Mám splín, potřebuju politovat

@Anonymní píše:
Díky za pochopení, dnes už jsem trochu vychladla. Mluvím o tom často, někdy v rozčilení a někdy i v klidu, ale kdo nezažil, co je to život s workoholikem, tak asi nepochopí. Někdo má na prvním místě rodinu, někdo alkohol, někdo třeba psa a někdo práci.
Dá se to chápat prvních pár let a ustupovat s nadějí, že se to někdy zlepší a že pochopí. Jsem v dost věcech hodně samostatná, trávím s dětmi moře času sama, občas jezdíme sami i na víkendy nebo dovolené, mohla jsem včera s dětmi na tu pizzu i sama, ale i ony se pořád ptají, proč nejde s námi táta, kde je táta. Chtěly by, abychom tyto věci trávili a slavili dohromady. On, když o tom mluvíme, to i chápe, ale pak prostě vždycky vysvětlí, proč právě teď to nešlo jinak. Vždycky se to dá zdůvodnit, že ta práce se prostě nedá odložit a je nutné jí dát přednost.

Jo, jde o tu míru, se kterou se to děje. Nepochybně každý svého partnera či partnerku něčím někdy štve. A není na tom, právě do té určité míry, nic špatného. Jsou to prostě naše potřeby a mnohem smutnější by bylo, kdyby nám to bylo jedno…