Mám, co jsem chtěla, a přitom jsem zoufalá

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 25.05.19 03:06
Mám, co jsem chtěla, a přitom jsem zoufalá

Nevím, jak začít - je mi přes třicet, konečně mám, co jsem chtěla, a tak zle mi asi ještě nebylo. Nikdy jsem si moc nevěřila, takže jsem do třicítky zažívala ze vztahů spíše zklamání, protože jsem s neomylnou jistotou dokázala vybrat nejméně kompatibilní o osobu, do které jsem se bezhlavě zamilovala. Pak jsem potkala svého manžela, jednoho z nejhodnějších lidí, co znám a myslela si, že se konečně začíná svítat na lepší časy. Celkem brzy jsem otěhotněla, začali jsme chystat veselku a já potratila. Dost mě to paralyzovalo a vystupňovala se má nedůvěra ve svět a sebe samu. Všechny mé kamarádky v té době těhotněly nebo měly malé mimino a nám se znova počít nedařilo. Začala jsem si myslet, že jsem snad prokletá, svatbu mám v mlze, musela jsem se strašně přetvařovat.
Když jsem konečně po roce otěhotněla, moc jsme se těšili, jenomže se pořád něco komplikovalo - špinění, hematom, křeče, nakonec preeklampsie a vyvolávaný porod. Vím, že žádný porod není procházka růžovým sadem, ale z toho svého mám slušné trauma, poporodní stavy taky nic moc, včetně extrémní chudokrevnosti, syn má malou vrozenou vadu.
Konečně přišlo to, co jsem si od patnácti přála, a najednou jsem byla spíš v prdeli, než šťastná, absolutně vyšťavená a neustále bombardovaná radami ohledně kojení. Wow efekt se nedostavil a do toho mi máma sdělila, že otec, kterého přede mnou tajila, je po smrti. Hádám, že to byla poslední kapka, i když by mi to za jiných okolností asi bylo dost fuk. Všechno se vystupňovalo a já skoro rok pořádně nespím (syn se budí co 2 hodiny na kojení, někdy častěji, já pak nezaberu) a nenávidím se, v ničem si nevěřím, nejsem schopná udělat žádné rozhodnutí a nedokážu říct, co vlastně chci. Zároveň vím, že jsem pi. a, mám zdravé okolí, hodného muže a nevím, co víc si přát…Rodina mi pořád předhazuje, že moc přemýšlím, ať se raduju z přítomného okamžiku, ale mě to spíš víc rozesmutní - prostě se to nedokážu, i když bych pro syna fakt chtěla veselou matku. Všichni se smějí, že to je úděl matky, nespat a obětovat se, jen já s tím nejsem zatím smířená - prostě jsem asi slaboch.
Manžel často pomáhá známým, a já se utápím v sebelítosti… Nevím, proč jsem taková nevděčná, proč si nedokážu užívat přítomné chvíle, proč si kreslím v hlavě permanentně černé scénaře a je mi do breku. Vyčítám si, že jsem moc stará a labilní, že jsem mimino neměla mít, co po mně chudák podědí. Všechno mě popudí, ale s nikým nejsem schopna mluvit, prostě jsem se uzavřela a nasraně mlčím a v noci si jedu svoje negativní myšlenky… Jak z toho ven?

Reakce:
Lamátko
Závislačka 2721 příspěvků 25.05.19 03:13

Jejda to je deprese jak hrom. Ptáš jak z toho ven. Najdi si co nejdříve psychiatra a on ti nasadí léčbu. Není to žádná ostuda, to co popisuješ mám za sebou a léky mi zachránily vztah a je mi teď fajn. Momentálně nespím, ptže jsem dole na pohádce s mojí malou nespavkou :mavam:

beruska9
Extra třída :D 11185 příspěvků 25.05.19 04:24

Souhlasim, to vypada na solidni depresi. Vyhledej pomoc :heartpulse: Neni to zadna ostuda, proslo si tim v nejake mire vic lidi, nez by sis myslela.

blumen
Hvězda diskuse 50795 příspěvků 25.05.19 05:59

Dle me to prameni z nevyspani. Uz di to nepamatuju, ale rocni se nemusi kojit co 2 hodiny. Zapracovat na tomto a vic se vyspat? Jinak psycholog k tomu.

Sany80s
Kelišová 7343 příspěvků 25.05.19 06:15

Máš asi depresi, měla bys jít k lékaři a manžel by měl místo kamatrádů pomáhat tobě. Povinně.

Lily Evans
Ukecaná baba ;) 1695 příspěvků 1 inzerát 25.05.19 06:45

Dite at si vezme na par noci manzel, ty se vyspi, v roce nemusis kojit v noci a vlastne ani vubec. Nevim proc manzel pomaha znamym kdyz ty se doma hroutis?
No a az se tech par noci vyspis, tak psychoterapeut - bud ti pomuze sam, nebo te k tomu posle i k psychiatrovi, podle zavaznosti stavu. Cim driv, tim lip. Drzim pesti :palec:

Mičule
Kelišová 5796 příspěvků 25.05.19 06:58

Sama kojím 19měs. kluka i v noci a často. Ale spaní mám dobré. V tvém případě bych dítě asi odstavila. Depresi máš jak vyšitou a hlavní příčinu bych hledala ve vyčerpání. Kdo má dobrou náladu, když je nevyspaný?! :nevim:

Pokud by to nezabralo, pak bych navšivila i psychologa případně psychiatra. Určitě bych nezačínala psychiatrem a antidepresivy, protože stejně bys musela odstavit dítě. Když začneš dobře spát, možná se ti svět nebude zdát tak černý a AD nedojde. :hug:
Držím ti palce. A i tak by bylo dobré si najít nějakou „vrbu“ v okolí. :kytka:

terien
Extra třída :D 11598 příspěvků 25.05.19 07:25

Hele kočko, ty musíš začít myslet na sebe. Úděl matky opravdu není nespat a obětovat se :zed: co to je za kravinu? Když to tak někdo chce, tak prosím, ale ty to dělat nemusíš. Prcka odstav, už se kojil dost tak teď je na řadě tvůj spánek. Dojdi si k lékaři a nech si udělat rozbor krve, ať tě pořádně prohlédne a nech si napsat nějaké slabší prášky na nervy ;) to může i obvodak, nelítala bych kvůli tomu na psycho. Kup si hořčík a železo. A hlavně si odpociň! Dej prcka na hlídání a vyraž na kafe, za kámoškou, ke kadeřnici, na masáž - ta by ti obzvlášť pomohla, na pedikúru, kup si něco hezkého,… Jak to máte s manželem, je soudný, chápe tě, je schopný pohlidat? Ty nejsi k ničemu!! Jsi jen strašně unavená.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 25.05.19 07:41

Podivej-je mi 41,mam male deti a jedno-1,5roku jeste kojim. Jsem tez nevyspala a pripadam si neschopna a tlusta a blba (pritom…)…kamosky jsou fuc…kdyz jsem sama brecim..Pritom jsem strasne touzila mit deti. Moc Te chapu. Drzim pesti-tohle je narocne obdobi, z druhe strany krasny a zbytecne se neochuzuj o radosti s detma. Pomaha mi:
Podivat se na deti, kdyz spi jak jsou krasne
Mazlit se s detma, az se smeji
Lechtat je, jak se smeji
Mluvit s manzelem a vsem. moznem
Poprosit o hlidani a jit se nekam projit, kam to mas rada.. Nebo jit do kina/masaz atd…Klidne i na 4-5 hodin
Zajit nekam s manzelem (pokud bys mela. hlidani)
Zkusit nejake cviceni/aktivity pro Tebe a dite
At si jeden den v tydnu nejakou prochazku/vylet s mimcem -uvidis, jaka je zabava
Poprosit o hlidani a vyspat se

Pokud to nepujde a budes porad smutna, zajit k psychologovi/psychiatrovi

Mne prekvapilo,jak.me deti nabiji…
Ale osobnosnostne se stale smiruji, ze vse je jine-ale to je taky vyvoj…

Drzim. pesti
(Promin za an, prece jen-trochu se stydim )

sediza
Ukecaná baba ;) 2422 příspěvků 25.05.19 08:26

Začala bych psychoterapií. Musite na sobe začít makat, protože jinak si ten život neuzijete. Začala bych si delat kazdy den radost. Drobnostmi. Odměňovat se. Jestli vám už nedělá radost vůbec nic, tak pro antidepresiva a hlavně ta psychoterapie.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 25.05.19 08:57

@terien Děkuju, jo, manžel je soudný, jen má asi pocit, že to přeháním… Jinak hlídat samozřejmě je schopný…

beruska9
Extra třída :D 11185 příspěvků 26.05.19 05:44

Hele, ja nevim, jestli na tohle pomuze se par noci vyspat, I kdyz by to bylo urcite bozi. Jenze pokud nespis, I kdyz spi dite, plus jak to popisujes, tak muzes byt uz za hranici „svepomoci“…mozna ne, nejsem odbornik ani nechci delat „diagnozy“ na zaklade prispevku v diskusi, ale prochazim necim podobnym, plus uz mam za sebou jedno kolo leceni deprese (jeste pred detmi), tak bych radeji byla opatrna, vim, jaka to muze byt mrcha…podle me by psycholog stal za to. Nicmene pokud umis anglicky, dnes jsem zrovna nasla nejaky online program, mozna pomuze.

https://www.mummoodbooster.com/public/

terien
Extra třída :D 11598 příspěvků 26.05.19 08:13
@Anonymní píše:
@terien Děkuju, jo, manžel je soudný, jen má asi pocit, že to přeháním… Jinak hlídat samozřejmě je schopný…

Tak bych toho využila. Domluv se s ním, že opravdu potřebuješ oddych a pravidelně vyraž někam bez dítěte. Pokud se to nebude zlepšovat, určitě jdi za doktorem. Co třeba rodina, mamka, sourozenci? Fakt zapoj všechny, kdo jsou ochotní ti pomoct.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 26.05.19 08:26

@terien Děkuji, no sourozence nemám, mamka není nejmladší a muž dosti pracuje, ale nějak se to vymyslet musí, to je asi klasika dnešní doby…

Váš příspěvek
Reklama