už od narození, takže nás má nestejno :D

U nás to tak nebylo a s tatínkem vydrží, zná jeho rutiny a co pomáhá, narozdíl od dědy a babičky. Možná jste začali s tím osamostatněním brzo a on se vylekal a teď už si dává majzla, ať jste na dosah :mrgreen: já myslím, že po tom roce to pomalu ustoupí, tak vydržet :hug:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
47862
25.8.19 00:06

@Cuddy já měla na mysli to, že se oběma dětem věnujeme srovnatelně oba dva, obě navštěvují s podobnou frekvencí babičky, obě „taháme mezi lidi“, přesto to prvé si mohl kdokoliv vzít do náručí a odejít s ním do jiné místnosti, zatímco to druhé vyžaduje, abych byla minimálně v dohledu, ideálně abych nosila jen já. Vč. toho, když jdu do sprchy a měl by „hlídat“ muž, do minuty je mám mezi dveřma, protože jinak pláče, to jsem fakt u prvého nepoznala. Tak co, hodně nosím v šátku, hodně se tulíme a aktivity holt plánuju tak, aby nás to nerozdělilo. Ale souhlas, nemám potřebu nijak otužovat a zvykat, jen teda s tím tatínkem by to mohlo být lepší :lol: Plánovala jsem si, že jim dopřeju jeden společný večer v týdnu a vrátím se ke svému koníčku (u prvého to šlo v pohodě), tak zatím asi nic, ale nemá smysl to lámat přes koleno.

@Zástavanda já kojím, no, prsa chlap nemá :) Ale jinak od narození přebaluje, koupe, hraje si, stará se, je skvělej táta pro mimčo i školní dítě, přesto jediný zpsob, jak tatínek utěší řvoucí dítě, je odnést ho k mamince :mrgreen:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2.9.19 21:35
@Zástavanda píše:
Ahoj potřebuju radu.
Malej má téměř rok a nenechá se od nikoho pochovat. Snese jen mě nebo partnera. Když hlídá mamka třeba na hodinu (lékař atd.) tak celou dobu vříská jak kdyby ho vraždila.
O tom, že by někdo pohlídal a my si mohli společně zajít na večeři si můžeme nechat jenom zdát. Trvá to cca 4 měsíce, předtím se pochovat nechal. Taky se dost vzteká poslední dobou, to mě tak mě tak netrápí, ale to odmítání všech mě trápí u staršího to vůbec neznám miloval všechny :nevim: Rodina mu už neřekne jinak než klíště a nechápou jak jsem ho mohla tak rozmazlit, když jsem přece zkušená matka. :zed:.
Potřebuju radu jak ho postupně zvykat na přítomnost ostatních lidí. Denně jsme na min. 2 hodiny na hřišti kde jsou i dospělí. S rodinou se setkáváme pravidelně.

Každé dítě je jiné a v tomhle případě to máte náročnější. Vaše nepřítomnost (oddálení) syna je pro něj stresující záležitostí a nezbývá než ho naučit si zvyknout na Vaši nepřítomnost. Ze začátku bych zkoušel jenom schovávání se za polštář nebo za knížku a pojmout to jako hru. Řekněte mu, že teď si zahrajete hru na schovávanou a schovejte se za ten polštář. Hned na něj ale vykoukněte a smějte se na syna. Párkrát to zopakujte a pak syna obejměte, bay pocítil, že jste mu pořád nablízku a že jste se k němu vrátila. Další den to zkuste obráceně - že naopak dáte polštář před synův obličej a zvoláte „kde jen ten můj klouček“, jakmile dáte polštář pryč ulevíte si „to jsem tak ráda, že jsem tě našla, že jsi pořád tady“. Až s hraním skončíte, zase ho vezměte do náruče, dejte mu pusu a řekněte mu, že ho máte moc ráda, že víte, že jednoho dne nebudete pořád spolu, protože každý budete dělat něco jiného, ale že víte, že se k sobě zase vždycky vrátíte, protože se máte moc rádi.
Umím si představit, že v další fázi do tohoto hraní a učení se na odcházení zapojíte i partnera. Všichni tři budete si hrát společně a Vy se zvednete, že potřebujete na chvíli odejít a že se za chvíli vrátíte. Než však odejdete, vemte zase do náručí syna a řekněte mu, že na chvíli odejdete a vrátíte se co nejdříve. Ze začátku ani úplně neodejděte, jakmile budete ve dveřích, otočte se a vraťte se k synovi a buďte s ním. Pořád ho ujišťujte, jak ho máte ráda a že se určitě vrátíte a že se moc těšíte, až zase budete spolu.
Určitě je to běh na dlouhou trať, ale život mě naučil, že rychlá řešení nejsou zdaleka ta nejlepší. Mějte na paměti, že při hraní her na odcházení nebuďte pryč moc dlouho, protože výzkumy říkají, že stres při dlouhodobějším odloučení způsobuje nevratné změny v psychice dítěte, bude pak vystrašenější a bojácnější. Kdežto krátkodobá odloučení jeho psychiku a odolnost proti stresu zvyšují. Přeji Vám hodně trpělivosti a úspěchu! :)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama