Mám s ním začít žít?

3.12.18 18:57

Mám s ním začít žít?

Žiju sama s třináctiletým synem, jeho otec zemřel v jeho pěti letech. Dlouho jsme pak žili jen sami, až potom v jeho jedenácti letech jsem poznala svého, teď už naštěstí bývalého, přítele. Bohužel to bylo peklo pro oba dva, hodně ublížil mě, ale hlavně synovi. Nebudu tu psát jak, ale zkrátka to nebylo jen bití, ale něco mnohem horšího, zbytek si snad domyslíte… Bývalého za to zavřeli na hodně dlouho, ale o tom tu teď mluvit nechci, toto považuju za uzavřenou záležitost, jak soudem, tak osobně.
Poznala jsem před půl rokem někoho jiného. Úplně poprvé jsme se viděli, když soudili bývalého, byl tam u soudu jako přísedící. Ale tehdy jsme se jen viděli v soudní síni, nic víc. Ale když jsme se potom, nějakou dobu po soudu přestěhovali do jiného města, náhodou jsme na sebe znovu narazili, když jsme byli se synem na večeři, protože ten kluk tam ve vedlejší obci bydlí a do té restaurace občas chodí. Poznali jsme se navzájem, pozdravili a dali se venku na cigaretě jen tak nezávazně do řeči, zapovídali se i se synem a byla jsem překvapená, že si skoro hned začali rozumět, normálně si od jisté doby drží cizí lidi od těla. Toto byla zvláštní výjimka, netuším, proč.
Já se s ním velmi spřátelila, hodně mi pomohl i na novém domě, nejen svou prací ale i různými věcmi, které dovedl zařídit rychleji nebo levněji. Zjistila jsem, že je moc šikovný na spoustu věcí, i v kuchyni. Se synem si vysloveně padli do oka, mají se navzájem opravdu rádi, spoustu společných zájmů… dotyčný umí dobře anglicky, tak začal doučovat a pomáhat synovi s angličtinou, hodně se pak ve škole zlepšil, dřív mu to moc nešlo. Občas u nás pár dní pobude, máme v té době různé společné výlety, grilování a podobně, syna občas vezme na nějaký fotbal nebo hokej, nebo něco podobného a celkově se přitom všichni cítíme skvěle.
On je momentálně nezadaný a žije sám. Myslím, že by i měl zájem se mnou žít, jsou od něj i nepatrné náznaky že ano, ale myslím si, že vzhledem k naší minulosti se bojí dát zájem nějak otevřeně najevo a nechce „tlačit“. Je to strašně fajn kluk, mám ho moc ráda jako kamaráda, věřím mu jako člověku i že by se o nás dokázal postarat, byl k nám hodný a měl nás rád, ale prostě necítím k němu nic „víc“, jestli chápete. Popravdě ani sama nevím, jestli se ještě někdy dokážu zamilovat, ale být sama je těžké a syn potřebuje i nějaký mužský vzor nebo zkrátka někoho, s kým si může pořešit takové ty „klučičí“ věci.
Syn se už ptal, jestli bude žít s námi, vysloveně se na něj těší a rád s ním tráví čas, já vlastně taky, ale jen v té „kamarádské“ rovině. Bylo by to prakticky takové partnerství z rozumu než z lásky, ale nejsem si jistá, jestli něco takového může fungovat. Myslíte si, že to mám s ním zkusit, nebo čekat na další zamilovaní se a možná marně? Vcelku by se dalo říct, že je to volba mezi tím pověstným vrabcem v hrsti a holubem na střeše. Mě je 40, jemu bude 32, takže je o osm let mladší. Má rád společnost, sport a cestování, ale není a ani nemá pověst nějakého „divočáka“. Je ve všech popsaných směrech opak bývalého přítele, ale do něj jsem byla tehdy na začátku zamilovaná, do tohoto chlapa nejsem, ale jinak by to byl ve všem o tisíc procent lepší partner. A přitom je to obrovská náhoda, kdybych si ho nepamatovala od soudu, nejspíš bych si ho ani nevšimla. Budu ráda za vaše rady a názory.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Upravit
Napsat příspěvek

Reakce:

308
3.12.18 19:04

To si musíš srovnat sama…S tím vrabcem máš ale pravdu :hug:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
3.12.18 19:06

Za zkoušku nic nedáš. Tedy pochopila jsem, ze mas dům a žili byste tam, takže elegantně odejít ho můžeš vždy ;)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
23070
3.12.18 19:07
@Monika7878 píše: Žiju sama s třináctiletým synem, jeho otec zemřel v jeho pěti letech. Dlouho jsme pak žili jen sami, až potom v jeho jedenácti letech jsem poznala svého, teď už naštěstí bývalého, přítele. Bohužel to bylo peklo pro oba dva, hodně ublížil mě, ale hlavně synovi. Nebudu tu psát jak, ale zkrátka to nebylo jen bití, ale něco mnohem horšího, zbytek si snad domyslíte… Bývalého za to zavřeli na hodně dlouho, ale o tom tu teď mluvit nechci, toto považuju za uzavřenou záležitost, jak soudem, tak osobně.
Poznala jsem před půl rokem někoho jiného. Úplně poprvé jsme se viděli, když soudili bývalého, byl tam u soudu jako přísedící. Ale tehdy jsme se jen viděli v soudní síni, nic víc. Ale když jsme se potom, nějakou dobu po soudu přestěhovali do jiného města, náhodou jsme na sebe znovu narazili, když jsme byli se synem na večeři, protože ten kluk tam ve vedlejší obci bydlí a do té restaurace občas chodí. Poznali jsme se navzájem, pozdravili a dali se venku na cigaretě jen tak nezávazně do řeči, zapovídali se i se synem a byla jsem překvapená, že si skoro hned začali rozumět, normálně si od jisté doby drží cizí lidi od těla. Toto byla zvláštní výjimka, netuším, proč.
Já se s ním velmi spřátelila, hodně mi pomohl i na novém domě, nejen svou prací ale i různými věcmi, které dovedl zařídit rychleji nebo levněji. Zjistila jsem, že je moc šikovný na spoustu věcí, i v kuchyni. Se synem si vysloveně padli do oka, mají se navzájem opravdu rádi, spoustu společných zájmů… dotyčný umí dobře anglicky, tak začal doučovat a pomáhat synovi s angličtinou, hodně se pak ve škole zlepšil, dřív mu to moc nešlo. Občas u nás pár dní pobude, máme v té době různé společné výlety, grilování a podobně, syna občas vezme na nějaký fotbal nebo hokej, nebo něco podobného a celkově se přitom všichni cítíme skvěle.
On je momentálně nezadaný a žije sám. Myslím, že by i měl zájem se mnou žít, jsou od něj i nepatrné náznaky že ano, ale myslím si, že vzhledem k naší minulosti se bojí dát zájem nějak otevřeně najevo a nechce „tlačit“. Je to strašně fajn kluk, mám ho moc ráda jako kamaráda, věřím mu jako člověku i že by se o nás dokázal postarat, byl k nám hodný a měl nás rád, ale prostě necítím k němu nic „víc“, jestli chápete. Popravdě ani sama nevím, jestli se ještě někdy dokážu zamilovat, ale být sama je těžké a syn potřebuje i nějaký mužský vzor nebo zkrátka někoho, s kým si může pořešit takové ty „klučičí“ věci.
Syn se už ptal, jestli bude žít s námi, vysloveně se na něj těší a rád s ním tráví čas, já vlastně taky, ale jen v té „kamarádské“ rovině. Bylo by to prakticky takové partnerství z rozumu než z lásky, ale nejsem si jistá, jestli něco takového může fungovat. Myslíte si, že to mám s ním zkusit, nebo čekat na další zamilovaní se a možná marně? Vcelku by se dalo říct, že je to volba mezi tím pověstným vrabcem v hrsti a holubem na střeše. Mě je 40, jemu bude 32, takže je o osm let mladší. Má rád společnost, sport a cestování, ale není a ani nemá pověst nějakého „divočáka“. Je ve všech popsaných směrech opak bývalého přítele, ale do něj jsem byla tehdy na začátku zamilovaná, do tohoto chlapa nejsem, ale jinak by to byl ve všem o tisíc procent lepší partner. A přitom je to obrovská náhoda, kdybych si ho nepamatovala od soudu, nejspíš bych si ho ani nevšimla. Budu ráda za vaše rady a názory.

Nešla bych do toho. Je mladý, bude chtít později vlastní dítě a ty už ho neporodíš. Po tak otřesných zkušenostech bych mužům dlouho nevěřila. Čekala bych prostě zase průšvih. Nemusíš cítit to, co jsi cítila k tomu grázlovi, ale být s někým jen z „rozumu“ bych nedokázala.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
malone.v
3.12.18 19:07

Popravdě asi bych nedokázala žít s někým, ke komu bych nic necítila. Pouze v případě, že bychom to měli nastejno a žili spolu jen jako přátelé.

  • Nahlásit
  • Citovat
493
3.12.18 19:10

Aha, takže si od něj necháš zrekonstruovat barák, necháš se od něj zabavit a až potkáš někoho, do koho se zamiluješ tak tady toho elegantně odejdeš?
No pěkně to vedete holky … :roll:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1760
3.12.18 19:10

Asi bych nespěchala. Ale nezavrhovala tu myšlenku. Není kam spěchat. Videjte se dal, schazejte se i sami dva, zkuste to jako milenci. Uvidíš, jak to bude fungovat. Večeře, kina, nejaky víkend sami dva…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
15682
3.12.18 19:12

Nešla bych do toho. Je mladší, co když bude chtít dítě? Navíc žít s někým bez lásky bych tedy nedokázala. Když to nevyjde tak co syn? Ublíží mu to. Navíc ani vůči tomu chlapovi to není fér.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
26173
3.12.18 19:16

A nenapadlo tě, že synovi by to mohlo znova ublížit? Teď chce, aby se k vám nastěhoval, vám to nevyjde a syn bude zažívat další zklamání…no nevím… Nešla bych do toho

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1517
3.12.18 19:20
@Malaga píše:
A nenapadlo tě, že synovi by to mohlo znova ublížit? Teď chce, aby se k vám nastěhoval, vám to nevyjde a syn bude zažívat další zklamání…no nevím… Nešla bych do toho

Tak kluk už není malej, aby se s takovou věcí nesrovnal. Ale osobně si nedovedu představit bydlet s někým, ke komu nic necítím.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
50965
3.12.18 19:21
@Monika7878 píše: Žiju sama s třináctiletým synem, jeho otec zemřel v jeho pěti letech. Dlouho jsme pak žili jen sami, až potom v jeho jedenácti letech jsem poznala svého, teď už naštěstí bývalého, přítele. Bohužel to bylo peklo pro oba dva, hodně ublížil mě, ale hlavně synovi. Nebudu tu psát jak, ale zkrátka to nebylo jen bití, ale něco mnohem horšího, zbytek si snad domyslíte… Bývalého za to zavřeli na hodně dlouho, ale o tom tu teď mluvit nechci, toto považuju za uzavřenou záležitost, jak soudem, tak osobně.
Poznala jsem před půl rokem někoho jiného. Úplně poprvé jsme se viděli, když soudili bývalého, byl tam u soudu jako přísedící. Ale tehdy jsme se jen viděli v soudní síni, nic víc. Ale když jsme se potom, nějakou dobu po soudu přestěhovali do jiného města, náhodou jsme na sebe znovu narazili, když jsme byli se synem na večeři, protože ten kluk tam ve vedlejší obci bydlí a do té restaurace občas chodí. Poznali jsme se navzájem, pozdravili a dali se venku na cigaretě jen tak nezávazně do řeči, zapovídali se i se synem a byla jsem překvapená, že si skoro hned začali rozumět, normálně si od jisté doby drží cizí lidi od těla. Toto byla zvláštní výjimka, netuším, proč.
Já se s ním velmi spřátelila, hodně mi pomohl i na novém domě, nejen svou prací ale i různými věcmi, které dovedl zařídit rychleji nebo levněji. Zjistila jsem, že je moc šikovný na spoustu věcí, i v kuchyni. Se synem si vysloveně padli do oka, mají se navzájem opravdu rádi, spoustu společných zájmů… dotyčný umí dobře anglicky, tak začal doučovat a pomáhat synovi s angličtinou, hodně se pak ve škole zlepšil, dřív mu to moc nešlo. Občas u nás pár dní pobude, máme v té době různé společné výlety, grilování a podobně, syna občas vezme na nějaký fotbal nebo hokej, nebo něco podobného a celkově se přitom všichni cítíme skvěle.
On je momentálně nezadaný a žije sám. Myslím, že by i měl zájem se mnou žít, jsou od něj i nepatrné náznaky že ano, ale myslím si, že vzhledem k naší minulosti se bojí dát zájem nějak otevřeně najevo a nechce „tlačit“. Je to strašně fajn kluk, mám ho moc ráda jako kamaráda, věřím mu jako člověku i že by se o nás dokázal postarat, byl k nám hodný a měl nás rád, ale prostě necítím k němu nic „víc“, jestli chápete. Popravdě ani sama nevím, jestli se ještě někdy dokážu zamilovat, ale být sama je těžké a syn potřebuje i nějaký mužský vzor nebo zkrátka někoho, s kým si může pořešit takové ty „klučičí“ věci.
Syn se už ptal, jestli bude žít s námi, vysloveně se na něj těší a rád s ním tráví čas, já vlastně taky, ale jen v té „kamarádské“ rovině. Bylo by to prakticky takové partnerství z rozumu než z lásky, ale nejsem si jistá, jestli něco takového může fungovat. Myslíte si, že to mám s ním zkusit, nebo čekat na další zamilovaní se a možná marně? Vcelku by se dalo říct, že je to volba mezi tím pověstným vrabcem v hrsti a holubem na střeše. Mě je 40, jemu bude 32, takže je o osm let mladší. Má rád společnost, sport a cestování, ale není a ani nemá pověst nějakého „divočáka“. Je ve všech popsaných směrech opak bývalého přítele, ale do něj jsem byla tehdy na začátku zamilovaná, do tohoto chlapa nejsem, ale jinak by to byl ve všem o tisíc procent lepší partner. A přitom je to obrovská náhoda, kdybych si ho nepamatovala od soudu, nejspíš bych si ho ani nevšimla. Budu ráda za vaše rady a názory.

tak jestli to zvladnes i fyzicky a nebude te to otravovat , tak bych to zkusila … ale se sestehovanim bych si dala nacas .

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
208
3.12.18 19:22

Ne,nesla bych do toho. Synovi zajisti hezky zbytek detstvi,ktery jsi mu tak brutalne pomohla vzit,diky tomu zes mu domu privedla pedofila!!! Tvuj novy pritel byl u soudu,vi tedy co se tvemu synovi stalo. Jaka nahoda,ze jste se pak znovu potkali,jaka nahoda,ze s vami travi cas a hlavne se synem. Me to teda hodne smrdi a ty jsi podle meho dal naivni a nezodpovedna vuci synovi.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
160
3.12.18 19:34
@rosmarine píše:
Ne, nesla bych do toho. Synovi zajisti hezky zbytek detstvi, ktery jsi mu tak brutalne pomohla vzit, diky tomu zes mu domu privedla pedofila!!! Tvuj novy pritel byl u soudu, vi tedy co se tvemu synovi stalo. Jaka nahoda, ze jste se pak znovu potkali, jaka nahoda, ze s vami travi cas a hlavne se synem. Me to teda hodne smrdi a ty jsi podle meho dal naivni a nezodpovedna vuci synovi. [/c1

Příspěvek upraven 11.05.19 v 13:36

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
3.12.18 19:34

Dítě určitě chtít nebude, z jistých „technických důvodů“ je ani mít nemůže a ani já už další neplánuji.
Kvůli penězům ho opravdu nepotřebuju, nejsem zvyklá si něco brát zadarmo, nejsem sice nějak bohatá, ale ani nemám potřebu hledat zlatou žílu. Finančně jsme soběstační oba dva a tahat z něho peníze by bylo pod mou důstojnost.
Popravdě, na experimenty a hurávztahy ze zamilovanosti už také nemám chuť. Už se mi to jednou krutě vymstilo. Je to s city k němu takové na hraně, možná je ta zamilovanost jen uměle potlačovaná, nevím. Snažím se uvažovat ve svém věku spíš racionálně, ne jako zamilovaná puberťačka.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Nmdl
3.12.18 19:38

Vztahy čistě z rozumu obvykle nevychází a málokterá žena dokáže udržovat vztah, kde nejsou žádné city.
Nemluvě o tom, že po posledních životních eskapádách by to kvůli synovi chtělo hodně velkou dávku obezřetnosti a nikam nechvátat.

  • Nahlásit
  • Citovat

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama