Malej závislák

Napsat příspěvek
Velikost písma:
893
24.8.19 09:15

Achjo no asi mi nezbyde nic jiného než vydržet. Jen je to dost náročný v noci se budí po 2 hodinách, takže se ani nevyspím, starší má mentální postižení… sama jsem nemocná… asi si to hodím a bude :D

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
903
24.8.19 09:30

@Zástavanda Mala ma rok a je to same, manzel a děda ok, babicka jen kdyz jsem nekde na blizku ja, cizi clovek řev a plac a jak rikas, vlezla by me i za krk…proste ty deti takove jsou… ja to rozhodne pres koleno lamat, nebudu, veceri si s manzelm uzijeme, az to holt pukde.. take mame v zari výročí…mala ma dny, kdy si chvili i hraje sama v pokojicku a pak ma den, kdy ji nemuzu pomalu ani polozit nebo odejit vedle…ted ji lezou zuby, tak je porad takova ufnukana…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
14833
24.8.19 10:28
@Zástavanda píše:
Ahoj potřebuju radu.
Malej má téměř rok a nenechá se od nikoho pochovat. Snese jen mě nebo partnera. Když hlídá mamka třeba na hodinu (lékař atd.) tak celou dobu vříská jak kdyby ho vraždila.
O tom, že by někdo pohlídal a my si mohli společně zajít na večeři si můžeme nechat jenom zdát. Trvá to cca 4 měsíce, předtím se pochovat nechal. Taky se dost vzteká poslední dobou, to mě tak mě tak netrápí, ale to odmítání všech mě trápí u staršího to vůbec neznám miloval všechny :nevim: Rodina mu už neřekne jinak než klíště a nechápou jak jsem ho mohla tak rozmazlit, když jsem přece zkušená matka. :zed:.
Potřebuju radu jak ho postupně zvykat na přítomnost ostatních lidí. Denně jsme na min. 2 hodiny na hřišti kde jsou i dospělí. S rodinou se setkáváme pravidelně.

Tak je rozdíl nenechá se pochovat a zmizneme mu na pár hodin z dohledu ;) má větší separacni úzkost než ten první. Vydržela bych, k lékaři si bere volno manžel, je na to i paragraf (ten nevyužívame) a když nemohl jela tchýně se mnou a vozila v kočárku. Jinak bych se s ním vesele klíšťákovala s drobkem :srdce:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
14833
24.8.19 10:32
@Zástavanda píše:
@ugluk Tak náš malej naštěsí bere partnera stejně jako mě. Takže nás má asi oba za mamky :lol: Možná je to tím, že jsem nekojila a partner se do péče zapojoval opravdu hodně už od narození, takže nás má nestejno :D

U nás to tak nebylo a s tatínkem vydrží, zná jeho rutiny a co pomáhá, narozdíl od dědy a babičky. Možná jste začali s tím osamostatněním brzo a on se vylekal a teď už si dává majzla, ať jste na dosah :mrgreen: já myslím, že po tom roce to pomalu ustoupí, tak vydržet :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
50769
25.8.19 00:06

@Cuddy já měla na mysli to, že se oběma dětem věnujeme srovnatelně oba dva, obě navštěvují s podobnou frekvencí babičky, obě „taháme mezi lidi“, přesto to prvé si mohl kdokoliv vzít do náručí a odejít s ním do jiné místnosti, zatímco to druhé vyžaduje, abych byla minimálně v dohledu, ideálně abych nosila jen já. Vč. toho, když jdu do sprchy a měl by „hlídat“ muž, do minuty je mám mezi dveřma, protože jinak pláče, to jsem fakt u prvého nepoznala. Tak co, hodně nosím v šátku, hodně se tulíme a aktivity holt plánuju tak, aby nás to nerozdělilo. Ale souhlas, nemám potřebu nijak otužovat a zvykat, jen teda s tím tatínkem by to mohlo být lepší :lol: Plánovala jsem si, že jim dopřeju jeden společný večer v týdnu a vrátím se ke svému koníčku (u prvého to šlo v pohodě), tak zatím asi nic, ale nemá smysl to lámat přes koleno.

@Zástavanda já kojím, no, prsa chlap nemá :) Ale jinak od narození přebaluje, koupe, hraje si, stará se, je skvělej táta pro mimčo i školní dítě, přesto jediný zpsob, jak tatínek utěší řvoucí dítě, je odnést ho k mamince :mrgreen:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
206
2.9.19 21:35
@Zástavanda píše:
Ahoj potřebuju radu.
Malej má téměř rok a nenechá se od nikoho pochovat. Snese jen mě nebo partnera. Když hlídá mamka třeba na hodinu (lékař atd.) tak celou dobu vříská jak kdyby ho vraždila.
O tom, že by někdo pohlídal a my si mohli společně zajít na večeři si můžeme nechat jenom zdát. Trvá to cca 4 měsíce, předtím se pochovat nechal. Taky se dost vzteká poslední dobou, to mě tak mě tak netrápí, ale to odmítání všech mě trápí u staršího to vůbec neznám miloval všechny :nevim: Rodina mu už neřekne jinak než klíště a nechápou jak jsem ho mohla tak rozmazlit, když jsem přece zkušená matka. :zed:.
Potřebuju radu jak ho postupně zvykat na přítomnost ostatních lidí. Denně jsme na min. 2 hodiny na hřišti kde jsou i dospělí. S rodinou se setkáváme pravidelně.

Každé dítě je jiné a v tomhle případě to máte náročnější. Vaše nepřítomnost (oddálení) syna je pro něj stresující záležitostí a nezbývá než ho naučit si zvyknout na Vaši nepřítomnost. Ze začátku bych zkoušel jenom schovávání se za polštář nebo za knížku a pojmout to jako hru. Řekněte mu, že teď si zahrajete hru na schovávanou a schovejte se za ten polštář. Hned na něj ale vykoukněte a smějte se na syna. Párkrát to zopakujte a pak syna obejměte, bay pocítil, že jste mu pořád nablízku a že jste se k němu vrátila. Další den to zkuste obráceně - že naopak dáte polštář před synův obličej a zvoláte „kde jen ten můj klouček“, jakmile dáte polštář pryč ulevíte si „to jsem tak ráda, že jsem tě našla, že jsi pořád tady“. Až s hraním skončíte, zase ho vezměte do náruče, dejte mu pusu a řekněte mu, že ho máte moc ráda, že víte, že jednoho dne nebudete pořád spolu, protože každý budete dělat něco jiného, ale že víte, že se k sobě zase vždycky vrátíte, protože se máte moc rádi.
Umím si představit, že v další fázi do tohoto hraní a učení se na odcházení zapojíte i partnera. Všichni tři budete si hrát společně a Vy se zvednete, že potřebujete na chvíli odejít a že se za chvíli vrátíte. Než však odejdete, vemte zase do náručí syna a řekněte mu, že na chvíli odejdete a vrátíte se co nejdříve. Ze začátku ani úplně neodejděte, jakmile budete ve dveřích, otočte se a vraťte se k synovi a buďte s ním. Pořád ho ujišťujte, jak ho máte ráda a že se určitě vrátíte a že se moc těšíte, až zase budete spolu.
Určitě je to běh na dlouhou trať, ale život mě naučil, že rychlá řešení nejsou zdaleka ta nejlepší. Mějte na paměti, že při hraní her na odcházení nebuďte pryč moc dlouho, protože výzkumy říkají, že stres při dlouhodobějším odloučení způsobuje nevratné změny v psychice dítěte, bude pak vystrašenější a bojácnější. Kdežto krátkodobá odloučení jeho psychiku a odolnost proti stresu zvyšují. Přeji Vám hodně trpělivosti a úspěchu! :)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
893
12.1.20 08:20

Ahoj obnovuji, protože už toho mám fakt dost :D ono je to pořád stejné :zed: :zed:
Co jsme vypozorovala, lidí se nebojí, naši přítomnost striktně nevyžaduje, klidně si hraje sám v pokojíčku na hřišti se vzdálí, v herně si mě téměř nevšímá. Cizí lidi okolo mu nevadí, ale sáhnout na sebe prostě nenechá a hlídání probíhá stejně :zed: řve celou dobu co jsme pryč (od září jeden dvouhodinovej doktor).
Kromě toho, že mi z toho trošku začíná hrabat, tak nemám prostě šanci řešit svůj zdravotní stav. Píšete mi tu, že se střídáte s partnerem, partner má jen ranní směny takže pokaždé si musí vzít volno, nebo propustku jako doprovod. Jenže já mám RS a doktory mám třeba každý týden. Teď jsem měla jít na inhalační terapii (přechozenej zánět průdušek) a prostě jsem musela odmítnout, partner si nemůže dovolit být 14 dní doma. Kapačky na ataku mi dávaj domů a já je piju… musela jsem včera zrušit dva doktory protože partnera z práce nemohli uvolnit. A přitom by všechno šlo vyřešit babičkou :roll:
Já ho prostě potřebuji naučit být s někým jiným. :zed:
Tak prosím rady jak ho postupně zvykat, napadla mě třeba sukromá školka na jedno dopoledne týdně, že by se otrkal, nebo fakt nevím :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
14502
12.1.20 08:31

@Zástavanda Tak jestli babičce nevadí, že jí tam vříská, tak bych jí ho tam dala. Pokud prostě potřebuješ k doktorovi, nedá se nic dělat, tohle bych neodkládala…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
893
12.1.20 08:33

@Monchichik Já jsem ze začátku chtěla, jenže si tady pak člověk přečte jak mu nenávratně poškodím psychiku a přijdu si jak tyran :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
14502
12.1.20 08:36

@Zástavanda Tak se na to zeptej jeho dětské doktorky, ta bude mít taky zkušenost. Já bych ho nenechala hlídat třeba kvůli večeři nebo kinu, ale pokud máš zdravotní problémy, tak se nedá nic dělat. Jde přeci k babičce a ne někam na mučení.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
893
12.1.20 08:39

@Monchichik Příští týden jdem na očkování tak se jí zkusím zeptat. :)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
14502
12.1.20 08:45

@Zástavanda Já měla doma to samé, ten byl závislej už od porodnice, nešel dát skoro vůbec z ruky…jasně, že je to jednou přejde, ale ve tvém případě prostě nemůžeš čekat…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
893
12.1.20 08:54

@Monchichik a kdy to přešlo samo? Bylo to postupně nebo naráz?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
14502
12.1.20 08:58

@Zástavanda no to ti snad ani nebudu psát :mrgreen: ve třech letech šel do školky, po měsíci, kdy vydržel řvát celou dobu co tam byl, budil se v noci s pláčem a ráno stával se řevem, že tam nepůjde, jsem ho vzala k psycholožce, která řekla, že nepotřebuje kolektiv, ale maminku :lol: takže jsem ho dala pak až ve čtyřech, to už plakal jen málo a už si zvykl…jinak mimo domov spal snad poprvé v 7 letech…ale třeba na procházku v kočárku šel s tátou sám, to mu nevadilo…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
893
12.1.20 09:00

@Monchichik Neeeeee :lol: :lol: tak to by mě švihlo :D

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama