Mám dítě, ale bez něj jsem šťastnější...

Anonymní
18.6.13 19:54

Mám dítě, ale bez něj jsem šťastnější...

Ahoj holky.
Raději anonymně, protože je mi jasné, že mě tady zřejmě polovina z vás odsoudí. Ale třeba se najde nějaká chápavá dušička, která mi řekne, že mi naprosto rozumí.
O co jde: po krásném, sedmiletém vztahu jsem otěhotněla, dítě jsme chtěli oba, přítel snad ale mnohem více. Dva měsíce otěhotnění jsem ale zjistila, že se přítel zamiloval a začíná si románek. Byla jsem naprosto v šoku a chvíli jsem zvažovala o potratu. Bála jsem se, že to nezvládnu. Dítě jsem si nakonec nechala, přičemž celé těhotenství jsem snášela nadávky, podvádění, scény, vyhrožování, že až se malý narodí, tak mi ho přítel vezme, že ho chce jen pro sebe - klasické chování nevěrného muže a maličko domácí psychický teror. A neustalo to ani po porodu. Co mě drželo nad vodou, byla práce, kterou jsem dělala z domova po večerech, naplňovala mě, dávala mi jistotu, že když bude, budou peníze a sebe i dítě uživím. Strašně jsem se na ni upnula. Nakonec jsem s malým doslova utekla, našla si byt a v jeho roce a půl nastoupila do práce (malého mi hlídá kamarádka).
Teď jsem relativně v pohodě. Co mě však trápí je fakt, že se ex o malého hodně stará, bere si ho každý víkend, od září navrhuje zkusit střídavou péči…a já s tím souhlasím. Strašně se to ve mě škube - své dítě nadevše miluji, je to sluníčko, na druhou stranu když ho dám ex nebo kamarádce a jsem si u obou stoprocentně jistá, že se o něj moc hezky starají, že ho milují a já mezitím můžu jít do práce, seberealizovat, tak jsem šťastná. Jsem šťastná i o víkendech, kdy můžu dát malého ex a jít do divadla, kina, na výlet. Připadám si jako nejhorší matka, ale na druhou stranu jako žena, která konečně poprvé v životě se cítí prostě hodně dobře. Vůbec nevím, co dělat - ztrácím své dítě, ačkoliv ono tím netrpí, je spokojené a šťastné, zároveň já sama naplňuji konečně svůj život, pracuji a buduji vše, co jsem vždycky chtěla (byt, auto, kariéru). Jste některá ve stejné situaci? Jak sama před sebou obhájit, jak si to v hlavě srovnat, jak se přestat trápit tou rozpolceností?

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
nepř.G12
18.6.13 19:57
@Anonymní píše:
Ahoj holky.
Raději anonymně, protože je mi jasné, že mě tady zřejmě polovina z vás odsoudí. Ale třeba se najde nějaká chápavá dušička, která mi řekne, že mi naprosto rozumí.
O co jde: po krásném, sedmiletém vztahu jsem otěhotněla, dítě jsme chtěli oba, přítel snad ale mnohem více. Dva měsíce otěhotnění jsem ale zjistila, že se přítel zamiloval a začíná si románek. Byla jsem naprosto v šoku a chvíli jsem zvažovala o potratu. Bála jsem se, že to nezvládnu. Dítě jsem si nakonec nechala, přičemž celé těhotenství jsem snášela nadávky, podvádění, scény, vyhrožování, že až se malý narodí, tak mi ho přítel vezme, že ho chce jen pro sebe - klasické chování nevěrného muže a maličko domácí psychický teror. A neustalo to ani po porodu. Co mě drželo nad vodou, byla práce, kterou jsem dělala z domova po večerech, naplňovala mě, dávala mi jistotu, že když bude, budou peníze a sebe i dítě uživím. Strašně jsem se na ni upnula. Nakonec jsem s malým doslova utekla, našla si byt a v jeho roce a půl nastoupila do práce (malého mi hlídá kamarádka).
Teď jsem relativně v pohodě. Co mě však trápí je fakt, že se ex o malého hodně stará, bere si ho každý víkend, od září navrhuje zkusit střídavou péči…a já s tím souhlasím. Strašně se to ve mě škube - své dítě nadevše miluji, je to sluníčko, na druhou stranu když ho dám ex nebo kamarádce a jsem si u obou stoprocentně jistá, že se o něj moc hezky starají, že ho milují a já mezitím můžu jít do práce, seberealizovat, tak jsem šťastná. Jsem šťastná i o víkendech, kdy můžu dát malého ex a jít do divadla, kina, na výlet. Připadám si jako nejhorší matka, ale na druhou stranu jako žena, která konečně poprvé v životě se cítí prostě hodně dobře. Vůbec nevím, co dělat - ztrácím své dítě, ačkoliv ono tím netrpí, je spokojené a šťastné, zároveň já sama naplňuji konečně svůj život, pracuji a buduji vše, co jsem vždycky chtěla (byt, auto, kariéru). Jste některá ve stejné situaci? Jak sama před sebou obhájit, jak si to v hlavě srovnat, jak se přestat trápit tou rozpolceností?

Ve stejné situaci nejsem, ale dokážu to pochopit. vůbec z toho neměj výčitky, každá žena prostě nemvidí seberealizaci jen v kupě dětí. A na střídavé péči není nic špatného.

  • Citovat
  • Nahlásit
14033
18.6.13 20:01

Jsi šťastná, dítě nestrádá, tak se netejrej výčitkami ;-)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
14020
18.6.13 20:09

KLID

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
K-Black
18.6.13 20:11

Mateřská láska se neměří hodinami strávenými s dítětem ;) nikde není napsáno že žena „pipka domácí“ se dítě věnuje více, i když s ním tráví 24 hodin denně, než žena která buď pracuje, nebo má dítě ve střídavé péči s mužem. Je to o kvalitě stráveného času, ne o počtu hodin. Dítě je spokojené, ty jsi spokojená, muž je spokojený a to je to nejdůležitější :kytka:

Pipka domácí není myšleno jako urážka, tak se toho prosím nikdo nechytejte :lol:

  • Citovat
  • Nahlásit
4164
18.6.13 20:11

Podle mě na tom není nic špatného :nevim: Máš právo i na svoji seberealizaci a pokud tím tvé dítě netrpí, tak je to ideální pro vás pro oba :palec:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
7885
18.6.13 20:12
@Anonymní píše:
Ahoj holky.
Raději anonymně, protože je mi jasné, že mě tady zřejmě polovina z vás odsoudí. Ale třeba se najde nějaká chápavá dušička, která mi řekne, že mi naprosto rozumí.
O co jde: po krásném, sedmiletém vztahu jsem otěhotněla, dítě jsme chtěli oba, přítel snad ale mnohem více. Dva měsíce otěhotnění jsem ale zjistila, že se přítel zamiloval a začíná si románek. Byla jsem naprosto v šoku a chvíli jsem zvažovala o potratu. Bála jsem se, že to nezvládnu. Dítě jsem si nakonec nechala, přičemž celé těhotenství jsem snášela nadávky, podvádění, scény, vyhrožování, že až se malý narodí, tak mi ho přítel vezme, že ho chce jen pro sebe - klasické chování nevěrného muže a maličko domácí psychický teror. A neustalo to ani po porodu. Co mě drželo nad vodou, byla práce, kterou jsem dělala z domova po večerech, naplňovala mě, dávala mi jistotu, že když bude, budou peníze a sebe i dítě uživím. Strašně jsem se na ni upnula. Nakonec jsem s malým doslova utekla, našla si byt a v jeho roce a půl nastoupila do práce (malého mi hlídá kamarádka).
Teď jsem relativně v pohodě. Co mě však trápí je fakt, že se ex o malého hodně stará, bere si ho každý víkend, od září navrhuje zkusit střídavou péči…a já s tím souhlasím. Strašně se to ve mě škube - své dítě nadevše miluji, je to sluníčko, na druhou stranu když ho dám ex nebo kamarádce a jsem si u obou stoprocentně jistá, že se o něj moc hezky starají, že ho milují a já mezitím můžu jít do práce, seberealizovat, tak jsem šťastná. Jsem šťastná i o víkendech, kdy můžu dát malého ex a jít do divadla, kina, na výlet. Připadám si jako nejhorší matka, ale na druhou stranu jako žena, která konečně poprvé v životě se cítí prostě hodně dobře. Vůbec nevím, co dělat - ztrácím své dítě, ačkoliv ono tím netrpí, je spokojené a šťastné, zároveň já sama naplňuji konečně svůj život, pracuji a buduji vše, co jsem vždycky chtěla (byt, auto, kariéru). Jste některá ve stejné situaci? Jak sama před sebou obhájit, jak si to v hlavě srovnat, jak se přestat trápit tou rozpolceností?

Co blázníš? Vždyť nic špatného neděláš, naopak. Každý by ti mohl jen závidět, jak to máš srovnané a neužíráš se, a že i s ex dobře vycházíte ohledně malého. Jen si užívej. Před chvílí tu psala maminka, že zůstala sama se třema dětma a bývalý partner si pěkně užívá s novou partnerkou, takže takhle jak to máš ty, je to super. Fandím ti. :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
6963
18.6.13 20:15
@Anonymní píše:
Ahoj holky.
Raději anonymně, protože je mi jasné, že mě tady zřejmě polovina z vás odsoudí. Ale třeba se najde nějaká chápavá dušička, která mi řekne, že mi naprosto rozumí.
O co jde: po krásném, sedmiletém vztahu jsem otěhotněla, dítě jsme chtěli oba, přítel snad ale mnohem více. Dva měsíce otěhotnění jsem ale zjistila, že se přítel zamiloval a začíná si románek. Byla jsem naprosto v šoku a chvíli jsem zvažovala o potratu. Bála jsem se, že to nezvládnu. Dítě jsem si nakonec nechala, přičemž celé těhotenství jsem snášela nadávky, podvádění, scény, vyhrožování, že až se malý narodí, tak mi ho přítel vezme, že ho chce jen pro sebe - klasické chování nevěrného muže a maličko domácí psychický teror. A neustalo to ani po porodu. Co mě drželo nad vodou, byla práce, kterou jsem dělala z domova po večerech, naplňovala mě, dávala mi jistotu, že když bude, budou peníze a sebe i dítě uživím. Strašně jsem se na ni upnula. Nakonec jsem s malým doslova utekla, našla si byt a v jeho roce a půl nastoupila do práce (malého mi hlídá kamarádka).
Teď jsem relativně v pohodě. Co mě však trápí je fakt, že se ex o malého hodně stará, bere si ho každý víkend, od září navrhuje zkusit střídavou péči…a já s tím souhlasím. Strašně se to ve mě škube - své dítě nadevše miluji, je to sluníčko, na druhou stranu když ho dám ex nebo kamarádce a jsem si u obou stoprocentně jistá, že se o něj moc hezky starají, že ho milují a já mezitím můžu jít do práce, seberealizovat, tak jsem šťastná. Jsem šťastná i o víkendech, kdy můžu dát malého ex a jít do divadla, kina, na výlet. Připadám si jako nejhorší matka, ale na druhou stranu jako žena, která konečně poprvé v životě se cítí prostě hodně dobře. Vůbec nevím, co dělat - ztrácím své dítě, ačkoliv ono tím netrpí, je spokojené a šťastné, zároveň já sama naplňuji konečně svůj život, pracuji a buduji vše, co jsem vždycky chtěla (byt, auto, kariéru). Jste některá ve stejné situaci? Jak sama před sebou obhájit, jak si to v hlavě srovnat, jak se přestat trápit tou rozpolceností?

klid holka, v hlavě to más srovnaný dobře, neužíraš se, malý nestrádá, tak co by ne, a je dobře že s ex vycházíte :)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
379
18.6.13 20:16

Když jsem četla název tak jsem se trochu lekla, ale po přečtení o čem to bude si nemyslím, že bys byla bez svého děcka opravdu šťastnější :kytka:. Hele ty od něj přece neutíkáš, to že bude občas u tatínka nebo u kamarádky přece není nic zlého. Ono jen šťastná maminka může mít šťastné dítě, protože to z ní cítí. Nemyslím si, že ženy které tráví 24 hodin denně se svými dětmi by byly lepší matky. Přeci se na něj těšíš, když se má vrátit a když jej vidíš, jsi ráda že ho máš.. :?:.Já svoje děti miluju nadevšechno, ale jsem strašně ráda, když si je na prázdniny vezme babička a já je „chvilku“ nevidím. Stani

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2251
18.6.13 20:16

A víš, že Ti dokonce závidím? Mám sice úžasného a hodného muže, který je zároveň skvělý táta. Ale taky by se mi líbilo, mít to na střídačku. Někdy práci a svobodu a zároveň mít i děti. Ideální stav, tak si to užívej. A to, že Tě to trápí je jenom znakem, že jsi úžasná maminka.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
31600
18.6.13 20:20

No dokud tě dítě v době, kdy jste spolu, neobtěžuje a nepřeješ si, aby bylo pryč trvale, tak si myslím, že je to normální. Vždyť si vem chlapi, kolikrát vidí dítě obvíkend a přijde jim to úplně normálka :nevim:
Nicméně ano, dítěti se dá odvyknout a je potřeba si hlídat určitou hranici, do kdy je ještě ok a kdy bys měla v práci zvolnit, styk otce s dítětem zmírnit a urvat si pro sebe čas s dítětem. Třeba mi nepřijde v pořádku, aby měl chlap dítě každý víkend, když pracuješ. Takže ty ho vlastně vidíš jen když přijdeš z práce po dobu, co jde spát a pak ráno. A o víkendu, když by měl být čas pro sebe, tak ho odevzdáš.
A „strašák“ jménem střídavka, no co dodat, člověk aby se skoro styděl, že si myslí, že je pro děti přínosem a že to bez nich ten týden v kuse přežije :lol:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
18.6.13 20:21
@Anonymní píše:
Ahoj holky.
Raději anonymně, protože je mi jasné, že mě tady zřejmě polovina z vás odsoudí. Ale třeba se najde nějaká chápavá dušička, která mi řekne, že mi naprosto rozumí.
O co jde: po krásném, sedmiletém vztahu jsem otěhotněla, dítě jsme chtěli oba, přítel snad ale mnohem více. Dva měsíce otěhotnění jsem ale zjistila, že se přítel zamiloval a začíná si románek. Byla jsem naprosto v šoku a chvíli jsem zvažovala o potratu. Bála jsem se, že to nezvládnu. Dítě jsem si nakonec nechala, přičemž celé těhotenství jsem snášela nadávky, podvádění, scény, vyhrožování, že až se malý narodí, tak mi ho přítel vezme, že ho chce jen pro sebe - klasické chování nevěrného muže a maličko domácí psychický teror. A neustalo to ani po porodu. Co mě drželo nad vodou, byla práce, kterou jsem dělala z domova po večerech, naplňovala mě, dávala mi jistotu, že když bude, budou peníze a sebe i dítě uživím. Strašně jsem se na ni upnula. Nakonec jsem s malým doslova utekla, našla si byt a v jeho roce a půl nastoupila do práce (malého mi hlídá kamarádka).
Teď jsem relativně v pohodě. Co mě však trápí je fakt, že se ex o malého hodně stará, bere si ho každý víkend, od září navrhuje zkusit střídavou péči…a já s tím souhlasím. Strašně se to ve mě škube - své dítě nadevše miluji, je to sluníčko, na druhou stranu když ho dám ex nebo kamarádce a jsem si u obou stoprocentně jistá, že se o něj moc hezky starají, že ho milují a já mezitím můžu jít do práce, seberealizovat, tak jsem šťastná. Jsem šťastná i o víkendech, kdy můžu dát malého ex a jít do divadla, kina, na výlet. Připadám si jako nejhorší matka, ale na druhou stranu jako žena, která konečně poprvé v životě se cítí prostě hodně dobře. Vůbec nevím, co dělat - ztrácím své dítě, ačkoliv ono tím netrpí, je spokojené a šťastné, zároveň já sama naplňuji konečně svůj život, pracuji a buduji vše, co jsem vždycky chtěla (byt, auto, kariéru). Jste některá ve stejné situaci? Jak sama před sebou obhájit, jak si to v hlavě srovnat, jak se přestat trápit tou rozpolceností?

Chápu, rozumím, neodsuzuji, ale neudělala bych to, nešla bych do toho. Nechtěla bych se jednoho dne vzbudit a zjistit, že mé dítě mě jako mámu vůbec nebere, že jsem pro něj až na třetím/čtvrtém místě - něco jako babička nebo nějaká hlídací teta až po kamarádce, tátovi a jeho paní, popř ještě po babičce, dědovi, atd.
Děti to tak bohužel mají, upínají se na toho, kdo je s nimi, kdo je vychovává, kdo s nimi ten čas tráví, na koho jsou zvyklé, atd.

Takže ač mám sama z mateřské už depky, ač mám taky možnost vrátit se do práce, ač naprosto rozumím Tvým pocitům - tohle bych hodně zvážila. Osobně si myslím, že jsi si prostě s dítětem vzhledem k situaci nevytvořila vztah, máš jej spojeno jen se špatným živ. rozhodnutím (partner. krize) a těžkou situací a zkusila bych prvně psychologa…

Tohla by sis mohla jednou vyčítat. To je můj osobní názor. :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
31692
18.6.13 20:23

Neřeš to, každý to má jinak, někdo jde s klidem od dítěte v pár měsících do práce, a někdo by s ním byl nejradši doma 10 let…a těžko říct, které varianta je správnější ;)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
18.6.13 20:23

Mám to podobně, své děti zbožňuji, ale když někam jedou, tak jsem za to taky strašně ráda…oni jsou spokojené a já taky a to je nejlepší :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: taky mám výčitky, manžel mi předhazuje, že se jich ráda zbavuji :nevim: :nevim: :nevim: :nevim: ale o to se pak na ně těším víc :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen:

  • Citovat
  • Nahlásit
6952
18.6.13 20:23
@Kristina_Gill píše:
Chápu, rozumím, neodsuzuji, ale neudělala bych to, nešla bych do toho. Nechtěla bych se jednoho dne vzbudit a zjistit, že mé dítě mě jako mámu vůbec nebere, že jsem pro něj až na třetím/čtvrtém místě - něco jako babička nebo nějaká hlídací teta až po kamarádce, tátovi a jeho paní, popř ještě po babičce, dědovi, atd.
Děti to tak bohužel mají, upínají se na toho, kdo je s nimi, kdo je vychovává, kdo s nimi ten čas tráví, na koho jsou zvyklé, atd.

Takže ač mám sama z mateřské už depky, ač mám taky možnost vrátit se do práce, ač naprosto rozumím Tvým pocitům - tohle bych hodně zvážila. Osobně si myslím, že jsi si prostě s dítětem vzhledem k situaci nevytvořila vztah, máš jej spojeno jen se špatným živ. rozhodnutím (partner. krize) a těžkou situací a zkusila bych prvně psychologa…

Tohla by sis mohla jednou vyčítat. To je můj osobní názor. :hug:
:palec: like :) líp bych to vyjádřit nedovedla
  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat