Mám ho ráda... Ale nechci

Anonymní
1.5.21 11:52

Mám ho ráda...ale nechci.

Nevím jak začít, aby můj příspěvek nezněl naivně, protože to tak není. Ale zkusím. Jde o kolegu, zároveň nadřízeného. Před asi dvěma roky jsme si začali dost rozumět a když se na to podívám zpětně, tak mezi námi byla velká přitažlivost a zároveň jsme měli vždycky hroznou radost, že se vidíme. K ničemu nedošlo, já se o nic nepokoušela, protože jsem měla strach (oprávněně). On taky ne, ale občas mírně flirtoval. Jednou jsme spolu jeli na služebku a tam chvílemi stačilo málo, aby se to zvrtlo, ale já to vždycky brzdila. Věděla jsem celou dobu, že je ženatý. Hodně dlouho jsem se kvůli tomu trápila, protože si hodně rozumíme a je mi s ním fajn. Když už to bylo hodně těžké, nastolila jsem téma jeho manželství, respektive jsem se zeptala, jestli nemá dítě. Řekl, že ano, kolik mu je atd. Od té doby jsem si všimla, že se něco změnilo - už nebyl tak utržený ze řetězu, když mě viděl. Prostě jsem mezi námi vymezila tu realitu. Jsem za to ráda, ale když se teď zpětěn ohlédnu, zjišťuju, že mi chybí ty doby, kdy jsem se těšia do práce kvůli němu, kdy jsme se oba podporovali v práci a měli spoustu nápadů. Tenkrát jsem si to neuvědomovala, ale asi se i oblékal a voněl možná kvůli mě, protože teď už tak vyfiknutý nechodí :) to je jedno.
Proč to celé píšu - mám ho ráda. Ne tak, že bych ho za každou cenu musela „mít“. Ale jako člověka. Záleží mi na něm opravdu hodně a to mě trápí, protože si říkám, k čemu to je :nevim:
Když onemocněl (covid) měla jsem o něj strach. Plně respektuju jeho manželství i dítě, ale spíš se ptám, jak vůbec vznikne, že někoho máte rády, záleží vám na něm a přesto s ním nemůžete být. Pár lidí už zkomentovalo to, že si rozumíme, aniž by ten druhý něco řekl - což je pravda. Doplňujeme si věty, on kolikrát ví, na co přesně myslím.
Je mi s ním dobře, inspiruje mě, ráda si s ním povídám, ale zároveň mám z toho pocity viny, přitom nic špatného nedělám. Jak s tím naložit? Jde udržet vztah v přátelské rovině, i přes to všechno? Zažila jste to některá?

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
1178
1.5.21 11:56
@Anonymní píše:
Nevím jak začít, aby můj příspěvek nezněl naivně, protože to tak není. Ale zkusím. Jde o kolegu, zároveň nadřízeného. Před asi dvěma roky jsme si začali dost rozumět a když se na to podívám zpětně, tak mezi námi byla velká přitažlivost a zároveň jsme měli vždycky hroznou radost, že se vidíme. K ničemu nedošlo, já se o nic nepokoušela, protože jsem měla strach (oprávněně). On taky ne, ale občas mírně flirtoval. Jednou jsme spolu jeli na služebku a tam chvílemi stačilo málo, aby se to zvrtlo, ale já to vždycky brzdila. Věděla jsem celou dobu, že je ženatý. Hodně dlouho jsem se kvůli tomu trápila, protože si hodně rozumíme a je mi s ním fajn. Když už to bylo hodně těžké, nastolila jsem téma jeho manželství, respektive jsem se zeptala, jestli nemá dítě. Řekl, že ano, kolik mu je atd. Od té doby jsem si všimla, že se něco změnilo - už nebyl tak utržený ze řetězu, když mě viděl. Prostě jsem mezi námi vymezila tu realitu. Jsem za to ráda, ale když se teď zpětěn ohlédnu, zjišťuju, že mi chybí ty doby, kdy jsem se těšia do práce kvůli němu, kdy jsme se oba podporovali v práci a měli spoustu nápadů. Tenkrát jsem si to neuvědomovala, ale asi se i oblékal a voněl možná kvůli mě, protože teď už tak vyfiknutý nechodí :) to je jedno.
Proč to celé píšu - mám ho ráda. Ne tak, že bych ho za každou cenu musela „mít“. Ale jako člověka. Záleží mi na něm opravdu hodně a to mě trápí, protože si říkám, k čemu to je :nevim:
Když onemocněl (covid) měla jsem o něj strach. Plně respektuju jeho manželství i dítě, ale spíš se ptám, jak vůbec vznikne, že někoho máte rády, záleží vám na něm a přesto s ním nemůžete být. Pár lidí už zkomentovalo to, že si rozumíme, aniž by ten druhý něco řekl - což je pravda. Doplňujeme si věty, on kolikrát ví, na co přesně myslím.
Je mi s ním dobře, inspiruje mě, ráda si s ním povídám, ale zároveň mám z toho pocity viny, přitom nic špatného nedělám. Jak s tím naložit? Jde udržet vztah v přátelské rovině, i přes to všechno? Zažila jste to některá?

Vážně se chceš trápit? :think:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Ou
16439
1.5.21 11:59

No ty ale nestojíš o přátelství, ty chceš aby se ti dvořil, chceš aby ti čechral ego a leštil sebevědomí, že o tebe má zájem a ty sis mohla dokazovat svou morální převahu, tím že ho odmítáš.

On se smířil s tím, že tě teda neužene a začal se chovat jen jako ke kamarádce, čímž pochopitelně jeho aktivita ochladla a jedná s tebou úplně normálně.

No a ty se teď začínáš zabouochávat a protože tě neloví, začneš lovit ty jeho.

Buď k sobě alespoň upřímná - když to budeš dělat častěji, nebudeš se zaplétat do věcí tak jako teď a nebudeš muset psát osobní věci na internet a nebudeš muset číst ty odpovědi.

Dej si studený obklad na čelo a věnuj se více intenzivnímu sportu, ať tě tyhle roupy přejdou. Hlasuju za nějaký kolektivní sport, kde si najdeš kamarádku, se kterou budeš podobné věci řešit, a která ti tu chybějící reflexi případně dodá včas a citlivěji, než nějaký anonym na e-miminu.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
737
1.5.21 12:05

Já ti rozumím, je ti s ním prostě lidský dobře, blbý je, že nejste buď oba volní nebo oba zadání. Takto se podle mě budeš plácat nekde mezi mám ho ráda - líbí se mi - přitahuje mě a bude tě to blokovat směrem k ostatním chlapum. Škoda takto ztratit roky. Udělej si pořádek hlavně v hlavě, co k němu cítíš a zda ti to nebude zbytečně komplikovat potencionální vztahy.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
1.5.21 12:13

Nějak asi nechápu otázku. Proč by sis nemohla s někým rozumět a přitom s ním nic nemít? Mám asi víc kamarádů než kamarádek. Ráda si s nimi popovídám, občas si napíšeme nebo zavoláme, někdy i vyrazíme na kafe. pokud by s nimi něco bylo, měla bych o ně trach, leckdy i zaflirtujeme, ale jsem vdaná a oni ženatí, byly by z toho jen komplikace. Jsem ráda, že je mám takto a úplně mi to stačí. Být tebou, byla bych ráda, že mám kolegu se kterým si rozumím a který tě třeba podrží v práci. Jenže on asi bude trochu problém v tom, že bys ho nejspíš chtěla trochu víc. Minimálně ti chybí to flirtování.

  • Citovat
  • Nahlásit
5600
1.5.21 12:17

Někdy se holt lidé minou v čase a prostoru…je i možné, že si už nikdy s nikým takto rozumět nebudeš. A přesto on je jinde. :mavam:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
352
1.5.21 13:00

Souhlasím s tím, že když se od něj citově neodpoutáš a pořád budeš doufat, že to třeba jednou přeci jen vyjde, připravíš se tím o možnost najít si někoho jiného. S ženatým nemáš žádnou perspektivu.

Nechala bych ho být a začala se soustředit na jiné věci. Na tohle dobře funguje přerušit veškerý kontakt, i když nechceš. Chápu ale, že to asi nepůjde, když spolu pracujete. To je velká nevýhoda flirtování na pracovišti.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3423
1.5.21 13:01

Až si najdeš přítele, tak pak už v tom ten náboj hledat nebudeš a zůstane jen přátelství…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
1.5.21 13:02

Zajímal tě, když ti nadbíhal, poté, co jsi mu jasné dala mantinely se stáhnul a bere tě jako kolegyni, co je na tom divného?
Vztah mezi vámi nebude a kamarádství taky ne, prostě tě baví flirtovat, v tvém věku to není nic neobvyklého.

  • Citovat
  • Nahlásit
14530
1.5.21 13:28

Tak se s ním prostě bav normálně dál jako kamarádka…on se asi z nějakého důvodu stáhnul…možná jsi se ho neměla ptát na jeho rodinný stav, třeba ho to vyděsilo, možná měl dojem, že by jsi s ním chtěl vztah, zatímco on jen flirtoval, případně by rád sex…bavte se prostě dál normálně, mám taky kamarády, kde to mezi námi jiskří a rozumíme si i jako lidé, nic víc ale neplánujeme, užíváme si to mrazení mezi námi a nic neřešíme…nechápu, proč jsi to tak hrotila. Tohle je celkem běžné.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
638
1.5.21 13:36

Vždyť je zenatej a má dítě. To ses z něj hotová i přez to?
Co čekáš, že kvůli tobě opustí rodinu? Možná jo a pak ho budeš mít a můžeš si gratulovat jak jsi šikovná :palec:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4648
1.5.21 14:10

Prostě se Musíš smířit s tím, že jste se vztahově „MINULI“
není to lehké, asi jsi zamilovaná (fakticky jsi), ale on je více v realitě..
neblokuj si tímhle poblouzněním svůj další život… kdyby měl extra problémy ve vztahu, nebo tě chtěl aspoň do postele, tak tě tímhle vším bude „krmit“ a dávno by s tebou spal (a dělal z tebe blbku třeba jako Saša v Ulici z Jany ;) což je častý scénář),
takže buď vlastně ráda, že on drží „face“, nech si ho jako kamaráda a běž dál..
věř mi.. :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
3.5.21 12:05

Díky za rady. Nevím, proč mě tu někteří skoro odsuzují. byla jsem to já, kdo vytyčil hranice ;-) a není to tak, že bych běhala s horkou hlavou a vzdychala a vzpomínala na něj. NOrmálně žiju, randím, měla jsem za tu dobu jeden vztah. Jenom pokaždé, když se vidíme, bavíme tak je tam něco silného, takový pocit spřízněnosti.
Samozřejmě, že je mi líto, že takový pocit nemám třeba s někým, s kým bych být mohla. A jako fakt nečekám, že kvůli mě opustí rodinu. Na druhou stranu nechápu, proč by se mi nemohl líbit ženatý chlap. :nevim:

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
3.5.21 12:16
@Anonymní píše:
Díky za rady. Nevím, proč mě tu někteří skoro odsuzují. byla jsem to já, kdo vytyčil hranice ;-) a není to tak, že bych běhala s horkou hlavou a vzdychala a vzpomínala na něj. NOrmálně žiju, randím, měla jsem za tu dobu jeden vztah. Jenom pokaždé, když se vidíme, bavíme tak je tam něco silného, takový pocit spřízněnosti.
Samozřejmě, že je mi líto, že takový pocit nemám třeba s někým, s kým bych být mohla. A jako fakt nečekám, že kvůli mě opustí rodinu. Na druhou stranu nechápu, proč by se mi nemohl líbit ženatý chlap. :nevim:

Hele, obcas to tak je, ze se s nekym mines a pritom ta chemie tam je neskutecna. Muzes normalne zit a jakmile toho druheho vidis, tak jsi v pejru.

Ja to tak mel se dvema - s jednou z VS, kterou jsem mel v hlave pres deset let a to jsme se posledni roky uz ani nevideli. Nic mezi nami nebylo, mela pritele. Druha je kolegyne z prace, 12 let to jiskri, oba mame partnery, nic se nestalo. Ted je vdana a na materske. Ale ostatni pochybuji, od prvniho vecera po soucasnost…

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
3.5.21 15:46
@Anonymní píše:
Hele, obcas to tak je, ze se s nekym mines a pritom ta chemie tam je neskutecna. Muzes normalne zit a jakmile toho druheho vidis, tak jsi v pejru.Ja to tak mel se dvema - s jednou z VS, kterou jsem mel v hlave pres deset let a to jsme se posledni roky uz ani nevideli. Nic mezi nami nebylo, mela pritele. Druha je kolegyne z prace, 12 let to jiskri, oba mame partnery, nic se nestalo. Ted je vdana a na materske. Ale ostatni pochybuji, od prvniho vecera po soucasnost…

Přesně ti rozumím. Je jeden takový chlap. S nikým jiným jsem si nikdy tak nerozuměla…neviděli jsme se roky, ale nepochybuji, že by se mi opět roztřásly kolena. :oops:

  • Citovat
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat